| 2 Letopisu 9:1-30 |
| 1. A zvěst o Šalomounovi uslyšela královna Ševy, i přibyla v Jerúsalém vyzkoušet Šalomouna hádankami, s velmi slavným komonstvem a s velbloudy nesoucími vonné látky a zlato v hojnosti a drahé kameny; a přišla k Šalomounovi a promluvila s ním o vše m, co bylo blízko jejímu srdci, |
| 2. a Šalomoun jí všechny její otázky vysvětlil, neskrylo se před Šalomounem nic, co by jí nebyl vysvětlil. |
| 3. A když královna Ševy zpozorovala Šalomounovu moudrost a dům, jejž zbudoval, |
| 4. a pokrmy jeho stolu a sedání jeho nevolníků a stání jeho obsluhovačů a jejich oblečení a jeho číšníky a jejich oblečení a jeho horní chodbu, kudy vystupoval k domu Hospodinovu, nezůstalo v ní již dechu |
| 5. a řekla ke králi: Pravdivá byla řeč, již jsem ve své zemi uslyšela o tvých věcech a o tvé moudrosti, |
| 6. a neuvěřila jsem jejich slovům, než jsem přišla a mé oči pohleděly, a hle, nebyla mi oznámena polovina rozsahu tvé moudrosti, převýšil jsi pověst, již jsem uslyšela. |
| 7. Blaho tvých mužů, a no, blaho těchto tvých služebníků, již stávají ustavičně před tvou tváří a slýchají tvou moudrost! |
| 8. Nechť je veleben Hospodin, tvůj Bůh, jenž v tobě našel potěšení k uvedení tě na jeho trůn za krále pro Hospodina, tvého Boha! Tvůj Bůh ve svém milování Isráéle, k zjednání mu trvalého postavení, a no, dal tě za krále nad nimi k vykonávání práva a spravedlnosti! |
| 9. A dala králi sto a dvacet kikkárů zlata a vonné látky ve veliké hojnosti a drahé kameny, aniž kdy byla vonná látka jako ona, již královna Ševy dala králi Šalomounovi. |
| 10. (A i služebníci Chúrámovi a služebníci Šalomounovi, kteří z Ófíru dopravili zlato, dopravili santalové dříví a drahé kameny, |
| 11. a král použil toho santalového dříví na schodiště k domu Hospodinovu a k domu královu a na lyry a varyta pěvcům, aniž bylo předtím v zemi Júdově takové spatřeno.) |
| 12. A král Šalomoun splnil královně Ševy všechno její přání, o č požádala, mimo to, co králi přinesla. I obrátila se a odebrala k své zemi, ona i její služebníci. |
| 13. A váha zlata, jež v jednom roce Šalomounovi docházelo, byla šest set šedesát a šest kikkárů zlata, |
| 14. kromě příjmu od těch, již cestovali a toho, co přinášeli obchodníci a co Šalomounovi všichni králové Arabie a vladaři země přinášeli zlata a stříbra. |
| 15. A král Šalomoun zhotovil dvě stě velikých štítů z kovaného zlata, na jeden veliký štít vyzvedl šest set šeklů kovaného zlata, |
| 16. a tři sta malých štítů z kovaného zlata, na jeden malý štít vyzvedl tři sta šeklů zlata, a dal je král v dům lesa Levánónu. |
| 17. A král zhotovil veliký trůn ze slonoviny a potáhl jej čištěným zlatem; |
| 18. a ten trůn měl šest stupňů a zlatou podnož ( byly k trůnu připevněny) a na místě sedění opěradla odtud a odtud, a vedle opěradel stáli dva lvi |
| 19. a na těch šesti stupních tam stálo, odtud a odtud, dvanáct lvů; pro žádné z království nebylo nic tak ového zhotoveno. |
| 20. A všechny nádoby k pití pro krále Šalomouna byly ze zlata a všechny nádoby domu lesa Levánónu byly ze zlata, čistého, stříbro nebylo v dnech Šalomounových za něco považováno, |
| 21. neboť královy lodi odplouvaly se služebníky Chúrámovými do Taršíše - jednou za tři léta lodi z Taršíše přijížděly, vezouce zlato a stříbro, slonovinu a opice a pávy. |
| 22. I stal se král Šalomoun stran bohatství a stran moudrosti větším než všichni králové země |
| 23. a všichni králové země vyhledávali Šalomounovu přítomnost k slyšení moudrosti, již dal Bůh v jeho srdce, |
| 24. a oni, každý, přinášeli svůj dar, náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a pláště a zbroj a vonné látky, koně a mezky, dávku roku v roce. |
| 25. A Šalomoun měl čtyřicet tisíc stájí koní a vozidel a dvanáct tisíc jezdců a umístil je ve městech vozů a u krále v Jerúsalémě. |
| 26. I vládl nad všemi králi od Řeky a ž po zem Pelištím a po pomezí Egypta. |
| 27. A v Jerúsalémě král nakladl stříbra jako kamenů a cedrů nakladl jako sykomor, jež jsou v hojnosti v nížině; |
| 28. a koně Šalomounovi vyváželi z Egypta a ze všech zemí. |
| 29. A zbývající věci Šalomounovy, první i poslední, zda ony ne jsou při psány k slovům Náthána, proroka, a k proroctví Achijji, Šilóního, a ve vidění Iddóa, vidoucího, o Jároveámovi, synu Nevátovu? |
| 30. I kraloval Šalomoun v Jerúsalémě nad vším Isráélem čtyřicet let |
| 2 Letopisu 10:1-19 |
| 1. A Rechaveám se odebral do Šechemu, neboť v Šechem přibyli, všechen Isráél, uvést ho v kralování; |
| 2. to jak uslyšel Jároveám, syn Nevátův (jenž byl v Egyptě, kam utekl před tváří Šalomouna, krále), stalo se, že se Jároveám z Egypta vrátil, |
| 3. i poslali a dali ho povolat; a přišel Jároveám a všechen Isráél a promluvili k Rechaveámovi výrokem: |
| 4. Tvůj otec učinil naše jho tvrdým, nyní však ulev na tvrdé službě tvému otci a na našem těžkém jhu, jež na nás uvalil, a budeme ti sloužit. |
| 5. I řekl k nim: Ještě tři dni a vraťte se ke mně. A lid odešel. |
| 6. A král Rechaveám se jal radit se starci, kteří stávali před tváří Šalomouna, jeho otce, za jeho zůstávání na živ u, výrokem: Jak vy radíte odpovědět tomuto lidu? |
| 7. I promluvili k němu výrokem: Chceš-li se vůči tomuto lidu projevit vlídným a být u nich oblíben a mluvit k nim vlídnými slovy, pak ti budou služebníky po všechny dni. |
| 8. Opustil však radu starců, jíž mu poradili, a jal se radit s mladíky, kteří s ním vyrostli, již stáli před jeho tváří, |
| 9. a řekl k nim: Co radíte vy, jak máme odpovědět tomuto lidu, těm, kteří ke mně promluvili výrokem: Ulev na jhu, jež na nás uvalil tvůj otec? |
| 10. A ti mladíci, kteří s ním vyrostli, s ním promluvili výrokem: Takto budeš říkat lidu, těm, kteří k tobě promluvili výrokem: Tvůj otec ztížil naše jho, ty však nám ulev, - takto k nim budeš říkat: Můj malík ztloustne nad kyčle mého otce; |
| 11. takže tedy: Můj otec na vás naložil těžké jho a já na vaše jho budu přidávat; můj otec vás trestal biči a já štíry. |
| 12. Přišel tedy Jároveám a všechen lid k Rechaveámovi v třetí den podle toho, co král promluvil výrokem: V třetí den se ke mně vraťte, |
| 13. a král jim odpověděl tvrdě, neboť opustil král Rechaveám radu starců |
| 14. a promluvil k nim podle rady mladíků výrokem: Můj otec ztížil vaše jho a já na ně budu přidávat, můj otec vás trestal biči a já štíry. |
| 15. Král tedy nenaklonil sluch k lidu, neboť ze strany Hospodina nastal obrat za účelem Hospodinova uskutečnění jeho slova, jež vyslovil skrze Achijju, Šílóního, k Jároveámovi, synu Nevátovu. |
| 16. Když tedy shledali, všechen Isráél, že jich král ne vy slyšel, odpověděli - lid - králi výrokem: Co nám je podílem v Dávídovi? Ani dědictví v synu Jíšajovu! Každý k tvým stanům, Isráéli! Nyní si hleď svého domu, Dávíde! I odešel všechen Isráél k svým stanům, |
| 17. a le děti Isráélovy, jež bydlely ve městech Júdových, - nadále nad nimi zůstal králem Rechaveám. |
| 18. I poslal král Rechaveám Adóráma, jenž byl nad robotou, a le synové Isráélovi na něho naházeli kamení, takže umřel, a král Rechaveám si popílil vystoupit na vozidlo k uprchnutí v Jerúsalém. |
| 19. A zůstali - Isráél - ve vzpouře proti domu Dávídovu až po tento den. |
| Žalmy 80:7-13 |
| 7. Bože zástupů, vrať nás a rozjasni svou tvář, a ť můžeme být vysvobozeni! |
| 8. Révu jsi z Egypta vytahoval, vyháněl jsi národy a ji jsi zasadil, |
| 9. uklidil jsi před ní, i zakořenila se hluboce a naplnila zem. |
| 10. Jejím stínem byly pokryty hory, a její ratolesti - BOŽÍ cedry; |
| 11. vypouštěla své výhonky až po moře a své šlahouny k Řece. |
| 12. Nač jsi probořil její zídky, takže ji oškubávají všichni cestou mimojdoucí? |
| 13. Ohlodává ji divoký vepř z lesa a spásá ji, co se hemží na poli! |
| Přísloví 20:16-18 |
| 16. Vezmi jeho roucho, neboť se zaručil za cizáka, a pro cizozemce ho zatěž zástavou. |
| 17. Někomu je sladký chléb podvodu, ale potom se jeho ústa plní pískem. |
| 18. Plány - to se musí připravit radou; jen s moudrým vedením podnikej boj. |
| Skutky Apoštolské 14:1-28 |
| 1. A v Ikoniu se stalo, že oni pospolu vstoupili do synagogy Židů a promluvili tak, že veliké množství i Židů i Řeků uvěřilo, |
| 2. ti Židé však, kteří byli nepovolní, rozjitřili a proti bratrům zle naladili mysli lidí z národů. |
| 3. Nuže tam tedy prodleli značně dlouhý čas, směle se vyslovujíce se spoléháním na Pána, a on dosvědčoval slovo své milosti a dával to, by se skrze jejich ruce děla znamení a zázraky. |
| 4. I rozdvojilo se obyvatelstvo města a někteří byli s Židy a někteří s apoštoly. |
| 5. A jak se strany i lidí z národů i Židů s jejich hodnostáři došlo k popudu k tomu, by byli ztýráni a ukamenováni, |
| 6. uvědomili si to a utekli se do měst v Lykaonii, Derby a Lystry, a do okolního kraje, |
| 7. a hlásali blahou zvěst tam. |
| 8. A v Lystře sedával jakýsi muž nemohoucí na nohy, [jsoucí ] od útrob své matky chromý, jenž nikdy nechodil; |
| 9. ten Pavlovi naslouchal, když mluvil, a on, upřev k němu zrak a vida, že má víru ve vyhojení, |
| 10. řekl silným hlasem: Vstaň zpříma na své nohy! I skočil a chodil; |
| 11. když však davy uviděly, co Pavel vykonal, pozvedli svůj hlas po lykaonsku a říkali: Sestoupili k nám bohové, připodobnivše se lidem! |
| 12. I nazývali Barnabu Zevem a Pavla Hermem, jelikož on byl ten, jenž vedl slovo; |
| 13. a kněz Zeva, jenž byl před městem, dopravil k vratům býky a věncoví a chtěl s davy obětovat. |
| 14. Když to však uslyšeli apoštolové Barnabas a Pavel, roztrhli své šatstvo a vyrazili k davu, křičíce |
| 15. a říkajíce: Muži, proč tyto věci děláte? I my jsme lidé stejných citů jako vy a přinášíme vám blahou zvěst, byste se od těchto nicotných věcí obrátili k živému Bohu, jenž učinil nebe i zemi i moře i všechny věci v nich; |
| 16. ten za minulých pokolení dopustil, by se všechny národy ubíraly svými cestami, |
| 17. ač ovšem sám sebe nenechal bez svědectví, neboť působí dobro, dávaje vám z nebe deště a úrodná období a tak vaše srdce zasycuje potravou a veselím. |
| 18. A říkajíce tyto věci, stěží ty davy zadrželi, by jim neobětovali. |
| 19. K tomu však přišli Židé z Antiochie a Ikonia a přemluvili davy, Pavla zkamenovali a vlekli z města ven, domnívajíce se, že je mrtev. |
| 20. Když ho však obklopili učedníci, vstal a vstoupil do města a nazítří s Barnabou vyšel do Derby |
| 21. a hlásali blahou zvěst onomu městu; i získali jich značně mnoho za učedníky a vrátili se zpět do Lystry a Ikonia a Antiochie |
| 22. a upevňovali duše učedníků povzbuzováním, by setrvávali ve víře, a že do Božího království musíme vstoupit mnoha tísněmi. |
| 23. A v každém shromáždění jim zvolili starší, s posty se pomodlili a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili; |
| 24. a prošedše Pisidií, přišli do Pamfylie, |
| 25. mluvili slovo v Perze a sestoupili do Attalie, |
| 26. a odtamtud odpluli do Antiochie, odkud byli na tu činnost, již splnili, Boží milosti odevzdáni. |
| 27. A přišedše a svolavše shromáždění, zvěstovali vše, co s nimi Bůh vykonal, a že národům otevřel dveře víry. |
| 28. I prodleli s učedníky nemalý čas. |