| Kazatel 7:1-29 |
| 1. Jméno je lepší než dobrý olej a den smrti než den vlastního narození, |
| 2. lépe chodit do domu smutku než chodit do domu hostiny, protože to je konec každého člověka; to si živý má přiložit k srdci. |
| 3. Zármutek je lepší než smích, neboť při zasmušilosti tváře se srdce má lépe. |
| 4. Srdce moudrých je v domě smutku, a le srdce zpozdilých v domě veselí. |
| 5. Lépe poslouchat důtku moudrého než aby někdo poslouchal zpěv zpozdilých, |
| 6. neboť smích zpozdilého je tak ový jako zvuk trní pod kotlem. A i toto je marnost. |
| 7. Vydírání zajisté může zmást moudrého a úplatek kazí srdce. |
| 8. Posledek věci je lepší než její počátek, shovívavý duchem je lepší než vypínavý duchem. |
| 9. Nechť ve svém duchu nejsi kvapný k projevování nevole, neboť nevole spočívá v klíně zpozdilých. |
| 10. Nechť neříkáš: Co se stalo, že dřívější dni bývaly lepší než tyto? Neboť ne z moudrosti by ses na toto vyptával. |
| 11. Moudrost je dobrá, stejně jako dědictví, a výhodná těm, kdo vidí slunce, |
| 12. neboť ve stínu moudrosti je jako ve stínu peněz, a le užitek poznání je, že moudrost oživuje ty, kdo ji mají. |
| 13. Uvaž Boží skutky; ano, kdo může narovnat, co on zkřivil? |
| 14. V den blaha zůstávej v blahu a v den zlý uvaž: i toto uskutečnil Bůh vedle onoho pro tu příčinu, aby se člověk nemohl po sobě praničeho dobrat. |
| 15. To to vše jsem shledal ve dnech své marnosti: Je spravedlivý hynoucí ve své spravedlnosti a je zlovolný dlouho žijící ve své zlovůli. |
| 16. Nechť nejsi příliš spravedlivý a nechť se nestavíš nadmíru moudrým; nač máš sám sobě působit zkázu? |
| 17. Nechť nejednáš příliš zlovolně a nechť nejsi potrhlý; nač máš umírat, dokud nebude tvůj čas? |
| 18. Je dobré, když se držíš při tomto, a le ani od onoho nechť neuvolňuješ svou ruku, neboť mající Boha v úctě uchází všem těmto věcem. |
| 19. Moudrost je moudrému větší silou než deset mocipánů, již jsou ve městě. |
| 20. Vždyť na zemi není spravedlivého člověka, jenž by vykonával dobro a nehřešil. |
| 21. Nechť také své srdce nepřikládáš ke všem slovům, jež se vyslovují, abys neslyšel svého nevolníka zlořečícího ti, |
| 22. vždyť také mnohokrát - tvé srdce ví, že jsi i ty zlořečil jiným. |
| 23. Toto vše jsem vyzkoušel v moudrosti; řekl jsem si: Chci zmoudřet; a le to bylo ode mne daleké; |
| 24. daleké je to, co je, a hluboké, hluboké - kdo se toho může dobrat? - |
| 25. Obrátil jsem se já i mé srdce k poznávání a k vypátrávání a k hledání moudrosti a správného úsudku a k poznávání zlovůle, pošetilosti a potrhlosti nesmyslu, |
| 26. a objevil jsem já, co je hořčejší než smrt: ženu, jež je jako tenata a její ž srdce - sítě, její ž ruce - pouta; milý Boží tváři od ní může vyváznout, a le hříšník jí bývá polapen. |
| 27. Viz, toto jsem objevil, řekl svolavatel, jedno k druhému, k nalezení závěru, |
| 28. jejž má duše ještě hledá, a le nenašel jsem. Muže, jednoho mezi tisícem, jsem našel, a le ženu jsem mezi nimi nenašel. |
| 29. Jen toto, viz, jsem objevil: že Bůh člověka utvořil upřímného, a le oni se jali hledat mnohé pletichy. |
| Žalmy 102:1-5 |
| 1. (Modlitba usouženého, když zemdlívá a před tváří Hospodinovou vylévá své hoře.) Hospodine, slyš mou modlitbu, a no, kéž můj křik o pomoc vstupuje k tobě, |
| 2. kéž v den mé tísně přede mnou neskrýváš svou tvář, nakloň ke mně své ucho, v den, kdy volám, mi spěšně odpověz! |
| 3. Vždyť mé dni zacházejí v kouři a mé kosti doutnají jako spáleniště, |
| 4. mé srdce je poraženo jako bylina a seschlo, neboť jsem zapomenuv zanechal jedení svého chleba, |
| 5. hlasem mého vzdychání přilnuly mé kosti k mému masu. |
| Přísloví 24:7-9 |
| 7. Zpozdilému je moudrost příliš vysoká - v bráně neumí otevřít svá ústa. |
| 8. Zamýšlející činit zlo - budou mu dávat název odborníka na úklady. |
| 9. Zlý úmysl pošetilosti je hřích a posměvač je lidem ošklivostí. |
| 1 Korintským 10:1-18 |
| 1. Nerad bych totiž, bratři, by vám bylo neznámo, že naši otcové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem |
| 2. a všichni se v tom oblaku a v tom moři dali pro Mojžíše pokřtít, |
| 3. a všichni se napojídali téhož duchovního pokrmu, |
| 4. a všichni se napili téhož duchovního nápoje, neboť pili z duchovní skály, jež šla za nimi; (ta skála pak byl KRISTUS;) |
| 5. ale ve většině z nich se Bohu nezalíbilo, neboť jich bylo nastláno v pustině. |
| 6. Tyto věci se však staly jako předobrazy nás, abychom nebyli chtivci zlých věcí, jako se jich zachtělo i oněm; |
| 7. aniž se stávejte modláři, jako někteří z nich, jak je psáno: Lid usedl, by se najedl a napil, i vstali, by si hráli; |
| 8. aniž smilněme, jako se smilstva dopustili někteří z nich, a jednoho dne jich třiadvacet tisíc padlo; |
| 9. aniž pokoušejme KRISTA, jako se pokoušení dopustili někteří z nich, a zhynuli od hadů; |
| 10. aniž reptejte, jako se reptání dopustili někteří z nich, a zhynuli od zhoubce. |
| 11. Oněm se pak všechny tyto věci přihodily jako předobrazy a byly popsány k napomenutí nás, na něž připadly konce věků. |
| 12. Kdo tedy myslí, že stojí, nechť hledí, by nepadl. |
| 13. Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské, a Bůh je věrný; on nedopustí, byste byli pokoušení podrobeni nad to, na co stačíte, nýbrž zjedná s pokušením i východisko, byste je stačili unést. |
| 14. Právě proto, moji milovaní, od modlářství utíkejte. |
| 15. Mluvím jako k prozíravým, posuďte vy, co dím: |
| 16. Kalich požehnání, jejž žehnáme - není to společenství KRISTOVY krve? Chléb, jejž lámeme - není to společenství KRISTOVA těla, |
| 17. protože jsme mnozí jeden chléb, jedno tělo, neboť se na tom jednom chlebě všichni podílíme? |
| 18. Hleďte na Israéle co do masa: nejsou ti, kteří jedí oběti, ve společenství s oltářem? |