A A A A A
Error:
BookNum: 6 Chapter: 21 VerseStart: 26 VerseShouldHave: 25
Error:
BookNum: 6 Chapter: 22 VerseStart: 26 VerseShouldHave: 25
Bible za jeden rok
Duben 16

Jozue 21:1-45
1. Vůdcové Izraele se potom sešli v Mispě a společně přísahali, že žádný z izraelských kmenů neprovdá své dcery za muže z Benjamínova kmene.
2. 2-3 Potom se ale vypravili do Bét-elu a s hořkým zármutkem volali: "Hospodine, Bože Izraele, proč jen se to muselo stát, proč musel být jeden z izraelských kmenů téměř vyhlazen?" Izraelci naříkali ten den před Hospodinem až do večera.
3. ***
4. Následujícího dne brzy ráno vystavěli Bohu oltář a obětovali na něm zápalné a pokojné oběti.
5. 5-8 Přes všechno, čím se Benjamínovci provinili, se nyní ostatní Izraelci nad jejich smutným koncem rmoutili a ptali se sami sebe: "Téměř jsme ztratili jeden ze svých kmenů. Jak to nyní uděláme, aby benjamínovští muži nevymřeli? Kde pro ně máme vzít manželky? Přísahali jsme přece, že nikdo z nás za ně své dcery neprovdá." Brzy se však v jejich hlavách zrodil nápad. Kromě přísahy o zákazu manželství jejich dcer s Benjamínovci totiž v Mispě složili ještě jednu přísahu, podle které se zavázali usmrtit příslušníky toho izraelského kmene, který se nezúčastnil shromáždění před Hospodinem. Vznesli tedy otázku: "Je mezi izraelskými kmeny někdo, kdo se nedostavil na shromáždění k Hospodinu do Mispy?"
6. ***
7. ***
8. ***
9. Dali pečlivě prověřit, zda se skutečně dostavili zástupci všech kmenů, a zjistili, že z gileádského Jábeše se na shromáždění neukázal nikdo.
10. 10-11 Izraelci tedy této příležitosti využili a ihned vyslali do Jábeše dvanáct tisíc nejzdatnějších ozbrojených mužů s rozkazem, aby pobili všechny jeho obyvatele kromě dívek, které byly ještě pannami.
11. ***
12. Bojovníci tento úkol splnili a přivedli z Jábeše čtyři sta dívek pannen do tábora v Šílu.
13. Poté představitelé Izraele vyslali posly ke zbylým Benjamínovcům, kteří se ukrývali na skalisku Rimónu, aby s nimi uzavřeli mír.
14. Benjamínovci se tedy vrátili do svých domovů a Izraelci jim dali dívky, jež přivedli z Jábeše. Dívek však bylo málo a na všechny muže se proto nedostalo.
15. Mezi Izraelci stále panoval smutek nad Benjamínovci a nad rozkolem, který Hospodin způsobil mezi Izraelci.
16. "Kde opatříme ženy pro ostatní muže, když dívek se nedostává a benjamínovské ženy byly vyhubeny?" ptali se dále vůdcové Izraele.
17. "Musíme nějakým způsobem zajistit, aby ti, kdo z kmene Benjamínovců přežili, dostali ženy a jejich kmen tak nezanikl.
18. My sami jim však své dcery dát za manželky nemůžeme, neboť jsme přísahali, že bude proklet každý, jenž by provdal svou dceru za Benjamínovce."
19. 19-21 Izraelci si však vzpomněli na blížící se náboženskou slavnost, která se každoročně konala v Šílu (mezi Bét-elem a Lebónou, východně od silnice z Bét-elu do Šekemu) a přikázali Benjamínovcům: "Ukryjte se v okolních vinicích, a jakmile šíloské dívky vyjdou z města, aby spolu tančily, vyběhněte z úkrytu, uneste každý jednu dívku a odveďte si ji domů.
20. ***
21. ***
22. Když si jejich otcové a bratři přijdou stěžovat, řekneme jim: ‚Mějte prosím s Benjamínovci slitování a ponechte jim své dcery, neboť jsme pro ně nenalezli dostatek manželek. Vy jste jim přece své dcery sami nenabídli, takže na vás žádná vina ne-leží.'"
23. Benjamínovci s návrhem souhlasili a každý muž, který neměl ženu, si potom unesl jednu z dívek, jež se účastnily slavnosti. Vrátili se s nimi na své území, znovu vystavěli města a usadili se v nich.
24. Potom se rovněž všichni Izraelci rozešli do svých domovů.
25. Všechny tyto události se staly v době, kdy Izraelci neměli krále, a proto každý dělal to, co uznal za správné.
26. Vůdcové Izraele se potom sešli v Mispě a společně přísahali, že žádný z izraelských kmenů neprovdá své dcery za muže z Benjamínova kmene.
27. 2-3 Potom se ale vypravili do Bét-elu a s hořkým zármutkem volali: "Hospodine, Bože Izraele, proč jen se to muselo stát, proč musel být jeden z izraelských kmenů téměř vyhlazen?" Izraelci naříkali ten den před Hospodinem až do večera.
28. ***
29. Následujícího dne brzy ráno vystavěli Bohu oltář a obětovali na něm zápalné a pokojné oběti.
30. 5-8 Přes všechno, čím se Benjamínovci provinili, se nyní ostatní Izraelci nad jejich smutným koncem rmoutili a ptali se sami sebe: "Téměř jsme ztratili jeden ze svých kmenů. Jak to nyní uděláme, aby benjamínovští muži nevymřeli? Kde pro ně máme vzít manželky? Přísahali jsme přece, že nikdo z nás za ně své dcery neprovdá." Brzy se však v jejich hlavách zrodil nápad. Kromě přísahy o zákazu manželství jejich dcer s Benjamínovci totiž v Mispě složili ještě jednu přísahu, podle které se zavázali usmrtit příslušníky toho izraelského kmene, který se nezúčastnil shromáždění před Hospodinem. Vznesli tedy otázku: "Je mezi izraelskými kmeny někdo, kdo se nedostavil na shromáždění k Hospodinu do Mispy?"
31. ***
32. ***
33. ***
34. Dali pečlivě prověřit, zda se skutečně dostavili zástupci všech kmenů, a zjistili, že z gileádského Jábeše se na shromáždění neukázal nikdo.
35. 10-11 Izraelci tedy této příležitosti využili a ihned vyslali do Jábeše dvanáct tisíc nejzdatnějších ozbrojených mužů s rozkazem, aby pobili všechny jeho obyvatele kromě dívek, které byly ještě pannami.
36. ***
37. Bojovníci tento úkol splnili a přivedli z Jábeše čtyři sta dívek pannen do tábora v Šílu.
38. Poté představitelé Izraele vyslali posly ke zbylým Benjamínovcům, kteří se ukrývali na skalisku Rimónu, aby s nimi uzavřeli mír.
39. Benjamínovci se tedy vrátili do svých domovů a Izraelci jim dali dívky, jež přivedli z Jábeše. Dívek však bylo málo a na všechny muže se proto nedostalo.
40. Mezi Izraelci stále panoval smutek nad Benjamínovci a nad rozkolem, který Hospodin způsobil mezi Izraelci.
41. "Kde opatříme ženy pro ostatní muže, když dívek se nedostává a benjamínovské ženy byly vyhubeny?" ptali se dále vůdcové Izraele.
42. "Musíme nějakým způsobem zajistit, aby ti, kdo z kmene Benjamínovců přežili, dostali ženy a jejich kmen tak nezanikl.
43. My sami jim však své dcery dát za manželky nemůžeme, neboť jsme přísahali, že bude proklet každý, jenž by provdal svou dceru za Benjamínovce."
44. 19-21 Izraelci si však vzpomněli na blížící se náboženskou slavnost, která se každoročně konala v Šílu (mezi Bét-elem a Lebónou, východně od silnice z Bét-elu do Šekemu) a přikázali Benjamínovcům: "Ukryjte se v okolních vinicích, a jakmile šíloské dívky vyjdou z města, aby spolu tančily, vyběhněte z úkrytu, uneste každý jednu dívku a odveďte si ji domů.
45. ***

Jozue 22:1-34
1. ***
2. Když si jejich otcové a bratři přijdou stěžovat, řekneme jim: ‚Mějte prosím s Benjamínovci slitování a ponechte jim své dcery, neboť jsme pro ně nenalezli dostatek manželek. Vy jste jim přece své dcery sami nenabídli, takže na vás žádná vina ne-leží.'"
3. Benjamínovci s návrhem souhlasili a každý muž, který neměl ženu, si potom unesl jednu z dívek, jež se účastnily slavnosti. Vrátili se s nimi na své území, znovu vystavěli města a usadili se v nich.
4. Potom se rovněž všichni Izraelci rozešli do svých domovů.
5. Všechny tyto události se staly v době, kdy Izraelci neměli krále, a proto každý dělal to, co uznal za správné.
6. Národy hlučí a padají státy, zavelí Bůh - země hroutí se.
7. Hospodin veliký jen s námi drží, Jákobův Pán je náš přepevný hrad.
8. Pohleďte znovu na to dílo Boží, jak skvělé věci nám na zemi dal!
9. Pokyne jen a hned utichnou boje, lámou se luky a oštěpů hrot, válečné vozy — ty na popel shoří.
10. “Tak dost!“ jsi zavelel válečné hrůze, „uznejte všichni mne, Hospodina, prokažte úctu mně národy všecky!“
11. Mnohou cestu považuje člověk za správnou, atímco na jejím konci čeká smrt.
12. Někdo přikrývá bolest srdce smíchem, ale nakonec se jeho radost promění v zármutek.
13. V té době lidé přinesli Ježíšovi zprávu, že Pilát dal pobít galilejské poutníky, zrovna když obětovali.
14. Ježíš na to řekl: "Myslíte si, že ti, které zavraždili, byli horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Galileje?
15. Ne, nebyli. Ať je vám to výstrahou: Smrt čeká na každého z vás a potom bude pozdě litovat svých hříchů.
16. Anebo těch osmnáct, na které se zřítila věž v Siloe; ti také nebyli horší než druzí lidé v Jeruzalémě.
17. Když však nebudete litovat svých zlých činů, i vás čeká Boží soud."
18. Ježíš pak vyprávěl toto podobenství."Jeden muž si vypěstoval na své vinici fíkovník. Když přišel čas sklizně, hledal na něm ovoce, avšak marně.
19. Řekl vinaři: ‚Podívej, už třetí rok čekám na ovoce z tohoto fíkovníku, ale nic nerodí. Poraž ho, jenom tu překáží.'
20. Vinař se přimlouval: ‚Pane ponech ho ještě jeden rok. Zkypřím mu a pohnojím půdu, snad přece bude rodit.
21. Když na něm ani příští rok nic nebude, dáš ho porazit.'"
22. Jednou v sobotu kázal Ježíš v synagoze.
23. Mezi posluchači byla také žena postižená již osmnáct let nemocí, která ji tak pokřivila, že se nemohla napřímit.
24. Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl: "Ženo, tvé trápení končí." Dotkl se jí
25. a v tom okamžiku se žena narovnala a srdečně děkovala Bohu.
26. Představený synagogy však byl pobouřen, že Ježíš uzdravoval v sobotu a napomínal zástup: "Šest dní se má pracovat! Nechte se uzdravit jindy a ne v sobotu, kdy dodržujeme klid."
27. Ježíš na to řekl: "Pokrytci! Kdo z vás neodvazuje dobytek, aby ho zavedl k napajedlu?
28. A tato žena, která je potomkem Abrahamovým, neměla být v sobotu zbavena toho, co ji osmnáct let svazovalo?"
29. Jeho odpůrci se zastyděli, ale ostatní lidé se upřímně radovali z podivuhodných činů, které konal.
30. Ježíš řekl: "K čemu mám přirovnat Boží království?
31. Je jako nepatrné hořčičné semeno, které si člověk zaseje do zahrady. Ono vyklíčí a vyroste z něho tak mohutná bylina, že na ní mohou hnízdit ptáci.
32. 20-21 Boží království se dá také přirovnat ke kvasu, který žena zadělá do těsta. I když mouky bude hodně, postačí jen trochu kvasu, aby celé těsto nakynulo."
33. ***
34. Ježíš pokračoval na své cestě do Jeruzaléma. Chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal.

Žalmy 46:7-11
Přísloví 14:12-13
Lukáš 13:1-22