A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 12

Jób 15:1-35
1. A Elífáz, Témání, odpověděl a řekl:
2. Zda má moudrý odpovídat vědomostí jako vítr a plnit své nitro východním větrem,
3. vést důkazy řečí, jež není užitečná, a slovy, v nich ž ne ní prospěchu?
4. Ba, ty rušíš zbožnost a ubíráš rozjímání před BOŽÍ tváří,
5. neboť tvá nepravost zacvičuje tvá ústa, a by si s vyvoloval jazyk lstivých.
6. Obviňují tě tvá ústa a ne já, a no, vypovídají proti tobě tvé rty.
7. Zda ses rodil první z lidí? Či jsi byl porozen před pahorky?
8. Zda jsi naslouchal v +Boží tajné radě a moudrosti jsi ubíral pro sebe?
9. Co jsi zvěděl, že bychom to nevěděli, co chápeš a při nás toho ne ní?
10. Mezi námi je i zešedivělý i kmet, silnější v dnech než tvůj otec!
11. Zda je pro tebe málo BOŽÍ útěcha a tichá mluva s tebou?
12. Co tě strhává tvé srdce a co mžikají tvé oči,
13. že opět obracíš svůj hněv a ze svých úst vynášíš slova proti BOHU?
14. Čím je člověk, že by byl čist, a že by zrozenec ženy byl spravedliv?
15. Hle, ve své svaté nedůvěřuje, aniž jsou nebesa v jeho očích čista,
16. což teprve odpudivý a zvrhlý člověk, pijící nespravedlivost jako vodu!
17. Chci ti podat vysvětlení, naslouchej mi, a co jsem spatřil, to ti budu vyprávět,
18. co oznamují, aniž zatajili moudří, od jejich otců,
19. jim ž samotným byla dána země, aniž v jejich střed přešel cizák:
20. Zlovolník, ten se po všechny své dni trápí, a pro násilníka je uloženo nemnoho let,
21. v jeho uších je strašný zvuk, v míru na něho přichází pustošitel;
22. nevěří v návrat ze tmy; a no, on je vyhlédnut k meči.
23. Potuluje se za chlebem - kde je? Ví, že je mu po ruce připraven den tmy.
24. Děsí ho tíseň a úzkost, napadají ho jako král, hotový k útoku,
25. neboť napřáhl svou ruku proti BOHU a zachoval se zpupně proti Všemocnému;
26. běžel vzdorně proti němu s hustou řadou pukel svých štítů;
27. neboť pokryl svou tvář svým tukem a na slabinu nabral sádla.
28. I obývá vyvrácená města, domy, v nichž neměli bydlet, jež jsou určeny za hromady;
29. nebohatne, aniž bude jeho jmění trvat, aniž se jejich zisk na zemi rozšiřuje.
30. Nemůže ustoupit ze tmy, jeho výmladek vysušuje plamen; musí však ustoupit v dechu jeho úst.
31. Nechť nikdo nedůvěřuje v zlo - bude oklamán, neboť zlo bude jeho odplatou;
32. ne v jeho den se to bude plnit a jeho palmová ratolest se přestane zelenat.
33. Bude jako réva svrhovat svůj nezralý hrozen a jako oliva s hazovat svůj květ,
34. neboť shromáždění nevěřících bude bezvýsledné a stany úplatku sežere oheň.
35. Otěhotnět útlakem a porodit špatnost; a jejich nitro připravuje klam.

Jób 16:1-22
1. A Jób odpověděl a řekl:
2. Mnohých řečí jako tyto jsem se naposlouchal; vy všichni jste ubozí těšitelé!
3. Zda bude konec řečem jako vítr? Či co tě pobádá, že odpovídáš?
4. I já bych mohl mluvit jako vy, kdyby byla vaše duše na místě duše mé; mohl bych ze slov vytvořit sestavu proti vám a potřásat nad vámi svou hlavou
5. a mohl bych vás svými ústy posilovat, a by ulevoval pohyb mých rtů.
6. Mluvím-li, nezmírňuje se má trýzeň; pakli chci nechat tak, co bude ode mne odcházet?
7. Nyní mě jen vyčerpal - zpustošil jsi celou mou domácnost
8. a mne ses zmocnil - to se stalo svědectvím; povstává proti mně mé utrhání - vypovídá mi v tvář.
9. Jeho hněv mě rozerval, on mě pojal v nenávist, skřípí proti mně svými zuby, jako můj protivník na mne zaostřuje své oči.
10. Rozkřikli se na mne svými ústy, s hanobením zbili má líce, spolu se proti mně shlukli,
11. BŮH mě vydává napospas ničemovi, a no, mrštil mnou na ruce zlovolného.
12. Když jsem byl klidný, zdrtil mě, a no, uchvátil mě za šíji a roztříštil mě a postavil si mě za terč;
13. vůkol se proti mně staví jeho střelci, roztíná mé ledviny, aniž se slitovává, k zemi vylévá mou žluč,
14. trhá mě trhlinou na trhlinu, běží proti mně jako silák.
15. Na svou kůži jsem ušil pytlovinu a v prach jsem vstrčil svůj roh,
16. má tvář zrudla od pláče a na mých víčkách je stín smrti,
17. přes to, že v mých dlaních ne ní násilí a má modlitba je čista.
18. Neměla bys, země, přikrývat mou krev, a nechť se ne do stává místa mému křiku!
19. Však i nyní, hle, je můj Svědek v nebesích, a no, na výsostech je můj Svědčící;
20. moji přátelé jsou mými posměvači - mé oko slzí k +Bohu,
21. a by člověku zjednalo právo u +Boha, jako syn lidí svému příteli.
22. Vždyť nemnoho let musí přijít, než budu odcházet stezkou, jíž se nebudu vracet.

Žalmy 94:20-23
20. Zda je tvým spojencem trůn zhouby, přetvářející ubližování v nařízení?
21. Dotírají na duši spravedlivého a odsuzují nevinnou krev,
22. mně však je Hospodin záštitou, můj Bůh skálou mého útočiště,
23. i bude na ně zpět uvalovat jejich špatnost a v jejich zlobě je bude hubit, hubit je bude Hospodin, náš Bůh.

Přísloví 22:28-29
28. Nechť neposouváš dávnou mez, již zřídili tvoji otcové.
29. Spatřil jsi někoho hbitého ve své práci? Bude se postavovat před tvář králů, nebude se postavovat před tvář obyčejných lidí.

Římanům 11:19-36
19. Řekneš tedy: Ty větve byly vylomeny, abych byl vroubován já.
20. Správně; byly vylomeny nevěrou a ty stojíš věrou. Nesmýšlej povýšeně, nýbrž se boj;
21. ano, neušetřil-li Bůh větví přirozených, aby se snad ne stalo, že by neušetřil ani tebe.
22. Pohleď tedy na Boží dobrotu i přísnost: Na ty, kteří padli, je přísnost a na tebe zase dobrota Boží, setrváš-li v té dobrotě, jinak budeš vyťat i ty.
23. A i onino, nesetrvají-li v té nevěře, budou vroubováni, Bůh je přece mocen je opět vroubovat;
24. vždyť byl-lis ty vyťat z olivy podle přirozenosti plané a proti přirozenosti vroubován do dobré olivy, čím spíše budou v svou vlastní olivu vroubováni oni, kteří jsou podle přirozenosti?
25. Nerad bych totiž, bratři, byste neznali tohoto tajemství, - abyste nebyli moudří ve vlastních očích, - že k zaslepenosti u Israéle zčásti došlo dotud, než vejde plný počet z národů,
26. a tak bude všechen Israél zachráněn podle toho, jak je psáno: Ze Sióna přijde Vysvoboditel; odvrátí od Jakóba bezbožnosti,
27. a toto je úmluva ode mne vůči nim, až odejmu jejich hříchy.
28. Co do blahé zvěsti jsou sice vzhledem k vám nepřáteli, co do vyvolení však jsou vzhledem k otcům milovaní;
29. Boží dary a povolání jsou přece neodvolatelné.
30. Jako jste totiž [i] vy kdysi Bohu neuvěřili, nyní však jste došli smilování nevírou jejich, právě
31. tak i oni nyní neuvěřili smilování nad vámi, aby smilování došli i oni;
32. ano, Bůh všechny spolu zamkl do nevíry, aby se nade všemi smiloval.
33. Ó, hlubino bohatství i moudrosti i znalosti Boží! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho úsudky a nevystopovatelné jeho cesty!
34. Ano, kdo poznal mysl PÁNĚ anebo kdo se stal jeho poradcem?
35. Anebo kdo mu prve dal, i bude mu odplaceno?
36. Vždyť všechny věci jsou z něho a skrze něho a pro něho: jemu sláva do věků. AMÉN.