A A A A A
Bible za jeden rok
Září 3

Píseň Písní 5:1-16
1. Přišel jsem do své zahrady, má sestro, nevěsto, sbírám svou myrhu se svými vonnými látkami, jím svou plástev se svým medem, piji své víno se svým mlékem.Jezte, přátelé, pijte a hojně se napijte, milovaní!
2. Já spím, a le mé srdce bdí… Hlas mého milovaného, klepajícího! Otevři mi, má sestro, má přítelkyně, má holubice, má bezúhonná, neboť má hlava je poseta rosou a mé kadeře krůpějemi noci!
3. - Stáhla jsem svou tuniku, jakže ji mám oblékat? Umyla jsem své nohy, jakže je mám špinit?
4. Můj milovaný pro strčil svou ruku otvorem a mé vnitřnosti se nad ním vzrušily;
5. já jsem vstala otevřít svému milovanému a mé ruce kropily myrhou, a no, mé prsty tekutou myrhou na objímky závor.
6. Já jsem svému milovanému otevřela, a le můj milovaný byl odbočil a šel dále; při jeho promlouvání byla vyšla má duše.Hledala jsem ho, aniž jsem ho našla, volala jsem ho, aniž mi odpověděl.
7. Našli mě strážcové, již obcházeli po městě, zbili mě, poranili mě, strhli ze mne můj plášť, strážcové hradeb!
8. Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma: Budete-li moci najít mého milovaného, co mu máte oznámit? Že já jsem onemocněná láskou!
9. Čím je tvůj milovaný nad jiného milovaného, nejkrásnější mezi ženami? Čím je tvůj milovaný nad jiného milovaného, že nás tak zapřísaháváš?
10. Můj milovaný je bílý a červený, význačný nad deset tisíc;
11. jeho hlava - zlato, zlato, jeho kadeře vlnité, černé jako krkavec,
12. jeho oči jako oči holubic při potůčcích vod, umyté mlékem, sedící při jich plnosti,
13. jeho líce jako záhony vonných rostlin, věže kořenných bylin, jeho rty - lilie, kropící tekutou myrhou,
14. jeho ruce - válce ze zlata, posázené chrysolity, jeho trup - výtvor ze slonoviny, vykládaný safíry,
15. jeho nohy - sloupy z mramoru, založené na paticích ze zlata, jeho vzhled jako vzhled Levánón u, je vynikající jako cedry;
16. jeho ústa - samá sladkost, a on všechen - samá žádoucnost.Toto je můj milovaný, a no, toto je můj přítel, dcery Jerúsaléma!

Píseň Písní 6:1-13
1. Kam odešel tvůj milovaný, nejkrásnější mezi ženami? Kam se tvůj milovaný obrátil? I budeme ho hledat s tebou.
2. Můj milovaný sestoupil do své zahrady k záhonům vonných rostlin, pást v zahradách a trhat lilie.
3. Já patřím svému milovanému a mně můj milovaný, jenž pase mezi liliemi.
4. Ty jsi krásná, má přítelkyně, jako Tircá, spanilá jako Jerúsalém, působící dojmem jako zástupy pod korouhvemi,
5. odvrať své oči zpřed mne, neboť ony mě vzrušují.Tvůj vlas je jako stádo koz, jež se hrnou z Gileádu,
6. tvé zuby jako stádo ovcí, jež vystupují z koupele, jež všechny rodí po dvou a není mezi nimi zmetající,
7. jako kus granátového jablka jsou tvé spánky zpoza tvého závoje.
8. Šedesát je jich - královen, a osmdesát souložnic, a panen bez počtu,
9. ona je jediná - má holubice, má bezúhonná, ona je jediná své matky, ona je čistá své rodičky.Uviděly ji dcery a nazvaly ji blaženou, královny a souložnice, a jaly se ji velebit:
10. Kdo je tato, shlížející tak jako úsvit, krásná jako luna, čistá jako slunce, působící dojmem jako zástupy pod korouhvemi?
11. Sestoupila jsem do zahrady ořechů podívat se na zeleň údolí, podívat se, zda pučí réva, rozvily se granátové jabloně;
12. nezvěděla jsem. Má duše mě upozornila: Vozy mého vznešeného lidu!
13. Vrať se, vrať se, Šúlammíth, vrať se, vrať se, a ť na tebe můžeme hledět! Co chcete na Šúlammíth vidět? - Něco jako tanec dvou táborů.

Žalmy 104:24-30
24. Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Udělal jsi je všechna v moudrosti, země je plná tvých výdobytků!
25. Hle, moře veliké a širé na všechny strany, tam je hýbajícího se tvorstva, jemuž není počtu, živočichů malých s velikými!
26. Tam plují lodi, livjáthán, jehož jsi utvořil k rejdění v něm;
27. oni všichni vzhlížejí k tobě stran dání jejich pokrmu v jeho čas.
28. Dáváš jim - sbírají, otvíráš svou ruku - nasycují se dobrem,
29. skrýváš svou tvář - jsou mateni, odnímáš jejich dech - hynou a vracejí se do svého prachu,
30. vysíláš svůj dech - jsou tvořeni a obnovuješ povrch půdy.

Přísloví 24:19-20
19. Nechť se nerozpaluješ proti pachatelům zla, nechť nehorlíš proti zlovolným,
20. neboť pro zlého není budoucnosti, lampa zlovolných hasne.

1 Korintským 13:1-13
1. Mluvím-li jazyky lidí i andělů, nemám -li však lásky, stal jsem se zvučící mosazí anebo řinčící puklicí.
2. A mám-li proroctví a vím -li všechna tajemství a vše, co lze poznat, a mám-li veškerou víru, takže mohu přemísťovat hory, nemám -li však lásky, nejsem nic.
3. A vynaložím-li vše, co mám, na pokrmy chudým, a odevzdám-li své tělo, abych byl upálen, nemám -li však lásky, není mi to nic platno.
4. Láska je shovívavá, je vlídná; láska není řevnivá, láska není opovážlivá, nenadouvá se,
5. nechová se neslušně, neusiluje o své věci, nedává se vydráždit, nepřičítá zla,
6. neraduje se nad nepravostí, nýbrž se raduje s pravdou,
7. vše snáší, všemu věří, ve vše doufá, vše vydrží.
8. Láska nikdy nepomíjí, avšak - buď proroctví, ta zaniknou, nebo jazyky, ty přestanou, nebo poznání, to zanikne,
9. vždyť poznáváme částečně a prorokujeme částečně,
10. až však přijde dokonalé, částečné zanikne.
11. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, skoncoval jsem s dětskými věcmi.
12. Ano, teď vidíme skrze matné okno, nejasně, potom však tváří v tvář; teď poznávám částečně, potom však poznám plně, tak, jak jsem i plně poznán byl.
13. Nuže, nyní zůstává víra, naděje, láska, tyto tři věci, láska však je z nich nej větší.