| Jób 15:1-35 |
| 1. A Elífáz, Témání, odpověděl a řekl: |
| 2. Zda má moudrý odpovídat vědomostí jako vítr a plnit své nitro východním větrem, |
| 3. vést důkazy řečí, jež není užitečná, a slovy, v nich ž ne ní prospěchu? |
| 4. Ba, ty rušíš zbožnost a ubíráš rozjímání před BOŽÍ tváří, |
| 5. neboť tvá nepravost zacvičuje tvá ústa, a by si s vyvoloval jazyk lstivých. |
| 6. Obviňují tě tvá ústa a ne já, a no, vypovídají proti tobě tvé rty. |
| 7. Zda ses rodil první z lidí? Či jsi byl porozen před pahorky? |
| 8. Zda jsi naslouchal v +Boží tajné radě a moudrosti jsi ubíral pro sebe? |
| 9. Co jsi zvěděl, že bychom to nevěděli, co chápeš a při nás toho ne ní? |
| 10. Mezi námi je i zešedivělý i kmet, silnější v dnech než tvůj otec! |
| 11. Zda je pro tebe málo BOŽÍ útěcha a tichá mluva s tebou? |
| 12. Co tě strhává tvé srdce a co mžikají tvé oči, |
| 13. že opět obracíš svůj hněv a ze svých úst vynášíš slova proti BOHU? |
| 14. Čím je člověk, že by byl čist, a že by zrozenec ženy byl spravedliv? |
| 15. Hle, ve své svaté nedůvěřuje, aniž jsou nebesa v jeho očích čista, |
| 16. což teprve odpudivý a zvrhlý člověk, pijící nespravedlivost jako vodu! |
| 17. Chci ti podat vysvětlení, naslouchej mi, a co jsem spatřil, to ti budu vyprávět, |
| 18. co oznamují, aniž zatajili moudří, od jejich otců, |
| 19. jim ž samotným byla dána země, aniž v jejich střed přešel cizák: |
| 20. Zlovolník, ten se po všechny své dni trápí, a pro násilníka je uloženo nemnoho let, |
| 21. v jeho uších je strašný zvuk, v míru na něho přichází pustošitel; |
| 22. nevěří v návrat ze tmy; a no, on je vyhlédnut k meči. |
| 23. Potuluje se za chlebem - kde je? Ví, že je mu po ruce připraven den tmy. |
| 24. Děsí ho tíseň a úzkost, napadají ho jako král, hotový k útoku, |
| 25. neboť napřáhl svou ruku proti BOHU a zachoval se zpupně proti Všemocnému; |
| 26. běžel vzdorně proti němu s hustou řadou pukel svých štítů; |
| 27. neboť pokryl svou tvář svým tukem a na slabinu nabral sádla. |
| 28. I obývá vyvrácená města, domy, v nichž neměli bydlet, jež jsou určeny za hromady; |
| 29. nebohatne, aniž bude jeho jmění trvat, aniž se jejich zisk na zemi rozšiřuje. |
| 30. Nemůže ustoupit ze tmy, jeho výmladek vysušuje plamen; musí však ustoupit v dechu jeho úst. |
| 31. Nechť nikdo nedůvěřuje v zlo - bude oklamán, neboť zlo bude jeho odplatou; |
| 32. ne v jeho den se to bude plnit a jeho palmová ratolest se přestane zelenat. |
| 33. Bude jako réva svrhovat svůj nezralý hrozen a jako oliva s hazovat svůj květ, |
| 34. neboť shromáždění nevěřících bude bezvýsledné a stany úplatku sežere oheň. |
| 35. Otěhotnět útlakem a porodit špatnost; a jejich nitro připravuje klam. |
| Jób 16:1-22 |
| 1. A Jób odpověděl a řekl: |
| 2. Mnohých řečí jako tyto jsem se naposlouchal; vy všichni jste ubozí těšitelé! |
| 3. Zda bude konec řečem jako vítr? Či co tě pobádá, že odpovídáš? |
| 4. I já bych mohl mluvit jako vy, kdyby byla vaše duše na místě duše mé; mohl bych ze slov vytvořit sestavu proti vám a potřásat nad vámi svou hlavou |
| 5. a mohl bych vás svými ústy posilovat, a by ulevoval pohyb mých rtů. |
| 6. Mluvím-li, nezmírňuje se má trýzeň; pakli chci nechat tak, co bude ode mne odcházet? |
| 7. Nyní mě jen vyčerpal - zpustošil jsi celou mou domácnost |
| 8. a mne ses zmocnil - to se stalo svědectvím; povstává proti mně mé utrhání - vypovídá mi v tvář. |
| 9. Jeho hněv mě rozerval, on mě pojal v nenávist, skřípí proti mně svými zuby, jako můj protivník na mne zaostřuje své oči. |
| 10. Rozkřikli se na mne svými ústy, s hanobením zbili má líce, spolu se proti mně shlukli, |
| 11. BŮH mě vydává napospas ničemovi, a no, mrštil mnou na ruce zlovolného. |
| 12. Když jsem byl klidný, zdrtil mě, a no, uchvátil mě za šíji a roztříštil mě a postavil si mě za terč; |
| 13. vůkol se proti mně staví jeho střelci, roztíná mé ledviny, aniž se slitovává, k zemi vylévá mou žluč, |
| 14. trhá mě trhlinou na trhlinu, běží proti mně jako silák. |
| 15. Na svou kůži jsem ušil pytlovinu a v prach jsem vstrčil svůj roh, |
| 16. má tvář zrudla od pláče a na mých víčkách je stín smrti, |
| 17. přes to, že v mých dlaních ne ní násilí a má modlitba je čista. |
| 18. Neměla bys, země, přikrývat mou krev, a nechť se ne do stává místa mému křiku! |
| 19. Však i nyní, hle, je můj Svědek v nebesích, a no, na výsostech je můj Svědčící; |
| 20. moji přátelé jsou mými posměvači - mé oko slzí k +Bohu, |
| 21. a by člověku zjednalo právo u +Boha, jako syn lidí svému příteli. |
| 22. Vždyť nemnoho let musí přijít, než budu odcházet stezkou, jíž se nebudu vracet. |
| Žalmy 94:20-23 |
| 20. Zda je tvým spojencem trůn zhouby, přetvářející ubližování v nařízení? |
| 21. Dotírají na duši spravedlivého a odsuzují nevinnou krev, |
| 22. mně však je Hospodin záštitou, můj Bůh skálou mého útočiště, |
| 23. i bude na ně zpět uvalovat jejich špatnost a v jejich zlobě je bude hubit, hubit je bude Hospodin, náš Bůh. |
| Přísloví 22:28-29 |
| 28. Nechť neposouváš dávnou mez, již zřídili tvoji otcové. |
| 29. Spatřil jsi někoho hbitého ve své práci? Bude se postavovat před tvář králů, nebude se postavovat před tvář obyčejných lidí. |
| Římanům 11:19-36 |
| 19. Řekneš tedy: Ty větve byly vylomeny, abych byl vroubován já. |
| 20. Správně; byly vylomeny nevěrou a ty stojíš věrou. Nesmýšlej povýšeně, nýbrž se boj; |
| 21. ano, neušetřil-li Bůh větví přirozených, aby se snad ne stalo, že by neušetřil ani tebe. |
| 22. Pohleď tedy na Boží dobrotu i přísnost: Na ty, kteří padli, je přísnost a na tebe zase dobrota Boží, setrváš-li v té dobrotě, jinak budeš vyťat i ty. |
| 23. A i onino, nesetrvají-li v té nevěře, budou vroubováni, Bůh je přece mocen je opět vroubovat; |
| 24. vždyť byl-lis ty vyťat z olivy podle přirozenosti plané a proti přirozenosti vroubován do dobré olivy, čím spíše budou v svou vlastní olivu vroubováni oni, kteří jsou podle přirozenosti? |
| 25. Nerad bych totiž, bratři, byste neznali tohoto tajemství, - abyste nebyli moudří ve vlastních očích, - že k zaslepenosti u Israéle zčásti došlo dotud, než vejde plný počet z národů, |
| 26. a tak bude všechen Israél zachráněn podle toho, jak je psáno: Ze Sióna přijde Vysvoboditel; odvrátí od Jakóba bezbožnosti, |
| 27. a toto je úmluva ode mne vůči nim, až odejmu jejich hříchy. |
| 28. Co do blahé zvěsti jsou sice vzhledem k vám nepřáteli, co do vyvolení však jsou vzhledem k otcům milovaní; |
| 29. Boží dary a povolání jsou přece neodvolatelné. |
| 30. Jako jste totiž [i] vy kdysi Bohu neuvěřili, nyní však jste došli smilování nevírou jejich, právě |
| 31. tak i oni nyní neuvěřili smilování nad vámi, aby smilování došli i oni; |
| 32. ano, Bůh všechny spolu zamkl do nevíry, aby se nade všemi smiloval. |
| 33. Ó, hlubino bohatství i moudrosti i znalosti Boží! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho úsudky a nevystopovatelné jeho cesty! |
| 34. Ano, kdo poznal mysl PÁNĚ anebo kdo se stal jeho poradcem? |
| 35. Anebo kdo mu prve dal, i bude mu odplaceno? |
| 36. Vždyť všechny věci jsou z něho a skrze něho a pro něho: jemu sláva do věků. AMÉN. |