A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 13

Jób 17:1-16
1. Můj duch je poškozen, mé dni jsou uhašeny, pro mne je pohřebiště.
2. Ne jsou -li při mně posměvači, takže mé oko musí trvale spočívat na jejich nepřátelském chování?
3. Slož, prosím, zaruč se za mne u sebe - kdo je ten, jenž by chtěl udeřit na mou ruku?
4. Ano, skryl jsi jejich srdce před rozumností, proto je nebudeš povyšovat.
5. Zrazuje kdo za odměnu bližní? I jeho dětí oči budou nadobro zemdlívat!
6. I vystavil mě k používání za přísloví lidu, takže se stávám někým, komu se plije v tvář,
7. i mé oko žalem slábne a mé údy jsou všechny jako stín;
8. upřímní se nad tímto budou hrozit a nevinný se bude rozčilovat nad bezbožným,
9. a le spravedlivý se bude držet své cesty a čistý na svých rukou bude přibírat síly.
10. Avšak, oni všichni, můžete se vrátit, a no, jen přijďte, stejně mezi vámi nebudu moci najít moudrého.
11. Mé dni přešly, mé záměry jsou roztrhány, dědictví mého srdce;
12. noc vydávají za den, světlo za blízké od tmy.
13. Jestliže mám očekávat šeól za svůj dům, že prostřu své ležiště ve tmě,
14. že řeknu porušení: ty jsi můj otec, a červům: má matka a má sestra,
15. kdepak je tedy má naděje - a no, má naděje, kdo ji může zpozorovat?
16. Bude sestupovat k branám šeólu, až spočinutí všech spolu bude na prachu.

Jób 18:1-21
1. A Bildad, Šúchí, odpověděl a řekl:
2. Až dokdy budete klást léčku řečem? Měli byste mít rozum, a ť potom můžeme mluvit.
3. Proč máme být považováni za dobytek? Znečistili jsme se ve vašich očích?
4. Sám sebe ve svém hněvu rozervává - zda se bude země pro tebe vylidňovat a skála ze svého místa ustupovat?
5. Světlo zlovolných přece musí hasnout, aniž bude svítit plamen jeho ohně,
6. světlo v jeho stanu se zatmí a jeho lampa nad ním bude hasnout;
7. kroky jeho síly budou tísněny a s vrhovat ho bude jeho rozhodnutí,
8. neboť svýma nohama bude zaháněn v síť a bude se procházet po mříži,
9. za patu ho bude chytat past, převládat nad ním bude zkáza.
10. V zemi bude skryto jeho osidlo a na pěšině jeho nástraha,
11. vůkol ho vyděsí postrachy a zaplaší ho, v patách za ním,
12. hladová bude jeho síla a zhouba bude připravena po jeho boku,
13. prvorozený smrti bude sžírat kusy jeho kůže, sžírat jeho údy.
14. Bude vytrhován ze svého stanu, svého útočiště - to ho bude zavádět ke králi postrachů;
15. v jeho stanu se bude pobývat - z těch, kdo ne jsou jeho, na jeho příbytek se bude sypat síra.
16. Zespod budou jeho kořeny usychat a shora bude sřezáváno jeho proutí,
17. jeho památka vymizí se země, aniž bude mít jméno na tváři pastvišť.
18. Budou ho odstrkovat od světla do tmy a zahánět ze světa,
19. nebude mít ve svém lidu zplozenstva ani potomstva aniž bude kdo přežívající v jeho stanovištích;
20. nad jeho dnem se pozdější zhrozí, jako předešlé zachvátil děs.
21. Ano, toto jsou osudy zlosyna a toto je úděl toho, kdo nezná BOHA.

Žalmy 95:1-5
1. Pojďte, plesejme Hospodinu, výskejme skále našeho vysvobození,
2. předcházejme jeho tvář s děkováním, se zpěvy mu výskejme!
3. Vždyť Hospodin je veliký BŮH a veliký Král nade všemi bohy,
4. v jehož ruce jsou nevystižitelnosti země, i vrcholy hor patří jemu,
5. jemuž patří moře, vždyť on je zřídil, i souš utvořily jeho ruce.

Přísloví 23:1-3
1. Když sedáš k jídlu s vládcem, musíš pečlivě uvážit, koho máš před svou tváří;
2. a no, budeš klást nůž na své hrdlo, jsi -li ty příliš hltavý,
3. nechť se neoddáváš tužbě po jeho lahůdkách, neboť to je klamný pokrm.

Římanům 12:1-21
1. Snažně vás tedy prosím, bratři, pro Boží slitování, byste svá těla vydali jako živou, svatou, Bohu příjemnou obět, svou rozumnou svatou službu;
2. a nedávejte se přizpůsobovat tomuto světu, nýbrž přeměňovat obnovením [vaší] mysli, takže budete umět posuzovat, co je dobrá a příjemná a dokonalá Boží vůle.
3. Pravímť skrze milost, jež mi byla dána, každému, kdo je mezi vámi, by nesmýšlel výše než je záhodno smýšlet, nýbrž by smýšlel se zřetelem ke zdravému smýšlení, jak Bůh každému přidělil míru víry.
4. Jako totiž máme v jednom těle mnoho údů, ty údy však nemají všechny touž působnost, právě
5. tak jsme, jsouce mnozí, v Kristu jedno tělo a jako jednotlivci jedni druhých údy.
6. Majíce však podle milosti, jež nám byla dána, rozdílné dary, buď proroctví, pak prorokujme úměrně k víře,
7. nebo obsluhu, pak pracujme v obsluze, nebo kdo vyučuje, ve vyučování,
8. nebo kdo povzbuzuje, v povzbuzování, kdo rozdává, čiň tak v prostotě, kdo stojí v popředí, s pilností, kdo se smilovává, s radostnou ochotou.
9. Láska budiž nepředstíraná, štiťte se zla, lněte k dobru,
10. v bratrské náklonnosti k sobě navzájem něžně laskaví, v úctě se navzájem předcházejíce,
11. v pilnosti neliknaví, v duchu vřelí, konajíce nevolnickou službu Pánu,
12. v naději se radujíce, v strasti trpěliví, modlitbě se ustavičně věnujíce,
13. potřebám svatých přispívajíce, jsouce oddáni pohostinnosti.
14. Těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, žehnejte a nezlořečte;
15. radujte se s těmi, kdo se radují, plačte s těmi, kdo pláčí,
16. na sebe navzájem stejně myslíce, nemyslíce na vysoké věci, nýbrž se sdružujíce s nízkými. Nebuďte sami před sebou moudří,
17. nikomu zlým za zlé neodplácejíce, předem se starajíce o věci správné v očích všech lidí,
18. zachovávajíce, možno-li, pokud je na vás, se všemi lidmi pokoj;
19. nemstíce sami sebe, milovaní, nýbrž dávejte místo hněvu; je přece psáno: Pomsta mně, odplatím já, praví PÁN.
20. Hladoví-li tedy tvůj nepřítel, krm ho, žízní-li, napájej ho, neboť konaje toto, nakupíš na jeho hlavu žhavého uhlí.
21. Nedávej se od zla přemáhat, nýbrž přemáhej zlo dobrem.