| Jób 11:1-20 |
| 1. A Cófar, Naamáthí, odpověděl a řekl: |
| 2. Zda se nemá množství slov zodpovědět? A je-li mluvka v právu? |
| 3. Mají tvé lži umlčet muže? A když se posmíváš, není schopného tě okřiknout, |
| 4. když pravíš: Má nauka je čistá a neposkvrněným jsem se projevil v tvých očích? |
| 5. Avšak kéž +Bůh promluví a otvírá své rty proti tobě |
| 6. a oznamuje ti tajemství moudrosti, neboť rozumnost má své rozmanitosti. A věz, že ti +Bůh něco z tvé nepravosti uvádí v zapomenutí. |
| 7. Zda můžeš +Boha najít zpytováním? Můžeš-li Všemocného až po nejzazší mez vystihnout? |
| 8. Výšky nebes - co si můžeš počít? Je hlubší než šeól - co můžeš poznat? |
| 9. Její míra je delší než země a širší než moře. |
| 10. Chce-li mimo přejít a uvěznit a svolávat, kdo ho pak může odehnat? |
| 11. Vždyť on zná člověka marnosti a vidí špatnost, aniž se musí projevit pozorným; |
| 12. a le dutohlavec bude nabývat rozumu, a ž se mladý divoký osel bude rodit jako člověk. |
| 13. Jestliže ty připravíš své srdce a rozprostřeš k němu své dlaně |
| 14. ( je- li v tvé ruce špatnost, vzdal ji, aniž smíš v svých stanech ponechávat usazeno bezpráví ), |
| 15. ano, tehdy budeš smět pozvednout svou tvář bez poskvrny a staneš se upevněným a nebudeš se bát, |
| 16. neboť ty zapomeneš na strast, budeš na ni vzpomínat jako na vody, jež přešly, |
| 17. a tvůj věk bude vyvstávat nad poledne; a nechť se stmívá, bude to jako jitro. |
| 18. I nabudeš důvěry, neboť bude naděje, i rozhlédneš se a budeš uléhat v bezpečí |
| 19. a roztáhneš se a nebude nahánějícího strach, a mnozí vyhledají tvou přízeň, |
| 20. kdežto oči zlovolných budou nadobro zemdlívat a možnost úniku jim zanikne, i bude jejich nadějí vydechnutí duše. |
| Jób 12:1-25 |
| 1. A Jób odpověděl a řekl: |
| 2. Věru, že lidé jste vy, a moudrost bude muset vymřít s vámi! |
| 3. I já mám srdce tak jako vy, ne jsem méně než vy; a kdo by nevěděl věci podobné těmto? |
| 4. Jsem někdo, jenž je pro smích svým přátelům, volá k +Bohu, jenž mu odpovídá; spravedlivý, dokonalý je pro smích; |
| 5. pochodeň, připravená těm, jejichž noha se potácí, je, podle myšlení bezpečně se cítícího, k pohrdání. |
| 6. Stany ničitelů se těší klidu, a bezpečnost mají popuzovači BOHA, jimž +Bůh svou rukou naděluje. |
| 7. Avšak otaž se, prosím, zvěře, a ť tě vyučuje, a letounstva nebes, a ť ti podává zprávu, |
| 8. nebo promluv k zemi, a ť tě vyučuje, a ť ti vyprávějí ryby moře; |
| 9. kdo v tomto všem nepoznává, že toto učinila ruka Hospodina, |
| 10. v jehož ruce je duše všeho živého a duch všeho masa člověka? |
| 11. Zda ucho nepodrobuje zkoušce slova, jako si patro ochutnává pokrm? |
| 12. Je mezi kmety moudrost? Je pochopení v délce dní? |
| 13. Moudrost i moc je u něho, radu i pochopení má on! |
| 14. Hle, co on boří, nemůže být budováno, zavírá-li nad někým, nemůže být otvíráno, |
| 15. hle, působí zadržení mezi vodami, takže se vysušují, a když je vypouští, podvracejí zem. |
| 16. Síla a rozumnost je u něho, jeho je svedený i svůdce, |
| 17. rádce odvádí bosé a soudce činí blázny, |
| 18. uvolňuje kázeň králů a na jejich kyčle uvazuje provaz, |
| 19. kněží odvádí bosé a upevněné sráží, |
| 20. osvědčeným odnímá řeč a starce obírá o schopnost úsudku, |
| 21. na velmože vylévá pohrdání a popouští opasek bohatýrů. |
| 22. Z tmy odhaluje hlubiny a na světlo vyvádí stín smrti, |
| 23. národům dává rozrůstat se a hubí je, dává národům rozšíření a odklízí je, |
| 24. odnímá rozum hlav národností země a nechává je bloudit v pustotě bez cesty; |
| 25. tápou ve tmě a bez světla, i nechává je bloudit jako opilého. |
| Žalmy 94:1-11 |
| 1. BOŽE pomsty, Hospodine, BOŽE pomsty, zaskvěj se! |
| 2. Pozvedni se, soudce země, zpět uval na vysokomyslné jejich zásluhu! |
| 3. Dokdy se zlovolní, Hospodine, dokdy se zlovolní budou veselit, |
| 4. budou prskat, mluvit drzosti, domlouvat se všichni působcové špatnosti? |
| 5. Deptají tvůj lid, Hospodine, a tvé dědictví ponižují, |
| 6. vdovu a cizince zabíjejí a sirotky vraždí |
| 7. a říkají: Jáh nevidí, aniž si Bůh Jákóbův všímá. |
| 8. Uvažte, hlupáci v lidu, a zpozdilci, kdy chcete nabýt rozumu? |
| 9. Ten, jenž vsadil ucho - zda neslyší? Zda ten, jenž utvořil oko - nemůže-li hledět? |
| 10. Zda ten, jenž kárá národy neumí trestat, ten, jenž vyučuje člověka poznání? |
| 11. Hospodin zná myšlenky lidí, že ony jsou vánkem. |
| Přísloví 22:24-25 |
| 24. Nechť se nepřátelíš s náchylným k hněvu, aniž s mužem popudlivým budeš chodit, |
| 25. aby sis nezvykal na jeho stezky, takže bys přivodil léčku své duši. |
| Římanům 10:1-21 |
| 1. Bratři, blahá libost srdce, srdce mého, a prosba, jež za ně směřuje k Bohu, je o záchranu; |
| 2. dosvědčujiť jim, že horlivost pro Boha mají, ale ne podle poznání, |
| 3. neboť se, neznajíce spravedlnosti Boží a jsouce žádostivi zdůraznit svou vlastní [spravedlnost], Boží spravedlnosti nepodřídili. |
| 4. Kristus je totiž konec zákona k spravedlnosti každému, kdo věří. |
| 5. Mojžíš přece popisuje tu spravedlnost, jež je na základě zákona: Člověk, jenž tyto věci vykoná, bude skrze ně žít; |
| 6. spravedlnost však, jež je na základě víry, praví takto: Neříkej ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe? - to jest, by Krista přivedl dolů - |
| 7. anebo: kdo sestoupí do bezedna? - to jest, by Krista vyvedl zprostřed mrtvých. |
| 8. Nýbrž co praví? Slovo je blízko tebe, v tvých ústech a v tvém srdci, to jest, slovo víry, jež kážeme: |
| 9. Jestliže svými ústy vyznáš Ježíše jako Pána a ve svém srdci uvěříš, že ho Bůh vzkřísil zprostřed mrtvých, budeš zachráněn, |
| 10. neboť srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně. |
| 11. Písmo přece praví: Nikdo, kdo na něm věrou spočívá, nebude zostuzen. |
| 12. Neníť rozdílu mezi Židem a Řekem, vždyť týž PÁN všech je bohat vůči všem, kdo se ho dovolávají, |
| 13. ano, každý, kdokoli se bude dovolávat jména PÁNĚ, bude zachráněn. |
| 14. Nuže, jak se budou dovolávat toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v toho, o němž neuslyšeli? A jak uslyší bez kážícího? |
| 15. A jak budou kázat, nebudou-li vysláni? - podle toho, jak je psáno: Jak krásné jsou nohy těch, kdo v blahé zvěsti hlásají pokoj, těch, kdo v blahé zvěsti hlásají dobré věci! |
| 16. Ne všichni však blahé zvěsti uposlechli, neboť Isaiáš praví: PANE, kdo uvěřil naší zprávě? |
| 17. Víra je tudíž na základě zprávy, zpráva pak skrze Boží slovo. |
| 18. Ale pravím: Což neuslyšeli? Ba ano, zajisté: Jejich hlas vyšel do vší země a jejich slova ke koncům obydleného světa. |
| 19. Ale pravím: Což Israél nepoznal? Nejprve praví Mojžíš: Já vás doženu k žárlivosti prostřednictvím ne-národa, rozhněvám vás prostřednictvím národa nechápavého. |
| 20. Isaiáš se pak směle odvažuje a praví: Byl jsem nalezen těmi, kteří nehledali mne, stal jsem se zjevným těm, kteří se nedotazovali na mne. |
| 21. K Israélovi však praví: Celý den jsem své ruce rozprostíral k lidu nepovolnému a odporujícímu. |