A A A A A
Bible za jeden rok
Červenec 25

Nehemjáš 1:1-11
1. Slova Nechemji, syna Chachaljova. I stalo se v měsíci Kislévu, dvacátého roku, když jsem já byl v Šúšánu, v hrad ě,
2. že přišel Chanání, jeden z mých bratrů, on a jistí muži z Júdy; i otázal jsem se jich na Júdovce, uniknuvší, kteří zbyli ze zajetí, a na Jerúsalém,
3. a řekli mi: Ti zbývající, kteří zbyli ze zajetí, jsou tam, v té správní oblasti, ve velikém soužení a v hanbě, a zeď Jerúsaléma je pobořena a její brány jsou sežehnuty ohněm.
4. I stalo se za mého uslyšení těchto slov, že jsem usedl a rozplakal se, i zarmoutil jsem se na několik dní a jal jsem se postit a modlit před tváří Boha nebes
5. a říkat: Ach, Hospodine, Bože nebes, jenž jsi BŮH veliký a hrozný, dbající smlouvy a laskavý k milujícím ho a k dbajícím jeho rozkazů,
6. kéž je, prosím, tvé ucho pozorné a tvé oči otevřené k naklonění sluchu k modlitbě tvého nevolníka, jíž se já dnes modlím před tvou tváří dnem i nocí za děti Isráélovy, tvé nevolníky, a činím vyznání za hříchy dětí Isráélových, jimiž jsme vůči tobě zhřešili - zhřešili jsme, i já a dům mého otce,
7. velmi zvráceně jsme se vůči tobě zachovali, aniž jsme dodrželi rozkazy a ustanovení a předpisy, jež jsi přikázal Mojžíšovi, svému nevolníku.
8. Buď, prosím, pamětliv slova, jež jsi Mojžíšovi, svému nevolníku, přikázal výrokem: Vy se budete dopouštět nevěrnosti, já vás budu rozptylovat mezi národnosti;
9. pakli se budete vracet ke mně a dbát mých rozkazů a vykonávat je, byť byli vaši zahnaní na konci nebes, budu je odtamtud shromažďovat a přivádět je k místu, jež jsem vyvolil, abych tam dal pobývat svému jménu.
10. Vždyť oni jsou tvoji nevolníci a tvůj lid, jejž jsi vykoupil svou velikou mocí a svou silnou rukou, -
11. ach, Pane, kéž je, prosím, tvé ucho pozorné k modlitbě tvého nevolníka a k modlitbě tvých nevolníků, již touží mít tvé jméno v úctě, a dopřej dnes, prosím, zdaru svému nevolníku a dej mu dojít soucitu před tváří tohoto muže! Já jsem totiž byl číšníkem královým.

Nehemjáš 2:1-20
1. A v měsíci Nísánu dvacátého roku Artachšastea, krále, se stalo, že před jeho tváří bylo víno, i pozvedl jsem to víno a po dal králi. A nebýval jsem před jeho tváří zasmušilý;
2. a král mi řekl: Proč je tvá tvář zasmušilá, a č ty nejsi nemocen? Toto není než trápení srdce. I ulekl jsem se velmi velice
3. a řekl jsem králi: Kéž král žije navždy! Jak by se má tvář nezasmušovala, když to město, jež je pohřebištěm mých otců, je zpustošeno a jeho brány jsou pohlceny ohněm?
4. A král mi řekl: Očpak ti jde? I pomodlil jsem se k Bohu nebes
5. a řekl jsem králi: Je- li to králi vhod a je-li tvůj nevolník vhod tvé tváři, abys mě ráčil vyslat do Júdy, do města hrobů mých otců, a ť je mohu vybudovat.
6. A král mi řekl (a vedle něho seděla králová ): Dokdy má trvat tvá cesta a kdy se chceš vrátit? A tváři králově bylo vhod, a by mě vyslal, když jsem mu u dal jistý čas;
7. a řekl jsem králi: Je- li to králi vhod, měli by mi dát dopisy k místodržícím na druhé straně Řeky, aby mě nechávali procházet, až abych mohl vstoupit do Júdy,
8. a dopis Ásáfovi, opatrovníku lesa, jenž patří králi, aby mi dával dříví na zastřešení bran hradu, jenž patří k domu, a na zdi města a na dům, do něhož bych mohl vejít. To mi podle dobré ruky mého Boha nade mnou král dal.
9. Přišel jsem tedy k místodržícím na druhé straně Řeky a odevz dal jsem jim dopisy královy; a král se mnou byl poslal velitele vojska a jezdce.
10. To když uslyšel Sanballat, Chóróní, a Tóvijjá, služebník Ammóního, bylo jim velmi nepříjemné, že někdo přišel sledovat dobro dětí Isráélových.
11. A když jsem přišel do Jerúsaléma a po byl tam tři dni,
12. vstal jsem v noci, já a se mnou něco málo mužů, aniž jsem komu oznámil, co pro Jerúsalém učinit můj Bůh dal do mého srdce, a dobytčete se mnou nebylo, leč dobytče, na němž jsem já jel;
13. a vyjel jsem v noci branou Průrvy a naproti prameni Draka a k bráně Hnoje a jal jsem se konat bedlivé pozorování na zdech Jerúsaléma, jež byly pobořeny, a jeho brány byly pohlceny ohněm.
14. A pokročil jsem k bráně Pramene a ke královu rybníku, kde pro dobytče pode mnou nebylo místa k projití;
15. jal jsem se tedy v noci vystupovat údolím a konat bedlivé pozorování na zdi; a obrátil jsem se zpět a vstoupil jsem branou Průrvy; tak jsem se vrátil,
16. aniž zmocněnci věděli, kam jsem odešel a co jsem já činil, neboť jsem Júdovcům, a ni kněžím a ni urozeným a ni zmocněncům a ni ostatním, konajícím práci, doposud nebyl podal zprávu.
17. A řekl jsem k nim: Vy vidíte bídu, v níž my jsme, že Jerúsalém je zpustošen a jeho brány jsou sežehnuty ohněm; pojďte, a ť budujeme zeď Jerúsaléma, a ť již nejsme hanbou.
18. A podal jsem jim zprávu o ruce mého Boha, jak dobrá ona byla nade mnou, a také o slovech králových, jež mi řekl; i řekli: Vstávejme a budujme! A posilnili své ruce k dobrému.
19. To když uslyšel Sanballat, Chóróní, a Tóvijjá, služebník Ammóního, a Gešem, Arab, jali se nám vysmívat a pohrdavě na nás hledět a říkat: Co je toto za věc, již vy děláte? Zda se chcete bouřit proti králi?
20. I odpověděl jsem jim slovem a řekl jsem jim: Bůh nebes, on nám bude dopřávat zdaru a my, jeho nevolníci, budeme vstávat a jmeme se budovat, vy však v Jerúsalémě nemáte podílu a ni oprávnění a ni památky.

Žalmy 88:11-18
11. Zda se o tvé laskavosti vypravuje v hrobě, o tvé věrnosti v místě zkázy?
12. Zda bude ve tmě poznávána tvá divotvornost a tvá spravedlnost v zemi zapomenutí?
13. A já k tobě, Hospodine, volám o pomoc a za jitra ti vstříc vychází má modlitba;
14. nač, Hospodine, odhazuješ mou duši, zakrýváš přede mnou svou tvář?
15. Já jsem sužován a od mládí umírám, snáším tvé hrůzy, jsem bezradný;
16. přešly přes mne projevy tvého popuzení, tvé přístrachy mě dorazily,
17. obklopují mě po celý den jako vody, vespolek proti mně zavedly obklíčení;
18. vzdálil jsi ode mne milujícího i přítele, moji známí - temnota.

Přísloví 21:25-26
25. Lenocha usmrcuje jeho žádostivost, neboť jeho ruce se zpěčují pracovat;
26. po celý den se žádostivě projevuje svou žádostivostí; a le spravedlivý dává a neujímá.

Skutky Apoštolské 25:1-27
1. Festus tedy, nastoupiv ve správní oblasti, vystoupil po třech dnech z Césareje do Jerúsaléma;
2. i podali mu velekněží a předáci Židů udání proti Pavlovi a snažně ho žádali,
3. vyprošujíce si to jako milost vůči němu, tak, aby si ho obeslal do Jerúsaléma, a strojili zálohu, by ho po cestě odpravili.
4. Jenže Festus odpověděl, že Pavel je střežen v Césarei a on sám že se hodlá vbrzku ubírat pryč.
5. Nechť tedy ti, kteří jsou vlivní mezi vámi, dí, také sestoupí, a jestliže při tomto muži něco je, nechť ho obžalovávají.
6. A prodlev mezi nimi ne více dní než osm nebo deset, sestoupil do Césareje a nazítří, usednuv na soudcovský stolec, poručil, by Pavel byl přiveden.
7. A když se dostavil, stanuli Židé, kteří sestoupili z Jerúsaléma, vůkol něho a vznášeli mnohá a těžká obvinění, jichž nebyli schopni dokázat;
8. přitom se Pavel obhajoval: Ani proti zákonu Židů ani proti CHRÁMU ani proti císaři jsem ničím nezhřešil.
9. Festus však, chtěje se Židům zavděčit, řekl Pavlovi v odpověď: Chceš vystoupit do Jerúsaléma a být stran těchto věcí souzen v mé přítomnosti tam?
10. Pavel však řekl: Stojím před soudcovským stolcem císařovým a je záhodno, bych byl souzen zde. Židům jsem ničím neuškodil, jak i ty velmi dobře víš.
11. Nuže tedy, jsem-li škůdce a spáchal -li jsem co hodného smrti, nezpěčuji se umřít, není-li však z těch věcí, z nichž mě tito obžalovávají, nic pravda, nemůže mě jim nikdo vydat na pospas. Odvolávám se k císaři.
12. Tu Festus, domluviv se s poradním sborem, odpověděl: K císaři ses odvolal, k císaři se odebereš.
13. A když přešlo několik dní, zavítali do Césareje Agrippa, král, a Berniké, by Festa pozdravili;
14. a jak tam prodleli mnoho dní, předložil Festus králi Pavlovu záležitost, pravě: Je jakýsi muž, zanechaný jako vězeň od Felixe,
15. stran něhož mi, když jsem přibyl do Jerúsaléma, podali velekněží a starší Židů udání, dožadujíce se proti němu odsuzujícího nálezu.
16. Odpověděl jsem k nim: Není obyčejem Římanů vydat nějakého člověka v záhubu dříve než by obžalovaný stál žalobcům tváří v tvář a než by se mu stran stížnosti dostalo příležitosti k obhajobě.
17. Jak se sem tedy sešli, usedl jsem, nečině žádného odkladu, dalšího dne na soudcovský stolec a poručil, by ten muž byl přiveden;
18. když se však žalobcové postavili, nevznášeli proti němu žádného obvinění z těch věcí, jakých jsem se já domýšlel,
19. nýbrž s ním měli jakési hádky o tom svém náboženství a o jakémsi zemřelém Ježíšovi, o němž Pavel tvrdil, že žije.
20. Já pak, nevěda si co do vyšetřování těchto věcí rady, jsem pravil: Byl by ochoten ubírat se do Jerúsaléma a být stran těchto věcí souzen tam?
21. Když se však Pavel odvolal, by zůstal střežen až do rozsudku Velebného, poručil jsem, by byl střežen až dotud, než ho k císaři pošlu.
22. A Agrippa k Festovi [děl]: Sám bych si také chtěl toho člověka poslechnout. Zítra, dí, si ho poslechneš.
23. Nazítří tedy, když přišel Agrippa a Berniké s velikou okázalostí a vešli s vysokým důstojnictvem a význačnými muži města do přijímací dvorany, a když Festus poručil, byl Pavel přiveden
24. a Festus dí: Agrippo, králi, a všichni vy s námi přítomní mužové, spatřujete tohoto, stran něhož se na mne obrátilo veškeré množství Židů i v Jerúsalémě i zde, a volali proti němu, že nemá dále žít.
25. Když jsem si však já zjistil, že nic hodného smrti nespáchal, a ježto se tento sám odvolal k Velebnému, rozhodl jsem se posílat ho,
26. nemám však nic spolehlivého, co o něm pánu napsat; proto jsem ho přivedl před vás a zejména před tebe, králi Agrippo, tak abych měl, až se výslech vykoná, co bych napsal.
27. Zdá se mi totiž nesmyslné při posílání vězně neoznámit i obvinění, jež proti němu jsou.