| 1 Mojžíšova 27:1-46 |
| 1. Izák stárl a s přibývajícím věkem mu slábl zrak, až byl téměř slepý. Jednoho dne si dal zavolal svého syna Ezaua. Když Ezau přišel a ohlásil se mu, |
| 2. Izák řekl: "Sám dobře víš, že jsem už starý, a nikdo neví jak dlouho ještě zůstanu naživu. |
| 3. Vezmi si proto svůj luk a šípy a něco pro mne ulov. |
| 4. Potom pro mne ze svého úlovku připrav moji oblíbenou pochoutku a přines mi ji. Chci ti dát ti své otcovské požehnání, dříve než zemřu." |
| 5. 5-7 Zatímco Izák promlouval k Ezauovi, Rebeka tajně jejich hovoru naslouchala, a sotva Ezau odešel na lov, běžela za Jákobem a řekla mu: "Slyšela jsem, jak tvůj otec posílá tvého bratra Ezaua, aby něco ulovil a připravil mu jeho oblíbený pokrm. Až se Izák nají, chce dříve, než zemře, před zraky Hospodina Ezauovi požehnat. |
| 6. *** |
| 7. *** |
| 8. Je to tvá poslední příležitost, a proto mne teď dobře poslouchej. |
| 9. Přines mi ze svého stáda dvě pěkná mladá kůzlata a já z nich připravím oblíbenou pochoutku pro tvého otce. |
| 10. Ty mu ji pak přineseš, a až se nají, požehná tobě." |
| 11. Jákob však své matce odvětil: "Ale vždyť otec mne hned pozná. Ezau je chlupatý a já mám kůži hladkou jako malý chlapec. |
| 12. Co když si otec na mne sáhne? Odhalí můj podvod a místo požehnání mne prokleje." |
| 13. Rebeka však Jákoba znovu povzbudila a řekla: "I kdyby se to stalo, Izákovo zlořečení padne cele na mne. Ničeho se neboj, jdi a udělej všechno tak, jak jsem ti řekla." |
| 14. Jákob tedy přinesl dvě zabitá kůzlata a matka z nich Izákovi připravila jeho oblíbené jídlo. |
| 15. Potom vzala Ezauovi nejlepší šaty, které doma našla, a Jákoba do nich oblékla. |
| 16. 16-17 Jeho hladké ruce i krk potom ovinula kůzlečími kožkami a s připraveným pokrmem jej poslala do Izákova stanu. |
| 17. *** |
| 18. Jákob vešel do otcova stanu a řekl: "Jsem zde můj otče." Když Izák uslyšel hlas svého syna, otázal se: "Který z mých synů ke mně přichází, Ezau nebo Jákob?" |
| 19. "Jsem Ezau," odpověděl Jákob, "tvůj prvorozený syn." Udělal jsem všechno přesně tak, jak jsi mi nařídil a přináším ti tvůj oblíbený pokrm. Posaď se tedy prosím a pojez, abys mi pak mohl požehnat." |
| 20. Izák se však udiveně zeptal: "Jak je možné, žes to všechno zvládl tak rychle?" "Pomohl mi Hospodin, tvůj Bůh, otče," odpověděl pohotově Jákob. |
| 21. Izákovi však přesto hlavou ještě stále vířily pochybnosti, a proto svého syna vyzval: "Přistup ke mně blíže, ať si na tebe mohu sáhnout." |
| 22. Jákob ho poslechl a přistoupil k otcovu loži. Když na něj Izák vložil své ruce, sám pro sebe si řekl: "Zdá se mi, jako by ke mně hovořil Jákobův hlas, ale tyto ruce jsou ruce mého syna Ezaua." |
| 23. 23-25 Izák nepoznal, že Jákobovy ruce jsou chlupaté jenom díky kůzlečím kožkám a řekl: "Ano, ty jsi skutečně můj syn Ezau." Jákob svému otci ještě rychle přisvědčil a na jeho výzvu mu podal připravený pokrm. Když se Izák dosyta najedl a zapil jídlo dobrým vínem, |
| 24. *** |
| 25. *** |
| 26. řekl: "Můj synu, přistup prosím a polib mě, ať ti mohu požehnat." |
| 27. Když jej tedy Jákob políbil, ucítil otec vůni Ezauova šatu a požehnal mu slovy: "Vůně mého syna je stejná jako vůně pole, o které pečuje sám Hospodin. |
| 28. Ať ti Bůh dá vždy dostatek vláhy a dopřeje bohatou úrodu. Země nechť ti plodí dostatek obilí a hojnost vinné révy. |
| 29. Ať ti ostatní národy slouží a tvoji bratři ať jsou ti podřízeni. Budeš vládnout nade všemi. Kdokoliv by se ti postavil, sám bude proklet. Avšak tomu, kdo ti naopak bude přát dobro, se také dobře povede." |
| 30. Sotvaže Jákob přijal otcovo požehnání a odešel, vrátil se Ezau z úspěšného lovu. |
| 31. Pečlivě připravil otcův oblíbený pokrm a vešel k němu do stanu se slovy: "Už jsem tady otče. Posaď se a dobře se najez, abys mi mohl udělit požehnání." |
| 32. Jeho otec Izák se však otázal: "Kdo jsi?" Nato mu Ezau udiveně odpověděl: "Jsem přece tvůj prvorozený syn Ezau." |
| 33. Jakmile to Izák uslyšel, roztřásl se a zděšeně řekl: "Kdo byl tedy ten člověk, který mi, dříve než jsi přišel, přinesl pokrm ze svého úlovku? Ten pokrm jsem snědl a jemu jsem požehnal! Mé slovo však už nejde vzít zpět. Ať to byl kdokoliv, zůstane požehnaný." |
| 34. Po těchto slovech se dal Ezau do zoufalého nářku a naléhal na Izáka: "To přece není možné, otče, požehnej také mně! Udělej to, jak chceš, jen mi prosím požehnej!" |
| 35. Avšak Izák už jen smutně dodal: "Tím člověkem byl jistě tvůj bratr. Přišel namísto tebe a tvé požehnání ti vzal." |
| 36. "Ne nadarmo dostal jméno Jákob (to je Uchvatitel)", rozlítil se Ezau. "Už podruhé mne takto podvedl. Nejdříve mne připravil o mé prvorozenství a teď mi ještě vzal i otcovské požehnání. Copak už pro mne žádné požehnání nezůstalo? " zeptal se znovu Ezau svého otce. |
| 37. Izák mu však odpověděl: "Řekl jsem, že bude vládnout nad tebou i všemi ostatními. Popřál jsem mu dostatek úrody na polích, v sadech i na vinicích. Nemám už skutečně nic, co bych ti mohl dát." |
| 38. Když Ezau slyšel, oč přišel, hlasitě zasténal a s nářkem prosil otce: "Snad se najde alespoň jedno jediné požehnání. Prosím otče, požehnej mi. Pro všechno na světě jen mi požehnej!" |
| 39. Izák tedy chvíli mlčel a pak smutně řekl: "Tvá země bude suchá a neúrodná. |
| 40. Bude tě živit meč a tvá síla. Přesto však budeš na čas sloužit svému bratru. Jednou však přijde den, kdy se jeho nadvlády zbavíš a budeš svobodný." |
| 41. Ať se Ezau zlobil nebo naříkal, nic už se nedalo dělat. Avšak to, že mu jeho vlastní bratr vzal veškeré výhody a požehnání, nemohl Ezau Jákobovi zapomenout. Proto se rozhodl, že ihned jakmile jeho otec Izák zemře, svého bratra Jákoba zabije. |
| 42. Se svým plánem pomsty se však neprozřetelně pochlubil ostatním a brzy se jeho úmysl přinesl až k uším jeho matky Rebeky. Ta si ihned vzala Jákoba stranou a řekla mu: "Doslechla jsem se, že tvůj bratr Ezau tě chce usmrtit. |
| 43. Proto se nezdržuj a okamžitě uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu. |
| 44. 44-45 Tam zůstaneš tak dlouho, dokud tvého bratra neopustí hněv. Až zapomene na to, cos mu udělal, a odpustí ti, pošlu pro tebe a vrátíš se zpátky k nám. Nechci v jediný den přijít o manžela a navíc ještě o jednoho syna." |
| 45. *** |
| 46. Po rozhovoru s Jákobem zašla Rebeka ještě za svým mužem Izákem a záměrně si postěžovala: "Už je mi ze všech těch Chetejských holek nanic. Jsou úplně jiné než my. Raději zemřu, než abych se dívala, jak si i můj syn Jákob bere některou z nich za ženu. |
| 1 Mojžíšova 28:1-22 |
| 1. Když Izák viděl trápení své manželky, zavolal si Jákoba a přikázal mu: "Nepřeji si, aby ses oženil s kteroukoliv z kenaanských dívek. |
| 2. Namísto toho půjdeš do země své matky, najdeš tam rodinu jejího otce Betúela a vybereš si jednu z dcer jeho syna a tvého strýce Lábana za nevěstu. |
| 3. Přeji ti, aby všemohoucí Bůh byl s tebou a splnil právě tobě svůj slib, který dal už dříve Abrahamovi. |
| 4. Kéž dá tobě i tvému potomstvu celou zemi, ve které sídlíš, jako to kdysi slíbil Abrahamovi." |
| 5. Těmito slovy se Izák s Jákobem rozloučil a propustil ho. Jákob otcův příkaz uposlechl a bez váhání se vydal ke svému strýci, Betúelovu synu Lábanovi do Mezopotámie. |
| 6. 6-9 Když Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho, aby si namísto kenaanských dívek našel nevěstu v Mezopotámii, uvědomil si konečně, jaké zklamání rodičům svým sňatkem s kenaanskými dívkami způsobil. Když navíc viděl, že jeho bratr Jákob rady rodičů bez námitek uposlechl, vypravil se tedy i on ke svému strýci Izmaelovi, Abrahamovu nejstaršímu synovi a oženil se s jeho dcerou, Nabajótovou sestrou Machalatou. |
| 7. *** |
| 8. *** |
| 9. *** |
| 10. Jákob se tedy přichystal na cestu a vyrazil z Beer-šeby do Cháranu. |
| 11. 11-12 Když se cestou zastavil, aby přenocoval, a jen tak na holé zemi, s kamenem pod hlavou ulehl ke spánku, zdál se mu zvláštní sen: Viděl schodiště sahající od země až do nebe, po němž vystupovali a sestupovali Boží andělé. |
| 12. *** |
| 13. Nad ním pak stál sám Hospodin a mocným hlasem pravil: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého praotce Abrahama a otce Izáka. Země, na níž právě ležíš, bude náležet tvým potomkům. |
| 14. Bude jich tolik, kolik je na zemi prachu, a stejně jako on, zaplní zemi do všech světových stran. Ty a tvoji potomci se stanete požehnáním pro všechny ostatní národy na zemi. |
| 15. Kamkoliv se vydáš, všude budu s tebou, budu tě chránit a přivedu tě zpět do této země. Nikdy tě neopustím a splním všechno, co jsem slíbil." |
| 16. 16-17 Vtom se Jákob probudil, a když si uvědomil, co se mu zdálo, se strachem v hlase zvolal: "Ach, jak je mi úzko, když se podívám všude kolem. Aniž jsem cokoliv tušil, vstoupil jsem do Božího domu. Toto místo je jistě branou do samotného nebe." |
| 17. *** |
| 18. 18-19 Časně zrána pak Jákob vstal a kámen, který měl pod hlavou a na tom místě jej postavil jako památník. Potom kámen polil olejem a celé to místo nazval Bét-el (což znamená Dům Boží). (Původně se však město, u kterého tu noc Jákob přenocoval, jmenovalo Lúz.) |
| 19. *** |
| 20. 20-21 Když to vykonal, složil Jákob Hospodinu slib: "Jestliže budeš Bože skutečně se mnou a na mé cestě mne ochráníš, obstaráš mi potravu a dáš mi šaty a jestliže se opravdu navrátím v pokoji zpět do své rodné země, budeš Hospodine mým Bohem. |
| 21. *** |
| 22. Místo, kde jsem postavil tento památný kámen, se stane posvátným a ze všeho, co mi dáš, bude patřit desetina vždy jen tobě." |
| Žalmy 7:9-17 |
| 9. zveš celé lidstvo před svůj tribunál. Přihlédni, Soudce, že jsem usiloval jednat, jak kážeš, zcela upřímně! |
| 10. Už překaz, prosím, zlobu bezbožníků, zastaň se těch, kdo žijí pravdivě. Jsi spravedlivý Bůh a vidíš nás skrz naskrz. |
| 11. Vím, ochráníš mne, ceníš upřímnost. |
| 12. Ty soudíš podle pravdy každou faleš. |
| 13. Kdo neustoupí, pozná tvoji sílu, již brousíš meč a napjal jsi svůj luk, |
| 14. přichází smrt a střely tvoje vzlétly. |
| 15. Kdo rozsel zlo, teď sklízí pelyněk, |
| 16. kdo kopal jámu, sám teď do ní spad, |
| 17. kdo líčil pasti, na hlavu mu spadly a hříchy jeho dohonily ho. |
| Přísloví 3:11-12 |
| 11. Můj synu, nepohrdej Hospodinovým káráním, neodporuj jeho kázni. |
| 12. Vždyť Hospodin napomíná toho, koho má rád a koho miluje tak, jako otec svého syna. |
| Matouš 10:1-20 |
| 1. Potom Ježíš svolal svých dvanáct žáků a dal jim moc nad temnými silami, aby je vyháněli a uzdravovali všechny nemoci těla i ducha. |
| 2. Jména těch dvanácti, které nazval svými vyslanci - apoštoly, jsou:Šimon, zvaný Petr,Ondřej - Petrův bratr, Jakub - syn Zebedeův a jeho bratr Jan, |
| 3. Filip,Bartoloměj,Tomáš,Matouš - bývalý celník,Jakub - syn Alfeův,Tadeáš, |
| 4. Šimon Kenaanskýa Jidáš Iškariotský,jenž ho nakonec zradil. |
| 5. Těchto dvanáct Ježíš vyslal a na cestu jim dal pokyny: "Nechoďte nyní mezi pohany a nevcházejte do samařských měst. |
| 6. 6-7 Raději jděte k těm Izraelcům, kteří se Bohu odcizili, a rozhlašujte, že Boží království je již blízko. |
| 7. *** |
| 8. Uzdravujte nemocné, mrtvé probouzejte k životu, očišťujte malomocné, vyhánějte démony. Co jste zdarma dostali, zdarma rozdávejte. |
| 9. Neshánějte žádné peníze, |
| 10. neberte si na cestu zavazadlo s náhradními šaty či obuví, ani hůl na obranu. Jako dělník dostává mzdu, tak i ti, kterým sloužíte, by se měli o vás postarat. |
| 11. Kdykoliv vstoupíte do města nebo vesnice, ptejte se po bohabojném člověku a v jeho domě pak zůstaňte, dokud se nevydáte na další cestu. |
| 12. Když vstoupíte do domu, pozdravte přáním pokoje. |
| 13. Jestliže vaše poselství vděčně přijmou, naplní je pokoj, který přinášíte. |
| 14. Odmítnou-li, jejich škoda, vám pokoj zůstane. Opusťte každé město nebo dům, kde by vás ani vaše svědectví nepřijali, a nezdržujte se s nimi. |
| 15. Říkám vám, že takové město na tom bude v den soudu hůře než Sodoma a Gomora. |
| 16. Posílám vás jako ovce mezi vlky. Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. |
| 17. Mějte se na pozoru před lidmi, protože vás budou vydávat soudům a budou vás bičovat v synagogách, |
| 18. vláčet vás před vládce a panovníky kvůli mně. To všechno bude příležitost, abyste jim i celému světu vydali svědectví. |
| 19. Až vás postaví před soud, nedělejte si starosti s tím, jak a co budete mluvit, protože vám budou dána pravá slova v pravý čas. |
| 20. To nebudete mluvit vy, ale Duch vašeho Otce promluví skrze vás. |