A A A A A
Bible za jeden rok
Červenec 5

2 Letopisu 5:1-14
1. Tak byla dovršena všechna práce, již Šalomoun vykonal pro dům Hospodinův, a Šalomoun vnesl věci posvěcené Dávídem, jeho otcem, a stříbro a zlato a náčiní dal v pokladnice Božího domu.
2. Tehdy Šalomoun svolal starší Isráélovy a všechny hlavy větví, náčelníky otců dětí Isráélových, do Jerúsaléma k vynesení skříňky smlouvy Hospodinovy z města Dávídova, to je Cijjón.
3. Všichni muži Isráélovi se tedy ke králi sešli při slavnosti, to je měsíc sedmý,
4. a přišli všichni starší Isráélovi a Lévíovci skříňku vyzdvihli
5. a vynesli skříňku a stan setkávání a všechna zařízení svatyně, jež v stanu byla, a no, kněží a Lévíovci je vynesli.
6. A král Šalomoun a všechno shromáždění Isráélovo, všichni, již se shromáždili k němu před skříňkou, obětovali drobný dobytek a skot, jenž z příčiny množství nemohl být sepsán ani spočítán.
7. A kněží vnesli skříňku smlouvy Hospodinovy na její místo do síně slova v domě, do nejsvětější svatyně pod křídla kerúbů,
8. i rozpínali kerúbové křídla nad místem skříňky, takže kerúbové shora zastírali skříňku a tyče k ní.
9. A tyče byly dlouhé, takže konce tyčí mohly být viděny mimo skříňku před síní slova, a le navenek viděny být nemohly, a tam jsou až po tento den.
10. Ve skříňce nebylo nic než dvě desky, jež vložil Mojžíš na Chórévu, když Hospodin s dětmi Isráélovými uzavřel smlouvu, když vyšli z Egypta.
11. A když vyšli kněží ze svatyně, stalo se (neboť se byli posvětili všichni přítomní kněží, bez ohledu na oddíly;
12. a Lévíovci, pěvci, všichni spolu patřící k Ásáfovi, k Hémánovi, k Jedúthúnovi a k jejich synům a k jejich bratrům, oblečeni jemnou bavlnou, stáli s cimbály a s varyty a s lyrami od vzcházení vůči oltáři, a s nimi na sto a dvacet kněží, troubících na pozouny),
13. a no, stalo se, - když byli jako jeden, ať trubači či pěvci, k vyluzování zvuku jedním hlasem, k velebení a k přinášení chvály Hospodinu, a za hlasitého zvučení pozouny a cimbály a jinými hudebními nástroji a přinášením velebení Hospodinu, že je dobrý, že jeho laskavost trvá navždy, - že se dům naplnil oblakem, dům Hospodinův,
14. takže kněží nemohli stát k obsluze, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva.
2 Letopisu 6:1-42
1. Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin řekl, že bude pobývat v mračnu.
2. Já jsem ti zbudoval dům bydliště, základ pro tvé usídlení do věků.
3. A král obrátil svou tvář a požehnal všemu sejití Isráélovu; a všechno sejití Isráélovo stálo.
4. A řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž svými ústy promluvil s Dávídem, mým otcem, a svou rukou splnil s výrokem:
5. Od toho dne, co jsem svůj lid vyvedl ze země Egypta, jsem nenašel zálibu v žádném městě ze všech kmenů Isráélových k zbudování domu, aby tam bylo mé jméno, a nenašel jsem zálibu v nikom, aby byl panovníkem nad mým lidem, Isráélem;
6. našel jsem však zálibu v Jerúsalémě, aby tam bylo mé jméno, a našel jsem zálibu v Dávídovi, aby byl nad mým lidem, Isráélem.
7. Stalo se pak blízkým srdci Dávída, mého otce, budovat dům jménu Hospodina, Boha Isráélova,
8. Hospodin však k Dávídovi, mému otci, řekl: Ježto se stalo blízkým tvému srdci budovat dům mému jménu, zachoval ses dobře, že se to stalo blízkým tvému srdci,
9. jen že ten dům nebudeš budovat ty, nýbrž tvůj syn, jenž bude pocházet z tvých beder, on bude mému jménu budovat dům.
10. A Hospodin potvrdil své slovo, jež vyslovil, takže jsem povstal místo Dávída, svého otce, a usedl jsem na trůn Isráélův podle toho, co Hospodin promluvil, a dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, jsem zbudoval
11. a položil jsem tam skříňku, kde je smlouva Hospodinova, již uzavřel s dětmi Isráélovými.
12. I stanul Šalomoun před oltářem Hospodinovým v přítomnosti všeho sejití Isráélova a rozprostřel své dlaně;
13. Šalomoun totiž byl zřídil plošinu z mosazi a umístil ji vprostřed předdvoří, její délka byla pět loket a její šířka pět loket a její výška tři lokte, i stanul na ní a poklekl v přítomnosti všeho sejití Isráélova na svá kolena a rozprostřel své dlaně k nebesům
14. a řekl: Hospodine, Bože Isráélův, není v nebesích an i na zemi Boha podobného tobě, dbajícímu smlouvy a laskavosti vůči tvým nevolníkům, již chodí před tvou tváří celým svým srdcem;
15. jenž jsi svému nevolníku Dávídovi, mému otci, dodržel, co jsi k němu promluvil, a no, svými ústy jsi promluvil a svou rukou jsi splnil, jako tohoto dne.
16. Nyní tedy, Hospodine, Bože Isráélův, dodrž svému nevolníku Dávídovi, mému otci, co jsi k němu promluvil výrokem: Nebude ti z přítomnosti mé tváře vytínán nikdo sedící na trůně Isráélově, budou-li jen tvoji synové dbát své cesty k chození v mém zákoně, jako jsi ty před mou tváří chodil.
17. Nyní tedy, Hospodine, Bože Isráélův, nechť se pravdivým ukazuje tvé slovo, jež jsi vyslovil k svému nevolníku, k Dávídovi.
18. Zda však opravdu bude Bůh s člověkem bydlet na zemi? Hle, nebesa a ni nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, čím méně tento dům, jejž jsem zbudoval!
19. Kéž se však obrátíš k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpění, Hospodine, můj Bože, abys naklonil sluch k volání a k modlitbě, jíž se tvůj nevolník modlí před tvou tváří;
20. aby byly tvé oči otevřené k tomuto domu dnem i nocí, k místu, o němž jsi přislíbil položit tam své jméno; abys nakláněl sluch k modlení, jímž se tvůj nevolník bude modlívat směrem k tomuto místu,
21. a kéž nakláníš sluch k úpění svého nevolníka a svého lidu, Isráéle, jímž se směrem k tomuto místu budou modlívat, a ty kéž slyšíš z místa svého bydlení, z nebes, a když budeš slyšet, kéž odpouštíš.
22. Jestliže kdo bude hřešit vůči svému bližnímu, takže proti němu vznese kletbu k jeho prokletí, a ta kletba přijde před tvůj oltář v tento dům,
23. to kéž ty z nebes slyšíš a jednáš a své nevolníky rozsuzuješ k odplacení zlovolnému, k uvalení jeho cesty na jeho hlavu, a ospravedlněním spravedlivého, abys mu dal podle jeho spravedlnosti.
24. A jestliže bude tvůj lid, Isráél, před tváří nepřítele porážen, když vůči tobě budou hřešit, a budou se k tobě vracet a tvé jméno vyznávat a modlit se a úpět před tvou tváří v tomto domě,
25. kéž pak ty z nebes slyšíš a odpouštíš stran hříchu svého lidu, Isráéle, a přivádíš je zpět na půdu, již jsi dal jim a jejich otcům.
26. Při uzavření nebes, takže nebude deště, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se modlit směrem k tomuto místu a vyznávat tvé jméno, od svého hříchu se od vracet, neboť jsi je pokořoval,
27. kéž pak ty z nebes slyšíš a odpouštíš stran hříchu svých nevolníků, totiž svého lidu, Isráéle, neboť jsi je vyučoval dobré cestě, jíž mají chodit, a kéž dáváš déšť na svou zem, již jsi za dědictví dal svému lidu.
28. Kdykoli v zemi bude hlad, kdykoli bude mor, kdykoli bude sněť, rez, kobylky a saranče, kdykoli mu bude jeho nepřítel působit tíseň v zemi jeho bran, jakákoli rána a jakákoli nemoc, -
29. jakákoli modlitba, jakékoli úpění, co koli se bude dít skrze kteréhokoli člověka, skrze všechen tvůj lid, Isráéle, když bude každý z nich znát svou ránu a svou bolest a bude rozprostírat své dlaně směrem k tomuto domu,
30. kéž pak ty z nebes, trvalého místa svého usídlení, slyšíš a odpouštíš a dáváš každému, jehož srdce znáš (ty přece, ty samoten, znáš srdce dětí člověka), podle všech jeho cest,
31. aby tě měli v úctě k chození tvými cestami po všechny dni, co oni budou živi na povrchu půdy, již jsi dal našim otcům.
32. A i stran cizozemce, jenž ne ní z tvého lidu, Isráéle, ten, přijde-li ze vzdálené země pro tvé veliké jméno a tvou silnou ruku a tvou napřaženou paži, když přijdou a budou se modlit směrem k tomuto domu,
33. kéž pak ty z nebes, z trvalého místa svého usídlení, slyšíš a jednáš podle všeho, o č bude ten cizozemec k tobě volat, aby všechny národnosti země poznávaly tvé jméno, a to aby tě měly v úctě jako tvůj lid, Isráél, a aby věděly, že nad tímto domem, jejž jsem zbudoval, je vzýváno tvé jméno.
34. Kdykoli tvůj lid bude vycházet k boji proti svému nepříteli cestou, jíž je budeš posílat, a budou se k tobě modlit směrem k tomuto městu, v němž jsi našel zálibu, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval,
35. kéž pak z nebes jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatňuješ.
36. Kdykoli vůči tobě budou hřešit (neboť není člověka, jenž by nehřešil), a budeš se proti nim popuzovat a vy dávat je tváři nepřítele, takže, zajmouce je, je odvedou do zajetí do země nepřítele, vzdálené nebo blízké,
37. a vezmou si to v zemi, kam byli do zajetí odvedeni, opět k srdci a jmou se v zemi svého zajetí vracet a úpět k tobě výrokem: Zhřešili jsme, spáchali jsme nepravost a zachovali jsme se zlovolně,
38. a v zemi svého zajetí, kam je do zajetí odvedli, se k tobě vrátí celým svým srdcem a celou svou duší a k tobě se jmou modlit směrem k zemi, již jsi dal jejich otcům, a městu, jež jsi vyvolil, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval,
39. kéž pak z nebes, z trvalého místa svého usídlení, jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš a odpouštíš svému lidu, těm, již vůči tobě zhřešili.
40. Nyní, můj Bože, kéž jsou, prosím, tvé oči otevřené a tvé uši pozorné k modlitbě za toto místo.
41. Nyní tedy povstaň, Hospodine, Bože, k svému spočívání, ty i skříňka tvé síly; tvoji kněží, Hospodine, Bože, nechť si oblékají vysvobození a tvoji zbožní nechť se radují v dobrotě;
42. kéž, Hospodine, Bože, neodháníš tvář svého pomazaného; pamatuj na laskavosti vůči svému nevolníku Dávídovi.
Žalmy 79:11-13
11. kéž před tvou tvář přichází sténání vězňů, podle moci své paže ponechej syny smrti
12. a našim sousedům sedminásobně do jejich záňadří vrať jejich tupení, jímž tebe, Pane, potupili!
13. A my, tvůj lid a stádo tvé pastvy, ti budeme navždy děkovat, do pokolení a pokolení vyprávět tvou slávu.
Přísloví 20:13-14
13. Nechť nemiluješ spánek, abys nemusel zchudnout; otevři své oči a nasyť se chlebem.
14. Špatné, špatné, říká kupující, a odejda svou cestou, bude se pak vychloubat.
Skutky Apoštolské 13:1-25
1. I byli v Antiochii ve shromáždění, jež tam bylo, proroci a učitelé: Barnabas i Simeón, jenž byl nazýván Niger, a Lucius, Kyréňan, i Manaén, soukojenec Héróda, tetrarchy, a Saul;
2. a když oni sloužili Pánu a postili se, řekl Svatý Duch: Nuže, oddělte mi Barnabu a Saula na tu činnost, k níž jsem si je povolal.
3. Tu je propustili, vykonavše půst a pomodlivše se a položivše na ně ruce;
4. a tak oni, byvše od Svatého Ducha vysláni, sešli do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr,
5. a přibyvše do Salaminy, zvěstovali v synagogách Židů Boží slovo. A měli i Jana jako pomocníka.
6. A prošedše celý ostrov až do Pafu, připadli na jakéhosi muže, kouzelníka, nepravého proroka, Žida, jehož jméno bylo Bariésús;
7. ten byl u prokonzula Sergia Pavla, chápavého muže. Ten si Barnabu a Saula přivolal a zatoužil uslyšet Boží slovo,
8. Elymas však, ten kouzelník, (tak se totiž jeho jméno překládá,) se stavěl proti nim, snaže se prokonzula od víry odvrátit.
9. Saul však - ten je také Pavel - byv naplněn Svatým Duchem, na něho upřel zrak a
10. řekl: Ó, ty, plný vší lsti a všeho darebáctví, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, nepřestaneš převracet přímé cesty Páně?
11. A nyní, hle, je na tobě ruka Páně, i budeš na čas slepý a nebudeš vidět slunce. A okamžitě na něho padlo šero a tma, i hledal, chodě sem-tam, lidi, kteří by ho vodili za ruku.
12. Tu prokonzul, vida, co se stalo, uvěřil, jsa nad naukou Páně pln ohromení.
13. A Pavel a jeho společnost odrazili od Pafu a připluli do Pergy v Pamfylii; i oddělil se od nich Jan a vrátil se zpět do Jerúsaléma.
14. Oni však, prošedše územím od Pergy, přibyli do Antiochie v Pisidii; a sobotního dne vstoupili do synagogy a usedli.
15. A po čtení zákona a proroků k nim představení té synagogy odeslali vzkaz: Bratři, máte-li k lidu jaké slovo povzbuzení, mluvte.
16. A Pavel, povstav a pokynuv rukou, řekl: Israélovci a vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte:
17. Bůh tohoto lidu Israélova si vyvolil naše otce a povýšil lid za pobytu v egyptské zemi, i vyvedl je z ní se vztyčenou paží
18. a po čas asi čtyřiceti let je láskyplně choval v pustině;
19. a zahladiv sedm národů v zemi Kanaanu, dal jejich zemi za dědictví jim.
20. A po těchto věcech jim do konce doby asi čtyř set a padesáti let dával soudce až po Samúéla, proroka,
21. a potom si vyprosili krále, i dal jim Bůh na čtyřicet let Saúla, syna Kisova, muže z kmene Benjamínova;
22. a když ho sesadil, způsobil, by jim jako král povstal David, jemuž také vydal svědectví a řekl: Našel jsem Davida Jessajova, muže podle mého srdce, jenž vykoná všechna má přání.
23. Z jeho semene Bůh podle příslibu přivedl Israélovi Zachránce, Ježíše;
24. před jeho nástupem předem vyhlásil Jan všemu Israélovu lidu křest pokání,
25. a když Jan plnil svůj běh, říkal: Kdo se domýšlíte, že já jsem? Nejsem to já, nýbrž hle, po mně přichází někdo, jehož nohou opánek nejsem hoden uvolnit.