A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 7

Jób 5:1-27
1. Nuže, zavolej, zda bude někdo odpovídající ti; a ke komu ze svatých se budeš obracet?
2. Neboť nevole zabíjí blázna, a bláhovce usmrcuje závist.
3. Já jsem viděl blázna zakořenivšího se, a le hned jsem jeho příbytek zatratil;
4. jeho děti byly daleko od bezpečí a v bráně byly nespravedlivě odsuzovány, a nebylo vyprošťujícího;
5. jehož žeň pojídal hladový a i z prostřed trnů ji vybíral, a jejich bohatství zhltla zkáza.
6. Neboť ne z prachu pochází bída, aniž z půdy vyrůstá strast,
7. nýbrž člověk se k strasti rodí, jako se děti plamene letem vznášejí.
8. Já však bych obracel zřetel k BOHU a svou věc bych předkládal Bohu,
9. jenž činí věci veliké, jež nelze vyzpytovat, podivuhodné, až jim není počtu,
10. dává déšť na tvář země, a no, se sílá vody na tvář širých polí,
11. k posazování nízkých na vyvýšeniny, a ť se truchlící pozvednou k blahu.
12. Maří záměry lstivých, takže jejich ruce nemohou vykonat nic rozumného,
13. lapá chytráky v jejich lsti, takže úmysl úskočných se ukvapuje;
14. za dne narážejí na tmu a o polednách tápou jako v noci.
15. Tak ubožáka zachraňuje před mečem, před jejich ústy, a no, před rukou silného,
16. i do stává se nuznému naděje a bezpráví zavírá svá ústa.
17. Hle, blaho člověka, když ho Bůh ukázňuje; nesmíš tedy napomínání Všemocného zavrhovat.
18. Vždyť on působí bolest i obvazuje, zraňuje, a le uzdravují jeho ruce,
19. v šesti úzkostech tě může vyprostit, aniž na tebe neštěstí bude moci sáhnout v sedmi,
20. za hladu tě může uchránit od smrti a za války od moci meče,
21. před bičem jazyka budeš moci být ukryt aniž budeš pociťovat bázeň před pustošením, když bude přicházet.
22. Pustošení a hladomoru se budeš smát, aniž budeš pociťovat bázeň před živočišstvem země,
23. neboť s kameny pole bude tvá smlouva a živočišstvo pole bude uvedeno v pokoj vůči tobě.
24. I budeš zakoušet, že tvůj stan je v pořádku, a když budeš svůj příbytek přehlížet, nebudeš nic postrádat,
25. a budeš zakoušet, že tvé símě bude početné a tvoji potomci jako bylinstvo země.
26. V plném počtu svých let budeš dospívat k hrobu, jako navršení stohu v jeho čas.
27. Hle, toto; vyšetřili jsme to, tak to je, slyš; to ty věz pro sebe.

Jób 6:1-30
1. A Jób odpověděl a řekl:
2. Kéž by byla důkladně zvažována má bolest a aby zároveň na váhy vyzdvihovali mou pohromu!
3. Neboť by nyní byla těžší než písek moří; proto byla má slova nerozvážná.
4. Vždyť jsou u mne šípy Všemocného, jejichž popuzení pije mého ducha, proti mně se seřazují +Boží hrůzy.
5. Zda divoký osel hýká nad mladým porostem? Řve-li hovězí dobytče nad svou pící?
6. Zda se jídá, co pro nedostatek soli je bez chuti? Je-li chuť ve vaječném bílku?
7. Má duše odmítá dotknout se - ty věci jsou jako hniloba mého pokrmu!
8. Kéž se naplňuje má žádost, a by +Bůh chtěl uskutečnit mou naději,
9. a by se +Bohu líbilo a chtěl mě rozdrtit, zasáhnout svou rukou a odpravit mě!
10. A ještě by bylo mou útěchou, - a poskočil bych v bolesti, jíž mě neušetřuje, - že jsem nepopřel výroků Svatého.
11. Co je mou silou, že bych měl doufat? A jaký bude můj konec, že bych měl prodlužovat své žití?
12. Je- li mou silou síla kamenů? Je- li mé maso mosaz?
13. Zdali! Není ve mně pomoci a rozumnost je ode mne zapuzena.
14. Nešťastnému laskavost od jeho přítele, jinak bude úctu k Všemocnému opouštět.
15. Moji bratři zklamali, podobni potoku, řečišti potoků, jež pomíjejí,
16. jež jsou zakaleny od ledu - sníh se na nich ztrácí;
17. časem se zužují - zaniknou, horkem zmizí ze svého místa.
18. Karavany se na své cestě obracejí, vystupují do pustoty a hynou;
19. karavany z Témy vyhlížejí, výpravy z Ševy v ně doufají;
20. jsou zmateni, neboť se spoléhalo, přišli až k nim a stydí se.
21. Ano, nyní jste se tím stali; vidíte hrůzu a bojíte se.
22. Zda je tomu tak, že jsem řekl: dejte mi? A neb: přineste pro mne dary ze svého jmění?
23. A neb: zachraňte mě z ruky protivníka? A neb: musíte mě vykoupit z ruky násilníků?
24. Poučte mě a já budu mlčet, a no, pomozte mi k porozumění, v čem jsem pobloudil.
25. Jak pronikavá jsou slova upřímného! A le co může kárat vaše kárání?
26. Zda zamýšlíte kárat slova? A le výroky zoufalého jsou do větru!
27. Ba i o sirotka byste vrhali a o svého přítele byste jednali.
28. Nyní tedy přivolte, ohlédněte se na mne, a no, lžu-li před vaší tváří.
29. Obraťte, prosím, nechť není křivdy, a no, obraťte ještě, v tom je má spravedlnost!
30. Zda je křivda v mém jazyku? Neumí-li mé patro rozeznávat neblahé věci?

Žalmy 92:1-7
1. (Zpěv s hudebním doprovodem, píseň ke dni soboty. ) Dobré je chválu přinášet Hospodinu a při hudbě zpívat tvému jménu, Nejvyšší,
2. zvěstovat za jitra tvou laskavost a za nocí tvou věrnost
3. při desítce a při varytu, při doprovodu lyrou.
4. Vždyť jsi mě rozradostnil, Hospodine, svým působením, plesám nad díly tvých rukou!
5. Jak veliká jsou tvá díla, Hospodine! Velmi hluboké jsou tvé myšlenky!
6. Hlupák nezná, aniž zpozdilec chápe toto:
7. Když zlovolní pučí jako bylina, tu všichni působcové špatnosti kvetou k svému zničení na věky věku,

Přísloví 22:16-16
16. Utiskuje kdo nuzného? Jemu k prospěchu. Dává kdo bohatému? Jen ke škodě.

Římanům 8:22-39
22. Ano, víme, že všechno tvorstvo až do nynějška společně vzdychá a společně se svíjí v bolestech;
23. a nejen ono, nýbrž i my sami, mající prvotiny Ducha, i my sami v sobě vzdycháme, vyčkávajíce přisvojení za syny, osvobození našeho těla.
24. Byliť jsme zachráněni v naději, naděje viděná však nadějí není - vždyť proč má kdo v to, co vidí, i naději? -
25. máme-li však naději v to, co nevidíme, vyčkáváme s vytrvalostí.
26. A taktéž i Duch připojuje svou pomoc naší slabosti; vždyť nevíme, zač se máme modlívat podle toho, co je záhodno, Duch však sám oroduje nevýslovnými vzdechy
27. a ten, jenž zkoumá srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, protože se za svaté přimlouvá v souladu s Bohem.
28. Víme však, že těm, kteří Boha milují, spolupůsobí všechny věci k dobru, těm, kteří jsou povoláni podle předsevzetí,
29. neboť ty, jež předem znal, i předurčil za stejnotvárné s obrazem jeho Syna, takže on je prvorozený mezi mnoha bratry;
30. ty pak, jež předurčil, ty i povolal, a ty, jež povolal, ty i ospravedlnil, ty pak, jež ospravedlnil, ty i oslavil.
31. Co tedy řekneme k těmto věcem? Jestliže při nás je Bůh, kdo je proti nám?
32. Ten, jenž přece ani svého vlastního Syna neušetřil, nýbrž ho za nás všechny vydal - jak by nám s ním neuštědřil i všechny věci?
33. Kdo podá stížnost proti Božím vyvoleným? Ten, jenž ospravedlňuje, je Bůh - kdo je ten, jenž odsuzuje?
34. Ten, jenž umřel - raději však: byl [i] vzkříšen - je Kristus, jenž je i na Boží pravici, jenž se za nás i přimlouvá -
35. kdo nás odloučí od KRISTOVY lásky? Útisk či úzkost či pronásledování či hlad či nahota či nebezpečí či meč?
36. Tak, jak je psáno: Pro tebe jsme celý den usmrcováni, jsme považováni za jatečné ovce;
37. ve všech těchto věcech však skrze toho, jenž si nás zamiloval, více než vítězíme,
38. neboť jsem přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani knížectví ani nynější ani budoucí věci ani mocnosti
39. ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, jež je v Kristu Ježíši, našem Pánu.