A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 25

Jób 41:1-34
1. Můžeš livjáthána udicí vytáhnout a jeho jazyk ve smyčku vecpat?
2. Zda můžeš v jeho nos vložit třtinu a hákem provrtat jeho čelist?
3. Zda bude množit úpění k tobě? Bude-li k tobě mluvit něžnými slovy?
4. Zda bude s tebou uzavírat smlouvu? Můžeš si ho na trvalo vzít za nevolníka?
5. Zda si s ním můžeš hrát jako s ptáčkem a neb ho budeš moci uvázat svým děvčatům?
6. Budou o něho společníci jednat? Budou ho rozdělovat mezi kupce?
7. Zda můžeš jeho kůži zasypat harpunami nebo jeho hlavu vidlicemi na ryby?
8. Polož na něho svou dlaň, vzpomeň si zápas - nebudeš jej opakovat!
9. Hle, očekávání takového se ukáže klamným; vždyť se již i na jeho spatření bude kácet.
10. Ne ní smělého, že by ho chtěl budit, - a kdo je ten, jenž by se chtěl stavět před tvář mou?
11. Kdo se mi předem zavděčí, takže bych mu měl odplatit? Co je pod všemi nebesy, to patří mně!
12. Nebudu mlčet o jeho údech a ni ve věci jeho mohutnosti a vhodnosti jeho složení.
13. Kdo odhalí vzezření jeho oblečení? Kdo může vstoupit v dvojici jeho chrupu?
14. Kdo otevře dveře jeho tváře? Okolí jeho zubů - hrůza!
15. Nádhera - řady štítů, vše sevřeno pevnou pečetí,
16. přiléhají jeden na druhý, takže mezi ně nevniká vzduch,
17. lpí na sobě navzájem, souvisí, aniž se rozcházejí.
18. Jeho kýchnutí vydávají záblesky světla a jeho oči jsou jako oční víčka úsvitu,
19. z jeho tlamy se hrnou pochodně, unikají jiskry ohně,
20. z jeho nozder vychází dým jako když se pod hrncem rozhoří třtina.
21. Jeho dech zapaluje uhlíky a z jeho tlamy vychází plamen.
22. V jeho týle spočívá síla a před jeho tváří vyskakuje zděšení;
23. laloky jeho masa na něm lpí, vše jako přitaveno; nemohou se pohybovat,
24. jeho srdce je ulito, podobné kameni, a no, ulito jako spodní žernov.
25. Z jeho povstávání mají rekové strach a z rozrušení mysli upadají ve zmatek;
26. Zasáhne-li ho kdo mečem, nemůže uváznout, ani kopí, střela - a pancíř!
27. Železo považuje za slámu, mosaz za práchnivé dřevo,
28. syn luku ho nemůže zahnat na útěk, kameny z praku se mu změní v plevy,
29. jako stébla se mu zdají kyje, směje se svištění oštěpu.
30. Pod ním jsou hroty střepin, na bahně rozvlačuje rýhy,
31. hloub přivádí do varu jako kotel, veletok činí jako by nádobou k míchání masti;
32. za sebou rozsvětluje pěšinu; hlubina by se mohla považovat za šediny.
33. Na zemi není porovnání s ním, jenž byl utvořen k nebojácnosti;
34. vše vysoké prohlíží, on je králem nade všemi dětmi pýchy.
Jób 42:1-17
1. A Jób Hospodinu odpověděl a řekl:
2. Vím, že můžeš vše, aniž ti kdo může v jakém úmyslu zabránit.
3. Kdo je tento, zastírající mysl bez poznání? Proto jsem promlouval, aniž jsem chápal, věci pro mne příliš divné, jichž neznám.
4. Slyš, prosím, a já budu mluvit, budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí.
5. Slýchal jsem o tobě slyšením ucha, nyní však tě vidí mé oko;
6. proto odvolávám a na prachu a popelu se kaji.
7. A po Hospodinově vyslovení těchto slov k Jóbovi se stalo, že Hospodin řekl k Elífázovi, Témánímu: Proti tobě a proti tvým dvěma přátelům vzplál můj hněv, neboť jste o mně nemluvili, co je odůvodněno, jako můj nevolník Jób.
8. Nyní si tedy vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému nevolníku Jóbovi, a ť je může vznést jako vzestupnou oběť ve váš prospěch; i bude se Jób, můj nevolník, za vás modlit, neboť jen jeho tvář chci přijmout, aby ne bylo zacházení s vámi podle bezbožnosti, neboť jste o mně nemluvili, co je odůvodněno, jako můj nevolník Jób.
9. Odebrali se tedy Elífáz, Témání, Bildad, Šúchí, a Cófár, Naamáthí, a učinili podle toho, co k nim Hospodin promluvil, a Hospodin přijal tvář Jóbovu.
10. A Hospodin utrpení Jóbovo při jeho modlení v prospěch jeho přátel od vrátil a nahradil Hospodin vše, co Jób měl, dvojnásobně.
11. A přišli k němu všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni jeho známí od dřívějška a pojedli s ním chleba v jeho domě a projevili mu účast a jali se ho těšit stran všeho neštěstí, jež na něho Hospodin uvedl, a dali mu každý jednu kesítu a každý jeden kroužek ze zlata.
12. A Hospodin požehnal Jóbův posledek nad jeho počátek, takže se mu do stalo čtrnácti tisíc kusů drobného dobytka a šesti tisíc velbloudů a tisíce spřežení skotu a tisíce oslic;
13. a do stalo se mu sedmi synů a tří dcer,
14. i nazval jméno jedné Jemímá a jméno druhé Kecíá a jméno třetí Keren-happúch;
15. a v celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako dcery Jóbovy. I dal jim jejich otec dědictví vprostřed jejich bratrů.
16. A po tomto Jób prožil sto a čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí - čtyři pokolení.
17. A Jób umřel, jsa stár a nasycen dny.
Žalmy 101:5-8
5. potají pomlouvající svého bližního - toho umlčuji, povýšený očima a nadutý srdce m - toho nesnáším.
6. Mé oči na věrné v zemi, aby bydleli se mnou; chodící dokonalou cestou - ten mě bude obsluhovat,
7. dopouštějící se klamu nesmí bydlet uvnitř mého domu, vyslovující lži nemůže před mýma očima obstát.
8. Za jiter umlčuji všechny zlovolné v zemi k vytětí všech působců nepravosti z města Hospodinova.
Přísloví 23:31-35
31. Na víno nechť se nedíváš, že se červená, že vy dává v poháru svou jiskru, hladce se sesmekává!
32. Nakonec umí uštknout jako had, a no, jako kobra štípnout,
33. tvé oči budou vidět nepatřičné ženy, tvé srdce bude mluvit zvrácenosti
34. a staneš se jako by ležícím v srdci moře, a no, jako by ležícím na vrcholu stožáru.
35. Zbili mě - nepocítil jsem bolesti; ztloukli mě - nezvěděl jsem. Kdy se budu probouzet? Nadále to budu ještě hledat.
1 Korintským 7:1-19
1. Stran věcí pak, o nichž jste [mi] napsali: Je dobré člověku nesahat na ženu,
2. vzhledem k smilstvu však nechť každý má ženu svou a každá nechť má svého vlastního muže,
3. muž nechť ženě odvádí, co jí patří, a podobně i žena muži.
4. Ženě pravomoc nad svým vlastním tělem nepřísluší, nýbrž muži, a podobně an i muži nepřísluší pravomoc nad svým vlastním tělem, nýbrž ženě -
5. neukracujte se navzájem, leč snad na základě dohody na čas, abyste se mohli oddat modlitbě, a buďte zase spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan.
6. Toto však pravím jako svolení, ne jako nařízení,
7. a chtěl bych, by všichni lidé byli jako i já sám, ale každý má svůj vlastní dar od Boha, ten tak a ten zase tak.
8. Svobodným a vdovám pak pravím: Je jim dobré, zůstanou-li tak jako i já,
9. nemohou-li se však ovládnout, nechť vstoupí v manželství, neboť je lépe v manželství vstoupit než hořet.
10. Manželům pak velím ne já, nýbrž Pán: Žena nechť se od muže neodlučuje,
11. (byť se však i odloučila, nechť zůstává nevdána anebo nechť se s mužem smíří,) a muž nechť ženu neopouští.
12. Ostatním pak pravím já, ne Pán: Má-li některý bratr ženu nevěřící a ona je ochotna s ním bydlet, nechť ji neopouští;
13. a žena, jež má muže nevěřícího, a on je ochoten s ní bydlet, nechť svého muže neopouští -
14. jeť nevěřící muž v ženě posvěcen a nevěřící žena je posvěcena v bratru, jelikož jinak by přece vaše děti byly nečisté, nyní však jsou svaté.
15. Jestliže se však nevěřící míní odloučit, nechť se odlučuje, bratr nebo sestra v takovýchto případech není v porobě, Bůh však nás povolal k pokoji.
16. Copak víš, ženo, zda svého muže zachráníš? Anebo co víš, muži, zda zachráníš svou ženu?
17. Jinak však, jak každému Pán přidělil, jak každého Bůh povolal, tak nechť chodí; a tak stanovím ve všech shromážděních.
18. Byl někdo povolán jako obřezaný? Nezahlazuj si obřízku. Byl někdo povolán v neobřízce? Nedávej se obřezávat -
19. obřízka není nic a neobřízka není nic, nýbrž dodržování Božích příkazů.