A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 10

Jób 11:1-20
1. A Cófar, Naamáthí, odpověděl a řekl:
2. Zda se nemá množství slov zodpovědět? A je-li mluvka v právu?
3. Mají tvé lži umlčet muže? A když se posmíváš, není schopného tě okřiknout,
4. když pravíš: Má nauka je čistá a neposkvrněným jsem se projevil v tvých očích?
5. Avšak kéž +Bůh promluví a otvírá své rty proti tobě
6. a oznamuje ti tajemství moudrosti, neboť rozumnost má své rozmanitosti. A věz, že ti +Bůh něco z tvé nepravosti uvádí v zapomenutí.
7. Zda můžeš +Boha najít zpytováním? Můžeš-li Všemocného až po nejzazší mez vystihnout?
8. Výšky nebes - co si můžeš počít? Je hlubší než šeól - co můžeš poznat?
9. Její míra je delší než země a širší než moře.
10. Chce-li mimo přejít a uvěznit a svolávat, kdo ho pak může odehnat?
11. Vždyť on zná člověka marnosti a vidí špatnost, aniž se musí projevit pozorným;
12. a le dutohlavec bude nabývat rozumu, a ž se mladý divoký osel bude rodit jako člověk.
13. Jestliže ty připravíš své srdce a rozprostřeš k němu své dlaně
14. ( je- li v tvé ruce špatnost, vzdal ji, aniž smíš v svých stanech ponechávat usazeno bezpráví ),
15. ano, tehdy budeš smět pozvednout svou tvář bez poskvrny a staneš se upevněným a nebudeš se bát,
16. neboť ty zapomeneš na strast, budeš na ni vzpomínat jako na vody, jež přešly,
17. a tvůj věk bude vyvstávat nad poledne; a nechť se stmívá, bude to jako jitro.
18. I nabudeš důvěry, neboť bude naděje, i rozhlédneš se a budeš uléhat v bezpečí
19. a roztáhneš se a nebude nahánějícího strach, a mnozí vyhledají tvou přízeň,
20. kdežto oči zlovolných budou nadobro zemdlívat a možnost úniku jim zanikne, i bude jejich nadějí vydechnutí duše.

Jób 12:1-25
1. A Jób odpověděl a řekl:
2. Věru, že lidé jste vy, a moudrost bude muset vymřít s vámi!
3. I já mám srdce tak jako vy, ne jsem méně než vy; a kdo by nevěděl věci podobné těmto?
4. Jsem někdo, jenž je pro smích svým přátelům, volá k +Bohu, jenž mu odpovídá; spravedlivý, dokonalý je pro smích;
5. pochodeň, připravená těm, jejichž noha se potácí, je, podle myšlení bezpečně se cítícího, k pohrdání.
6. Stany ničitelů se těší klidu, a bezpečnost mají popuzovači BOHA, jimž +Bůh svou rukou naděluje.
7. Avšak otaž se, prosím, zvěře, a ť tě vyučuje, a letounstva nebes, a ť ti podává zprávu,
8. nebo promluv k zemi, a ť tě vyučuje, a ť ti vyprávějí ryby moře;
9. kdo v tomto všem nepoznává, že toto učinila ruka Hospodina,
10. v jehož ruce je duše všeho živého a duch všeho masa člověka?
11. Zda ucho nepodrobuje zkoušce slova, jako si patro ochutnává pokrm?
12. Je mezi kmety moudrost? Je pochopení v délce dní?
13. Moudrost i moc je u něho, radu i pochopení má on!
14. Hle, co on boří, nemůže být budováno, zavírá-li nad někým, nemůže být otvíráno,
15. hle, působí zadržení mezi vodami, takže se vysušují, a když je vypouští, podvracejí zem.
16. Síla a rozumnost je u něho, jeho je svedený i svůdce,
17. rádce odvádí bosé a soudce činí blázny,
18. uvolňuje kázeň králů a na jejich kyčle uvazuje provaz,
19. kněží odvádí bosé a upevněné sráží,
20. osvědčeným odnímá řeč a starce obírá o schopnost úsudku,
21. na velmože vylévá pohrdání a popouští opasek bohatýrů.
22. Z tmy odhaluje hlubiny a na světlo vyvádí stín smrti,
23. národům dává rozrůstat se a hubí je, dává národům rozšíření a odklízí je,
24. odnímá rozum hlav národností země a nechává je bloudit v pustotě bez cesty;
25. tápou ve tmě a bez světla, i nechává je bloudit jako opilého.

Žalmy 94:1-11
1. BOŽE pomsty, Hospodine, BOŽE pomsty, zaskvěj se!
2. Pozvedni se, soudce země, zpět uval na vysokomyslné jejich zásluhu!
3. Dokdy se zlovolní, Hospodine, dokdy se zlovolní budou veselit,
4. budou prskat, mluvit drzosti, domlouvat se všichni působcové špatnosti?
5. Deptají tvůj lid, Hospodine, a tvé dědictví ponižují,
6. vdovu a cizince zabíjejí a sirotky vraždí
7. a říkají: Jáh nevidí, aniž si Bůh Jákóbův všímá.
8. Uvažte, hlupáci v lidu, a zpozdilci, kdy chcete nabýt rozumu?
9. Ten, jenž vsadil ucho - zda neslyší? Zda ten, jenž utvořil oko - nemůže-li hledět?
10. Zda ten, jenž kárá národy neumí trestat, ten, jenž vyučuje člověka poznání?
11. Hospodin zná myšlenky lidí, že ony jsou vánkem.

Přísloví 22:24-25
24. Nechť se nepřátelíš s náchylným k hněvu, aniž s mužem popudlivým budeš chodit,
25. aby sis nezvykal na jeho stezky, takže bys přivodil léčku své duši.

Římanům 10:1-21
1. Bratři, blahá libost srdce, srdce mého, a prosba, jež za ně směřuje k Bohu, je o záchranu;
2. dosvědčujiť jim, že horlivost pro Boha mají, ale ne podle poznání,
3. neboť se, neznajíce spravedlnosti Boží a jsouce žádostivi zdůraznit svou vlastní [spravedlnost], Boží spravedlnosti nepodřídili.
4. Kristus je totiž konec zákona k spravedlnosti každému, kdo věří.
5. Mojžíš přece popisuje tu spravedlnost, jež je na základě zákona: Člověk, jenž tyto věci vykoná, bude skrze ně žít;
6. spravedlnost však, jež je na základě víry, praví takto: Neříkej ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe? - to jest, by Krista přivedl dolů -
7. anebo: kdo sestoupí do bezedna? - to jest, by Krista vyvedl zprostřed mrtvých.
8. Nýbrž co praví? Slovo je blízko tebe, v tvých ústech a v tvém srdci, to jest, slovo víry, jež kážeme:
9. Jestliže svými ústy vyznáš Ježíše jako Pána a ve svém srdci uvěříš, že ho Bůh vzkřísil zprostřed mrtvých, budeš zachráněn,
10. neboť srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně.
11. Písmo přece praví: Nikdo, kdo na něm věrou spočívá, nebude zostuzen.
12. Neníť rozdílu mezi Židem a Řekem, vždyť týž PÁN všech je bohat vůči všem, kdo se ho dovolávají,
13. ano, každý, kdokoli se bude dovolávat jména PÁNĚ, bude zachráněn.
14. Nuže, jak se budou dovolávat toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v toho, o němž neuslyšeli? A jak uslyší bez kážícího?
15. A jak budou kázat, nebudou-li vysláni? - podle toho, jak je psáno: Jak krásné jsou nohy těch, kdo v blahé zvěsti hlásají pokoj, těch, kdo v blahé zvěsti hlásají dobré věci!
16. Ne všichni však blahé zvěsti uposlechli, neboť Isaiáš praví: PANE, kdo uvěřil naší zprávě?
17. Víra je tudíž na základě zprávy, zpráva pak skrze Boží slovo.
18. Ale pravím: Což neuslyšeli? Ba ano, zajisté: Jejich hlas vyšel do vší země a jejich slova ke koncům obydleného světa.
19. Ale pravím: Což Israél nepoznal? Nejprve praví Mojžíš: Já vás doženu k žárlivosti prostřednictvím ne-národa, rozhněvám vás prostřednictvím národa nechápavého.
20. Isaiáš se pak směle odvažuje a praví: Byl jsem nalezen těmi, kteří nehledali mne, stal jsem se zjevným těm, kteří se nedotazovali na mne.
21. K Israélovi však praví: Celý den jsem své ruce rozprostíral k lidu nepovolnému a odporujícímu.