A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 6

Jób 3:1-26
1. Potom otevřel Jób svá ústa a jal se proklínat svůj den;
2. ujal se tedy Jób slova a řekl:
3. Nechť hyne den, v něm ž jsem se rodil, i noc, jež řekla: Byl počat muž íček!
4. Nechť se onen den stává tmou, nechť jej +Bůh shora nevyhledává, aniž na něj světlo září!
5. Nechť jej zpět požaduje tma a stín smrti, nechť na něm pobývá černava, nechť jej děsí chmury dne!
6. Ona noc - nechť ji bere temno, nechť se neraduje mezi dny roku, nechť nevchází v počet MĚSÍCŮ!
7. Hle, kéž ona noc byla neplodnou, kéž v ni nevcházelo plesání!
8. Nechť ji zatracují proklínači dne, hotoví vzbudit Draka!
9. Nechť temnými zůstávají hvězdy jejího soumraku, nechť čeká na světlo a nebude ho, aniž bude hledět na oční víčka úsvitu,
10. neboť mi nezavřel dveře lůna, aniž před mýma očima skryl strast!
11. Nač to, že jsem hned z dělohy neumíral, abych z lůna vyšel a musel skonat?
12. Proč mě přivítala kolena? A co prsy, tak že bych mohl sát?
13. Ano, nyní bych ležel a měl bych klid, to by se mi odpočívalo
14. s králi a rádci země, již pro sebe vybudovali zříceniny,
15. nebo s knížaty měvšími zlato, již naplnili své domy stříbrem,
16. nebo bych nebyl - jako zahrabaný potrat, jako nemluvňata; neuviděla světla.
17. Tam zlovolníci zanechali řádění, a síly zbavení tam odpočívají,
18. vězňové jsou spolu nerušeni, neslyší hlasu pohaněče;
19. malý i veliký tam je, a nevolník je svoboden od svého pána.
20. Nač dává světlo trpícímu a den za hořk l ému v duši,
21. těm, již touží po smrti, a není jí, a č ji hledají usilovněji než skryté poklady,
22. již se veselí až k jásotu, - radují se, - když nacházejí hrob,
23. muži, jehož cesta se skryla, vůkol něhož +Bůh zavedl obklíčení?
24. Vždyť místo mého pokrmu přichází mé vzdychání a jako vody se vylévají mé výkřiky,
25. neboť jsem se strachoval postrachu a přepadl mě, a přichází mi, čeho jsem se hrozil;
26. nebyl jsem bezstarostný, aniž jsem měl klid aniž jsem odpočíval, a přišla bouře.

Jób 4:1-21
1. A Elífáz, Témání, odpověděl a řekl:
2. Zda se kdo pokusí o promluvení k tobě? Budeš rozmrzen, a le kdo se bude moci zdržet slov?
3. Hle, poučil jsi mnohé a svěšené ruce jsi posiloval,
4. tvá slova pozdvihovala klopýtajícího a klesající kolena jsi upevňoval;
5. nyní však, když dochází na tebe, tu zemdlíváš, zasahuje to i tebe a jsi bezradný.
6. Zda ne ní předmětem tvé důvěry tvá zbožnost, tvou nadějí, i bezúhonnost tvých cest?
7. Vzpomeň, prosím: kdo, jsa nevinen, zahynul? A kde byli pohubeni upřímní?
8. Podle toho, co jsem shledal, strůjcové špatnosti a rozsévači strasti ji žnou;
9. hynou +Božím vanutím, a no, docházejí konce dechem jeho chřípě.
10. Řev lva, a no, hlas ryčícího - a le zuby hřivnatců se vylomí,
11. lev hyne pro nedostatek kořisti a mláďata lvice se rozprchávají.
12. A le ke mně se přikrádalo slovo a mé ucho z něho zachytávalo šepot.
13. V myšlenkách z vidění noci při padání tvrdého spánku na lidi
14. mě obešel strach a chvění a vystrašil množství mých kostí
15. a před mou tváří procházel duch - vlas mého masa se ježil -
16. stál, a le jeho vzhled jsem nerozeznával; naproti mým očím byla jakási podoba; slyšel jsem šelest a hlas:
17. Zda je smrtelník spravedlivější než +Bůh? Je-li muž čistší než jeho Tvůrce?
18. Hle, ve své služebníky nedůvěřuje a svým andělům přičítá chybu,
19. což teprve obyvatelé domů z bláta, jejichž základ je na prachu! Rozmačkávají je rychleji než mola!
20. Od jitra do večera jsou potíráni;, aniž si kdo všímá, hynou navždy.
21. Zda jejich výbornost nebude odstraněna s nimi? Umírají, ne však v moudrosti.

Žalmy 91:14-16
14. Jelikož po mně zatoužil, proto ho budu zachraňovat, vyzdvihovat ho, neboť zná mé jméno;
15. když mě bude volat, budu mu odpovídat, v úzkosti s ním budu já, budu ho vytrhovat, a no, chci ho oslavit.
16. Chci ho nasytit délkou dní a dát mu nahlížet v mé vysvobození.

Přísloví 22:15-15
15. V srdci hocha je přivázána pošetilost; prut kázně ji od něho vzdaluje.

Římanům 8:1-21
1. Nyní tedy těm, kdo jsou v Kristu Ježíši, není žádného odsouzení;
2. ano, zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodil od zákona hříchu a smrti.
3. To totiž, co bylo nemožno zákonu, ježto byl příčinou masa sláb, - Bůh, poslav svého Syna v podobě masa hříchu a pro hřích, odsoudil hřích v mase,
4. aby spravedlivý požadavek zákona byl splněn v nás, kteří nechodíme podle masa, nýbrž podle Ducha,
5. neboť ti, kdo jsou podle masa, myslí na věci masa, ti podle Ducha pak na věci Ducha;
6. smýšlení masa je ovšem smrt, smýšlení Ducha však život a pokoj,
7. protože smýšlení masa je nepřátelství vůči Bohu, neboť se Božímu zákonu nepodřizuje, ba ani nemůže,
8. a ti, kdo jsou v mase, se nemohou Bohu zalíbit.
9. Vy však nejste v mase, nýbrž v Duchu, jestliže ovšem ve vás sídlí Boží Duch; nemá-li kdo Kristova Ducha, ten není jeho,
10. je -li však ve vás Kristus, je sice tělo vzhledem k hříchu mrtvo, Duch však je život vzhledem k spravedlnosti.
11. Sídlí-li však ve vás Duch toho, jenž Ježíše vzkřísil zprostřed mrtvých, oživí ten, jenž Krista zprostřed mrtvých vzkřísil, i vaše smrtelná těla, vzhledem k jeho Duchu, jenž uvnitř ve vás sídlí.
12. Tak tedy, bratři, jsme dlužníci, ne masu, bychom žili podle masa;
13. ano, žijete-li podle masa, spějete k umírání, pakli však skutky těla Duchem usmrcujete, budete žít,
14. neboť kolik je jich vedeno Božím Duchem, ti jsou Boží synové.
15. Nepřijali jste přece ducha nevolnictví opět k bázni, nýbrž jste přijali ducha přisvojení za syny, v němž voláme ABBA, Otče.
16. Sám Duch svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti,
17. a jestliže děti, pak i dědicové, jednak dědicové Boží, jednak spoludědicové Kristovi, jestliže ovšem s ním trpíme, abychom s ním byli i oslaveni.
18. Mám totiž za to, že utrpení nynější doby ne jsou hodna přirovnání k budoucí slávě, jež nám bude zjevena.
19. Vždyť dychtivé vyhlížení tvorstva soustředěně vyčkává zjevení Božích synů -
20. byloť tvorstvo podřízeno nicotnosti, ne o své újmě, nýbrž příčinou toho, jenž je podřídil -
21. v naději, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno od nevolnictví zkaženosti v svobodu slávy Božích dětí.