| 2 Letopisu 3:1-17 |
| 1. I počal Šalomoun budovat dům Hospodinův v Jerúsalémě na hoře Mórijjáh, kde se ukázal Dávídovi, jeho otci, na místě, jež Dávíd připravil, na mlatu Ornána, Jevúsího; |
| 2. a budovat počal v druhém měsíci, v druhém dni, ve čtvrtém roce svého kralování. |
| 3. A toto bylo Šalomounovo založení Božího domu: Délka - lokty v dřívější míře - šedesát loket a šířka dvacet loket, |
| 4. a předsíň, jež byla svou délkou v průčelí, po šířce domu, dvacet loket, a výška sto a dvacet, a potáhl ji zevnitř ryzím zlatem |
| 5. a veliký dům pokryl dřívím cypřišů, jež pokryl dobrým zlatem a vyvedl na něm palmy a řetízky |
| 6. a dům k ozdobě obložil drahými kameny; a zlato bylo zlato z Parvajim. |
| 7. A zlatem pokryl dům, trámy, prahy a jeho stěny a jeho dveře a na stěnách navyrýval kerúbů. |
| 8. A zřídil dům nejsvětější svatyně; jeho délka podle šířky domu byla dvacet loket a jeho šířka dvacet loket a pokryl jej dobrým zlatem, na šest set kikkárů; |
| 9. a váha hřebů byla na padesát šeklů zlata. I horní pokoje pokryl zlatem. |
| 10. A v domě nejsvětější svatyně zhotovil dva kerúby, dílo sochařů, a potáhli je zlatem; |
| 11. a křídla kerúbů, jejich délka byla dvacet loket, jedno křídlo na pět loket se dotýkalo stěny domu, a druhé křídlo, pěti loket, se dotýkalo křídla druhého kerúba; |
| 12. a no, křídlo jednoho kerúba, pěti loket, se dotýkalo stěny domu a druhé křídlo pěti loket přilnulo ke křídlu druhého kerúba. |
| 13. Křídla těchto kerúbů - rozpínali je na dvacet loket; a oni stáli na svých nohou se svými tvářemi k domu. |
| 14. A zhotovil oponu z modrého purpuru a z červeného purpuru a z karmínu a z jemné bavlny a vyvedl na ní kerúby. |
| 15. A před dům zhotovil dva sloupy, délky třiceti a pěti loket, a hlavice, jež byla na vrcholu každého, měla pět loket; |
| 16. a zhotovil řetízky, jako v síni slova, jež dal na vrchol y sloupů, a zhotovil sto granátových jablíček, jež dal v ty řetízky. |
| 17. A ty sloupy postavil v průčelí chrámu, jeden zprava a jeden zleva, a nazval jméno pravého Jáchín a jméno levého Bóaz. |
| 2 Letopisu 4:1-22 |
| 1. A zhotovil oltář z mosazi, jeho délka byla dvacet loket a jeho šířka dvacet loket a jeho výška deset loket. |
| 2. A zhotovil lité moře, od jeho okraje k jeho okraji deset loket, kruhovité vůkol, a jeho výška pět loket, a vůkol je mohla obepnout šňůra třiceti loket; |
| 3. a naspodu mělo zobrazení kolem dokola je obklopujících kusů skotu, deseti na loket, obtáčejících moře vůkol; v dvou řadách byly, ten skot, ulité při jeho ulití. |
| 4. Stálo na dvanácti kusech skotu, tři byly čelem k severu a tři byly čelem k západu a tři byly čelem k jihu a tři byly čelem ke vzcházení, a moře bylo na nich shora a všechny jejich zadky směřovaly dovnitř; |
| 5. a jeho tloušťka - šířka ruky, a jeho okraj podle vypracování okraje číše, květu lilie. Mohlo obsáhnout a podržet tři tisíce bathů. |
| 6. A zhotovil deset umyvadel z mosazi a pět dal zprava a pět zleva, k mytí v nich; oplachovali v nich, co se mělo učinit vzestupnou obětí, a moře bylo k mytí v něm pro kněží. |
| 7. A zhotovil deset svícnů ze zlata podle předpisu o nich; ty dal v chrám, pět zprava a pět zleva. |
| 8. A zhotovil deset stolů; ty dal v chrám, pět zprava a pět zleva, a zhotovil sto okřínů ze zlata. |
| 9. A zřídil nádvoří kněží a veliké předdvoří a dveře k předdvoří, a potáhl jejich dveře mosazí. |
| 10. A moře dal od pravé strany k východu, naproti k jihu. |
| 11. I nazhotovoval Chúrám hrnců a lopatek a okřínů. Tak Chúrám dokončil vykonávání vší práce, již vykonal pro krále Šalomouna na Božím domě: |
| 12. Dva sloupy a dva kalichy hlavic na vrcholech těch sloupů, a dvoje mřížkování k pokrytí dvou kalichů těch hlavic, jež byly na vrcholech těch sloupů, |
| 13. a čtyři sta granátových jablíček na to dvoje mřížkování, na každé mřížkování dvě řady granátových jablíček k pokrytí dvou kalichů těch hlavic, jež byly na těch sloupech, |
| 14. a zhotovil stojany a zhotovil umyvadla na ty stojany |
| 15. a jedno moře a dvanáct kusů skotu pod ním, |
| 16. a hrnců a lopatek a vidlic a všech náčiní k nim nazhotovoval Chúrám Ávíú králi Šalomounovi pro dům Hospodinův z leštěné mosazi; |
| 17. král je odléval v rovině Jordánu v hutnotě hlíny mezi Sukkóth a mezi Carthánem. |
| 18. A Šalomoun všech těchto předmětů nazhotovoval ve veliké hojnosti; proto nebyla váha mosazi zjišťována. |
| 19. Šalomoun také zhotovil všechny předměty, jež patřily v dům Hospodinův: Oltář ze zlata a stoly (a na nich byly předkladné chleby ), |
| 20. a svícny a lampy k nim k zapalování jich podle předpisu před síní slova, z čistého zlata |
| 21. a květy a lampy a kratiknoty ze zlata - to bylo dokonalé zlato - |
| 22. a utěradla a okříny a pánve a zhášedla z čistého zlata, a vchod do domu, jeho vnitřní dveře k nejsvětější svatyni a dveře domu chrámu, ze zlata. |
| Žalmy 79:5-10 |
| 5. Dokdy, Hospodine? Budeš se do nekonečna popuzovat, bude tvá horlivost tak jako oheň planout? |
| 6. Vylij své popuzení na národy, jež tě neznají, a na království, jež tvé jméno nevzývají, |
| 7. neboť Jákóba pohltil a jeho příbytek zpustošili; |
| 8. kéž nám nepřipomínáš nepravosti předků, kéž nám spěšně vstříc vycházejí tvá smilování, neboť jsme velmi zeslábli. |
| 9. Pomoz nám, Bože naší záchrany, pro slávu svého jména, a vyprosť nás a dej přikrytí na naše hříchy, vzhledem k svému jménu! |
| 10. Nač mají národy říkat: Kde je jejich Bůh? Kéž je mezi národy našim očím patrno pomstění krve tvých nevolníků, jež byla vylita, |
| Přísloví 20:10-12 |
| 10. Rozdílná závaží a rozdílné éfy, oboje ty věci jsou ošklivostí Hospodinu. |
| 11. Již podle svých způsobů se hoch dává poznat, zda čisté a zda upřímné bude jeho počínání. |
| 12. Ucho slyšící a oko vidoucí - oboje utvořil Hospodin. |
| Skutky Apoštolské 12:1-25 |
| 1. A za oné doby položil Héródés, král, ruce na některé ze shromáždění, by s nimi zle naložil. |
| 2. I odpravil mečem Jakuba, bratra Janova, |
| 3. a vida, že je to Židům vhod, přikročil ještě i k zatčení Petra (a byly dny nekvašených chlebů); |
| 4. zmocnil se ho také a vsadil ho do vězení, odevzdav ho čtyřem čtveřicím vojáků, by ho hlídali; zamýšleliť ho po Minutí vyvést před lid. |
| 5. Tak byl tedy Petr střežen ve vězení, od shromáždění se však za něho děla k Bohu neustálá modlitba. |
| 6. A když se ho Héródés chystal předvádět, oné noci spal Petr mezi dvěma vojáky, přivázaný dvěma řetězy, a hlídači střežili vězení přede dveřmi; |
| 7. a hle, stanul tam anděl PÁNĚ a v kobce se zaskvělo světlo, i udeřil v Petrův bok a probudil ho, pravě: Rychle vstaň. A jeho řetězy od jeho rukou odpadly |
| 8. a ten anděl k němu řekl: Opásej se a přivaž si své sandály; i učinil tak. I praví mu: Přehoď si svůj svrchní šat a ber se za mnou. |
| 9. I vyšel a bral se za [ním] a nevěděl, že je to skutečnost, co se skrze toho anděla děje, nýbrž myslel, že zří vidění. |
| 10. A prošedše první hlídkou, i druhou, přišli k železné bráně, jež vede do města; ta se jim sama od sebe otevřela, a vyšedše došli o jednu uličku dále, a hned od něho ten anděl zmizel. |
| 11. A Petr, přišed k sobě, řekl: Nyní opravdu vím, že *Pán od sebe vyslal svého anděla a vytrhl si mě z ruky Héródovy a ze všeho očekávání židovského lidu. |
| 12. A nabyv jasného vědomí, přišel k domu Marie, matky Jana, jemuž se přezdívalo Marek, kde byli značně mnozí pohromadě a modlili se; |
| 13. a když zaklepal na dveře vrat, přišla poslechnout děvečka jménem Rhódé, |
| 14. a rozpoznavši Petrův hlas, radostí vrata neotevřela, nýbrž vběhla a podala zprávu, že před vraty stojí Petr. |
| 15. Oni však k ní řekli: Šílíš. Ale ona neústupně tvrdila, že se věc má tak. Tu oni pravili: Je to jeho anděl. |
| 16. Petr však klepat nepřestával, i otevřeli a uviděli ho a užasli. |
| 17. I pokynuv jim rukou, by mlčeli, vylíčil [jim], jak ho *Pán vyvedl z vězení, a řekl: Podejte o těchto věcech zprávu Jakubovi a bratrům. A vyšed odebral se na jiné místo. |
| 18. A když nastal den, byl mezi těmi vojáky nemalý rozruch, co se to s Petrem stalo; |
| 19. a Héródés, vykonav po něm pátrání a nedopadnuv ho, vyšetřil ty hlídače a poručil, by byli odvedeni. A sešed z Júdska do Césareje, prodléval tam. |
| 20. Byl pak v hněvivé rozepři s Tyřany a Sidóňany; oni se však k němu jednomyslně dostavili a získavše přízeň Blasta, králova komořího, vyprošovali si mír, protože jejich kraj byl vyživován z králova. |
| 21. A v určený den k nim Héródés, oděv se v královský úbor a usednuv na vyvýšené sedadlo, měl veřejný projev, |
| 22. shluk lidu pak k tomu volal: Hlas boha a ne člověka! |
| 23. A okamžitě ho za to, že nevzdal slávu Bohu, udeřil anděl PÁNĚ, i vypustil duši, byv rozežrán červy. |
| 24. Boží slovo se však vzmáhalo a šířilo. |
| 25. A Barnabas a Saul, splnivše svou službu, se z Jerúsaléma vrátili zpět, přibravše s sebou i Jana, jemuž bylo přezděno Marek. |