| 2 Letopisu 21:1-20 |
| 1. I ulehl Jehóšáfát se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávídově; a kralování se místo něho ujal Jehórám, jeho syn; |
| 2. ten měl bratry, syny Jehóšáfátovy: Azarju a Jechíéla a Zecharjáhúa a Azarjáhúa a Mícháéla a Šefatjáhúa; tito všichni byli synové Jehóšáfáta, krále Isráélova, |
| 3. a jejich otec jim dal mnoho darů ve stříbře a ve zlatě a v cennostech s městy s opevnění mi v Júdovi, a le kralování dal Jehórámovi, neboť on byl prvorozený; |
| 4. a když Jehórám povstal nad královstvím svého otce a upevnil svou moc, pozabíjel mečem všechny své bratry a také některé z hlav Isráélových. |
| 5. Jehórám byl při započetí svého kralování ve věku třiceti a dvou let a kraloval v Jerúsalémě osm let |
| 6. a jal se chodit cestou králů Isráélových podle toho, co činili, dům Acheávův, neboť se mu dcera Acheávova stala ženou, i jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé. |
| 7. Hospodin však nechtěl dům Dávídův vyhubit, vzhledem k smlouvě, již uzavřel vzhledem k Dávídovi, a podle toho, že mu slíbil dát lampu, i jeho synům, na všechny dni. |
| 8. V jeho dnech se zpod ruky Júdovy vzepřel Edóm a v kralování nad sebou uvedli krále; |
| 9. i přešel Jehórám se svými veliteli a s ním všechny vozy, a stalo se, že v noci vstal a pobil Edóma, jenž se k němu vůkol přiblížil, i s veliteli vozů. |
| 10. A le Edóm ve vzpouře zpod ruky Júdovy zůstal až po tento den. Tehdy, v onen čas, se zpod jeho ruky vzpírala Livná, neboť opustil Hospodina, Boha svých otců. |
| 11. On na horách Júdových zřídil i výšiny a způsobil smilnění obyvatel Jerúsaléma, a Júdu svedl. |
| 12. I přišlo k němu psaní od Élijjáhúa, proroka, s výrokem: Takto řekl Hospodin, Bůh Dávída, tvého otce: Za to, že nechodíš cestami Jehóšáfáta, svého otce, a po cestách Ásy, krále Júdova, |
| 13. nýbrž chodíš cestami králů Isráélových, a způsobil jsi smilnění Júdy a obyvatel Jerúsaléma, jako působil smilnění dům Acheávův, a také své bratry, dům svého otce, lepší než ty, jsi pozabíjel, |
| 14. hle, Hospodin se chystá velikou ranou zraňovat v tvém lidu a mezi tvými syny a mezi tvými ženami a ve všem tvém jmění, |
| 15. a tebe velmi zlou nemocí, onemocněním tvých útrob, až od té nemoci budou tvé útroby den co den vycházet. |
| 16. A Hospodin proti Jehórámovi vzbudil ducha Pelištím a Arabů, kteří byli na straně Kúším, |
| 17. t i vystoupili proti Júdovi a rozvrátili jej a zmocnili se všeho jmění, jež bylo nalezeno v králově domě, a i jeho synů a jeho žen, a nezbylo mu syna, leč Jehóácház, nejmladší z jeho synů. |
| 18. A po tomto všem ho Hospodin ranil nemocí v jeho útrobách, takže nebylo vyhojení, |
| 19. a v dalších dnech, totiž za času uplynutí dní, dvou let, se stalo, že vyšly jeho útroby, takže ve velmi zlém utrpení umřel; a neuspořádali mu, jeho lid, oheň, jako oheň jeho otců m. |
| 20. Při započetí svého kralování byl ve věku třiceti a dvou let a kraloval v Jerúsalémě osm let a odešel, aniž kdo po něm toužil; a pohřbili ho ve městě Dávídově, a le ne v hrobech králů. |
| 2 Letopisu 22:1-12 |
| 1. A obyvatelé Jerúsaléma uvedli místo něho v kralování Achaz-jáhúa, jeho nejmladšího syna, neboť všechny starší pozabíjela záškodnická banda, jež přišla mezi Araby do tábora; kralování se tedy ujal Achaz-jáhú, syn Jehóráma, krále Júdova. |
| 2. Při započetí svého kralování byl Achazjáhú ve věku dvaceti a dvou let a jeden rok kraloval v Jerúsalémě, a jméno jeho matky Athaljáhú, dcera Omrího. |
| 3. I on se jal chodit cestami domu Acheávova, neboť jeho matka se stala jeho rádkyní k zlovolnému jednání; |
| 4. i jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, jako dům Acheávův, neboť oni se mu po smrti jeho otce stali rádci jemu k záhubě. |
| 5. I podle jejich rady se jal chodit a šel s Jehórámem, synem Acheávovým, králem Isráélovým, do války proti Chazáélovi, králi Arámu, v Rámóth-Gileád. A Arammím Jóráma zasáhli, |
| 6. i vrátil se v Jizreeli se dát vyhojit, totiž rány, jimiž ho zasáhli v Rámě při jeho bojování s Chazáélem, králem Arámu, a Azarjáhú, syn Jehórámův, král Júdův, sestoupil podívat se na Jehóráma, syna Acheávova, v Jizreeli, neboť on byl ochromen, |
| 7. a le od Boha nastala Achazjáhúova zkáza jeho příchodem k Jórámovi; když totiž přišel, vytáhl s Jehórámem proti Jéhúovi, synu Nimšího, jehož Hospodin pomazal k vytětí domu Acheávova, |
| 8. a za Jéhúova vykonávání soudu při domě Acheávově se stalo, že zastihl hodnostáře Júdovy a syny bratrů Achazjáhúových, obsluhující Achazjáhúa, a pozabíjel je, |
| 9. a jal se hledat Achazjáhúa a dopadli ho, když on se ukrýval v Šómrónu, a přivedli ho k Jéhúovi a usmrtili ho; a pohřbili ho, neboť řekli: Byl to syn Jehóšáfáta, jenž celým svým srdcem vyhledával Hospodina. A dům Achazjáhúův neměl, kdo by podržel schopnost ke kralování. |
| 10. A když Athaljáhú, matka Achazjáhúova, shledala, že její syn umřel, vstala a všechno símě království domu Júdova zahubila; |
| 11. a le Jehóšaveath, dcera králova, vzala Jóáše, syna Achazjáhúova (totiž ukradla ho zprostřed synů králových, již byli určeni k usmrcení ), a dala jeho a jeho kojnou do ložnice. Tak ho Jehóšaveath, dcera krále Jehóráma, žena Jehójády, kněze (neboť ona byla sestra Achazjáhúova), ukryla před tváří Athaljáhúinou, takže ho neusmrtila; |
| 12. i zůstal s ní, v Božím domě se skrývaje, po šest let. Nad zemí kralovala Athaljáhú. |
| Žalmy 83:1-8 |
| 1. (Píseň. Zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa.) Bože, kéž nemáš klid, kéž nemlčíš a nejsi nečinným, BOŽE, |
| 2. vždyť hle, tvoji nepřátelé hlučí a nenávidící tě pozvedají hlavu, |
| 3. proti tvému lidu lstivě konají tajnou poradu a vymýšlejí plány proti tvým uchraňovaným. |
| 4. Říkají: Pojďte, a ť je můžeme vyhubit, aby nebyli národem, a ť se již jméno Isráélovo nepřipomíná! |
| 5. Ano, uradili se vespolek v srdci, proti tobě uzavírají smlouvu, |
| 6. stany Edómovy a Jišmaélím, Móáv a Hagrím, |
| 7. Geval a Ammón a Amálék, Pelešeth s obyvateli Córu, |
| 8. i Aššúr se s nimi spojil; stali se paží synům Lótovým. Seláh. |
| Přísloví 21:1-1 |
| 1. Srdce královo v ruce Hospodinově - potoky vod; k čemukoli, v čem si libuje, je naklání. |
| Skutky Apoštolské 17:16-34 |
| 16. Když je však Pavel v Athénách vyčkával, byl v něm jeho duch bolestně drážděn, když pozoroval, jak to město je samá modla. |
| 17. Tak tedy rozmlouval v synagoze s Židy a těmi, kdo uctívali Boha, a na tržišti každý den s těmi, kdo se naskytovali; |
| 18. také však se s ním utkávali někteří z epikúrovských a stoických mudrců. A někteří říkali: Co asi tento mluvka chce povídat? A druzí: Zdá se, že je to zvěstovatel cizích božstev; protože [jim] hlásal blahou zvěst o Ježíšovi a opětovném vstání. |
| 19. I chytili ho a zavedli na Areopag a pravili: Můžeme zvědět, jaká je tato nová nauka, od tebe hlásaná? |
| 20. Vnášíš totiž do našich uší jakési udivující věci; chceme tedy zvědět, co tyto věci mají znamenat. |
| 21. Všichni Athéňané totiž a mezi nimi pobývající cizinci trávili čas jedině povídáním a posloucháním něčeho stále novějšího. |
| 22. A Pavel, postaviv se uprostřed Areopagu, děl: Muži athénští, po všech stránkách pozoruji, že jste nad jiné oddáni klanění božstvům. |
| 23. Když jsem totiž tudy procházel a důkladně prohlížel předměty vašeho uctívání, přišel jsem i na oltářík, na němž bylo napsáno: Neznámému Bohu. Tohoto tedy, jehož uctíváte a neznáte, vám já zvěstuji. |
| 24. Tento Bůh, jenž učinil svět a vše, co v něm je, ten, jsa Pán nebe i země, nebydlí v chrámech rukama zhotovených, |
| 25. aniž se dává ošetřovat rukama lidí, jako by ještě něco potřeboval - dáváť sám život a dech a všechny věci všem. |
| 26. I učinil z jedné krve všechny národy lidí, by bydleli na vší tváři země, a určil příslušná období a ohraničení jejich osídlení, |
| 27. by Boha hledali, mohli-li by ho vůbec nějak nahmatat a najít, ač ovšem ani od jednoho z nás není daleko; |
| 28. v něm přece žijeme a hýbáme se a jsme - jak řekli i někteří z básníků mezi vámi: Jsme přece i jeho potomstvo. |
| 29. Jsme-li tedy v postavení Božího potomstva, nesmíme se domnívat, že to, co je Božské, je podobno zlatu nebo stříbru nebo kameni, ryteckému výtvoru zručnosti a důmyslu člověka. |
| 30. Bůh tedy sice ty to časy neznalosti přehlédl, nyní však lidem velí, by se všichni všude káli, |
| 31. protože ustanovil den, v němž obydlenou zemi hodlá v spravedlnosti soudit skrze muže, jehož určil; důkaz všem podal tím, že mu dal vstát zprostřed mrtvých. |
| 32. A když uslyšeli o vstání mrtvých, tropili si někteří úštěpky a někteří zase řekli: Vyslechneme tě stran tohoto i podruhé. |
| 33. Tak Pavel vyšel z jejich středu, |
| 34. někteří lidé se však k němu připojili a uvěřili, mezi nimi i Dionysios, areopagita, a žena jménem Damaris a jiní s nimi. |