A A A A A
Bible za jeden rok
Září 11

Izajáš 13:1-22
1. Břímě Bávelu, jež uviděl Isajá, syn Ámócův.
2. Na lysé hoře pozdvihněte prapor, zvyšte na ně hlas, mávejte rukou, a ť vcházejí branami velmožů.
3. Já jsem rozkázal svým posvěceným, ano, k svému hněvu jsem povolal své hrdiny, radující se z mého vyvýšení.
4. Hlas povyku v horách, jako mnohého lidu, hlas vřavy z království shromážděných národů: Hospodin zástupů koná přehlídku vojska k boji.
5. Přicházejí z daleké země, od okraje nebes, Hospodin a nástroje jeho rozhorlení k rozvracení vší země.
6. Skučte, neboť den Hospodinův je blízký, přichází jako zkáza od Všemocného.
7. Proto se budou všechny ruce spouštět a každé srdce smrtelníka se bude rozplývat,
8. i upadnou v bezradnost, budou je zachvacovat křeče a bolesti, jako rodička se budou svíjet a se strachem se budou jeden k druhému obracet, jejich tváře - tváře plamenů.
9. Hle, den Hospodinův přichází, zkázonosný, a no, překypěním a žárem hněvu učinit zem zpustlinou a hříšníky z ní vyhubit;
10. ani hvězdy nebes a jejich souhvězdí nebudou vyzařovat své světlo, slunce se při svém vycházení zatmí, aniž se měsíc bude svým světlem skvít,
11. i budu na světě trestat zlo a na zlovolných jejich nepravost a činit přítrž zpupnosti opovážlivých a ponižovat domýšlivost hrůzovládců;
12. chci smrtelníka učinit cennějším nad jemné zlato, a no, člověka nad zlato z Ófíru,
13. proto budu otřásat nebesy, i země se bude při překypění hněvu Hospodina zástupů a v den žáru jeho hněvu chvět ze svého místa.
14. A bude se dít: Jako vyplašená gazela a jako drobný dobytek, když není shromažďujícího, se budou obracet každý k svému lidu a prchat každý k své zemi.
15. Vše, co bude dopadeno, bude probodáváno a vše, co bude polapeno, bude padat mečem,
16. i budou jejich malé děti před jejich očima rozráženy, jejich domy rabovány a jejich ženy przněny.
17. Hle, já, chystám se na ně vzbudit Mádáje, ty, kteří si nebudou cenit stříbra, a zlato - nebudou si v něm libovat,
18. nýbrž luky mladíků budou rozrážet, aniž budou plodů lůna litovat, jejich oko se nebude nad dětmi smilovávat.
19. A Bável, okrasa království, ozdoba pýchy Kasdím, se musí stát jako by Božím podvrácením Sodomy a Gomory,
20. bude do nekonečna neobýván a až do pokolení a pokolení neosídlován, aniž tam bude Arab stanovat, aniž se tam pastýři budou ukládat,
21. nýbrž se tam budou ukládat obyvatelé stepí a jejich domy budou naplňovat sovy a usazovat se tam budou pštrosice a budou tam poskakovat chlupatci,
22. a hyeny - to si bude v jeho opuštěných místech odpovídat, i šakalové v palácích rozkoše. A blízko je k příchodu jeho času a jeho dni nebudou protahovány.

Izajáš 14:1-32
1. Vždyť Hospodin bude litovat Jákóba a nacházet ještě zálibu v Isráélovi, a chce jim dát klid na jejich půdě; i budou se k nim připojovat cizinci a budou přičleňováni k domu Jákóbovu.
2. I budou se jich národnosti ujímat a přivádět je k jejich místu, a dům Isráélův, ti si je na půdě Hospodinově budou přivlastňovat za nevolníky a za služky, a no, dostanou do zajetí ty, již je zajímali, a nad svými sužovateli nabudou moci.
3. A v den, kdy ti Hospodin dá klid od tvého trápení a od tvého nepokoje a od těžkého nevolnictví, když se s tebou nakládalo jako s nevolníkem, se bude dít,
4. že se stran krále Bávelu ujmeš této průpovědi a řekneš: Jak ustal sužovatel, ustala vymahačka zlata,
5. Hospodin zlámal prut zlovolných, hůl vládců,
6. bijce národnosti v přetékání hněvu bitím bez přestání, v hněvu si podrobivšího národy pronásledováním, aniž povolil!
7. Všechna země odpočívá, má klid, propukají v plesání,
8. i cypřiše se pro tebe radují, cedry Levánónu: Odkdy ležíš, nevystupuje proti nám vytínající!
9. Šeól zespod se pro tebe chvěje vstříc tvému příchodu, vzbudí pro tebe stíny, všechny mocnáře země, všechny krále národů přiměje k povstání ze svých trůnů.
10. Oni všichni se budou ujímat slova a říkat k tobě: I ty jsi zbaven sil tak jako my, k nám jsi připodobněn?
11. V šeól byla snesena tvá vyvýšenost, zvučení tvých varyt? Pod tebou je ustláno červy a tvá přikrývka - hmyz.
12. Jak jsi padl z nebes, zářivá hvězdo, synu úsvitu! Byl jsi odtětím svržen k zemi, vítězi nad národy,
13. ty, jenž jsi ve svém srdci říkával: Chci slézt nebesa, shora vůči BOŽÍM hvězdám vyvýšit svůj trůn a usednout na hoře setkávání v nejzazších končinách severu;
14. chci vystoupit nad výšiny oblak, vyrovnat se Nejvyššímu.
15. Avšak byl jsi snesen do šeólu, do nejnižších hlubin propasti!
16. Vidoucí tě se na tebe dívají, pozorně na tebe svůj pohled upírají: Toto je ten muž otřásavší zemí, rozechvívavší království,
17. jenž učinil svět jako by pustinou a jeho města pobořil, svých vězňů domů nepropouštěl? -
18. Všichni králové národů, oni všichni ulehli v slávě, každý ve svém domě,
19. a le tys byl vyhozen bez svého hrobu, jako odpuzující odnož, pokryt zabitými, probodanými mečem, sestoupivšími ke kamenům jámy, jako rozšlapaná mrtvola.
20. Nesmíš se s nimi sdružit v pohřbu, neboť jsi svou zem zkazil, svůj lid jsi pozabíjel, símě tropících zlo nikdy nebude jmenováno.
21. Připravujte jeho synům hromadnou popravu za nepravost jejich otců, nechť nepovstávají, a by se zmocnili země a plnili tvář světa městy.
22. I budu proti nim povstávat, - prohlášeno Hospodinem zástupů, - a budu z Bávelu vytínat jméno i zbytek, i zplozenstvo i potomstvo, - prohlášeno Hospodinem, -
23. a učiním jej příbytkem volavek a rybníky vod, a vymetu jej smetákem zpustošení, - prohlášeno Hospodinem zástupů.
24. Hospodin zástupů přisáhl výrokem: Ne-li, že se stane tak, jak zamýšlím, a bude nastávat to, jak jsem rozhodl,
25. o zlomení Aššúra v mé zemi, že ho budu na svých horách rozšlapávat! I ustoupí z nich jeho jho, i s jeho ramene bude jeho břímě ustupovat;
26. toto je rozhodnutí, jímž je rozhodnuto nade vší zemí a toto je ruka, napřažená nade všemi národy,
27. ano, Hospodin zástupů rozhodl a kdo to může zrušit? A jeho ruka je napřažena a kdo ji může od vrátit?
28. V roce smrti krále Ácháze nastalo toto břímě:
29. Nechť se ty všechna neraduješ, Pelešeth, že hůl, jež tě bila, je zlomena, neboť z kořene hada bude vycházet kobra a jejím plodem bude okřídlený pálivec.
30. A prvorození nuzných se budou pást a nemajetní v bezpečí se ukládat, tvůj kořen však budu hladem usmrcovat a tvé zbývající zabíjet.
31. Skuč, bráno, naříkej, město, rozplyne se, Pelešeth, vše tvé, neboť od severu přichází dým a v jeho oddílech není chybějícího.
32. A co se má odpovědět poslům národa? Že Hospodin založil Cijjón a na ten chudí jeho lidu spoléhají.

Žalmy 106:19-23
19. Na Chórévu hotovili tele a klaněli se slitině,
20. a no, zaměnili svou slávu za podobu hovězího dobytčete, žeroucího bylinu.
21. Zapomněli BOHA, svého vysvoboditele, vykonavšího v Egyptě veliké věci,
22. divy v zemi Chámově, věci budící úctu na moři Rákosí,
23. i pojal úmysl zničit je, kdyby nebyl Mojžíš, jeho vyvolený, stanul v průlomu před jeho tváří k od vrácení jeho popuzení od vykonání zkázy.

Přísloví 25:6-7
6. Nechť si před tváří krále neosobuješ čest, aniž se budeš postavovat na místo velikých;
7. lépe přece, když ti řekne: vystup sem, než tě ponížit před tváří velmože, jehož tvé oči vidí.

2 Korintským 3:1-18
1. Začínáme opět doporučovat sami sebe? Anebo snad, jako někteří, potřebujeme listy doporučující k vám anebo [doporučující ] od vás?
2. Naším listem, vepsaným v našich srdcích, poznávaným a čteným ode všech lidí, jste vy -
3. jeť na vás patrno, že jste list Kristův, vyhotovený naší službou, vepsaný ne černí, nýbrž Duchem živého Boha, ne v deskách kamenných, nýbrž v masových deskách srdce;
4. a takovouto máme k Bohu skrze KRISTA důvěru,
5. ne že bychom sami od sebe byli způsobilí něco si jako sami ze sebe pomyslit, nýbrž naše způsobilost je z Boha;
6. on nás i učinil způsobilými za služebníky nové úmluvy, ne písmene, nýbrž ducha, neboť písmeno zabíjí, Duch však oživuje.
7. (Jestliže však služba smrti, v písmenech, vtesaná v kamenech, započala se slávou, takže Israélovi synové nemohli na Mojžíšovu tvář upřít zrak pro slávu jeho tváře, slávu zanikající,
8. jak by tím spíše v slávě netrvala služba Ducha?
9. Je-li přece slávou služba odsouzení, mnohem spíše slávou oplývá služba spravedlnosti -
10. ano, vzhledem k této přenesmírné slávě an i to, co bylo oslaveno, po této stránce oslaveno není;
11. vždyť jestliže bylo za slávy uvedeno to, co zaniká, mnohem spíše trvá v slávě to, co zůstává.
12. Majíce tedy takovouto naději, počínáme si s velikou otevřeností
13. a ne podle toho, jak právě Mojžíš na svou tvář kladl zastření tak, aby Israélovi synové neupřeli zrak na cíl toho, co zaniká.
14. Ale jejich myšlení bylo zatvrzeno, neboť až do dnešního dne zůstává, ne jsouc odestíráno, při čtení staré úmluvy totéž zastření, jež zaniká v Kristu;
15. nadto leží až dodnes, když se čítá Mojžíš, zastření na jejich srdci,
16. jakmile se však obrátí k Pánu, snímá se to zastření.)
17. Nuže, tím Duchem je Pán, a kde Duch Páně, [tam] svoboda;
18. my všichni však, patříce na slávu Páně s odestřenou tváří, jsme podle téhož obrazu přeměňováni od slávy v slávu, jako právě od Pána Ducha.