A A A A A
Error:
BookNum: 7 Chapter: 4 VerseStart: 24 VerseShouldHave: 23
Bible za jeden rok
Duben 19

Soudců 3:1-31
1. Zde jsou vyjmenovány ty národy, které Hospodin ponechal sídlit v zemi, aby jimi zkoušel novou generaci Izraelců, kteří sami neprožili žádné boje o Kenaan.
2. Bůh chtěl takto vyzkoušet jejich víru v boji a poslušnost při vyhánění nepřátel.
3. Ponechal Pelištejce (pět měst), Kenaance, Sidóňany a Chivejce, kteří obývali Libanónské pohoří od hory Baal-chermónu až po cestu do Chámatu.
4. Tyto národy Hospodin ponechal také proto, aby vyzkoušel, jestli Izraelci budou poslouchat nařízení, která dal prostřednictvím Mojžíše už jejich otcům.
5. 5-6 Izraelci tedy žili mezi Kenaanci, Chetejci, Emorejci, Perizejci, Chivejci a Jebúsejci, ale namísto toho, aby je vyhnali, uzavírali s nimi manželství. Proto netrvalo dlouho a opět začali sloužit falešným bohům těchto národů.
6. ***
7. Izraelci tak opět činili skutky, které byly v rozporu se smlouvou, jež uzavřeli s Hospodinem. Zapomněli na něj a znovu uctívali baaly a ašery.
8. Hospodina jejich jednání opět popudilo a vydal je proto do rukou syrskému králi Kúšanovi Rišátajimskému, pod jehož nadvládou Izraelci trpěli osm let.
9. Když ale s nářkem volali k Hospodinu o pomoc, slitoval se nad nimi a povolal jim vysvoboditele, syna Kálebova mladšího bratra Kenaze - Otníela.
10. Hospodinův duch jej obdařil moudrostí a mocí a Otníel se stal vůdcem Izraele. V čele armády vytáhl do boje proti Kúšanovi Rišátajimskému a Hospodin způsobil, že nad ním slavně zvítězil.
11. Díky tomu žili Izraelci až do Otníelovi smrti čtyřicet let v míru.
12. Po Otníelově smrti si však Izraelci opět začali žít po svém, a proto Hospodin znovu dopustil, aby je ovládl cizí panovník, tentokrát moábský král Eglón.
13. Tento král se spojil s Amónci a s králem Amálekem a společně vytáhli na Izraelce. Přepadli je a obsadili Jericho, často nazývané Palmové město.
14. Izraelci tak upadli na dlouhých osmnáct let pod Eglónovu nadvládu.
15. Netrvalo dlouho a Izraelci opět ve svém soužení volali k Hospodinu, který jim proto povolal vysvoboditele - Ehúda, Gérova syna, leváka z Benjamínova kmene, a postavil ho do jejich čela. Brzy nato Izraelci pověřili Ehúda, aby donesl moábskému králi Eglónovi pravidelnou daň, kterou museli platit.
16. Ehúd si před cestou ke králi zhotovil asi půl metru dlouhý meč s dvojitým ostřím a připásal si jej pod šat k pravému stehnu.
17. Potom spolu s družinou vyrazil a přinesl daň až k samotnému králi Eglónovi, který byl neobyčejně tlustý.
18. 18-21 Po předání daně se Ehúd i jeho doprovod vydali na zpáteční cestu. Když však dorazili ke Gilgálskému kamenolomu, poslal Ehúd svoji družinu napřed, sám se vrátil do města ke králi a oznámil mu: "Mám pro tebe tajnou zprávu, králi." Král ihned poslal všechny pryč a zůstal s Ehúdem sám v chladném horním pokoji paláce. Tu k němu Ehúd přistoupil a řekl: "Mám pro tebe zprávu od samotného Boha." Eglón vzrušeně povstal z křesla a vtom Ehúd sáhl svou silnou levicí k pravému stehnu, vytrhl zpod oděvu svůj meč a vrazil jej králi vší silou hluboko do břicha.
19. ***
20. ***
21. ***
22. 22-23 Meč zmizel v králově břiše i s rukojetí a zavřel se za ním tuk. Ehúd nechal meč mečem, zamkl za sebou dveře horního pokoje a utekl ven přes královu toaletu.
23. ***
24. Když se zanedlouho královi služebníci vrátili a uviděli dveře pokoje zamčené, řekli si, že král jistě vykonává svoji potřebu.
25. Velmi dlouho tedy čekali, ale dveře stále nikdo neotvíral. Brzy je přepadly obavy, a když klíčem otevřeli dveře, nalezli na podlaze ležet mrtvého krále.
26. Mezitím byl však Ehúd už dávno za kamenolomem a unikl až do Seíry.
27. Když se vrátil zpět do Efrajimského pohoří, dal ihned troubit na polnici, aby svolal všechny bojovníky. Zformoval armádu a v jejím čele vytáhl do boje.
28. "Pojďte za mnou!" povzbuzoval Izraelce, "Hospodin nám vydal do rukou naše nepřátele Moábce!" Izraelci jej tedy následovali a obsadili nejdříve jordánské brody, aby nikdo z Moábců nemohl uprchnout.
29. Potom Moábce napadli a zabili asi deset tisíc nejsilnějších a nejzdatnějších mužů. Nikomu z nepřátel se nepodařilo uprchnout.
30. Tímto vítězstvím získali Izraelci nad Moábci nadvládu a žili dalších osmdesát let v míru.
31. Dalším soudcem po Ehúdovi se stal Šamgar, Anatův syn. Byl to právě ten muž, který jednou pobil šest set Pelištejců bodcem na pohánění dobytka a vysvobodil tak Izrael.

Soudců 4:1-24
1. Když Ehúd zemřel, Izraelci opět sešli na scestí a opustili svého Boha.
2. 2-3 Hospodin je proto vydal na milost a nemilost kenaanskému králi Jabínovi, který panoval v Chasóru. Jabín disponoval neobyčejně mocnou armádou, jejímž velitelem byl Síser, který žil v Charóšetu. Ten vytáhl na Izraelce vyzbrojen devíti sty železnými vozy, podrobil si je a následujících dvacet let je nemilosrdně utlačoval. Tehdy Izraelci konečně začali prosit Hospodina o pomoc.
3. ***
4. V té době byla soudkyní Izraelců prorokyně Debóra.
5. Svůj úřad soudce zastávala na místě zvaném "Debóřina palma" mezi Rámou a Bét-elem v Efrajimském pohoří. Lidé k ní přicházeli, aby jim pomáhala řešit jejich spory.
6. 6-7 Jednoho dne si Debóra dala zavolat Abínoamova syna Baráka, který žil v neftalíjském Kedeši a řekla mu: "Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje, abys zmobilizoval deset tisíc odvážných mužů z kmenů Neftalí a Zabulón. V jejich čele vytáhneš na horu Tábor, kde budeš bojovat s králem Jabínem a s jeho mocnou armádou vyzbrojenou železnými vozy. Zvítězíš nad nimi, protože Hospodin je přivede k řece Kíšon a tam ti je vydá do rukou.
7. ***
8. Barák jí odpověděl: "Dobrá tedy, půjdu, ale jenom když ty půjdeš se mnou."
9. Debóra souhlasila, ale varovala jej: "Půjdu tedy s tebou, ale nijak slavně nedopadneš, protože Hospodin nevydá Síseru do tvých rukou, ale do rukou ženy." Potom vstala a odešla s Barákem do Kedeše.
10. V Kedeši shromáždil Barák deset tisíc mužů z kmenů Neftalí a Zabulón a spolu s Debórou pak vytáhli v jejich čele do boje.
11. Zrovna v té době se od zbytku svého rodu Kénijců, potomků Chóbaba - Mojžíšova tchána - oddělil i se svým příbuzenstvem Cheber a přestěhoval se k velkému stromu v Saanajimu u Kedeše.
12. Jakmile se velitel Sísera doslechl, že Barák shromáždil na hoře Tábor deset tisíc mužů,
13. dal ihned nastoupit celou svoji armádu, shromáždil všech devět set železných vozů a vytáhl z Charóšetu k řece Kíšon.
14. Tu Debora řekla Barákovi: "Dnešního dne ti Hospodin dal vítězství nad Síserou, protože sám vytáhl do boje před tebou." Barák tedy sestoupil i se svými deseti tisíci bojovníky s hory Tábor a vyrazil.
15. Hospodin mezitím vyvolal zmatek a chaos mezi vojáky i celou vozbou Síserovy armády. Když to Sísera uviděl, seskočil z vozu a dal se na útěk, zatímco
16. Barák se svými muži pronásledoval ostatní nepřátele až k Charóšetu a do jednoho je pobil.
17. Sísera mezitím uprchl a schoval se ve stanu Jáely, manželky Kénijce Chebera, neboť chasórský král Jabín a Cheber chovali mezi sebou dobré vztahy.
18. Když Sísera přibíhal ke stanu, Jáel mu vyšla naproti a řekla: "Pojď a ukryj se do mého stanu, pane, zde budeš v bezpečí." Sísera tedy vstoupil dovnitř, lehl si a ona ho přikryla houní.
19. Sísera ji ještě požádal: "Dej mi prosím napít, mám nesmírnou žízeň." Jáel mu podala trochu mléka a potom ho opět přikryla.
20. "Stoupni si ke vchodu do stanu," řekl jí Sísera, "a kdyby kdokoliv přišel a ptal se, zda je někdo uvnitř, odpověz, že není."
21. Protože byl Sísera velmi unaven, netrvalo dlouho a upadl do hlubokého spánku. Zatímco tvrdě spal, vzala Jáel kladivo a stanový kolík a vrazila mu ho do spánku tak silně, že pronikl až do země. Sísera byl samozřejmě okamžitě mrtev.
22. Když se zanedlouho objevil Barák, který Síseru pronásledoval, Jáel mu vyšla vstříc a zavolala na něho: "Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš." Barák ji tedy následoval do jejího stanu a skutečně našel na zemi mrtvého Síseru s hlavou přibitou stanovým kolíkem k zemi.
23. Toho dne dal Hospodin podle svého slibu Izraelcům vítězství nad kenaanským králem Jabínem. Postupně, jak jejich síla narůstala, zničili Izraelci jeho nadvládu úplně.
24. Viděli jsme očima, co dříve vyprávěli otcové o síle tvé, Bože, mocný králi, město své jsi ochránil, zástupy tě slaví.

Žalmy 48:9-14
9. Víme, je to milost jen, zásluhy naše blednou, klečíme tu v chrámu tvém, ty na hradbách stojíš.
10. Jménu tvému, Bože náš, vzdávati budem chválu, uslyší to do končin zemí všichni lidé, spravedlnost zjednává tvoje mocná ruka.
11. Sión dnes se raduje, zpívají naše dcery právo že nám přináší tvůj soud věčný, pravý.
12. Zkuste město obejít, spočítat jeho věže, hradby pevné, pevnosti jeho ohledejte.
13. Projděte i paláce, prohlédněte je dobře, budete pak vyprávět příštím generacím:
14. Hloupost je dědictví prostoduchých, kdežto korunou prozíravých je poznání.

Přísloví 14:18-19
18. Zlí se musí sklonit před dobrými a bezbožní se pokoří u dveří spravedlivého.
19. Když se Ježíš zase vydal na cestu, doprovázely ho davy lidí. Obrátil se k nim a řekl:

Lukáš 14:25-35
25. "Kdo se chce ke mně připojit a nemiluje mne víc než svého otce, matku, ženu, děti, bratry a sestry a dokonce víc než sám sebe, nemůže se stát mým učedníkem.
26. Kdo není ochoten vzít na sebe těžkosti, které mu nastanou, když mne bude následovat, nemůže být mým učedníkem.
27. Kdo chce stavět dům, musí si nejprve udělat rozpočet a odhadnout, bude-li mít dost prostředků na to, aby stavbu dokončil.
28. Když tak neučiní, stavbu začne, ale nedokončí ji. Všichni se mu vysmějí a řeknou:
29. ‚Podívejte se, chtěl stavět, ale nemá na to.'
30. A když panovníkovi hrozí válka, neporadí se nejprve, zda se může se svými deseti tisíci vojáky postavit proti dvaceti tisícům?
31. Nepošle raději mírové poselstvo dříve, než ho nepřítel napadne?
32. A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát.
33. Sůl je dobrá věc, ale k čemu bude, ztratí-li svou chuť a schopnost bránit hnilobě?
34. Ani k hnojení se nehodí, musí se vyhodit. Snažte se pochopit, co vám říkám."