A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 5

Jób 1:1-22
1. V zemi Úc se vyskytl muž, jeho jméno Jób; a onen muž byl bezúhonný a upřímný, i mající v úctě Boha i odvracející se od zla.
2. A narodilo se mu sedm synů a tři dcery
3. a jeho majetku bylo sedm tisíc kusů drobného dobytka a tři tisíce velbloudů a pět set spřežení skotu a pět set oslic a velmi početné nevolnictvo, i byl onen muž bohatší než všichni synové východu.
4. A jeho synové chodívali a v domě každého v jeho den pořádali hostinu, a posílávali a zvávali své tři sestry jíst a pít s nimi;
5. a stávalo se, když dni hostin proběhly, že Jób posílával a posvěcoval je a za jitra časně vstával a vznášel vzestupné oběti podle počtu jich všech, neboť si Jób říkal: Snad moji synové zhřešili a zlořečili Bohu ve svém srdci. Takto činíval Jób po všechny dni.
6. A nastal den, kdy Boží synové přišli postavit se před Hospodina; a přišel mezi ně i Satan;
7. a Hospodin k Satanovi řekl: Odkud přicházíš? A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Od potulování po zemi a od procházení po ní.
8. A Hospodin řekl k Satanu: Zda jsi zaměřil svou pozornost na mého nevolníka Jóba, že není na zemi podobného jemu, muže bezúhonného a upřímného, i majícího v úctě Boha i odvracejícího se od zla?
9. A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Zda bez příčiny má Jób Boha v úctě?
10. Zda jsi ty ze všech stran nezřídil plot vůkol něho a vůkol jeho domu a vůkol všeho, co mu patří? Požehnal jsi dílu jeho rukou a jeho majetek se po zemi rozšířil,
11. avšak, prosím, vztáhni svou ruku a sáhni na vše, co mu patří; nebude-li ti před tvou tváří zlořečit!
12. A Hospodin k Satanovi řekl: Hle, vše, co mu patří, je v tvé ruce, jen na něho nesmíš svou ruku vztahovat. A Satan z blízkosti tváře Hospodinovy odešel.
13. A nastal den, kdy jedli a víno pili jeho synové a jeho dcery v domě svého bratra, prvorozeného,
14. a k Jóbovi přišel posel a řekl: Skot, ti orali, a oslice se jim po stranách pásly,
15. i v padla Ševá a pobrala je, a sluhy ostřím meče pobili, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu.
16. Tento ještě mluvil, když přišel druhý a řekl: Z nebes padl Boží oheň a rozhořel se mezi drobným dobytkem a mezi sluhy a pohltil je, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu.
17. Tento ještě mluvil, když přišel další a řekl: Kasdím utvořili tři tlupy a zaútočili na velbloudy a pobrali je, a sluhy ostřím meče pobili, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu.
18. Tento ještě mluvil, když přišel další a řekl: Když jedli a víno pili tvoji synové a tvé dcery v domě svého bratra, prvorozeného,
19. hle, z druhé strany pustiny přišel veliký vichr a vrazil do čtyř úhlů domu; ten padl na ty mladé, takže umřeli, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu.
20. A Jób vstal a roztrhl svůj plášť a ostříhal svou hlavu a padl k zemi a poklonil se
21. a řekl: Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam budu vracet; Hospodin dal a Hospodin vzal, budiž jméno Hospodinovo velebeno.
22. Při všem tomto Jób nezhřešil, aniž Bohu přičetl co nenáležitého.

Jób 2:1-13
1. A nastal den, kdy Boží synové přišli postavit se před Hospodina; a přišel mezi ně i Satan před Hospodina se postavit.
2. A Hospodin k Satanovi řekl: Odkudpak přicházíš? A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Od potulování po zemi a od procházení po ní.
3. A Hospodin řekl k Satanu: Zda jsi zaměřil svou pozornost na mého nevolníka Jóba, že není na zemi podobného jemu, muže bezúhonného a upřímného, i majícího v úctě Boha i odvracejícího se od zla? A on se ještě drží své bezúhonnosti, a č jsi mě proti němu podnítil k potírání ho bez příčiny.
4. A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Kůži za kůži, a no, vše, co člověku patří, bude dávat za své žití;
5. však, prosím, vztáhni svou ruku a sáhni na jeho kost a na jeho maso, nebude-li ti do tvé tváře zlořečit.
6. A Hospodin k Satanovi řekl: Hle, je v tvé ruce, ale jeho žití uchraň.
7. A Satan z přítomnosti tváře Hospodinovy odešel a Jóba ranil zlou vředovitostí od chodidla jeho nohy až po jeho témě,
8. takže si vzal střepinu, aby se jí škrábal, když on seděl vprostřed popela.
9. A jeho žena k němu řekla: Ty se ještě držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a umři!
10. A řekl k ní: Mluvíš podle mluvení jedné z bezbožných. Což máme ze strany Boha přijímat, co je dobré, aniž budeme přijímat, co je zlé? Při všem tomto Jób svými rty nezhřešil.
11. A když o všem tomto neštěstí, jež na něho přišlo, uslyšeli Jóbovi tři přátelé, přišli, každý ze svého místa: Elífáz, Témání, Bildad, Šúchí, a Cófár, Naamáthí, když se spolu domluvili přijít projevit mu soustrast a těšit ho.
12. A když z daleka pozvedli své oči, nepoznali ho, i pozvedli svůj hlas a rozplakali se, a roztrhli každý svůj plášť a jali se rozprašovat na své hlavy prach k nebesům;
13. a usedli na sedm dní a sedm nocí s ním na zem a nebylo, kdo by k němu vyslovil slovo, neboť shledali, že trýzeň byla velmi veliká.

Žalmy 91:7-13
7. Tisíc bude padat po tvém boku a deset tisíc po tvé pravici; k tobě se to nebude moci přiblížit,
8. jen se budeš svýma očima dívat, a ť vidíš odplatu zlovolných.
9. Jelikož - ty, Hospodine, jsi mé útočiště! - jsi Nejvyššího učinil svým sídlem,
10. nesmí se ti přihodit neštěstí, aniž smí jaká rána přijít až v tvůj stan.
11. Ano, přiděluje ti své anděly k opatrování tebe na všech tvých cestách;
12. nosí tě na dlaních, abys svou nohou nemohl narazit na kámen,
13. smíš šlapat na ryčícího i zmiji, deptat hřivnatce i netvora.

Přísloví 22:13-14
13. Lenoch řekne: Na ulici je lev, vprostřed prostranství bych mohl být zabit.
14. Ústa nepatřičných žen - hluboké propadliště; padá tam prokletý Hospodinem.

Římanům 7:1-25
1. Zdali nevíte, bratři, (mluvím přece k znalým zákona,) že zákon nad člověkem panuje na čas jeho života?
2. Provdaná žena je přece zákonem přivázána k muži, pokud je živ, umře-li však muž, je od zákona muže oproštěna.
3. I dostane se jí tedy za mužova života názvu cizoložnice, oddá-li se jinému muži, umře-li však muž, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, byť se jinému muži oddala.
4. I vy tudíž, moji bratři, jste skrze KRISTOVO tělo byli usmrceni zákonu a tím oddáni jinému, - tomu, jenž byl vzkříšen zprostřed mrtvých, - abychom nesli užitek Bohu.
5. Když jsme totiž byli v mase, vyvíjely vášně hříchů, jež byly skrze zákon, svou činnost v našich údech k nesení užitku smrti,
6. nyní však, umřevše v tom, v čem jsme byli mocí drženi, jsme od zákona oproštěni, takže nevolnickou službu konáme v novosti ducha a ne v starobě písmene.
7. Co tedy řekneme? Je zákon hříchem? Pryč s takovou myšlenkou! Ale hříchu jsem nepoznal, leč skrze zákon; ba ani chtivost bych si nebyl uvědomil, kdyby zákon nebyl pravil: Nebudeš chtivý.
8. Hřích však, získav skrze ten příkaz opěrný bod, ve mně veškerou chtivost způsobil. Bez zákona je totiž hřích mrtev,
9. já pak jsem kdysi bez zákona žil; když však přišel příkaz, ožil hřích,
10. já pak jsem umřel, i bylo shledáno, že příkaz, jenž byl k životu, právě ten mi byl k smrti,
11. neboť hřích, získav skrze ten příkaz opěrný bod, mě podvedl a skrze něj zabil.
12. Tudíž je zákon zajisté svatý, i příkaz svatý a spravedlivý a dobrý -
13. mně se tedy smrtí stalo to, co je dobré? Ani pomyšlení, nýbrž hřích, způsobující mi, aby se jako hřích projevil, smrt skrze to, co je dobré; aby se hřích skrze příkaz stal přespříliš hříšným.
14. Víme přece, že zákon je duchovní, já však jsem z masa, prodaný pod hřích;
15. vždyť co uskutečňuji, neuznávám, neboť ne to konám, co si přeji, nýbrž co nenávidím, to provozuji.
16. Provozuji-li však to, co si nepřeji, přisvědčuji zákonu, že je správný;
17. pak to však již neuskutečňuji já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí.
18. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém mase, nesídlí dobro; ano, přání při mně je, ne však uskutečňování toho, co je správné,
19. neboť provozuji ne dobro, jež si přeji, nýbrž zlo, jež si nepřeji, to konám.
20. Provozuji-li však to, co si já nepřeji, neuskutečňuji to již já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí.
21. A tak sám na sobě, jenž si přeji provozovat to, co je správné, shledávám zákon, že právě při mně je zlo;
22. ano, co do vnitřního člověka si také libuji v Božím zákoně,
23. v svých údech však vidím zákon jiný, vedoucí válku proti zákonu mé mysli a vydávající mě v zajetí zákonu hříchu, jenž je v mých údech.
24. Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z tohoto těla smrti?
25. Děkuji Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy já sám konám nevolnickou službu myslí zákonu Božímu, masem však zákonu hříchu.