Instagram
English
A A A A A
Error:
BookNum: 7 Chapter: 9 VerseStart: 57 VerseShouldHave: 56
Bible za jeden rok
Duben 22

Soudců 9:1-57
1. Jednoho dne odešel Gedeónův syn Abímelek do Šekemu ke svým bratrům a příbuzným a řekl jim:
2. "Jděte a zeptejte se šekemských občanů, jestli chtějí, aby nad nimi vládlo všech sedmdesát Gedeónových synů nebo zda je pro ně lepší, aby jim vládl jenom jeden jediný muž, který je navíc z jejich příbuzenstva?"
3. Abímelekovi strýcové tento vzkaz šekemským občanům předložili a ti jednohlasně rozhodli, že Abímelek je skutečně tím, kdo by jim měl vládnout, protože je jejich příbuzný.
4. Potom mu z chrámu Baala smlouvy vydali určitý obnos peněz a Abímelek si za ně najal několik pobudů a ničemníků, kteří byli ochotni udělat, cokoliv jim přikázal.
5. Přivedl tyto muže do otcovského domu v Ofře a nechal tam na jednom kameni zavraždit všech svých sedmdesát bratrů, kromě nejmladšího Jótama, kterému se včas podařilo ukrýt.
6. Když se Abímelek poté vrátil zpět, všichni šekemští obyvatelé i lidé z města Miló se shromáždili u stromu, pod kterým stál posvátný sloup, a prohlásili tam Abímeleka za krále.
7. Jakmile se to Jótam dozvěděl, vylezl na vrcholek hory Gerizímu a hlasitě zavolal na obyvatele Šekemu: "Dobře mě poslouchejte šekemští občané, aby i vás mohl slyšet Bůh!
8. Jednoho dne se stromy rozhodly, že si mezi sebou vyvolí krále. Navrhly proto nejprve olivovníku:,Kraluj nad námi!'
9. Olivovník jim však odpověděl:,Mám snad přestat přinášet svůj bohatý olej, kterým se uctívají jak bohové tak lidé, a místo toho se vynášet nad stromy?'
10. Stromy pak vyzvaly fíkovník:,Staň se tedy našim králem ty!'
11. Ale i fíkovník je odmítl:,Chcete snad, abych přestal rodit své lahodné sladké plody a namísto toho se stal vašim vládcem?'
12. Řekly tedy vinné révě:,Pojď nad námi kralovat ty!'
13. I vinná réva jim však odpověděla:,To mám přestat dávat své hrozny na víno, které těší bohy i lidi, a jen tak si vládnout stromům?'
14. Nakonec se stromy obrátily k trnitému keři:,Buď tedy našim králem ty.'
15. Trnitý keř stromům odpověděl:,Jestli mě opravdu chcete za krále, potom pojďte a skryjte se do mého stínu! Avšak neučiníte-li to, vyšlehne ze mě oheň, který pohltí i mohutné libanónské cedry.'"
16. Po tomto příběhu Jótam pokračoval: "Jste si jisti, že jste udělali dobře, když jste zvolili Abímeleka králem, a že jste naložili s Gedeónovými potomky tak, jak si zasloužili? Jednali jste skutečně ve všem podle práva a podle nejlepšího uvážení?
17. Ptám se vás, nebyl to snad můj otec, kdo vás s nasazením vlastního života vysvobodil z područí Midjánců?
18. Vy jste se však dnes postavili proti němu a zavraždili na jednom kameni jeho sedmdesát synů. Zvolili jste králem syna jeho otrokyně a to vše jen proto, že je váš příbuzný.
19. Jestliže jste se tedy zachovali k potomkům Gedeóna spravedlivě, pak buďte vy i Abímelek šťastni.
20. Jestliže ale ne, pak ať Abímelek zničí občany Šekemu a Miló a oni ať zničí jeho."
21. Když Jótam domluvil, uprchl před svým bratrem Abímelekem do Beéru a usadil se tam.
22. 22-23 Po třech letech Abímelekovi vlády způsobil Bůh mezi Abímelekem a šekemskými občany rozkol a ti se začali proti Abímelekovi stavět na odpor.
23. ***
24. Tak se všem dostalo spravedlivé odplaty za zločin, který spáchali na sedmdesáti Gedeónových potomcích. Abímelek tím platil za jejich vraždu a šekemští občané za to, že jej v tom podporovali.
25. Šekemští chtěli Abímeleka dopadnout, a proto postavili na cestě vedoucí po vrcholcích kopců hlídky. Každého, kdo šel okolo, přepadli a oloupili. Abímeleka se však nedočkali, protože ho někdo před jejich léčkou varoval.
26. V té době dorazil do Šekemu Ebedův syn Gaal se svým příbuzenstvem a brzy se stal jednou z vůdčích osobností města.
27. Když obyvatelé Šekemu sklidili z vinic hrozny a vykvasili z nich víno, uspořádali v Baalově chrámu slavnost vinobraní, a když byli opilí, začali proklínat Abímeleka.
28. Ebedův syn Gaal zvolal: "Kdo je Abímelek, že bychom mu měli sloužit?! Vždyť je to syn cizáka! On i jeho dozorce Zebúl by naopak měli sloužit nám! Proč raději nesloužíme mužům Šekemova otce Chemóra?!"
29. Když mě ale postavíte do svého čela, zbavím se Abímeleka. Vyzvu jej do boje i s celou jeho armádou!"
30. Když se zakrátko Zebúlovi, veliteli města, doneslo, co Gaal veřejně prohlásil, velice se rozhněval.
31. Ihned poslal tajně k Abímelekovi posly se vzkazem: "Do Šekemu přišel Ebedův syn Gaal se svým příbuzenstvem a pobuřují proti tobě všechen lid.
32. Přitáhni proto se svými muži v noci k městu a ukryj se v polích.
33. Časně zrána potom zaútoč na město. Gaal a jeho lidé vyjdou proti tobě, a ty pak s nimi nalož, jak chceš."
34. Abímelek a jeho muži tedy tajně obklíčili v noci město a rozdělili se do čtyř skupin.
35. Gaal brzy ráno vstal a odebral se k městské bráně. Právě v tu chvíli Abímelek zavelel a jeho muži vyrazili k útoku na město.
36. Když je Gaal v dálce uviděl, řekl Zebúlovi: "Podívej se, z hor sestupuje nějaký zástup lidí." Zebúl mu však odpověděl: "Ale to se ti jen zdá. Pleteš si obyčejný stín hory s davem lidí."
37. "Ale ne," pokračoval Gaal, "skutečně vidím, jak k nám ze svahu přichází zástup lidí. A támhle jde další skupina směrem od posvátného stromu věštců!"
38. Vtom mu Zebúl řekl: "Tak co, kdepak jsou teď tvoje silné řeči? Kdopak se to chvástal a říkal: ‚Kdo je Abímelek, že bychom mu měli sloužit?' Muži, které jsi sám zesměšňoval a vyzýval k boji právě jdou proti tobě. Teď se tedy ukaž a vytáhni proti nim!"
39. Gaal se postavil do čela šekemských mužů a společně vyrazili proti Abímelekovi.
40. Abímelek je ale zahnal na útěk a ty, kteří nestačili utéct zpět do města, zabil.
41. Potom se Abímelek vrátil do Arumy a Zebúl mezitím vyhnal Gaala a všechny jeho příbuzné z Šekemu.
42. Na druhý den se zpráva o tom, že obyvatelé Šekemu jsou opět venku za hradbami města, donesla až k Abímelekovi.
43. Ten neváhal, ihned rozdělil své muže do tří oddílů a všichni se ukryli nedaleko města. Když šekemští občané vyšli z města, vyrazil proti nim, aby je pobil.
44. Zatímco se Abímelek rychle postavil s jedním oddílem před bránu a bránil všem v ústupu do města, ostatní dva oddíly přepadly lidi na poli a pobily je.
45. Celý den Abímelekovi trvalo, než dobyl Šekem a zavraždil všechny jeho obyvatele. Nakonec ještě město rozbořil a posypal solí.
46. Ovšem někteří vysoce postavení občané z toho města uprchli a ukryli se ve sklepení nedalekého Baalova chrámu.
47. 47-48 Když se to Abímelek dozvěděl, vystoupil ihned se svými bojovníky na horu Salmón. Tam uťal sekerou ze stromu silnou větev, dal si ji na rameno a poručil všem svým mužům, aby udělali totéž.
48. ***
49. Každý z nich tedy usekl jednu větev a šel za ním. V chrámu pak naházeli všechno dříví na sklepení a zapálili je. Založili tak požár, při němž zahynulo všech tisíc lidí, kteří se v chrámu ukryli.
50. Když Abímelek takto skoncoval s šekemskými obyvateli, vypravil se dále do boje proti Tebesu, spojenci Šekemu. Oblehl jej a rázným útokem dobyl.
51. Mnozí tamní obyvatelé ale uprchli do obranné pevnosti, která stála uprostřed města. Pevně za sebou uzavřeli všechny možné přístupové cesty a vylezli na střechu.
52. Abímelek zhodnotil situaci a rozhodl se, že pevnost podpálí.
53. Sotva se ale přiblížil ke vchodu do pevnosti, nějaká žena na něj shodila mlýnský kámen a roztříštila mu lebku.
54. Z posledních sil zavolal Abímelek svého zbrojnoše a zasténal: "Vytas prosím svůj meč a usmrť mne, ať se mezi lidmi nevypráví, že mne zabila žena."
55. Mladík ho uposlechl, probodl ho svým mečem a Abímelek zemřel. Jakmile ostatní vojáci uviděli, že jejich vůdce Abímelek nežije, rozešli se všichni do svých domovů.
56. Takto se tedy Abímelekovi i šekemským dostalo spravedlivé Boží odplaty za hrůznou vraždu sedmdesáti Gedeónových synů. Tak se naplnilo Jótamovo prokletí.
57. Po Abímelekově smrti povstal k záchraně Izraele soudce Tóla (syn Púy a vnuk Dódy). Původem byl z Isacharova kmene, ale žil a panoval v Šamíru v Efrajimském pohoří.

Soudců 10:1-18
1. Stál v čele Izraele třiadvacet let, a když zemřel, pochovali jej v Šamíru.
2. Jeho nástupcem se pak stal Jaír z Gileádu, jenž soudil Izrael dvaadvacet let.
3. Měl třicet synů, kteří stáli v čele třiceti měst a jezdili na třiceti oslích. Lidé podle nich dokonce onu část gileádské země nazvali Jaírovy vesnice.
4. Když Jaír zemřel, pohřbili jej v Kamónu.
5. Izraelci se opět po čase odvrátili od Hospodina a nejenže znovu uctívali baaly a aštorety, ale začali také sloužit bohům aramejským, sidónským, moábským, amónským a pelištejským. Svého Boha Hospodina znovu opustili a přestali jej uctívat.
6. 7-8 Hospodinu se počínání Izraelců samozřejmě nelíbilo, rozhněval se a vydal je proto do rukou Pelištejců a Amónců, kteří vtrhli na emorejské území a po osmnáct let trýznili všechno obyvatelstvo Gileádu.
7. ***
8. 9-10 Amónci dokonce překročili Jordán a napadli rovněž Judův, Benjamínův a Efrajimův kmen. Když tenkrát Izraelci těžce strádali pod silným útlakem nepřátel, rozpomenuli se na Hospodina a zoufale k němu volali: "Pane, provinili jsme se. Opustili jsme svého Boha a uctívali jsme baaly a jiné falešné bohy."
9. ***
10. 11-12 Nato Hospodin oznámil Izraelcům: "Kdykoliv vás utlačovaly cizí národy a vy jste ke mně volali o pomoc, vysvobodil jsem vás. Vytrhl jsem vás z područí Egypťanů, Emorejců, Amónců, Pelištejců, Sidónců, Amálekitů i Maónců.
11. ***
12. Po tom všem jste mne však znovu opustili a uctívali jste cizí bohy. Proto vás již tentokrát nevysvobodím.
13. Jděte si nyní naříkat k bohům, které jste si sami vyvolili místo mne. Ať vám dnes ve vašem soužení pomohou oni!"
14. Izraelci však Hospodinu odpověděli: "Teď víme, že jsme velmi chybili. Proto s námi nalož, jak sám uznáš za vhodné, jenom nám ale, prosíme ještě jednou, pomoz, než nás nepřátelé zcela rozdrtí."
15. Po tomto rozhovoru Izraelci zničili všechny cizí bohy, jež uctívali, sloužili Hospodinu a on se nad jejich bídou ustrnul.
16. Když potom přitáhla armáda Amónců a utábořila se v Gileádu, shromáždili se Izraelci v Mispě.
17. Tam gileádští vůdcové rozhodli, že ten, kdo povede Izraelce do boje proti Amóncům, se stane vůdcem všech obyvatel Gileádu.
18. (Píseň pro Azafa) Bůh sám, Bůh Hospodin mluví a volá celou zemi od slunce východu až na západ.

Žalmy 50:1-6
1. Z Jeruzaléma, krásného města, tam odtud volá Bůh,
2. přichází k nám a teď bude mluvit. Kam vstoupí, tam plane oheň, kam pohlédne, tam vane vichřice.
3. Za svědky svolává nebe i zemi, začíná soud se svým vlastním lidem.
4. “Sem pojďte všichni, kdo jste podepsali obětní krví svou věrnost mé Smlouvě!“
5. Vesmír je svědkem Božích řádů, proč by Bůh nemohl soudit svůj lid?
6. Pravdivý svědek zachraňuje životy, kdežto lživý šíří zhoubu.

Přísloví 14:25-27
25. V bázni před Hospodinem nachází člověk jistotu a bezpečí a útočiště pro své syny.
26. Bázeň před Hospodinem je pramenem života, kdo z něho pije, unikne osidlům smrti.
27. Ježíš vyprávěl svým učedníkům: "Jeden boháč měl správce a ten byl obviněn ze zpronevěry.

Lukáš 16:1-31
1. Pán si ho dal zavolat a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Předlož mi všechny účty, a jestli jsi mě podváděl, dám ti výpověď.'
2. Správce přemýšlel: ‚Co teď? Krumpáčem se neuživím, žebrat se stydím.
3. Mám nápad, jak si získat přátele; snad mi pak nabídnou slušné místo, až budu propuštěn!'
4. Dal si zavolat dva dlužníky svého pána, ale s každým mluvil zvlášť. Zeptal se prvního: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?' Muž odpověděl: ‚Sto džbánů olivového oleje.'
5. Správce řekl: ‚Tady máš svůj dlužní úpis, sedni si a napiš nový na padesát.'
6. Zeptal se pak toho druhého: ‚Co dlužíš mému pánovi?' On odpověděl: ‚Sto pytlů pšenice.' I řekl mu správce: ‚Vezmi si dlužní úpis a napiš jiný na osmdesát.'
7. Pán nakonec vychytralého správce pochválil, že si uměl v nouzi poradit. Nutno přiznat, že lidé, kterým jde o hmotný zisk, bývají ve svých záležitostech prozíravější než věřící,
8. když jde o zajištění věčného života. Říkám vám: Na penězích lpí hodně špíny a jednou úplně ztratí hodnotu. Jestliže však jimi někomu pomůžete, proměníte je na lásku, se kterou se sejdete na věčnosti."
9. Ježíš pokračoval: "Kdo je spolehlivý v drobnostech, je spolehlivý i v podstatných věcech. A ten, kdo je nečestný v maličkostech, selhává i ve věcech závažných.
10. 11-12 Jste-li nepoctiví v záležitostech tohoto života, kdo může důvěřovat vaší víře v Boha? Neumíte-li správně zacházet s mizernými penězi, jak vám může Bůh svěřit věčné bohatství?
11. ***
12. Žádný nemůže sloužit dvěma pánům. Vždycky bude jednoho nenávidět a druhého milovat. Jednomu dá přednost a druhým bude pohrdat. Nemůžete tedy sloužit Bohu a zároveň otročit majetku."
13. Slyšeli to farizejové, kteří byli chtiví peněz a vysmáli se mu.
14. On jim však řekl: "Chcete dělat dobrý dojem na lidi svou zbožností, ale Bůh do vás vidí. Vnějším úspěchem, kterému se obdivují lidé, Bůh pohrdá.
15. Období zákona a proroků skončilo Janem Křtitelem. Teď slyšíte radostnou zprávu, že přišlo Boží království a kdekdo si dělá nárok na vstup do něho.
16. Ale nepleťte se, spíše pomine nebe a země, než by jediný z požadavků Božího zákona ztratil svou platnost.
17. Například, kdo se rozvádí se svou ženou a bere si jinou, proviňuje se proti přikázání"nezcizoložíš"; a kdo se žení s rozvedenou, také cizoloží.
18. Byl jednou jeden bohatý muž, který se nákladně oblékal a každý den u něj bylo veselo a bohatě prostřeno.
19. U vrat jeho domu sedával žebrák Lazar. Jeho tělo bylo samý vřed.
20. Aby utišil hlad, čekával na zbytky ze stolu toho boháče. Psi přibíhali a olizovali mu rány.
21. Lazar zemřel a andělé ho přenesli k Abrahamovi. Krátce nato zemřel i boháč a pohřbili ho.
22. V ohnivých mukách pozdvihl oči a uviděl v dálce Abrahama s Lazarem
23. a prosil: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať namočí alespoň špičku prstu ve vodě a svlaží mi rty, hrozně tu v tom žáru trpím.'
24. Abraham však řekl: ‚Vzpomeň si, jak se ti vedlo na zemi. Tobě se vždycky dařilo dobře, ale na Lazara zbylo jen to nejhorší. Nyní se má dobře on, a ty trpíš.
25. Kromě toho je mezi námi taková propast, že ji nikdo nemůže překonat, i kdyby se snažil.'
26. Boháč se ještě přimlouval: ‚Otče Abrahame, pošli ho tedy do mého rodného domu.
27. Mám pět bratrů, ať je někdo varuje, aby nedopadli jako já.'
28. Abraham odpověděl: ‚Mají přece Bibli, ať se podle ní řídí.'
29. Boháč však odporoval: ‚Kdepak, otče Abrahame, Písmo na ně nestačí, ale kdyby tak někdo vstal z mrtvých, to by na všechno hleděli jinak.'
30. Abraham odpověděl: ‚Když nedají na Mojžíšův zákon a proroky, neuvěří nikomu, i kdyby vstal z mrtvých.'"