A A A A A
Error:
BookNum: 6 Chapter: 24 VerseStart: 26 VerseShouldHave: 25
Bible za jeden rok
Duben 17

Jozue 23:1-16
1. Vůdcové Izraele se potom sešli v Mispě a společně přísahali, že žádný z izraelských kmenů neprovdá své dcery za muže z Benjamínova kmene.
2. 2-3 Potom se ale vypravili do Bét-elu a s hořkým zármutkem volali: "Hospodine, Bože Izraele, proč jen se to muselo stát, proč musel být jeden z izraelských kmenů téměř vyhlazen?" Izraelci naříkali ten den před Hospodinem až do večera.
3. ***
4. Následujícího dne brzy ráno vystavěli Bohu oltář a obětovali na něm zápalné a pokojné oběti.
5. 5-8 Přes všechno, čím se Benjamínovci provinili, se nyní ostatní Izraelci nad jejich smutným koncem rmoutili a ptali se sami sebe: "Téměř jsme ztratili jeden ze svých kmenů. Jak to nyní uděláme, aby benjamínovští muži nevymřeli? Kde pro ně máme vzít manželky? Přísahali jsme přece, že nikdo z nás za ně své dcery neprovdá." Brzy se však v jejich hlavách zrodil nápad. Kromě přísahy o zákazu manželství jejich dcer s Benjamínovci totiž v Mispě složili ještě jednu přísahu, podle které se zavázali usmrtit příslušníky toho izraelského kmene, který se nezúčastnil shromáždění před Hospodinem. Vznesli tedy otázku: "Je mezi izraelskými kmeny někdo, kdo se nedostavil na shromáždění k Hospodinu do Mispy?"
6. ***
7. ***
8. ***
9. Dali pečlivě prověřit, zda se skutečně dostavili zástupci všech kmenů, a zjistili, že z gileádského Jábeše se na shromáždění neukázal nikdo.
10. 10-11 Izraelci tedy této příležitosti využili a ihned vyslali do Jábeše dvanáct tisíc nejzdatnějších ozbrojených mužů s rozkazem, aby pobili všechny jeho obyvatele kromě dívek, které byly ještě pannami.
11. ***
12. Bojovníci tento úkol splnili a přivedli z Jábeše čtyři sta dívek pannen do tábora v Šílu.
13. Poté představitelé Izraele vyslali posly ke zbylým Benjamínovcům, kteří se ukrývali na skalisku Rimónu, aby s nimi uzavřeli mír.
14. Benjamínovci se tedy vrátili do svých domovů a Izraelci jim dali dívky, jež přivedli z Jábeše. Dívek však bylo málo a na všechny muže se proto nedostalo.
15. Mezi Izraelci stále panoval smutek nad Benjamínovci a nad rozkolem, který Hospodin způsobil mezi Izraelci.
16. "Kde opatříme ženy pro ostatní muže, když dívek se nedostává a benjamínovské ženy byly vyhubeny?" ptali se dále vůdcové Izraele.

Jozue 24:1-33
1. Vůdcové Izraele se potom sešli v Mispě a společně přísahali, že žádný z izraelských kmenů neprovdá své dcery za muže z Benjamínova kmene.
2. 2-3 Potom se ale vypravili do Bét-elu a s hořkým zármutkem volali: "Hospodine, Bože Izraele, proč jen se to muselo stát, proč musel být jeden z izraelských kmenů téměř vyhlazen?" Izraelci naříkali ten den před Hospodinem až do večera.
3. ***
4. Následujícího dne brzy ráno vystavěli Bohu oltář a obětovali na něm zápalné a pokojné oběti.
5. 5-8 Přes všechno, čím se Benjamínovci provinili, se nyní ostatní Izraelci nad jejich smutným koncem rmoutili a ptali se sami sebe: "Téměř jsme ztratili jeden ze svých kmenů. Jak to nyní uděláme, aby benjamínovští muži nevymřeli? Kde pro ně máme vzít manželky? Přísahali jsme přece, že nikdo z nás za ně své dcery neprovdá." Brzy se však v jejich hlavách zrodil nápad. Kromě přísahy o zákazu manželství jejich dcer s Benjamínovci totiž v Mispě složili ještě jednu přísahu, podle které se zavázali usmrtit příslušníky toho izraelského kmene, který se nezúčastnil shromáždění před Hospodinem. Vznesli tedy otázku: "Je mezi izraelskými kmeny někdo, kdo se nedostavil na shromáždění k Hospodinu do Mispy?"
6. ***
7. ***
8. ***
9. Dali pečlivě prověřit, zda se skutečně dostavili zástupci všech kmenů, a zjistili, že z gileádského Jábeše se na shromáždění neukázal nikdo.
10. 10-11 Izraelci tedy této příležitosti využili a ihned vyslali do Jábeše dvanáct tisíc nejzdatnějších ozbrojených mužů s rozkazem, aby pobili všechny jeho obyvatele kromě dívek, které byly ještě pannami.
11. ***
12. Bojovníci tento úkol splnili a přivedli z Jábeše čtyři sta dívek pannen do tábora v Šílu.
13. Poté představitelé Izraele vyslali posly ke zbylým Benjamínovcům, kteří se ukrývali na skalisku Rimónu, aby s nimi uzavřeli mír.
14. Benjamínovci se tedy vrátili do svých domovů a Izraelci jim dali dívky, jež přivedli z Jábeše. Dívek však bylo málo a na všechny muže se proto nedostalo.
15. Mezi Izraelci stále panoval smutek nad Benjamínovci a nad rozkolem, který Hospodin způsobil mezi Izraelci.
16. "Kde opatříme ženy pro ostatní muže, když dívek se nedostává a benjamínovské ženy byly vyhubeny?" ptali se dále vůdcové Izraele.
17. "Musíme nějakým způsobem zajistit, aby ti, kdo z kmene Benjamínovců přežili, dostali ženy a jejich kmen tak nezanikl.
18. My sami jim však své dcery dát za manželky nemůžeme, neboť jsme přísahali, že bude proklet každý, jenž by provdal svou dceru za Benjamínovce."
19. 19-21 Izraelci si však vzpomněli na blížící se náboženskou slavnost, která se každoročně konala v Šílu (mezi Bét-elem a Lebónou, východně od silnice z Bét-elu do Šekemu) a přikázali Benjamínovcům: "Ukryjte se v okolních vinicích, a jakmile šíloské dívky vyjdou z města, aby spolu tančily, vyběhněte z úkrytu, uneste každý jednu dívku a odveďte si ji domů.
20. ***
21. ***
22. Když si jejich otcové a bratři přijdou stěžovat, řekneme jim: ‚Mějte prosím s Benjamínovci slitování a ponechte jim své dcery, neboť jsme pro ně nenalezli dostatek manželek. Vy jste jim přece své dcery sami nenabídli, takže na vás žádná vina ne-leží.'"
23. Benjamínovci s návrhem souhlasili a každý muž, který neměl ženu, si potom unesl jednu z dívek, jež se účastnily slavnosti. Vrátili se s nimi na své území, znovu vystavěli města a usadili se v nich.
24. Potom se rovněž všichni Izraelci rozešli do svých domovů.
25. Všechny tyto události se staly v době, kdy Izraelci neměli krále, a proto každý dělal to, co uznal za správné.
26. (Píseň pro vedoucího zpěvu Kórachovců)
27. Ať zazní potlesk, fanfáry, zpěvy
28. na počest Bohu! Je hrozně mocný,
29. podrobil lidi, národům vládnem.
30. Dědíme slávu, protože Bůh tak miloval předky.
31. Hospodin přijde za zvuku polnic.
32. Zpívejte žalmy, zpívejte Králi, zpívejte zvučně!
33. Je Králem země, uznávejte ho,

Žalmy 47:1-9
1. národů Pánem na trůnu svatém.
2. Odpadlíci od Boha se nasytí svým životem a dobří sklidí ovoce svých činů.
3. Kdosi se ho zeptal: "Pane, je asi málo těch, kteří budou zachráněni, že?"
4. Ježíš odpověděl: "Do Božího království vedou úzké dveře a těmi se snažte za každou cenu vejít.
5. Jakmile totiž jednou Pán domu přijde, zamkne a pak už bude pozdě. Mnozí by potom ještě rádi vešli, ale už to nepůjde. Marně byste tloukli na dveře a volali: ‚Pane, Pane, otevři nám!' Zůstanete venku a Pán vám odpoví: ‚Nevím, kdo jste a odkud jste.'
6. A i kdybyste říkali: ‚Sedávali jsme s tebou u stolu a učil jsi v našich ulicích,' ani to vám nepomůže.
7. Jen byste znovu slyšeli: ‚Neznám vás a nevím, odkud jste. Promarnili jste svůj život v hříchu, pryč s vámi.'
8. Bude pozdě na nářek, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království a vy budete odmítnuti.
9. Ze všech světových stran budou proudit lidé, aby v něm zaujali svá místa.

Přísloví 14:14-14
14. Mnozí, kteří dnes platí mezi lidmi za poslední, budou první a mnozí, kteří jsou dnes vysoce ceněni, se octnou mezi posledními."

Lukáš 13:23-35
23. Za Ježíšem přišlo několik farizejů a varovali ho: "Měl bys utéci z Galileje, Herodes tě chce zabít."
24. On jim řekl: "Jděte a řekněte tomu lišákovi: Ještě po nějaký čas budu uzdravovat, zbavovat lidi trápení na těle i na duchu.
25. Ale přijde chvíle, kdy odtud odejdu do Jeruzaléma a tam všechno dokonám. Vždyť je nesmyslné, aby prorok zemřel jinde než tam.
26. Jeruzaléme, Jeruzaléme, zabíjíš proroky a kamenuješ ty, které ti Bůh posílá. Jak často jsem toužil shromáždit svoje děti jako kvočna kuřátka pod ochranná křídla, ale nechtěli jste.
27. I váš slavný chrám bude Bohem opuštěn. Říkám vám, že mne neuvidíte do chvíle, kdy budete volat: ‚Sláva tobě, který přicházíš ve jménu Božím.'"