A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 2

Ester 5:1-14
1. A v třetí den se stalo, že se Estér královsky oblékla a stanula ve vnitřním nádvoří králova domu. A král seděl na trůně svého království v královském domě naproti vchodu do domu;
2. a za králova uvidění Estér, jež stála v nádvoří, se stalo, že nabyla v jeho očích přízně, i vztáhl k Estér žezlo ze zlata, jež bylo v jeho ruce, a Estér přistoupila a sáhla na vrchol toho žezla;
3. a král jí řekl: Co s tebou, Estér, královno, a co je tvým přáním? Musí se ti dát, a no, až do poloviny království.
4. A Estér řekla: Je- li to králi vhod, nechť dnes ráčí přijít král a Hámán na hostinu, již jsem pro něho uchystala.
5. A král řekl: Pospěšte - Hámána, k vykonání slova Estéřina. Přišel tedy král a Hámán na hostinu, již uchystala Estér,
6. a při pití vína král Estér řekl: Co je tvou žádostí? A no, musí se ti dát; a co je tvým přáním? Až do poloviny království, a no, musí se vykonat.
7. A Estér odpověděla a řekla: Má žádost a mé přání:
8. Našla-li jsem přízeň v očích králových a je- li králi vhod splnit mou žádost a uskutečnit mé přání, nechť ráčí přijít král a Hámán na hostinu, již pro ně chci uchystat, i zítra, pak chci učinit podle slova králova.
9. A Hámán vyšel v onen den vesel a šťasten v srdci, a le za Hámánova uvidění Mordechaje v králově bráně, že před ním nevstal, aniž se pohnul - tu byl Hámán naplněn popuzením proti Mordechajovi;
10. a le ovládl se Hámán, a když vstoupil do svého domu, poslal a povolal své přátele a Zereš, svou ženu,
11. a jal se jim Hámán vyprávět o slávě svého bohatství a množství svých dětí a o všem, čím ho král vyznamenal a jak ho povýšil nad hodnostáře a služebníky královy.
12. I řekl Hámán: Ba ani nepovolala Estér, královna, na hostinu, již uchystala, s králem nikoho, leč mne, a i na zítřek jsem k ní pozván já s králem.
13. A le toto vše - není to pro mne uspokojivé po všechen čas, co já vidím Mordechaje, toho Júdovce, sedícího v králově bráně.
14. I řekla mu Zereš, jeho žena, a všichni jeho přátelé: Mohou přichystat dřevo vysoké padesát loket a za jitra řekni králi, že na ně Mordechaje mají pověsit, a zajdi vesele s králem na hostinu. A ta věc byla tváři Hámánově po chuti, i přichystal dřevo.

Ester 6:1-14
1. V oné noci králův spánek ubíhal, i nařídil přinést knihu pamětihodností, letopisů, jež byly před tváří královou předčítány,
2. a našlo se napsáno, že Mordechaj oznámil o Bigthánovi a Therešovi, dvou králových komornících, strážcích prahu, že pojali úmysl vztáhnout ruku na krále Achašvéróše.
3. A král řekl: Jaká byla Mordechajovi za toto prokázána čest a vyznamenání? A královi sluhové, obsluhující ho, řekli: Nebylo s ním učiněno nic.
4. A král řekl: Kdo je v nádvoří? A do nádvoří králova domu, vnějšího, byl vstoupil Hámán říci králi o pověšení Mordechaje na dřevo, jež pro něho připravil.
5. A sluhové krále k němu řekli: Hle, v nádvoří stojí Hámán. A král řekl: Může vstoupit.
6. A když Hámán vstoupil, řekl mu král: Co učinit s mužem, v jehož poctění má král potěšení? A Hámán si ve svém srdci řekl: Komu by měl král potěšení prokázat čest spíše než mně?
7. Řekl tedy Hámán ke králi: Muž, v jehož poctění má král potěšení -
8. měli by dopravit královské oblečení, jímž se obléká král, a koně, na němž král jezdí a na jehož hlavu se dává královská koruna,
9. a to oblečení a toho koně dát k ruce někoho z králových hodnostářů, velmožů, a měli by toho muže, v jehož poctění má král potěšení, obléci a usadit na toho koně k jízdě na prostranství města a volat před jeho tváří: Takto se má činit muži, v jehož poctění má král potěšení.
10. A král řekl: Pospěš, vezmi to oblečení a toho koně podle toho, jak jsi promluvil, a učiň tak Mordechajovi, Júdovci, jenž sedí v králově bráně; nic ze všeho, co jsi promluvil, nesmí od padnout.
11. Hámán tedy to oblečení a toho koně vzal a oblékl Mordechaje a usadil ho k jízdě na prostranství města a jal se před jeho tváří volat: Takto se má činit muži, v jehož poctění má král potěšení.
12. A Mordechaj se vrátil do královy brány a Hámán od kvapil do svého domu, smuten a s hlavou zakrytou;
13. a Zereši, své ženě, a všem svým přátelům Hámán vyrozprávěl vše, co ho potkalo; a jeho moudří a Zereš, jeho žena, mu řekli: Je -li Mordechaj, před jehož tváří jsi počal padat, ze semene Júdovců, nemůžeš z moci vůči němu nic, nýbrž před jeho tváří docela musíš padnout.
14. Ještě s ním oni mluvili, když došli královi komorníci a pospíšili uvést Hámána na hostinu, již uchystala Estér.

Žalmy 90:1-6
1. (Modlitba Mojžíše, Božího muže.) Pane, ty jsi nám po všechna pokolení býval sídlem;
2. dříve než byly zplozeny hory a porodil jsi zem a svět, a no, od věčnosti po věčnost jsi ty BŮH.
3. Vracíš smrtelníka až do rozpadnutí a pravíš: Vracejte se, děti lidí!
4. Vždyť tisíc let je v tvých očích jako den včer ejšk a, neboť pomíjí a jako hlídka v noci,
5. splachuješ je, stávají se spánkem; za jitra - jako mizí tráva:
6. Za jitra kvete a mizí, k večeru uvadá a usychá.

Přísloví 22:9-9
9. Kdo má dobr otiv é oko, ten bude požehnáván, neboť ze svého chleba dává nuznému.

Římanům 4:1-25
1. Čeho tedy řekneme, že došel Abraham, co do masa náš otec?
2. Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě činů, má se čím chlubit, ale ne před Bohem.
3. Copak praví Písmo? A Abraham Bohu uvěřil a to mu bylo započítáno k spravedlnosti.
4. Nuže, kdo koná činy, tomu se odměna nepočítá jako milost, nýbrž jako dluh,
5. kdo však nekoná činy, ale věrou spoléhá na toho, jenž bezbožného ospravedlňuje, tomu se k spravedlnosti počítá jeho víra,
6. právě tak, jako i David prohlašuje blaženost člověka, jemuž Bůh započítává spravedlnost bez činů:
7. Blaženi ti, jejichž bezzákonnosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty;
8. blažený muž, jemuž PÁN nikterak nezapočítá hřích.
9. Vztahuje se tedy tato blaženost na obřízku či i na neobřízku? Pravíme přece, že Abrahamovi byla jeho víra započítána k spravedlnosti -
10. jak tedy byla započítána? Když byl v obřízce či v neobřízce? Ne v obřízce, nýbrž v neobřízce,
11. a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti víry, již měl v neobřízce, k tomu, by on byl otcem všech, kdo věří ve stavu neobřízky, k tomu, by i jim byla spravedlnost započítána,
12. a otcem obřízky nejen těm, kdo jsou z obřízky, nýbrž i těm, kteří se řídí šlépějemi víry našeho otce Abrahama, již měl v neobřízce.
13. Abrahamovi nebo jeho semeni ne byl přece příslib, že on bude dědicem světa, dán skrze zákon, nýbrž skrze spravedlnost víry.
14. Jsou -li totiž dědici ti, kdo jsou ze zákona, je víra učiněna lichou a příslib zrušen,
15. neboť zákon způsobuje hněv; kde však zákona není, není ani přestupování.
16. Je to tudíž na základě víry, aby to bylo jako milost, takže ten příslib je spolehlivě platný pro veškeré símě, nejen pro to, jež je ze zákona, nýbrž i pro to, jež je z víry Abrahamovy; on je otec nás všech,
17. (podle toho, jak je psáno: Učinil jsem tě otcem mnoha národů,) před Bohem, jemuž uvěřil, jenž oživuje mrtvé a povolává věci, jež nejsou, jako by byly;
18. on proti naději v naději uvěřil, takže se stal otcem mnoha národů podle toho, co bylo řečeno: Tak ové bude tvé símě;
19. a neoslábnuv ve víře, nepřihlédl k svému již umrtvenému tělu, jsa asi stoletý, a k umrtvenosti Sářiny dělohy,
20. a nezaváhal nevěrou stran Božího příslibu, nýbrž byl posilněn věrou, i vzdal Bohu slávu
21. a nabyl plného ujištění, že co přislíbil, je mocen i vykonat;
22. proto mu to také bylo započítáno k spravedlnosti.
23. A že mu to bylo započítáno, bylo zapsáno nejen vzhledem k němu,
24. nýbrž i vzhledem k nám, jimž se to počítat bude, kteří věrou spoléháme na toho, jenž zprostřed mrtvých vzkřísil Ježíše, našeho Pána,
25. jenž byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.