A A A A A
Bible za jeden rok
Září 10

Izajáš 11:1-16
1. A z pařezu Jíšajova bude vycházet proutek a z jeho kořenů bude pučet odnož,
2. a na něm bude spočívat Duch Hospodinův, Duch moudrosti a soudnosti, Duch rady a hrdinství, Duch poznání Hospodina a úcty k němu;
3. i bude jeho slast v úctě k Hospodinu, aniž bude soudit podle vidění svých očí, ani rozhodovat podle slyšení svých uší,
4. nýbrž bude v spravedlnosti zjednávat právo nuzným a v upřímnosti rozhodovat pro tiché v zemi; i bude bít zem holí svých úst a prutem svých rtů usmrcovat zlovolné;
5. a bude opaskem jeho boků spravedlnost a opaskem jeho kyčlí věrnost.
6. A bude vlk pobývat s ovcí a levhart uléhat s kůzletem, a tele a hřivnatec a krmný dobytek budou pospolu a malý hošík jimi bude vládnout,
7. i kráva a medvěd se budou pást, jejich mláďata budou pospolu uléhat a lev bude jako skot žrát slámu.
8. A kojenec se bude bavit nad děrou zmije a odstavenec sáhne svou rukou na doupě kobry.
9. Nikde na mé svaté hoře nebudou moci ublížit ani zkazit, neboť země se naplní poznáním Hospodina, jako jsou vody pokrytím moři.
10. A v onen den se bude dít: kořen Jíšajův, jenž bude stát jako prapor národností - na něj budou národy upírat svůj zřetel a místem jeho odpočinku bude sláva.
11. A v onen den se bude dít: Pán bude podruhé přikládat svou ruku k získání zbytku svého lidu, jenž bude zbývat, z Aššúru a z Egypta a z Pathrósu a z Kúše a z Élámu a ze Šineáru a z Chamáthu a z ostrovů moře;
12. i pozvedne prapor k národům a posbírá zahnané Isráélovy a bude shromažďovat rozptýlené Júdovy od čtyř úhlů země.
13. A řevnivost Efrájimova ustoupí a Júdovi protivníci budou vytínáni, Efrájim nebude řevnit na Júdu a Júdá nebude utiskovat Efrájima,
14. nýbrž vletí na rámě Pelištím k západu; pospolu budou vykořisťovat syny východu, Edóm a Móáv budou ziskem jejich ruky a synové Ammónovi jich budou poslušni.
15. A Hospodin za odevzdaný pojme jazyk moře Egypta a svou rukou v žáru svého vichru zamává nad Řekou a roz bije ji na sedm potoků a umožní překročení v sandálech,
16. takže zbytku jeho lidu, jenž bude zbývat, se do stane z Aššúru silnice, jako se do stalo Isráélovi v den jeho vystoupení ze země Egypta.

Izajáš 12:1-6
1. A v onen den budeš říkat: Chválím tě, Hospodine, že když ses proti mně popudil, tvůj hněv se od vrátil a potěšil jsi mě.
2. Hle, mou záchranou je BŮH, budu důvěřovat, aniž se budu lekat, neboť mou silou a zpěvem je Jáh, Hospodin, i stal se mi záchranou.
3. I budete ze zřídel té záchrany s jásotem čerpat vodu
4. a v onen den budete říkat: Přinášejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, rozhlašujte mezi národnostmi jeho skutky, připomínejte, že jeho jméno je vyvýšeno,
5. při hudbě opěvejte Hospodina, že činí vynikající věci; toto budiž známo ve vší zemi!
6. Jásej a plesej, obyvatelko Cijjónu, neboť Svatý Isráélův je veliký v tvém středu!

Žalmy 106:6-18
6. Hřešili jsme se svými otci, páchali jsme nepravosti, jednali jsme zlovolně;
7. naši otcové v Egyptě neuvážili tvých divů, nevzpomněli hojnosti tvých laskavostí a před mořem, při moři Rákosí, se dopustili neposlušnosti.
8. A le vysvobodil je vzhledem k svému jménu, k uvedení své moci v známost,
9. a obořil se na moře Rákosí, takže vyschlo, i dal jim pro cházet hlubinami jako pustinou
10. a vysvobodil je z ruky nenávistníka a vykoupil je z ruky nepřítele,
11. a jejich protivníky přikryly vody, ani jeden z nich nebyl pozůstaven.
12. I nabyli jistoty víry v jeho slova; jali se zpívat chvalozpěv o něm.
13. Rychle zapomněli jeho činy, nepočkali na jeho radu,
14. nýbrž se v pustině stali nezřízeně chtivými a jali se v poušti BOHA zkoušet;
15. i dal jim, co žádali, a le vpustil v jejich duši hubnutí.
16. A v táboře se jali žárlit na Mojžíše, na Áróna, svatého Hospodinova;
17. musela se země otevřít a pohltit Dáthána a zavřít se nad srocením Avírámovým.
18. I oheň plál v jejich srocení, zlovolné zasahoval plamen.

Přísloví 25:3-5
3. Nebesa stran výše a zem stran hlubokosti a srdce králů nelze prozkoumat.
4. Odnít strusky od stříbra a výsledkem bude zlatníkovi skvost;
5. odnít zlovolného tváři krále a jeho trůn se bude upevňovat v spravedlnosti.

2 Korintským 2:1-17
1. Sám v sobě jsem však usoudil toto: Až k vám zase přijdu, aby to nebylo se zármutkem.
2. Vždyť zarmucuji-li já vás, kdopak [je] ten, kdo mě může obveselit, ne-li ten, kdo se skrze mne rmoutí?
3. A napsal jsem [vám] právě toto, abych, až přijdu, neměl zármutku z těch, z nichž bych se měl radovat; v důvěře ve vás všechny, že radost má je radostí vás všech.
4. Napsal jsem vám totiž z veliké tísně a sevření srdce s mnoha slzami, ne abyste tím byli zarmouceni, nýbrž abyste poznali lásku, jíž k vám oplývám.
5. Zarmoutil-li však kdo, zarmoutil ne mne, nýbrž poněkud (abych nepřetěžoval ) vás všechny;
6. takovémuto stačí toto pokárání, jež bylo vykonáno od mnohých,
7. takže byste naopak měli raději projevit milost a povzbudit, aby takovýto snad nebyl pohlcen přílišným zármutkem.
8. Proto vás vybízím, byste ho ujistili láskou;
9. vždyť proto jsem vám také napsal, abych poznal, podrobě vás zkoušce, zda jste ve všem poslušni.
10. Komu však promíjíte vy, promíjím i já - vždyť prominul-li jsem co i já, prominul jsem to pro vás v osobě Kristově,
11. aby se nad námi Satanu nedostalo převahy, neboť nám jeho myšlenky nejsou neznámy.
12. Nuže, když jsem za účelem blahé zvěsti o KRISTU přišel do Tróady, - a měl jsem v Pánu i otevřené dveře, -
13. nenabyl jsem ve svém duchu klidu, neboť jsem Tita, svého bratra, nenašel; ale rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.
14. Dík však Bohu, jenž nás v KRISTU vždy vodí v triumfu a skrze nás na každém místě šíří vůni poznání jeho,
15. protože jsme Bohu Kristovou libou vůní, v těch, kdo jsou předmětem záchrany, i v těch, kdo hynou -
16. jedněm vůní od smrti k smrti a druhým zase vůní od života k životu. A kdo na tyto věci stačí?
17. Nekupčíme přece, jako mnozí, s Božím slovem, nýbrž jako z upřímnosti, nýbrž jako z Boha, mluvíme v Kristu před Bohem.