A A A A A
Bible za jeden rok
Září 23

Izajáš 37:1-38
1. To jak král Chizkijjáhú uslyšel, stalo se, že roztrhl svá roucha a oděl se pytlovinou a vstoupil v dům Hospodinův;
2. a poslal Eljákíma, jenž byl nad domem, a Ševnu, písaře, a starší z kněží, oděné pytlovinou, k Isajovi, proroku, synu Ámócovu,
3. a by k němu řekli: Takto řekl Chizkijjáhú: Tento den je den úzkosti a důtky a pohany, neboť děti dospěly až k otvoru, a le k porodu není síly.
4. Snad Hospodin, tvůj Bůh, slyšel slova rav-šákéa, jehož poslal král Aššúru, jeho pán, tupit živého Boha, a vykoná trest za slova, jež Hospodin, tvůj Bůh, uslyšel. Kéž tedy vzneseš modlitbu za zbytek, jenž zde ještě je.
5. I přišli služebníci krále Chizkijjáhúa k Isajovi
6. a Isajá k nim řekl: Takto musíte říci k svému pánu: Takto řekl Hospodin: Nemusíš pociťovat bázeň z příčiny slov, jež jsi uslyšel, jimiž se mi sluhové krále Aššúru rouhali.
7. Hle, já - chystám se v něj dát hnutí mysli, neboť uslyší zvěst a vrátí se do své země, a v jeho zemi mu chci dát padnout mečem.
8. A rav-šáké se vrátil a zastihl krále Aššúru bojujícího proti Livně; byl totiž uslyšel, že od Láchíše odtáhl.
9. A uslyšel výrok o Tirhákovi, králi Kúše: Vytáhl bojovat s tebou. To když uslyšel, poslal k Chizkijjáhúovi posly se vzkazem:
10. Tak ový to k Chizkijjáhúovi, králi Júdovu, budete pronášet výrok: Nechť tě tvůj Bůh, v něhož ty důvěřuješ, neklame výrokem: Jerúsalém nesmí být vy dán v ruku krále Aššúru!
11. Hle, ty jsi uslyšel, co králové Aššúru provedli všem zemím, učiněním jich odevzdanými, a ty bys měl být vyproštěn?
12. Zda bohové národů, jež moji otcové vyhubili, je vyprostili - Gózána a Chárána a Recefa a děti Edenu, jež byly v Telassáru?
13. Kde je král Chamáthu a král Arpádu a král města Sefarvajím, Hény a Ivvy?
14. I vzal Chizkijjáhú dopisy z ruky poslů a přečetl je a vystoupil v dům Hospodinův a rozprostřel to Chizkijjáhú před tvář Hospodinovu;
15. a jal se Chizkijjáhú před tváří Hospodinovou modlit a řekl:
16. Hospodine zástupů, Bože Isráélův, sídlící mezi kerúby, ty jsi ON, Bůh, ty samoten, všech království země; ty jsi zřídil nebesa a zem.
17. Nachyl, Hospodine, své ucho a slyš, otevři, Hospodine, své oči a viz, a no, slyš všechna slova Sanchérívova, co poslal k tupení živého Boha.
18. Vpravdě, Hospodine, potřeli králové Aššúru všechny ty země a jejich půdu
19. a jejich bohy dali v oheň, neboť oni ne byli bohové, nýbrž dílo rukou člověka, dřevo a kámen, takže je zničili.
20. Nyní nás tedy, Hospodine, náš Bože, vysvoboď z jeho ruky, a ť zvědí všechna království země, že ty, Hospodine, jsi samoten!
21. A Isajá, syn Ámócův, Chizkijjáhúovi vzkázal výrokem: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Za č ses ke mně modlil stran Sanchéríva, krále Aššúru, -
22. toto je slovo, jež Hospodin proti němu vyslovil: Pohrdá tebou, vysmívá se ti panenská dcera Cijjónu, hlavou za tebou potřásá dcera Jerúsaléma.
23. Koho jsi potupil a komu ses jal rouhat a proti komu jsi povýšil hlas? A no, vysoko jsi povznesl své oči proti Svatému Isráélovu!
24. Skrze své služebníky jsi potupil Pána a řekl jsi: V množství svých vozů já vystoupím do výše hor, koutů Levánónu, a budu stínat vysokost jeho cedrů, výbornost jeho cypřišů a vstupovat do výše jeho okraje, v les jeho sadu.
25. Já vykopám a napiji se vod a chodidlem svých kročejí budu vysušovat všechny kanály Egypta.
26. Zda jsi neslyšel, že jsem to způsobil v daleké minulosti, ode dní pradávna že jsem to zosnoval? Nyní jsem to uskutečnil, i směl jsi vzniknout k vyvracení opevněných měst v pusté hromady;
27. a jejich obyvatelé, krátcí na rukou, se zděsili a byli zmateni, stali se polním bylinstvem, a no, zelení mladého porostu, trávou střech, a to snětivou před vzejitím.
28. Znám však tvé sedání i tvé vycházení a tvé vstupování, i tvé zuření vůči mně,
29. protože tvé zuření vůči mně a tvá zpupnost vystoupila v mé uši; i budu vkládat v tvé chřípě svůj hák a v tvé rty svou uzdu a cestou, jíž jsi přišel, tě povedu zpět.
30. A tobě bude znamením toto: Jedení toho to roku - samorostlé, i v druhém roce, co samo vzroste, v třetím roce však sejte a žněte a vinice vysazujte a jezte jejich ovoce.
31. A ušetřené domu Júdova, jeho zbytek, opět zapustí kořen dolů a vytvoří ovoce vzhůru,
32. neboť z Jerúsaléma bude vycházet zbytek, a no, z hory Cijjónu ušetřené. Horlivost Hospodina zástupů bude moci toto učinit.
33. Proto Hospodin takto řekl o králi Aššúru. Nebude moci vstoupit do tohoto města ani tam vstřelit šíp ani mu nastavit štít ani proti němu navršit násep.
34. Cestou, jíž přišel, se bude vracet, aniž bude moci do tohoto města vstoupit, prohlášeno Hospodinem, -
35. neboť chci na toto město prostřít svou ochranu k jeho vysvobození, vzhledem k sobě a vzhledem k Dávidovi, svému nevolníku.
36. A vyšel anděl Hospodinův a v táboře Aššúrově pobil sto osmdesát a pět tisíc; a když za jitra časně vstali, hle, oni všichni - mrtvoly! Mrtvi!
37. A Sanchérív, král Aššúru, nastoupil cestu a odebral se a vrátil se, i usídlil se v Nínívé.
38. A když se on klaněl v domě Nisrócha, svého boha, stalo se, že ho Adrammelech a Šareecer, jeho synové, skolili mečem; a oni ušli v zem Arárat. A kralování se místo něho ujal Ésar-chaddón, jeho syn.

Izajáš 38:1-22
1. V oněch dnech Chizkijjáhú na smrt onemocněl; i přišel k němu Isajá, syn Ámócův, prorok, a řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Přikaž stran svého domu, neboť ty umíráš a nebudeš žít.
2. A Chizkijjáhú obrátil svou tvář k stěně a jal se k Hospodinu modlit;
3. i řekl: Ach, Hospodine, připomeň si, prosím, že jsem před tvou tváří chodíval v pravdě a s nerozděleným srdcem a činil jsem, co bylo dobré v tvých očích. A rozplakal se Chizkijjáhú velikým pláčem.
4. A k Isajovi se do stalo slovo Hospodinovo výrokem:
5. Jdi, a ť k Chizkijjáhúovi můžeš říci: Takto řekl Hospodin, Bůh Dávida, tvého otce: Uslyšel jsem tvou modlitbu, uviděl jsem tvé slzy; hle, já - přidávám k tvým dnům patnáct let
6. a chci tě vyprostit, i toto město, z dlaně krále Aššúru a nad tímto městem prostřít svou ochranu.
7. A znamením z blízkosti Hospodina, že Hospodin chce uskutečnit slovo, jež vyslovil, ti bude toto:
8. hle, já - budu vracet stín na stupních, jenž byl po schodech Ácházových v slunci sestoupil, o deset stupňů pozpátku. A slunce o deset stupňů po schodech vrátilo stín, jenž byl sestoupil.
9. Zápis Chizkijjáhúa, krále Júdova, stran jeho onemocnění, když se ze své nemoci zotavil:
10. Já jsem řekl: V klidu svých dní musím odejít v brány šeólu, budu připraven o pozůstatek svých let.
11. Řekl jsem: Nebudu smět vidět Jáha, Jáha v zemi živých, nebudu již spatřovat člověka s obyvateli pomíjejícnosti.
12. Mé bydliště bude vytrženo a odňato ode mne jako stan pastýře, svinu svůj život jako tkadlec, chce mě od nití odříznout, od dne až do noci chceš se mnou být hotov.
13. Až do jitra jsem si představoval: Jako lev, tak chce zdrtit všechny mé kosti, od dne až do noci chceš se mnou být hotov.
14. Jako vlaštovka a jeřáb, tak jsem kvílel, vrkal jsem jako holub; mé oči prahly po výši: Pane, mám trápení, zastaň se mne!
15. Co mám mluvit? Co mi řekl, to on učinil; budu po všechna svá léta pokorně chodit při hořkosti své duše.
16. Pane, těmito věcmi lidé žijí a všestranně je v nich život mého ducha; i kéž mě chceš uzdravit - a no, dej mi žít!
17. Hle, místo pokoje mi zhořklo hořkostí, a le ty jsi mou duši láskou vyňal z propasti zkázy, neboť jsi všechny mé hříchy za hodil za svůj hřbet.
18. Vždyť ne šeól tě bude chválit, smrt tě velebit, sestupující v jámu nebudou k tvé věrnosti vzhlížet;
19. živý, živý, ten tě bude chválit, tak jako já dnes, otec povede dětem jejich vědomí k tvé věrnosti!
20. Hospodin je zde k mému vysvobození, i budeme na mých strunových nástrojích v struny sahat po všechny dni svého života při domě Hospodinově.
21. Isajá totiž byl řekl: Musejí přinést hroudu sušených fíků a použít jako náplasti na vřed, a ť se může zotavit.
22. A Chizkijjáhú řekl: Co bude znamením, že budu moci vystoupit v dům Hospodinův?

Žalmy 109:14-20
14. nechť je nepravost jeho otců připomínána Hospodinu a hřích jeho matky nechť není vymazáván,
15. nechť jsou ustavičně před Hospodinem, a by jejich památku vytínal ze země,
16. protože nevzpomněl prokázat laskavost a k usmrcení pronásledoval člověka sužovaného a ubohého a skleslého srdce m
17. a zamiloval si zlořečení, nechť ho tedy stihne, a neliboval si v požehnání, nechť se tedy od něho vzdálí
18. a nechť si zlořečení oblékne jako svůj úbor, ono nechť vejde jako voda v jeho nitro a jako olej v jeho kosti,
19. nechť mu je jako roucho, jímž se zahaluje, a za opasek, jímž se ustavičně opásává.
20. Toto budiž odměnou mým odpůrcům od Hospodina i těm, již vyslovují zlo proti mé duši.

Přísloví 26:1-1
1. Jako sníh v létě a jako déšť ve žni, tak se pro zpozdilého nehodí čest.

Galatským 1:1-24
1. Pavel, apoštol, ne od lidí ani skrze člověka, nýbrž skrze Ježíše Krista a Boha Otce, jenž ho vzkřísil zprostřed mrtvých,
2. a všichni bratři se mnou, shromážděním Galatie:
3. Milost vám a pokoj od Boha Otce a našeho Pána Ježíše Krista,
4. jenž sám sebe dal za naše hříchy, tak aby si nás vytrhl z nynějšího zlého věku, podle vůle toho, jenž je náš Bůh a Otec,
5. jemuž sláva na věky věků. AMÉN.
6. Žasnu, že tak rychle od toho, jenž vás v milosti Kristově povolal, přebíháte k jiné blahé zvěsti,
7. jež není druhá blahá zvěst, ledaže jsou jacísi, kteří vás znepokojují a rádi by blahou zvěst o KRISTU převrátili.
8. Ale jestliže vám třebas i my nebo anděl z nebe bude jako blahou zvěst hlásat cokoli mimo to, co jsme vám jako blahou zvěst ohlásili, budiž proklet;
9. jak jsme předtím řekli, pravím opět i teď: Hlásá-li vám kdo jako blahou zvěst cokoli mimo to, co jste přijali, budiž proklet.
10. Koho pak teď chci uspokojit, lidi či Boha? Anebo se usiluji zalibovat lidem? Kdybych se ještě lidem zaliboval, nebyl bych nevolník Kristův.
11. Uvádím vám však, bratři, v známost, pokud jde o blahou zvěst, jež byla ode mne zvěstována, že ona není podle člověka,
12. neboť já jsem ji ani nepřijal ani jí nebyl vyučen od člověka, nýbrž skrze zjevení Ježíše Krista.
13. Slýchali jste přece, jaké kdysi bylo v Židovství mé vlastní chování, že jsem Boží shromáždění nadmíru pronásledoval a vyhlazoval je
14. a v Židovství činil pokroky nad mnohé své vrstevníky ve svém rodu, jsa převelmi horliv stran podání svých otců.
15. Když však Bůh, jenž si mě vyhradil již od útrob mé matky a povolal svou milostí, uznal za dobré
16. zjevit ve mně svého Syna, abych ho v blahé zvěsti hlásal mezi národy, zachoval jsem se hned tak, že jsem se neuchýlil o radu k masu a krvi,
17. aniž jsem vyšel do Jerúsaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou, nýbrž jsem odešel do Arabie a zase jsem se vrátil zpět do Damašku.
18. Nato jsem po třech letech do Jerúsaléma vyšel, bych se seznámil s Petrem, a pozdržel jsem se u něho patnáct dní;
19. jiného z apoštolů jsem však neuviděl, leč Jakuba, bratra Páně.
20. Nuže, co vám píši, hle, před Bohem, že nelžu.
21. Nato jsem přišel do oblastí Syrie a Kilikie;
22. shromážděním Júdska, jež jsou v Kristu, však jsem byl osobně neznám,
23. nýbrž se jim jen dostávalo v sluch: Ten, jenž nás kdysi pronásledoval, nyní v blahé zvěsti hlásá tu víru, již kdysi vyhlazoval.
24. A oslavovali pro mne Boha.