| 2 Letopisu 7:1-22 |
| 1. A za Šalomounova skončení s modlením sestoupil z nebes oheň a pohltil vzestupnou oběť a jiné oběti a dům naplnila Hospodinova sláva, |
| 2. a protože dům Hospodinův naplnila Hospodinova sláva, nemohli kněží do domu vstoupit; |
| 3. a všechny děti Isráélovy hleděly na sestoupení ohně a Hospodinovy slávy na dům, i klesli, obličeje k zemi, na dlažbu a jali se klanět a přinášet chválu Hospodinu, že je dobrý, že jeho laskavost trvá navždy. |
| 4. A král a všechen lid před tváří Hospodinovou obětovali oběti, |
| 5. i obětoval král Šalomoun oběť skotu, dvacet a dva tisíce kusů, a drobného dobytka sto a dvacet tisíc kusů; tak zasvětili, král a všechen lid, Boží dům. |
| 6. A kněží stáli na svých vykázaných místech, i Lévíovci s nástroji hudby Hospodinu, jež zhotovil Dávíd, král, k přinášení chvály Hospodinu, - že jeho laskavost trvá navždy, - při Dávídově velebení jimi; a naproti nim troubili kněží, a všechen Isráél, ti stáli. |
| 7. A Šalomoun posvětil vnitřek nádvoří, jež bylo před domem Hospodinovým, neboť tam obětoval i vzestupné oběti a tuk obětí pokojných hodů, protože oltář z mosazi, jejž Šalomoun zhotovil, nemohl pojmout ty vzestupné oběti a oběti dar u a tuk. |
| 8. A v onen čas uspořádal Šalomoun na sedm dní slavnost, a s ním všechen Isráél, velmi veliké sejití, od příchodu k vstupu do Chamáth u po potok Egypta, |
| 9. a v osmý den konali slavnostní shromáždění, totiž konali zasvěcení oltáře po sedm dní a po sedm dní slavnost. |
| 10. A ve dvacátý a třetí den sedmého měsíce lid propustil k jejich stanům; byli veselí a v dobré náladě nad dobrem, jež způsobil Hospodin Dávídovi a Šalomounovi a Isráélovi, svému lidu. |
| 11. Tak Šalomoun dohotovil dům Hospodinův a dům krále; a vše, co vstoupilo na srdce Šalomounovo stran učinění v domě Hospodinově a v jeho domě, přivedl ke zdaru. |
| 12. A v noci se Šalomounovi ukázal Hospodin a řekl mu: Uslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem si toto místo za dům obětí. |
| 13. Budu-li chtít uzavřít nebesa, a by nebylo deště, a neb zavolat-li na kobylky k o žrání země, a neb jestliže budu pouštět mezi svůj lid mor |
| 14. a oni se budou ponižovat, můj lid, oni, nad nimiž je vzýváno mé jméno, a budou se modlit a hledat mou tvář a od vracet se od svých zlých cest, pak já z nebes budu slyšet a odpouštět stran jejich hříchu a uzdravovat jejich zem. |
| 15. Nyní budou mé oči otevřené a mé uši pozorné k modlitbě za toto místo |
| 16. a nyní jsem vyvolil a posvětil tento dům, aby tam navždy bylo mé jméno; i budou tam po všechny dni mé oči a mé srdce. |
| 17. A ty, jestliže budeš před mou tváří chodit, jako chodil Dávíd, tvůj otec, totiž k jednání podle všeho, co jsem rozkázal, budeš dbát mých ustanovení a mých předpisů, |
| 18. pak budu utvrzovat trůn tvého kralování podle toho, jak jsem uzavřel smlouvu vzhledem k Dávídovi, tvému otci, výrokem: Nebude ti vytínán nikdo vládnoucí v Isráélovi; |
| 19. jestliže se však vy budete od vracet a opouštět má ustanovení a mé předpisy, jež jsem předložil vaší tváři, a odcházet a sloužit jiným bohům a klanět se jim, |
| 20. pak je budu odervávat z povrchu půdy, již jsem jim dal, a tento dům, jejž jsem posvětil svému jménu, odvrhovat zpřed své tváře a vy dávat jej mezi všechny národnosti za přísloví a k posměchu, |
| 21. a no, tento dům, jenž je vyvýšen, - stran každého přecházejícího mimo něj: Bude se hrozit a říkat: Čím to, že Hospodin takto učinil této zemi a tomuto domu? |
| 22. A budou říkat: Protože Hospodina, Boha svých otců, jenž je vyvedl ze země Egypta, opustili a chytili se jiných bohů; proto na ně Hospodin přivedl všechno toto neštěstí. |
| 2 Letopisu 8:1-18 |
| 1. A po uplynutí dvaceti let, kdy Šalomoun zbudoval dům Hospodinův a dům králův, se stalo, |
| 2. že města, jež dal Šalomounovi Chúrám, - Šalomoun je vybudoval a usídlil tam děti Isráélovy. |
| 3. A Šalomoun odešel k Chamáth-Cóvě a převládl nad ní; |
| 4. a vybudoval Tadmór v pustině a všechna města skladišť, jež zbudoval v Chamáthu, |
| 5. a vybudoval horní Béth-Chórón a dolní Béth-Chórón, města s opevnění m, zdmi, vraty a závorami, |
| 6. a Baaláth a všechna města skladišť, jež Šalomoun měl, a všechna města vozů a města jezdců a všechnu Šalomounovu tužbu - co zatoužil budovat - v Jerúsalémě a v Levánónu a ve vší zemi jeho vlády. |
| 7. Všechen lid, jenž pozůstával z Chittího a Emórího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího, ty, kteří nebyli z Isráéle, |
| 8. z jejich synů, kteří po nich pozůstali v zemi, s nimiž synové Isráélovi neskoncovali, a no, ty Šalomoun odváděl k robotě, až po tento den, |
| 9. a le ze synů Isráélových Šalomoun nikoho za nevolníky k své práci nedával, nýbrž oni byli bojovníky a veliteli jeho důstojníků a veliteli jeho vozů a jeho jezdců. |
| 10. A toto byli vedoucí správců, jež král Šalomoun měl, padesát a dvě stě těch, již měli moc nad lidem. |
| 11. A dceru faraonovu vyvedl Šalomoun z města Dávídova do domu, jejž jí zbudoval, neboť řekl: Má žena nebude bydlet v domě Dávída, krále Isráélova, neboť místa, do nichž vešla skříňka Hospodinova, jsou svatá. |
| 12. Tehdy Šalomoun vznášel vzestupné oběti Hospodinu na oltáři Hospodinově, jejž zbudoval před předsíní, |
| 13. totiž podle povinnosti dne v den, vznášením podle rozkazu Mojžíšova, o sobotách, o nových měsících a o svátcích třikrát v roce, při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti budek. |
| 14. A přidělil podle předpisu Dávída, svého otce, oddíly kněží k jejich službě a Lévíovců na jejich vykázaná místa k velebení a k obsluze před kněžími podle povinnosti dne v její den, a vrátné v jejich oddílech k jednotlivým branám, neboť tak zněl rozkaz Dávída, Božího muže; |
| 15. a neopouštěli králova rozkazu ke kněžím stran žádné věci, a ni stran pokladnic. |
| 16. A všechno dílo Šalomounovo bylo připraveno ke dni založení domu Hospodinova, a ž do jeho dohotovení; dům Hospodinův byl úplný. |
| 17. Tehdy Šalomoun odešel k Ecjón-Geveru a do Élóthu na pobřeží moře v zemi Edóma; |
| 18. a Chúrám mu skrze své služebníky poslal lodi a služebníky znalé moře, i přibyli se služebníky Šalomounovými do Ófíru a vzali odtamtud čtyři sta a padesát kikkárů zlata, jež přinesli ke králi Šalomounovi. |
| Žalmy 80:1-6 |
| 1. (Řediteli hudby; na Šóšanním edúth. Od Ásáfa, zpěv s hudebním doprovodem.) Pastýři Isráélův, nastav uši, ty, jako stádo pohánějící Josefa, zaujímající kerúby, zaskvěj se, |
| 2. před tváří Efrájimovou a Benjámínovou a Menaššéovou dej procitnout své mu hrdinství a přijď k našemu vysvobození! |
| 3. Bože, vrať nás a rozjasni svou tvář, a ť můžeme být vysvobozeni! |
| 4. Hospodine, Bože zástupů, až dokdy budeš dýmat při modlitbě svého lidu? |
| 5. Nakrmil jsi je chlebem slz a slzami jsi je napojil podle míry, |
| 6. činíš nás svárem našim sousedům a naši nepřátelé si tropí posměch. |
| Přísloví 20:15-15 |
| 15. Je zlato a mnoho perel, a le drahocenná věc jsou rty poznání. |
| Skutky Apoštolské 13:26-52 |
| 26. Bratři, synové rodu Abrahamova, a ti mezi vámi, kteří se bojí Boha, slovo této záchrany bylo odesláno vám, |
| 27. neboť ti, kteří bydlí v Jerúsalémě, i jejich vládcové, nepoznavše ho, vyplnili i hlasy proroků, - jež se čítají po všechny soboty, - tím, že ho soudili, |
| 28. a ač neshledali žádné viny hodné smrti, vyprosili si od Piláta, by byl odpraven. |
| 29. A jak dokonali všechny věci o něm napsané, sňali ho z dřeva a uložili do hrobky, |
| 30. Bůh ho však zprostřed mrtvých vzkřísil |
| 31. a on se po mnoho dní ukazoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jerúsaléma; ti jsou nyní jeho svědky vůči lidu. |
| 32. A my vám přinášíme blahou zvěst o příslibu, jehož se dostalo otcům, |
| 33. že jej Bůh veskrze vyplnil nám, jejich dětem, tím, že dal povstat Ježíšovi, jak je i v druhém žalmu psáno: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. |
| 34. Že však mu dal vstát zprostřed mrtvých, (nemělť se již vracet zpět ke zkáze,) řekl takto: Dám vám věrná milosrdenství Davidova; |
| 35. proto i v jiném praví: Nedáš svému milosrdnému uvidět zkázu. |
| 36. Nuže, David přece, poslouživ ve svém vlastním pokolení Božímu rozhodnutí, zesnul a byl přidán ke svým otcům a zkázu uviděl, |
| 37. ten však, jehož Bůh vzkřísil, neuviděl zkázu. |
| 38. Budiž vám tedy známo, bratři, že se vám skrze tohoto zvěstuje odpuštění hříchů; |
| 39. a ode všech věcí, od nichž jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově zákoně, dochází každý, kdo věří, ospravedlnění v něm. |
| 40. Hleďte tedy, by na [vás] nepřišlo to, co je řečeno v prorocích: |
| 41. Vizte, vy pohrdači, a podivte se a zanikněte, neboť ve vašich dnech dělám dílo já, dílo v něž nikterak neuvěříte, bude-li vám o něm kdo vypravovat. |
| 42. A když oni vycházeli, prosili lidé, by k nim tato slova byla promluvena v další sobotu; |
| 43. a když se synagoga rozešla, dali se mnozí ze Židů a Boha uctívajících přistoupilců za Pavlem a Barnabou a ti k nim mluvili a přesvědčovali je, by zůstávali při Boží milosti. |
| 44. A příští soboty se téměř celé město sešlo poslechnout Boží slovo; |
| 45. když však ty davy uviděli Židé, byli naplněni nevraživostí a odporovali, [odporujíce a] urážlivě mluvíce, těm věcem, jež říkal Pavel. |
| 46. A Pavel a Barnabas se směle vyslovili a řekli: Bylo nutno, by Boží slovo bylo promluveno nejprve k vám; jelikož je však od sebe odstrkujete a sami sebe považujete za nehodné věčného života, hle, obracíme se k národům, |
| 47. neboť nám Pán přikázal takto: Postavil jsem tě za světlo národů, bys byl k záchraně až na konec země. |
| 48. A když to slyšeli lidé z národů, radovali se a oslavovali slovo Páně; a kolik jich bylo určeno k věčnému životu, uvěřili, |
| 49. a slovo Páně se roznášelo po celém kraji. |
| 50. Židé však poštvali ženy z vyšších kruhů, uctívající Boha, a přední muže města, a rozpoutali na Pavla a Barnabu pronásledování, i vyhnali je od svých hranic; |
| 51. oni však na ně vytřásli prach svých nohou a šli do Ikonia. |
| 52. A učedníci byli naplňováni radostí a Svatým Duchem. |