| Izajáš 11:1-16 |
| 1. A z pařezu Jíšajova bude vycházet proutek a z jeho kořenů bude pučet odnož, |
| 2. a na něm bude spočívat Duch Hospodinův, Duch moudrosti a soudnosti, Duch rady a hrdinství, Duch poznání Hospodina a úcty k němu; |
| 3. i bude jeho slast v úctě k Hospodinu, aniž bude soudit podle vidění svých očí, ani rozhodovat podle slyšení svých uší, |
| 4. nýbrž bude v spravedlnosti zjednávat právo nuzným a v upřímnosti rozhodovat pro tiché v zemi; i bude bít zem holí svých úst a prutem svých rtů usmrcovat zlovolné; |
| 5. a bude opaskem jeho boků spravedlnost a opaskem jeho kyčlí věrnost. |
| 6. A bude vlk pobývat s ovcí a levhart uléhat s kůzletem, a tele a hřivnatec a krmný dobytek budou pospolu a malý hošík jimi bude vládnout, |
| 7. i kráva a medvěd se budou pást, jejich mláďata budou pospolu uléhat a lev bude jako skot žrát slámu. |
| 8. A kojenec se bude bavit nad děrou zmije a odstavenec sáhne svou rukou na doupě kobry. |
| 9. Nikde na mé svaté hoře nebudou moci ublížit ani zkazit, neboť země se naplní poznáním Hospodina, jako jsou vody pokrytím moři. |
| 10. A v onen den se bude dít: kořen Jíšajův, jenž bude stát jako prapor národností - na něj budou národy upírat svůj zřetel a místem jeho odpočinku bude sláva. |
| 11. A v onen den se bude dít: Pán bude podruhé přikládat svou ruku k získání zbytku svého lidu, jenž bude zbývat, z Aššúru a z Egypta a z Pathrósu a z Kúše a z Élámu a ze Šineáru a z Chamáthu a z ostrovů moře; |
| 12. i pozvedne prapor k národům a posbírá zahnané Isráélovy a bude shromažďovat rozptýlené Júdovy od čtyř úhlů země. |
| 13. A řevnivost Efrájimova ustoupí a Júdovi protivníci budou vytínáni, Efrájim nebude řevnit na Júdu a Júdá nebude utiskovat Efrájima, |
| 14. nýbrž vletí na rámě Pelištím k západu; pospolu budou vykořisťovat syny východu, Edóm a Móáv budou ziskem jejich ruky a synové Ammónovi jich budou poslušni. |
| 15. A Hospodin za odevzdaný pojme jazyk moře Egypta a svou rukou v žáru svého vichru zamává nad Řekou a roz bije ji na sedm potoků a umožní překročení v sandálech, |
| 16. takže zbytku jeho lidu, jenž bude zbývat, se do stane z Aššúru silnice, jako se do stalo Isráélovi v den jeho vystoupení ze země Egypta. |
| Izajáš 12:1-6 |
| 1. A v onen den budeš říkat: Chválím tě, Hospodine, že když ses proti mně popudil, tvůj hněv se od vrátil a potěšil jsi mě. |
| 2. Hle, mou záchranou je BŮH, budu důvěřovat, aniž se budu lekat, neboť mou silou a zpěvem je Jáh, Hospodin, i stal se mi záchranou. |
| 3. I budete ze zřídel té záchrany s jásotem čerpat vodu |
| 4. a v onen den budete říkat: Přinášejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, rozhlašujte mezi národnostmi jeho skutky, připomínejte, že jeho jméno je vyvýšeno, |
| 5. při hudbě opěvejte Hospodina, že činí vynikající věci; toto budiž známo ve vší zemi! |
| 6. Jásej a plesej, obyvatelko Cijjónu, neboť Svatý Isráélův je veliký v tvém středu! |
| Žalmy 106:6-18 |
| 6. Hřešili jsme se svými otci, páchali jsme nepravosti, jednali jsme zlovolně; |
| 7. naši otcové v Egyptě neuvážili tvých divů, nevzpomněli hojnosti tvých laskavostí a před mořem, při moři Rákosí, se dopustili neposlušnosti. |
| 8. A le vysvobodil je vzhledem k svému jménu, k uvedení své moci v známost, |
| 9. a obořil se na moře Rákosí, takže vyschlo, i dal jim pro cházet hlubinami jako pustinou |
| 10. a vysvobodil je z ruky nenávistníka a vykoupil je z ruky nepřítele, |
| 11. a jejich protivníky přikryly vody, ani jeden z nich nebyl pozůstaven. |
| 12. I nabyli jistoty víry v jeho slova; jali se zpívat chvalozpěv o něm. |
| 13. Rychle zapomněli jeho činy, nepočkali na jeho radu, |
| 14. nýbrž se v pustině stali nezřízeně chtivými a jali se v poušti BOHA zkoušet; |
| 15. i dal jim, co žádali, a le vpustil v jejich duši hubnutí. |
| 16. A v táboře se jali žárlit na Mojžíše, na Áróna, svatého Hospodinova; |
| 17. musela se země otevřít a pohltit Dáthána a zavřít se nad srocením Avírámovým. |
| 18. I oheň plál v jejich srocení, zlovolné zasahoval plamen. |
| Přísloví 25:3-5 |
| 3. Nebesa stran výše a zem stran hlubokosti a srdce králů nelze prozkoumat. |
| 4. Odnít strusky od stříbra a výsledkem bude zlatníkovi skvost; |
| 5. odnít zlovolného tváři krále a jeho trůn se bude upevňovat v spravedlnosti. |
| 2 Korintským 2:1-17 |
| 1. Sám v sobě jsem však usoudil toto: Až k vám zase přijdu, aby to nebylo se zármutkem. |
| 2. Vždyť zarmucuji-li já vás, kdopak [je] ten, kdo mě může obveselit, ne-li ten, kdo se skrze mne rmoutí? |
| 3. A napsal jsem [vám] právě toto, abych, až přijdu, neměl zármutku z těch, z nichž bych se měl radovat; v důvěře ve vás všechny, že radost má je radostí vás všech. |
| 4. Napsal jsem vám totiž z veliké tísně a sevření srdce s mnoha slzami, ne abyste tím byli zarmouceni, nýbrž abyste poznali lásku, jíž k vám oplývám. |
| 5. Zarmoutil-li však kdo, zarmoutil ne mne, nýbrž poněkud (abych nepřetěžoval ) vás všechny; |
| 6. takovémuto stačí toto pokárání, jež bylo vykonáno od mnohých, |
| 7. takže byste naopak měli raději projevit milost a povzbudit, aby takovýto snad nebyl pohlcen přílišným zármutkem. |
| 8. Proto vás vybízím, byste ho ujistili láskou; |
| 9. vždyť proto jsem vám také napsal, abych poznal, podrobě vás zkoušce, zda jste ve všem poslušni. |
| 10. Komu však promíjíte vy, promíjím i já - vždyť prominul-li jsem co i já, prominul jsem to pro vás v osobě Kristově, |
| 11. aby se nad námi Satanu nedostalo převahy, neboť nám jeho myšlenky nejsou neznámy. |
| 12. Nuže, když jsem za účelem blahé zvěsti o KRISTU přišel do Tróady, - a měl jsem v Pánu i otevřené dveře, - |
| 13. nenabyl jsem ve svém duchu klidu, neboť jsem Tita, svého bratra, nenašel; ale rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie. |
| 14. Dík však Bohu, jenž nás v KRISTU vždy vodí v triumfu a skrze nás na každém místě šíří vůni poznání jeho, |
| 15. protože jsme Bohu Kristovou libou vůní, v těch, kdo jsou předmětem záchrany, i v těch, kdo hynou - |
| 16. jedněm vůní od smrti k smrti a druhým zase vůní od života k životu. A kdo na tyto věci stačí? |
| 17. Nekupčíme přece, jako mnozí, s Božím slovem, nýbrž jako z upřímnosti, nýbrž jako z Boha, mluvíme v Kristu před Bohem. |