A A A A A
Bible za jeden rok
Červen 10

2 Královská 7:1-20
1. A Elíšá řekl: Slyšte slovo Hospodinovo: Takto řekl Hospodin: Zítra okolo této doby bude v bráně Šómrónu seá jemné mouky za šekl a dvě sey ječmene za šekl.
2. A důstojník, jenž patřil králi, - na jeho ruku spoléhal, - Božímu muži odpověděl a řekl: Hle, Hospodin zřizuje výpusti v nebesích, zda se však může uskutečnit toto slovo? I řekl: Hle tě, svýma očima to vida, přece z toho nebudeš jíst.
3. A u vchod u do brány se vyskytli čtyři muži postižení malomocenstvím; ti řekli, jeden k druhému: Co my tu sedíme, než umřeme?
4. Řekneme-li si: Vstupme v město, - vždyť ve městě je hlad, takže tam umřeme, a budeme-li zůstávat zde, také umřeme. Nuže tedy pojďte, vždyť můžeme přeběhnout do tábora Arámova; budou-li chtít ponechat nás naživu, budeme žít, a budou-li chtít nás usmrtit, stejně umřeme.
5. I vstali v soumraku, aby vešli do tábora Arámova; když však přišli po okraj tábora Arámova, hle, nebylo tam nikoho;
6. Pán totiž dal táboru Arámovu slyšet zvuk vozů a zvuk koní, zvuk veliké vojenské moci, takže si navzájem řekli: Hle, král Isráélův na nás najal krále Chittím a krále Egypta, aby na nás přišli.
7. A v soumraku vstali a prchli a opustili své stany a své koně a své osly, tábor, jak on byl, a prchli pro své žití.
8. A tito malomocenstvím postižení přišli po konec tábora a vstoupili do jednoho stanu, kde pojedli a napili se, a vynesli odtamtud stříbro a zlato a roucha, a odebrali se a ukryli to, a vrátili se a vstoupili do dalšího stanu a vynesli odtamtud a odebrali se a ukryli to.
9. A řekli, jeden k druhému: My nejednáme správně; tento den, to je den dobré zvěsti a my mlčíme. Počkáme-li až do světla jitra, stihne nás trest za vinu, nuže tedy pojďte, a ť můžeme vstoupit a zpravit dům králův.
10. Přišli tedy a zavolali na vrátného města a podali si zprávu výrokem: Přišli jsme do tábora Arámova, a hle, nebylo tam nikoho, a ni hlasu člověka, leč koně přivázaní a oslové přivázaní a stany, jak ony byly.
11. I zavolal další vrátné; ti zpravili dům králův uvnitř
12. a král v noci vstal a řekl k svým služebníkům: Nuže, mohu vám oznámit, co nám Arám ci provedli: Vědí, že my jsme hladovi, i vyšli z tábora skrýt se v poli s výrokem: Až budou vycházet z města, pak budeme moci pochytat je živé a vstoupit do města.
13. A jeden z jeho služebníků odpověděl a řekl: Mohou tedy, prosím, vzít pět z těch zbývajících koní, kteří v něm zbyli, - hle je, jsou jako všechen dav Isráéle, ti, kteří v něm zbyli, hle je, jsou jako všechen dav Isráéle, ti, s nimiž je konec, - a můžeme poslat a budeme vidět.
14. Vzali tedy dva vozy s koňmi a král je poslal za vojskem Arámovým s výrokem: Odeberte se a vizte.
15. Ubírali se tedy za nimi po Jordán, a hle, celá cesta byla plna rouch a náčiní, jež Arám ci ve svém úzkostlivém spěchu odhodili. I vrátili se poslové a podali králi zprávu;
16. a lid vyšel, i vyplenili tábor Arámův, takže byla seá jemné mouky za šekl a dvě sey ječmene za šekl podle slova Hospodinova.
17. A král toho důstojníka, na jehož ruku spoléhal, ustanovil nad bránou, a v bráně ho ušlapali, lid, takže umřel podle toho, co promluvil Boží muž, co promluvil, když k němu král sestoupil.
18. A stalo se, jak Boží muž ke králi promluvil výrokem: Dvě sey ječmene za šekl a seá jemné mouky za šekl bude zítra okolo této doby v bráně Šómrónu;
19. a ten důstojník Božímu muži odpověděl a řekl: A č, hle, Hospodin zřizuje výpusti v nebesích, zda se může stát podle tohoto slova? I řekl: Hle, ty, svýma očima to vida, přece z toho nebudeš jíst.
20. A tak se mu stalo, a no, v bráně ho ušlapali, lid, takže umřel.

2 Královská 8:1-29
1. A Elíšá k ženě, jejíhož syna oživil, promluvil výrokem: Vstaň a odejdi, ty i tvůj dům, a pobývej, kde budeš moci pobývat, neboť Hospodin přivolal hlad; ten také do země na sedm let přijde.
2. Ta žena tedy vstala a učinila podle slova Božího muže, i odešla ona i její dům a jala se pobývat na sedm let v zemi Pelištím.
3. A po uplynutí sedmi let se stalo, že se ta žena ze země Pelištím vrátila a vydala se volat ke králi o svůj dům a o své pole.
4. A král mluvil ke Géchazímu, sluhovi Božího muže, výrokem: Nuže, vyprávěj mi o všech velikých věcech, jež učinil Elíšá.
5. A když on králi vyprávěl, jak oživil mrtvého, stalo se, že hle, ta žena, jejíhož syna oživil, ke králi volala za svůj dům a za své pole, a Géchazí řekl: Můj pane, ó králi, toto je ta žena a toto je její syn, jehož Elíšá oživil.
6. A král si na té ženě vyžádal, a by mu vyrozprávěla, a určil jí král jednoho komorníka s výrokem: Zařiď navrácení všeho, co jí patří, i všech úrod pole ode dne jejího opuštění země a ž do nynějška.
7. A Elíšá přišel v Damašek, a Ben-Hadad, král Arámu, byl nemocen; i byla mu podána zpráva výrokem: Přišel sem Boží muž.
8. A král řekl k Chazáhélovi: Vezmi v svou ruku dar a jdi Božímu muži vstříc, a dotaž se skrze něho Hospodina výrokem: Zda se z této nemoci budu moci zotavit?
9. Chazáél mu tedy vy šel vstříc a vzal v svou ruku dar, totiž všeliké bohatství Damašku, náklad čtyřiceti velbloudů, i přišel a stanul před jeho tváří a řekl: Poslal mě k tobě Ben-Hadad, král Arámu, se vzkazem: Zda se z této nemoci budu moci zotavit?
10. A Elíšá k němu řekl: Jdi, řekni: Vůbec se nebudeš moci zotavit; neboť Hospodin mi ukázal, že jistotně bude muset umřít.
11. I znehybnil a upřel svou tvář, až do rozpačitosti; pak se Boží muž rozplakal;
12. a Chazáél řekl: Proč můj pán pláče? I řekl: Neboť vím, co zlého budeš činit dětem Isráélovým: Jejich pevnosti budeš vydávat v oheň a jejich jinochy zabíjet mečem a jejich batolata rozrážet a jejich těhotné rozparovat.
13. A Chazáhél řekl: Ale čím je tvůj nevolník, ten pes, že má učinit tuto velikou věc? A Elíšá řekl: Hospodin mi tě ukázal jako krále nad Arámem.
14. A odebral se z blízkosti Elíšovy a přišel k svému pánu; ten mu řekl: Co ti řekl Elíšá? I řekl: Řekl mi: Jistotně se máš zotavit.
15. A nazítří se stalo, že vzal přikrývku, tu namočil ve vodě a prostřel na jeho tvář. A umřel a kralování se místo něho ujal Chazáhél.
16. A v pátém roce Jehóráma, syna Acheávova, krále Isráélova (a králem Júdovým byl Jehóšáfát), se kralování ujal Jehórám, syn Jehóšáfáta, krále Júdova.
17. Při započetí svého kralování byl ve věku třiceti a dvou let a osm let kraloval v Jerúsalémě.
18. A jal se chodit cestou králů Isráélových podle toho, co činili, dům Acheávův, neboť se mu za ženu do stalo dcery Acheávovy; i jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových,
19. a le Hospodin nechtěl Júdu zahubit, vzhledem k Dávidovi, podle toho, že mu slíbil dát lampu, i jeho synům, na všechny dni.
20. V jeho dnech se zpod ruky Júdovy vzepřel Edóm, takže v kralování nad sebou uvedli krále;
21. a Jórám přešel do Cáíru a s ním všechny vozy, a stalo se, že on v noci vstal a pobil Edóma, jenž se k němu vůkol přiblížil, i velitele vozů, a lid se rozprchl k svým stanům.
22. A le Edóm ve vzpouře zpod ruky Júdovy zůstal až po tento den. Tehdy, v oné době, se vzpírala Livná.
23. A ostatní věci Jórámovy a vše, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových?
24. I ulehl Jórám se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávidově; a kralování se místo něho ujal Achazjáhú, jeho syn.
25. Acházjáhú, syn Jehóráma, krále Júdova, se ujal kralování v roce dvanácti let Jóráma, syna Acheávova, krále Isráélova.
26. Při započetí svého kralování byl Acházjáhú ve věku dvaceti a dvou let a jeden rok kraloval v Jerúsalémě, a jméno jeho matky Athaljáhú, dcera Omrího, krále Isráélova.
27. A jal se chodit cestou domu Acheávova a činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, jako dům Acheávův, neboť on byl zetěm domu Acheávova.
28. A s Jórámem, synem Acheávovým, se odebral do války s Chazáélem, králem Arámu, v Rámóth-Gileádu. A Arammím Jóráma zasáhli
29. a král Jórám se vrátil dát se v Jizreeli vyhojit z ran, jimiž ho Arammím zasáhli v Rámě při jeho bojování s Chazáélem, králem Arámu. A Achazjáhú, syn Jehóráma, král Júdův, sestoupil podívat se na Jóráma, syna Acheávova, v Jizreeli, neboť on byl ochromen.

Žalmy 72:8-16
8. nechť vládne od moře k moři a od Řeky až po končiny země.
9. Před jeho tváří se musejí shýbat obyvatelé stepí a jeho nepřátelé musejí lízat prach,
10. králové Taršíše a ostrovů musejí odevzdávat dar, králové Ševy a Sevy musejí přinášet daň
11. a všichni králové se mu musejí klanět, všechny národy mu sloužit.
12. Neboť bude vyprošťovat nemajetného, volajícího o pomoc, a sužovaného, jenž nemá pomocníka,
13. bude se smilovávat nad nuzným a nemajetným a žití nemajetných bude zachraňovat,
14. bude jejich žití vykupovat z útlaku a z násilnictví a jejich krev bude drahocenná v jeho očích.
15. A nechť žije a nechť se mu dává zlato z Ševy a nechť se v jeho prospěch ustavičně děje modlitba, po celý den nechť se mu žehná.
16. Nechť je v zemi nadbytek obilí, nechť se na temenech hor klátí jako Levánón jeho úroda; a nechť z města kvetou jako bylina země.

Přísloví 18:12-13
12. Před potřením se srdce člověka vyvyšuje, a le před slávou je pokora.
13. Slovem odpovídající dříve než slyší - to je od něho pošetilost a hanba.

Jan 18:19-40
19. Velekněz se tedy Ježíše tázal na jeho učedníky a na jeho nauku.
20. Ježíš mu odpověděl: Já jsem k světu promlouval veřejně; já jsem vždy vyučoval v synagoze i v CHRÁMĚ, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem nepromluvil potajmu.
21. Co se mne dotazuješ? Dotazuj se těch, kteří uslyšeli, co jsem k nim promlouval. Hle, ti vědí, co jsem já říkal.
22. Když však řekl tyto věci, dal jeden ze zřízenců, kteří při tom stáli, Ježíšovi políček a řekl: Takto odpovídáš veleknězi?
23. Ježíš mu odpověděl: Promluvil-li jsem zle, dosvědč to zlo, pakli dobře, co mě biješ?
24. Annas ho [tedy] svázaného byl odeslal ke Kaiafovi, veleknězi.
25. Šimon-Petr však stál a ohříval se. Řekli mu tedy: Což jsi i ty z jeho učedníků? On zapřel a řekl: Nejsem.
26. Jeden z veleknězových nevolníků, jenž byl příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, praví: Neviděl jsem tě já s ním v té zahradě?
27. Petr tedy opět zapřel a hned zakokrhal kohout.
28. Ježíše tedy vedou od Kaiafy do prétoria. Bylo pak časně ráno a oni do prétoria nevstoupili, aby nebyli poskvrněni, nýbrž [aby] mohli pojíst Minutí.
29. Pilát tedy vyšel k nim a řekl: Jakou obžalobu proti tomuto člověku přinášíte?
30. Odpověděli a řekli mu: Kdyby tento nebyl pachatel zla, nebyli bychom ti ho odevzdali.
31. Pilát jim tedy řekl: Vezměte ho vy a suďte ho podle vašeho zákona. Židé mu tedy řekli: Nám není dovoleno nikoho zabít;
32. aby bylo splněno Ježíšovo slovo, jež řekl, naznačuje, jakou smrtí měl umírat.
33. Pilát tedy zase vstoupil do prétoria a zavolal Ježíše a řekl mu: Ty jsi ten Král Židů?
34. Ježíš [mu] odpověděl: Toto pravíš sám od sebe či ti to o mně řekli druzí?
35. Pilát odpověděl: Což jsem já snad Žid? Mně tě odevzdal národ tvůj a velekněží; co jsi učinil?
36. Ježíš odpověděl: Království mé není z tohoto světa; kdyby z tohoto světa bylo království mé, byli by bojovali služebníci moji, abych nebyl Židům vydán; nyní však království mé odtud není.
37. Pilát mu tedy řekl: Ty tedy přece jsi Král? Ježíš odpověděl: Ty pravíš, že já jsem Král; já jsem k tomu zrozen a do světa jsem přišel na to, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, naslouchá mému hlasu.
38. Pilát mu praví: Co je pravda? A pověděv toto, vyšel zase k Židům a praví jim: Já na něm neshledávám žádné viny.
39. Je však vaším zvykem, abych vám na Minutí jednoho propustil - jste tedy pro to, bych vám propustil tohoto Krále Židů?
40. Všichni tedy opět spustili pokřik a říkali: Tohoto ne, nýbrž Barabbu. Ten Barabbas pak byl lupič.