A A A A A
Bible za jeden rok
Červenec 6

2 Letopisu 7:1-22
1. A za Šalomounova skončení s modlením sestoupil z nebes oheň a pohltil vzestupnou oběť a jiné oběti a dům naplnila Hospodinova sláva,
2. a protože dům Hospodinův naplnila Hospodinova sláva, nemohli kněží do domu vstoupit;
3. a všechny děti Isráélovy hleděly na sestoupení ohně a Hospodinovy slávy na dům, i klesli, obličeje k zemi, na dlažbu a jali se klanět a přinášet chválu Hospodinu, že je dobrý, že jeho laskavost trvá navždy.
4. A král a všechen lid před tváří Hospodinovou obětovali oběti,
5. i obětoval král Šalomoun oběť skotu, dvacet a dva tisíce kusů, a drobného dobytka sto a dvacet tisíc kusů; tak zasvětili, král a všechen lid, Boží dům.
6. A kněží stáli na svých vykázaných místech, i Lévíovci s nástroji hudby Hospodinu, jež zhotovil Dávíd, král, k přinášení chvály Hospodinu, - že jeho laskavost trvá navždy, - při Dávídově velebení jimi; a naproti nim troubili kněží, a všechen Isráél, ti stáli.
7. A Šalomoun posvětil vnitřek nádvoří, jež bylo před domem Hospodinovým, neboť tam obětoval i vzestupné oběti a tuk obětí pokojných hodů, protože oltář z mosazi, jejž Šalomoun zhotovil, nemohl pojmout ty vzestupné oběti a oběti dar u a tuk.
8. A v onen čas uspořádal Šalomoun na sedm dní slavnost, a s ním všechen Isráél, velmi veliké sejití, od příchodu k vstupu do Chamáth u po potok Egypta,
9. a v osmý den konali slavnostní shromáždění, totiž konali zasvěcení oltáře po sedm dní a po sedm dní slavnost.
10. A ve dvacátý a třetí den sedmého měsíce lid propustil k jejich stanům; byli veselí a v dobré náladě nad dobrem, jež způsobil Hospodin Dávídovi a Šalomounovi a Isráélovi, svému lidu.
11. Tak Šalomoun dohotovil dům Hospodinův a dům krále; a vše, co vstoupilo na srdce Šalomounovo stran učinění v domě Hospodinově a v jeho domě, přivedl ke zdaru.
12. A v noci se Šalomounovi ukázal Hospodin a řekl mu: Uslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem si toto místo za dům obětí.
13. Budu-li chtít uzavřít nebesa, a by nebylo deště, a neb zavolat-li na kobylky k o žrání země, a neb jestliže budu pouštět mezi svůj lid mor
14. a oni se budou ponižovat, můj lid, oni, nad nimiž je vzýváno mé jméno, a budou se modlit a hledat mou tvář a od vracet se od svých zlých cest, pak já z nebes budu slyšet a odpouštět stran jejich hříchu a uzdravovat jejich zem.
15. Nyní budou mé oči otevřené a mé uši pozorné k modlitbě za toto místo
16. a nyní jsem vyvolil a posvětil tento dům, aby tam navždy bylo mé jméno; i budou tam po všechny dni mé oči a mé srdce.
17. A ty, jestliže budeš před mou tváří chodit, jako chodil Dávíd, tvůj otec, totiž k jednání podle všeho, co jsem rozkázal, budeš dbát mých ustanovení a mých předpisů,
18. pak budu utvrzovat trůn tvého kralování podle toho, jak jsem uzavřel smlouvu vzhledem k Dávídovi, tvému otci, výrokem: Nebude ti vytínán nikdo vládnoucí v Isráélovi;
19. jestliže se však vy budete od vracet a opouštět má ustanovení a mé předpisy, jež jsem předložil vaší tváři, a odcházet a sloužit jiným bohům a klanět se jim,
20. pak je budu odervávat z povrchu půdy, již jsem jim dal, a tento dům, jejž jsem posvětil svému jménu, odvrhovat zpřed své tváře a vy dávat jej mezi všechny národnosti za přísloví a k posměchu,
21. a no, tento dům, jenž je vyvýšen, - stran každého přecházejícího mimo něj: Bude se hrozit a říkat: Čím to, že Hospodin takto učinil této zemi a tomuto domu?
22. A budou říkat: Protože Hospodina, Boha svých otců, jenž je vyvedl ze země Egypta, opustili a chytili se jiných bohů; proto na ně Hospodin přivedl všechno toto neštěstí.

2 Letopisu 8:1-18
1. A po uplynutí dvaceti let, kdy Šalomoun zbudoval dům Hospodinův a dům králův, se stalo,
2. že města, jež dal Šalomounovi Chúrám, - Šalomoun je vybudoval a usídlil tam děti Isráélovy.
3. A Šalomoun odešel k Chamáth-Cóvě a převládl nad ní;
4. a vybudoval Tadmór v pustině a všechna města skladišť, jež zbudoval v Chamáthu,
5. a vybudoval horní Béth-Chórón a dolní Béth-Chórón, města s opevnění m, zdmi, vraty a závorami,
6. a Baaláth a všechna města skladišť, jež Šalomoun měl, a všechna města vozů a města jezdců a všechnu Šalomounovu tužbu - co zatoužil budovat - v Jerúsalémě a v Levánónu a ve vší zemi jeho vlády.
7. Všechen lid, jenž pozůstával z Chittího a Emórího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího, ty, kteří nebyli z Isráéle,
8. z jejich synů, kteří po nich pozůstali v zemi, s nimiž synové Isráélovi neskoncovali, a no, ty Šalomoun odváděl k robotě, až po tento den,
9. a le ze synů Isráélových Šalomoun nikoho za nevolníky k své práci nedával, nýbrž oni byli bojovníky a veliteli jeho důstojníků a veliteli jeho vozů a jeho jezdců.
10. A toto byli vedoucí správců, jež král Šalomoun měl, padesát a dvě stě těch, již měli moc nad lidem.
11. A dceru faraonovu vyvedl Šalomoun z města Dávídova do domu, jejž jí zbudoval, neboť řekl: Má žena nebude bydlet v domě Dávída, krále Isráélova, neboť místa, do nichž vešla skříňka Hospodinova, jsou svatá.
12. Tehdy Šalomoun vznášel vzestupné oběti Hospodinu na oltáři Hospodinově, jejž zbudoval před předsíní,
13. totiž podle povinnosti dne v den, vznášením podle rozkazu Mojžíšova, o sobotách, o nových měsících a o svátcích třikrát v roce, při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti budek.
14. A přidělil podle předpisu Dávída, svého otce, oddíly kněží k jejich službě a Lévíovců na jejich vykázaná místa k velebení a k obsluze před kněžími podle povinnosti dne v její den, a vrátné v jejich oddílech k jednotlivým branám, neboť tak zněl rozkaz Dávída, Božího muže;
15. a neopouštěli králova rozkazu ke kněžím stran žádné věci, a ni stran pokladnic.
16. A všechno dílo Šalomounovo bylo připraveno ke dni založení domu Hospodinova, a ž do jeho dohotovení; dům Hospodinův byl úplný.
17. Tehdy Šalomoun odešel k Ecjón-Geveru a do Élóthu na pobřeží moře v zemi Edóma;
18. a Chúrám mu skrze své služebníky poslal lodi a služebníky znalé moře, i přibyli se služebníky Šalomounovými do Ófíru a vzali odtamtud čtyři sta a padesát kikkárů zlata, jež přinesli ke králi Šalomounovi.

Žalmy 80:1-6
1. (Řediteli hudby; na Šóšanním edúth. Od Ásáfa, zpěv s hudebním doprovodem.) Pastýři Isráélův, nastav uši, ty, jako stádo pohánějící Josefa, zaujímající kerúby, zaskvěj se,
2. před tváří Efrájimovou a Benjámínovou a Menaššéovou dej procitnout své mu hrdinství a přijď k našemu vysvobození!
3. Bože, vrať nás a rozjasni svou tvář, a ť můžeme být vysvobozeni!
4. Hospodine, Bože zástupů, až dokdy budeš dýmat při modlitbě svého lidu?
5. Nakrmil jsi je chlebem slz a slzami jsi je napojil podle míry,
6. činíš nás svárem našim sousedům a naši nepřátelé si tropí posměch.

Přísloví 20:15-15
15. Je zlato a mnoho perel, a le drahocenná věc jsou rty poznání.

Skutky Apoštolské 13:26-52
26. Bratři, synové rodu Abrahamova, a ti mezi vámi, kteří se bojí Boha, slovo této záchrany bylo odesláno vám,
27. neboť ti, kteří bydlí v Jerúsalémě, i jejich vládcové, nepoznavše ho, vyplnili i hlasy proroků, - jež se čítají po všechny soboty, - tím, že ho soudili,
28. a ač neshledali žádné viny hodné smrti, vyprosili si od Piláta, by byl odpraven.
29. A jak dokonali všechny věci o něm napsané, sňali ho z dřeva a uložili do hrobky,
30. Bůh ho však zprostřed mrtvých vzkřísil
31. a on se po mnoho dní ukazoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jerúsaléma; ti jsou nyní jeho svědky vůči lidu.
32. A my vám přinášíme blahou zvěst o příslibu, jehož se dostalo otcům,
33. že jej Bůh veskrze vyplnil nám, jejich dětem, tím, že dal povstat Ježíšovi, jak je i v druhém žalmu psáno: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
34. Že však mu dal vstát zprostřed mrtvých, (nemělť se již vracet zpět ke zkáze,) řekl takto: Dám vám věrná milosrdenství Davidova;
35. proto i v jiném praví: Nedáš svému milosrdnému uvidět zkázu.
36. Nuže, David přece, poslouživ ve svém vlastním pokolení Božímu rozhodnutí, zesnul a byl přidán ke svým otcům a zkázu uviděl,
37. ten však, jehož Bůh vzkřísil, neuviděl zkázu.
38. Budiž vám tedy známo, bratři, že se vám skrze tohoto zvěstuje odpuštění hříchů;
39. a ode všech věcí, od nichž jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově zákoně, dochází každý, kdo věří, ospravedlnění v něm.
40. Hleďte tedy, by na [vás] nepřišlo to, co je řečeno v prorocích:
41. Vizte, vy pohrdači, a podivte se a zanikněte, neboť ve vašich dnech dělám dílo já, dílo v něž nikterak neuvěříte, bude-li vám o něm kdo vypravovat.
42. A když oni vycházeli, prosili lidé, by k nim tato slova byla promluvena v další sobotu;
43. a když se synagoga rozešla, dali se mnozí ze Židů a Boha uctívajících přistoupilců za Pavlem a Barnabou a ti k nim mluvili a přesvědčovali je, by zůstávali při Boží milosti.
44. A příští soboty se téměř celé město sešlo poslechnout Boží slovo;
45. když však ty davy uviděli Židé, byli naplněni nevraživostí a odporovali, [odporujíce a] urážlivě mluvíce, těm věcem, jež říkal Pavel.
46. A Pavel a Barnabas se směle vyslovili a řekli: Bylo nutno, by Boží slovo bylo promluveno nejprve k vám; jelikož je však od sebe odstrkujete a sami sebe považujete za nehodné věčného života, hle, obracíme se k národům,
47. neboť nám Pán přikázal takto: Postavil jsem tě za světlo národů, bys byl k záchraně až na konec země.
48. A když to slyšeli lidé z národů, radovali se a oslavovali slovo Páně; a kolik jich bylo určeno k věčnému životu, uvěřili,
49. a slovo Páně se roznášelo po celém kraji.
50. Židé však poštvali ženy z vyšších kruhů, uctívající Boha, a přední muže města, a rozpoutali na Pavla a Barnabu pronásledování, i vyhnali je od svých hranic;
51. oni však na ně vytřásli prach svých nohou a šli do Ikonia.
52. A učedníci byli naplňováni radostí a Svatým Duchem.