A A A A A
Bible za jeden rok
Červen 28

1 Letopisu 19:1-19
1. A potom se stalo, že umřel Nácháš, král dětí Ammónových, a místo něho se ujal kralování Chánún, jeho syn.
2. A Dávíd si řekl: Měl bych projevit soucit s Chánúnem, synem Náchášovým, neboť jeho otec projevil soucit se mnou. Dávíd tedy poslal posly k jeho útěše nad jeho otcem, když však služebníci Dávídovi přišli do země dětí Ammónových k Chánúnovi k jeho útěše,
3. řekli hodnostáři dětí Ammónových Chánúnovi: Zda je Dávíd v tvých očích ctitelem tvého otce, že ti poslal těšitele? Zda jeho služebníci nepřišli k tobě vzhledem k vyšetření a k podvrácení a k proslídění země?
4. Chánún tedy Dávídovy služebníky vzal a oholil je a v polovici odstříhal jejich roucha až po jejich rozkroky a propustil je.
5. A šli a podali o těch mužích zprávu Dávídovi, i poslal jim vstříc, neboť ti muži byli velmi zostuzeni, a vzkázal král: Zůstaňte v Jeríchu, než vaše brady budou moci zarůst; pak se vrátíte.
6. A synové Ammónovi shledali, že se u Dávída zošklivili; i poslal Chánún a synové Ammónovi tisíc kikkárů stříbra k najmutí si vozů a jezdců na koních od Aráma-naharajim a od Aráma Maachy a z Cóvy;
7. i najali si dva a třicet tisíc vozů a krále Maachy a jeho lid; ti přišli a utábořili se před Médevou a synové Ammónovi se shromáždili ze svých měst a přišli k bitvě.
8. To když Dávíd uslyšel, poslal Jóáva a všechno vojsko hrdinů;
9. a synové Ammónovi vytáhli a seřadili se k boj i u vchod u do města, a králové, kteří přišli, byli o samotě v poli.
10. A když Jóáv shledal, že se bitevní čára k němu do stala předem i zadem, vybral ze všech vybraných v Isráélovi, jež seřadil vstříc Arámovi,
11. a ostatek lidu dal pod velení Avíšaje, svého bratra, a seřadil je vstříc synům Ammónovým
12. a řekl: Bude-li Arám silnější než já, pak mi budeš vysvobozením, a budou-li synové Ammónovi silnější než ty, pak budu pomáhat tobě.
13. Buď silný a dodejme si odvahy v prospěch našeho lidu a v prospěch měst našeho Boha, a Hospodin nechť činí, co bude dobré v jeho očích.
14. I přikročil Jóáv a lid, jenž byl s ním, vůči tváři Arámově k boji, i prchli před jejich tváří;
15. a když uviděli synové Ammónovi, že prchl Arám, prchli i oni před tváří Avíšaje, bratra Jóávova, a vešli do města, a Jóáv vešel do Jerúsalém a.
16. A když Arám ci shledali, že jsou před tváří Isráélovou poraženi, poslali posly a dali vyvést Aráma, jenž byl z druhé strany Řeky, a Šófacha, velitele vojska Hadar-ezerova, před jejich tváří.
17. To bylo oznámeno Dávídovi; ten shromáždil všechen Isráél a překročil Jordán a přišel na ně a utvořil šik proti nim; a no, Dávíd vstříc Arámovi utvořil bitevní šik, i jali se s ním bojovat;
18. a Arám z přítomnosti tváře Isráélovy prchl a Dávíd z Aráma pobil sedm tisíc jezdců na vozech a čtyřicet tisíc mužů pěších, a Šófacha, velitele vojska, usmrtil.
19. A když služebníci Hadar-ezerovi shledali, že jsou před tváří Isráélovou poraženi, uzavřeli s Dávídem mír a jali se mu sloužit; a Arámovi se znechtělo ještě pomáhat synům Ammónovým.

1 Letopisu 20:1-8
1. A za času návratu roku, za času vyjíždění králů, se stalo, že Jóáv vy vedl mohutné vojsko a zpustošil zem dětí Ammónových, a přitáhl a oblehl Rabbu; a Dávíd zůstal v Jerúsalémě. A Jóáv Rabbu vybil a zbořil ji,
2. a Dávíd vzal korunu jejich krále z jeho hlavy a shledal u ní váhu kikkáru zlata a drahé kameny na ní; i do stala se na hlavu Dávídovu. A vynesl lup z města, veliké množství;
3. a lid, jenž v něm byl, vyvedl a přikázal k pilám a k branám ze železa; a no, k pilám; a tak činil Dávíd všem městům dětí Ammónových. I vrátil se Dávíd a všechen lid v Jerúsalém.
4. A potom se stalo, že povstala bitva s Pelištím v Gezeru; tehdy Sibbechaj, Chusáthí, skolil Sippaje ze zplozenců Ráfy, i byli pokořeni.
5. A ještě na stala bitva s Pelištím a Elchánán, syn Jáírův, skolil Lachmího, bratra Goljátha, Gittího, jehož kopí dřevce bylo jako vratidlo tkalců.
6. A ještě na stala bitva v Gathu, kde se vyskytl muž vysoké postavy, a prstů měl šest a šest, dvacet a čtyři, a i on byl zplozen Ráfou;
7. a když Isráéle potupil, skolil ho Jehónáthán, syn Šimey, bratra Dávídova.
8. Tito byli zplozeni Ráfou v Gathu a padli rukou Dávídovou a rukou jeho služebníků.

Žalmy 78:26-33
26. způsobil zadutí východního větru, svou silou při hnal vítr jižní
27. a jal se na ně dštít masem jako prachem, a no, ptactvem s křídly jako pískem moří,
28. tomu dal napadat v nitro jeho tábora, vůkol k jeho obydlím,
29. i najedli se a velmi se nasytili, neboť jim přinesl jejich tužbu.
30. Neodstoupili od své tužby, jejich pokrm byl ještě v jejich ústech,
31. když se proti nim pozvedl Boží hněv, i jal se zabíjet mezi jejich výkvětem, srážet jinochy Isráélovy.
32. Při tomto všem ještě hřešili, aniž věřili v jeho divy,
33. i jal se ukončovat jejich dni v marnosti a jejich léta v neštěstí;

Přísloví 19:27-29
27. Přestaň, můj synu, poslouchat nabádání k poblouzení od výroků poznání.
28. Svědek ničemnosti zesměšňuje právo a ústa zlovolných pohlcují špatnost;
29. posměvačům jsou připraveny soudy a hřbetu zpozdilých štulce.

Skutky Apoštolské 8:26-40
26. K Filipovi však promluvil anděl PÁNĚ, pravě: Vstaň a ubírej se k jihu na tu cestu, jež od Jerúsaléma sestupuje ke Gaze; ta je pustá.
27. I vstal a odebral se, a hle, jeden Éthiop, komorník mající moc u kandaky, královny Éthiopů, jenž byl nade vším jejím korunním pokladem, jenž se byl přišel do Jerúsaléma klanět,
28. se vracel zpět a seděl na svém voze a četl proroka Isaiáše.
29. A Duch Filipovi řekl: Přistup a připoj se k tomuto vozu.
30. A Filip přiběhl a zaslechl ho, jak čte proroka Isaiáše; i řekl: Zdalipak aspoň víš, co čteš?
31. A on řekl: Jakpak bych mohl, leč by mě do toho někdo uvedl? A pobídl Filipa, by vystoupil a usedl s ním.
32. A ten oddíl Písma, jejž četl, byl tento: Byl odveden na zabití jako ovce; a tak neotvírá svá ústa, jako beránek je bezhlasý v přítomnosti toho, kdo ho stříhá.
33. V jeho ponížení bylo jeho právo odstraněno, i kdo vylíčí jeho pokolení? Vždyť se jeho život odstraňuje ze země.
34. A ten komorník Filipovi v odpověď řekl: Prosím tě, o kom prorok toto říká? Sám o sobě či o někom jiném?
35. A Filip mu, otevřev svá ústa a počav od tohoto Písma, oznámil blahou zvěst o Ježíšovi.
36. A jak se cestou ubírali, přišli k jakési vodě, a komorník děl: Hle, voda; co mi brání, bych byl pokřtěn?
37. ---
38. I poručil, by se vůz zastavil, a oba do té vody sestoupili, i Filip i komorník, a pokřtil ho.
39. A když z té vody vystoupili, uchvátil Filipa Duch *Páně a komorník ho již neuviděl, neboť se radostně ubíral svou cestou.
40. A Filip se našel v Azótu, a procházeje hlásal všem městům blahou zvěst, až přišel do Césareje.