A A A A A
Bible za jeden rok
Leden 14

1 Mojžíšova 27:1-46
1. Izák stárl a s přibývajícím věkem mu slábl zrak, až byl téměř slepý. Jednoho dne si dal zavolal svého syna Ezaua. Když Ezau přišel a ohlásil se mu,
2. Izák řekl: "Sám dobře víš, že jsem už starý, a nikdo neví jak dlouho ještě zůstanu naživu.
3. Vezmi si proto svůj luk a šípy a něco pro mne ulov.
4. Potom pro mne ze svého úlovku připrav moji oblíbenou pochoutku a přines mi ji. Chci ti dát ti své otcovské požehnání, dříve než zemřu."
5. 5-7 Zatímco Izák promlouval k Ezauovi, Rebeka tajně jejich hovoru naslouchala, a sotva Ezau odešel na lov, běžela za Jákobem a řekla mu: "Slyšela jsem, jak tvůj otec posílá tvého bratra Ezaua, aby něco ulovil a připravil mu jeho oblíbený pokrm. Až se Izák nají, chce dříve, než zemře, před zraky Hospodina Ezauovi požehnat.
6. ***
7. ***
8. Je to tvá poslední příležitost, a proto mne teď dobře poslouchej.
9. Přines mi ze svého stáda dvě pěkná mladá kůzlata a já z nich připravím oblíbenou pochoutku pro tvého otce.
10. Ty mu ji pak přineseš, a až se nají, požehná tobě."
11. Jákob však své matce odvětil: "Ale vždyť otec mne hned pozná. Ezau je chlupatý a já mám kůži hladkou jako malý chlapec.
12. Co když si otec na mne sáhne? Odhalí můj podvod a místo požehnání mne prokleje."
13. Rebeka však Jákoba znovu povzbudila a řekla: "I kdyby se to stalo, Izákovo zlořečení padne cele na mne. Ničeho se neboj, jdi a udělej všechno tak, jak jsem ti řekla."
14. Jákob tedy přinesl dvě zabitá kůzlata a matka z nich Izákovi připravila jeho oblíbené jídlo.
15. Potom vzala Ezauovi nejlepší šaty, které doma našla, a Jákoba do nich oblékla.
16. 16-17 Jeho hladké ruce i krk potom ovinula kůzlečími kožkami a s připraveným pokrmem jej poslala do Izákova stanu.
17. ***
18. Jákob vešel do otcova stanu a řekl: "Jsem zde můj otče." Když Izák uslyšel hlas svého syna, otázal se: "Který z mých synů ke mně přichází, Ezau nebo Jákob?"
19. "Jsem Ezau," odpověděl Jákob, "tvůj prvorozený syn." Udělal jsem všechno přesně tak, jak jsi mi nařídil a přináším ti tvůj oblíbený pokrm. Posaď se tedy prosím a pojez, abys mi pak mohl požehnat."
20. Izák se však udiveně zeptal: "Jak je možné, žes to všechno zvládl tak rychle?" "Pomohl mi Hospodin, tvůj Bůh, otče," odpověděl pohotově Jákob.
21. Izákovi však přesto hlavou ještě stále vířily pochybnosti, a proto svého syna vyzval: "Přistup ke mně blíže, ať si na tebe mohu sáhnout."
22. Jákob ho poslechl a přistoupil k otcovu loži. Když na něj Izák vložil své ruce, sám pro sebe si řekl: "Zdá se mi, jako by ke mně hovořil Jákobův hlas, ale tyto ruce jsou ruce mého syna Ezaua."
23. 23-25 Izák nepoznal, že Jákobovy ruce jsou chlupaté jenom díky kůzlečím kožkám a řekl: "Ano, ty jsi skutečně můj syn Ezau." Jákob svému otci ještě rychle přisvědčil a na jeho výzvu mu podal připravený pokrm. Když se Izák dosyta najedl a zapil jídlo dobrým vínem,
24. ***
25. ***
26. řekl: "Můj synu, přistup prosím a polib mě, ať ti mohu požehnat."
27. Když jej tedy Jákob políbil, ucítil otec vůni Ezauova šatu a požehnal mu slovy: "Vůně mého syna je stejná jako vůně pole, o které pečuje sám Hospodin.
28. Ať ti Bůh dá vždy dostatek vláhy a dopřeje bohatou úrodu. Země nechť ti plodí dostatek obilí a hojnost vinné révy.
29. Ať ti ostatní národy slouží a tvoji bratři ať jsou ti podřízeni. Budeš vládnout nade všemi. Kdokoliv by se ti postavil, sám bude proklet. Avšak tomu, kdo ti naopak bude přát dobro, se také dobře povede."
30. Sotvaže Jákob přijal otcovo požehnání a odešel, vrátil se Ezau z úspěšného lovu.
31. Pečlivě připravil otcův oblíbený pokrm a vešel k němu do stanu se slovy: "Už jsem tady otče. Posaď se a dobře se najez, abys mi mohl udělit požehnání."
32. Jeho otec Izák se však otázal: "Kdo jsi?" Nato mu Ezau udiveně odpověděl: "Jsem přece tvůj prvorozený syn Ezau."
33. Jakmile to Izák uslyšel, roztřásl se a zděšeně řekl: "Kdo byl tedy ten člověk, který mi, dříve než jsi přišel, přinesl pokrm ze svého úlovku? Ten pokrm jsem snědl a jemu jsem požehnal! Mé slovo však už nejde vzít zpět. Ať to byl kdokoliv, zůstane požehnaný."
34. Po těchto slovech se dal Ezau do zoufalého nářku a naléhal na Izáka: "To přece není možné, otče, požehnej také mně! Udělej to, jak chceš, jen mi prosím požehnej!"
35. Avšak Izák už jen smutně dodal: "Tím člověkem byl jistě tvůj bratr. Přišel namísto tebe a tvé požehnání ti vzal."
36. "Ne nadarmo dostal jméno Jákob (to je Uchvatitel)", rozlítil se Ezau. "Už podruhé mne takto podvedl. Nejdříve mne připravil o mé prvorozenství a teď mi ještě vzal i otcovské požehnání. Copak už pro mne žádné požehnání nezůstalo? " zeptal se znovu Ezau svého otce.
37. Izák mu však odpověděl: "Řekl jsem, že bude vládnout nad tebou i všemi ostatními. Popřál jsem mu dostatek úrody na polích, v sadech i na vinicích. Nemám už skutečně nic, co bych ti mohl dát."
38. Když Ezau slyšel, oč přišel, hlasitě zasténal a s nářkem prosil otce: "Snad se najde alespoň jedno jediné požehnání. Prosím otče, požehnej mi. Pro všechno na světě jen mi požehnej!"
39. Izák tedy chvíli mlčel a pak smutně řekl: "Tvá země bude suchá a neúrodná.
40. Bude tě živit meč a tvá síla. Přesto však budeš na čas sloužit svému bratru. Jednou však přijde den, kdy se jeho nadvlády zbavíš a budeš svobodný."
41. Ať se Ezau zlobil nebo naříkal, nic už se nedalo dělat. Avšak to, že mu jeho vlastní bratr vzal veškeré výhody a požehnání, nemohl Ezau Jákobovi zapomenout. Proto se rozhodl, že ihned jakmile jeho otec Izák zemře, svého bratra Jákoba zabije.
42. Se svým plánem pomsty se však neprozřetelně pochlubil ostatním a brzy se jeho úmysl přinesl až k uším jeho matky Rebeky. Ta si ihned vzala Jákoba stranou a řekla mu: "Doslechla jsem se, že tvůj bratr Ezau tě chce usmrtit.
43. Proto se nezdržuj a okamžitě uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu.
44. 44-45 Tam zůstaneš tak dlouho, dokud tvého bratra neopustí hněv. Až zapomene na to, cos mu udělal, a odpustí ti, pošlu pro tebe a vrátíš se zpátky k nám. Nechci v jediný den přijít o manžela a navíc ještě o jednoho syna."
45. ***
46. Po rozhovoru s Jákobem zašla Rebeka ještě za svým mužem Izákem a záměrně si postěžovala: "Už je mi ze všech těch Chetejských holek nanic. Jsou úplně jiné než my. Raději zemřu, než abych se dívala, jak si i můj syn Jákob bere některou z nich za ženu.

1 Mojžíšova 28:1-22
1. Když Izák viděl trápení své manželky, zavolal si Jákoba a přikázal mu: "Nepřeji si, aby ses oženil s kteroukoliv z kenaanských dívek.
2. Namísto toho půjdeš do země své matky, najdeš tam rodinu jejího otce Betúela a vybereš si jednu z dcer jeho syna a tvého strýce Lábana za nevěstu.
3. Přeji ti, aby všemohoucí Bůh byl s tebou a splnil právě tobě svůj slib, který dal už dříve Abrahamovi.
4. Kéž dá tobě i tvému potomstvu celou zemi, ve které sídlíš, jako to kdysi slíbil Abrahamovi."
5. Těmito slovy se Izák s Jákobem rozloučil a propustil ho. Jákob otcův příkaz uposlechl a bez váhání se vydal ke svému strýci, Betúelovu synu Lábanovi do Mezopotámie.
6. 6-9 Když Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho, aby si namísto kenaanských dívek našel nevěstu v Mezopotámii, uvědomil si konečně, jaké zklamání rodičům svým sňatkem s kenaanskými dívkami způsobil. Když navíc viděl, že jeho bratr Jákob rady rodičů bez námitek uposlechl, vypravil se tedy i on ke svému strýci Izmaelovi, Abrahamovu nejstaršímu synovi a oženil se s jeho dcerou, Nabajótovou sestrou Machalatou.
7. ***
8. ***
9. ***
10. Jákob se tedy přichystal na cestu a vyrazil z Beer-šeby do Cháranu.
11. 11-12 Když se cestou zastavil, aby přenocoval, a jen tak na holé zemi, s kamenem pod hlavou ulehl ke spánku, zdál se mu zvláštní sen: Viděl schodiště sahající od země až do nebe, po němž vystupovali a sestupovali Boží andělé.
12. ***
13. Nad ním pak stál sám Hospodin a mocným hlasem pravil: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého praotce Abrahama a otce Izáka. Země, na níž právě ležíš, bude náležet tvým potomkům.
14. Bude jich tolik, kolik je na zemi prachu, a stejně jako on, zaplní zemi do všech světových stran. Ty a tvoji potomci se stanete požehnáním pro všechny ostatní národy na zemi.
15. Kamkoliv se vydáš, všude budu s tebou, budu tě chránit a přivedu tě zpět do této země. Nikdy tě neopustím a splním všechno, co jsem slíbil."
16. 16-17 Vtom se Jákob probudil, a když si uvědomil, co se mu zdálo, se strachem v hlase zvolal: "Ach, jak je mi úzko, když se podívám všude kolem. Aniž jsem cokoliv tušil, vstoupil jsem do Božího domu. Toto místo je jistě branou do samotného nebe."
17. ***
18. 18-19 Časně zrána pak Jákob vstal a kámen, který měl pod hlavou a na tom místě jej postavil jako památník. Potom kámen polil olejem a celé to místo nazval Bét-el (což znamená Dům Boží). (Původně se však město, u kterého tu noc Jákob přenocoval, jmenovalo Lúz.)
19. ***
20. 20-21 Když to vykonal, složil Jákob Hospodinu slib: "Jestliže budeš Bože skutečně se mnou a na mé cestě mne ochráníš, obstaráš mi potravu a dáš mi šaty a jestliže se opravdu navrátím v pokoji zpět do své rodné země, budeš Hospodine mým Bohem.
21. ***
22. Místo, kde jsem postavil tento památný kámen, se stane posvátným a ze všeho, co mi dáš, bude patřit desetina vždy jen tobě."

Žalmy 7:9-17
9. zveš celé lidstvo před svůj tribunál. Přihlédni, Soudce, že jsem usiloval jednat, jak kážeš, zcela upřímně!
10. Už překaz, prosím, zlobu bezbožníků, zastaň se těch, kdo žijí pravdivě. Jsi spravedlivý Bůh a vidíš nás skrz naskrz.
11. Vím, ochráníš mne, ceníš upřímnost.
12. Ty soudíš podle pravdy každou faleš.
13. Kdo neustoupí, pozná tvoji sílu, již brousíš meč a napjal jsi svůj luk,
14. přichází smrt a střely tvoje vzlétly.
15. Kdo rozsel zlo, teď sklízí pelyněk,
16. kdo kopal jámu, sám teď do ní spad,
17. kdo líčil pasti, na hlavu mu spadly a hříchy jeho dohonily ho.

Přísloví 3:11-12
11. Můj synu, nepohrdej Hospodinovým káráním, neodporuj jeho kázni.
12. Vždyť Hospodin napomíná toho, koho má rád a koho miluje tak, jako otec svého syna.

Matouš 10:1-20
1. Potom Ježíš svolal svých dvanáct žáků a dal jim moc nad temnými silami, aby je vyháněli a uzdravovali všechny nemoci těla i ducha.
2. Jména těch dvanácti, které nazval svými vyslanci - apoštoly, jsou:Šimon, zvaný Petr,Ondřej - Petrův bratr, Jakub - syn Zebedeův a jeho bratr Jan,
3. Filip,Bartoloměj,Tomáš,Matouš - bývalý celník,Jakub - syn Alfeův,Tadeáš,
4. Šimon Kenaanskýa Jidáš Iškariotský,jenž ho nakonec zradil.
5. Těchto dvanáct Ježíš vyslal a na cestu jim dal pokyny: "Nechoďte nyní mezi pohany a nevcházejte do samařských měst.
6. 6-7 Raději jděte k těm Izraelcům, kteří se Bohu odcizili, a rozhlašujte, že Boží království je již blízko.
7. ***
8. Uzdravujte nemocné, mrtvé probouzejte k životu, očišťujte malomocné, vyhánějte démony. Co jste zdarma dostali, zdarma rozdávejte.
9. Neshánějte žádné peníze,
10. neberte si na cestu zavazadlo s náhradními šaty či obuví, ani hůl na obranu. Jako dělník dostává mzdu, tak i ti, kterým sloužíte, by se měli o vás postarat.
11. Kdykoliv vstoupíte do města nebo vesnice, ptejte se po bohabojném člověku a v jeho domě pak zůstaňte, dokud se nevydáte na další cestu.
12. Když vstoupíte do domu, pozdravte přáním pokoje.
13. Jestliže vaše poselství vděčně přijmou, naplní je pokoj, který přinášíte.
14. Odmítnou-li, jejich škoda, vám pokoj zůstane. Opusťte každé město nebo dům, kde by vás ani vaše svědectví nepřijali, a nezdržujte se s nimi.
15. Říkám vám, že takové město na tom bude v den soudu hůře než Sodoma a Gomora.
16. Posílám vás jako ovce mezi vlky. Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
17. Mějte se na pozoru před lidmi, protože vás budou vydávat soudům a budou vás bičovat v synagogách,
18. vláčet vás před vládce a panovníky kvůli mně. To všechno bude příležitost, abyste jim i celému světu vydali svědectví.
19. Až vás postaví před soud, nedělejte si starosti s tím, jak a co budete mluvit, protože vám budou dána pravá slova v pravý čas.
20. To nebudete mluvit vy, ale Duch vašeho Otce promluví skrze vás.