A A A A A
Bible za jeden rok
Červen 1

1 Královská 11:1-43
1. Král Šalomoun si však zamiloval mnoho žen-cizozemek, a to s dcerou faraonovou, - Móávek, Ammónovkyň, Edómek, Cidóňanek, Chittíjek,
2. z národů, o nichž Hospodin k dětem Isráélovým řekl: Nesmíte vstupovat mezi ně, aniž smějí oni vstupovat mezi vás; jistě by vaše srdce nakláněly za svými bohy. Na těch Šalomoun ulpěl láskou,
3. takže měl sedm set žen-princezen a tři sta souložnic, i naklonily jeho ženy jeho srdce,
4. a no, stalo se v době Šalomounova stáří, že jeho ženy naklonily jeho srdce za jinými bohy, takže jeho srdce přestalo být nerozdělené při Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce Dávida, jeho otce,
5. i jal se Šalomoun chodit za Aštóreth, bohyní Cidóním, a za Milkómem, hnusností Ammóním;
6. jal se tedy Šalomoun činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a přestal Hospodina plně následovat jako Dávid, jeho otec.
7. Tehdy Šalomoun zbudoval výšinu Kemóšovi, hnusnosti Móáva, na hoře, jež je před Jerúsalémem, a Mólechovi, hnusnosti dětí Ammónových,
8. a tak učinil pro všechny své ženy, cizozemky zakuřující a obětující svým bohům.
9. I popudil se Hospodin proti Šalomounovi, že se jeho srdce odklonilo z blízkosti Hospodina, Boha Isráélova, jenž se mu dvakrát ukázal
10. a o této věci mu rozkázal, že nemá chodit za jinými bohy, a le nedodržel, co Hospodin rozkázal.
11. Hospodin tedy Šalomounovi řekl: Protože se toto při tobě vyskytlo, že jsi nedodržel mou smlouvu a mé ustanovení, jímž jsem na tebe vložil povinnost, chci odtrhnout zajisté od tebe tvé kralování a dát je tvému služebníku;
12. ale vzhledem k Dávidovi, tvému otci, to nebudu činit v tvých dnech. Budu je vytrhovat z ruky tvého syna;
13. jen že nebudu odtrhovat celé tvé království - jeden kmen tvému synu chci dát vzhledem k Dávidovi, tvému otci, a vzhledem k Jerúsalému, jejž jsem vyvolil.
14. A Hospodin Šalomounovi vzbudil protivníka, Hadada, Edómího; ten byl ze semene králova v Edómu.
15. Stalo se totiž při Dávidově pobytu v Edómu, když Jóáv, velitel vojska, vystoupil pohřbívat zabité, že všechny mužského pohlaví v Edómu pobil
16. (neboť tam Jóáv, a všechen Isráél, zůstal šest měsíců až do vytětí všech mužského pohlaví v Edómu),
17. a le Hadad utekl, on a s ním někteří Edómijjím ze služebníků jeho otce, aby přišli do Egypt a; tehdy byl Hadad malý hoch.
18. Povstali tedy z Midjánu a přišli do Párán u a vzali některé z Páránu s sebou a přišli do Egypt a k faraonovi, králi Egypta; ten mu dal dům a určil pro něho stravu a dal mu po zem ek.
19. A Hadad našel v očích faraonových velikou přízeň, takže mu za ženu dal sestru své ženy, sestru Tachpenés, královny,
20. a sestra Tachpenés mu porodila Genuvatha, jeho syna, a toho Tachpenés vychovala uvnitř faraonova domu, takže se Genuvath do stal mezi faraonovy syny.
21. A když Hadad v Egyptě uslyšel, že Dávid ulehl se svými otci a že Jóáv, velitel vojska, je mrtev, řekl Hadad k faraonovi: Propusť mě, a ť mohu odejít do své země.
22. A farao mu řekl: Čehopak jsi ty u mne potřeben, že, hle, chceš odejít do své země? I řekl: Ne, nýbrž aby s mě, ať je jakkoli, ráčil propustit.
23. Ještě mu Bůh vzbudil protivníka, Rezóna, syna Eljádova, jenž utekl z blízkosti Hadad-ezera, krále Cóvy, svého pána,
24. a shromáždil k sobě muže a stal se, při Dávidově zabíjení jich, velitelem bandy záškodníků, i odešli v Damašek a usídlili se tam a ujali se v Damašku kralování.
25. A na všechny dni Šalomounovy se stal Isráélovi protivníkem, jako svízel, jíž byl Hadad; i zhnusilo se mu v Isráélovi a ujal se kralování nad Arámem.
26. A proti králi také pozvedl ruku Jároveám, syn Nevátův, Efráthí z Cerédy (a jméno jeho matky Cerúá, vdova ), služebník Šalomounův;
27. a toto byla příčina, že ruku proti králi pozvedl: Šalomoun se jal vybudovávat Milló a uzavírat mezeru města Dávida, jeho otce;
28. a ten muž, Jároveám, byl zdatný silák, a když si Šalomoun toho mladíka všiml, jak on vykonával práci, pověřil ho dozorem při vší robotě domu Josefova.
29. A v onen čas se stalo, že Jároveám vyšel z Jerúsaléma, a cestou ho zastihl Achijjá, Šílóní, prorok, a ten se byl přioděl novým pláštěm; a oni dva byli v poli o samotě.
30. A Achijjá se chytil za ten nový plášť, jenž byl na něm, a roztrhal jej - dvanáct útržků -
31. a řekl Jároveámovi: Vezmi si deset útržků, neboť Hospodin, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, chystám se vytrhnout království z ruky Šalomounovy a deset kmenů chci dát tobě
32. (a jeden kmen bude zůstávat jemu vzhledem k mému nevolníku Dávidovi a vzhledem k Jerúsalému, městu, v němž jsem našel zálibu, ze všech kmenů Isráélových),
33. protože mě opustili a jali se klanět Aštóreth, bohyni Cidóním, a Kemóšovi, bohu Móáva, a Milkómovi, bohu dětí Ammónových, a přestali chodit mými cestami k vykonávání toho, co je v mých očích správné, totiž mých ustanovení a mých předpisů, jako Dávid, jeho otec.
34. Nebudu však brát všechno kralování z jeho ruky, neboť ho po všechny dni jeho života chci ponechat vládcem, vzhledem k Dávidovi, svému nevolníku, jehož jsem vyvolil, jenž mé rozkazy a má ustanovení zachoval,
35. nýbrž chci vzít království z ruky jeho syna a dát je - deset kmenů - tobě,
36. a jeho synu chci ponechat jeden kmen, aby zůstávala lampa Dávidovi, mému nevolníku, po všechny dni před mou tváří v Jerúsalémě, městě, jež jsem si vyvolil k vložení tam svého jména.
37. Tebe pak chci vzít, a by s kraloval podle všeho, čeho bude žádostiva tvá duše, a by s byl králem nad Isráélem;
38. a jestliže budeš poslušen všeho, co ti budu rozkazovat, a chodit mými cestami a činit, co je správné v mých očích, k zachovávání mých ustanovení a mých rozkazů podle toho, co činil Dávid, můj nevolník, stane se, že zůstanu s tebou a zbuduji ti stálý dům, jako jsem zbudoval Dávidovi, a budu ti svěřovat Isráéle.
39. Vzhledem k tomuto totiž chci símě Dávidovo pokořit, ale ne na všechny dni.
40. A Šalomoun chtěl Jároveáma usmrtit, a le Jároveám vstal a utekl do Egypt a k Šíšakovi, králi Egypta, a až do smrti Šalomounovy v Egyptě zůstal.
41. A ostatní věci Šalomounovy a vše, co vykonal, a jeho moudrost - zda ne jsou ony vy psány na knize věcí Šalomounových?
42. A dní, co Šalomoun v Jerúsalémě kraloval nade vším Isráélem, bylo čtyřicet let;
43. i ulehl Šalomoun se svými otci a byl pohřben ve městě Dávida, svého otce. A kralování se místo něho ujal Rechaveám, jeho syn.

1 Královská 12:1-33
1. A Rechaveám se odebral v Šechem, neboť v Šechem přibyl všechen Isráél uvést ho v kralování;
2. to jak uslyšel Jároveám, syn Nevátův (neboť on ještě byl v Egyptě, kam utekl před tváří Šalomouna, krále, a v Egyptě se Jároveám usídlil,
3. i poslali a dali ho povolat ), stalo se, že přišel Jároveám a všechno sejití Isráélovo a promluvili k Rechaveámovi výrokem:
4. Tvůj otec učinil naše jho tvrdým, ty však nyní ulev na tvrdé službě tvému otci a na našem těžkém jhu, jež na nás uvalil, a budeme ti sloužit.
5. I řekl k nim: Jděte; ještě tři dni a vraťte se ke mně. I odešli - lid.
6. A král Rechaveám se jal radit se starci, kteří stávali při tváři Šalomouna, jeho otce, za jeho zůstávání na živ u, výrokem: Jak vy radíte odpovědět tomuto lidu?
7. I promluvili k němu výrokem: Budeš-li se dnes tomuto lidu projevovat služebníkem a sloužit jim a odpovídat a mluvit k nim vlídnými slovy, pak ti budou služebníky po všechny dni.
8. Opustil však radu starců, jíž mu poradili, a jal se radit s mladíky, kteří s ním vyrostli, kteří byli těmi, již stáli před jeho tváří,
9. a řekl k nim: Co radíte vy, a ť můžeme odpovědět tomuto lidu, těm, kteří ke mně promluvili výrokem: ulev na jhu, jež na nás uvalil tvůj otec?
10. A ti mladíci, kteří s ním vyrostli, k němu promluvili výrokem: Takto musíš říci tomuto lidu, těm, kteří k tobě promluvili výrokem: tvůj otec ztížil naše jho, ty však nám ulev, - takto k nim musíš mluvit: Můj malík ztloustne nad kyčle mého otce,
11. takže tedy: Můj otec na vás naložil těžké jho a já na vaše jho budu přidávat; můj otec vás trestal biči a já vás budu trestat štíry.
12. Přišli tedy, Jároveám a všechen lid, k Rechaveámovi v třetí den podle toho, co král promluvil výrokem: V třetí den se ke mně vraťte,
13. a král lidu odpověděl tvrdě, neboť opustil radu starců, jíž mu poradili,
14. a promluvil k nim podle rady mladíků výrokem: Můj otec ztížil vaše jho a já na vaše jho budu přidávat; můj otec vás trestal biči a já vás budu trestat štíry.
15. Král tedy nenaklonil sluch k lidu, neboť ze strany Hospodina nastal obrat za účelem uskutečnění jeho slova, jež Hospodin vyslovil skrze Achijju, Šílóního, k Jároveámovi, synu Nevátovu.
16. Když tedy všechen Isráél shledal, že k nim král nenaklonil sluch, odpověděli - lid - králi výrokem: Co nám je podílem v Dávidovi? Ani dědictví v synu Jíšajovu! K tvým stanům, Isráéli! Nyní si hleď svého domu, Dávide! I odešel Isráél k svým stanům,
17. a le děti Isráélovy, ty, jež bydlely ve městech Júdových, - nadále nad nimi zůstal králem Rechaveám.
18. I poslal král Rechaveám Adóráma, jenž byl nad robotou, a le naházeli na něho, všechen Isráél, kamení, takže umřel, a král Rechaveám si pospíšil vystoupit na vozidlo k uprchnutí v Jerúsalém.
19. A zůstali - Isráél - ve vzpouře proti domu Dávidovu až po tento den.
20. A jak všechen Isráél uslyšel, že se Jároveám vrátil, stalo se, že poslali a dali ho zavolat do shromáždění a uvedli ho v kralování nade vším Isráélem; nezůstalo následujících dům Dávidův kromě samotného kmene Júdova.
21. A když Rechaveám přišel v Jerúsalém, svolal všechen dům Júdův a kmen Benjámínův, sto a osmdesát tisíc vybraných válečníků k bojování s domem Isráélovým, k navrácení království Rechaveámovi, synu Šalomounovu.
22. A le k Šemaejovi, Božímu muži, se do stalo Boží slovo výrokem:
23. Prones k Rechaveámovi, synu Šalomounovu, králi Júdovu, a ke všemu domu Júdovu a Benjámínovu a ostatku lidu výrok:
24. Takto řekl Hospodin: Nesmíte vystupovat ani bojovat se svými bratry, syny Isráélovými; vraťte se každý k svému domu, neboť tato věc byla vyvolána z mé strany. I uposlechli slova Hospodinova a podle slova Hospodinova se obrátili k odchodu.
25. A Jároveám vybudoval Šechem v pohoří Efrájimově a usídlil se v něm; a vyšel odtamtud a vybudoval Penú-Él.
26. A ve svém srdci si Jároveám řekl: Nyní se kralování bude vracet domu Dávidovu;
27. bude-li tento lid vystupovat k obětování obětí v domě Hospodinově v Jerúsalémě, pak se srdce tohoto lidu vrátí k jejich pánu, k Rechaveámovi, králi Júdovu, a zabijí mě a k Rechaveámovi, králi Júdovu, se vrátí.
28. Král se tedy poradil a zhotovil dvě telata ze zlata a řekl k nim: Máte dost vystupování v Jerúsalém; hle, tvoji bohové, Isráéli, kteří tě vyvedli ze země Egypta!
29. A umístil jedno v Béth-Élu a jedno dal v Dán;
30. a tato věc nastala k hříchu, i jali se chodit, lid, před jedno až po Dán.
31. A zřídil dům výšin a zřídil kněží ze všech tříd lidu, kteří nebyli ze synů Lévího;
32. i uspořádal Jároveám slavnost, v osmém měsíci, v patnáctý den měsíce, jako slavnost v Júdovi, a jal se vznášet na oltáři - tak činil v Béth-Élu - k obětování telatům, jež zhotovil, a v Béth-Élu postavil kněží výšin, jež zřídil.
33. I jal se vznášet na oltáři, jejž zřídil v Béth-Élu, v patnáctý den, v osmém měsíci, jejž ze svého srdce vymyslil; uspořádal tedy dětem Isráélovým slavnost a na oltáři se jal vznášet, aby obracel v kouř.

Žalmy 69:5-15
5. Bože, ty víš o mé pošetilosti, aniž jsou má provinění před tebou skryta;
6. kéž se ve mně nemusejí zklamat očekávající tebe, Pane, Hospodine zástupů, kéž se za mne nemusejí stydět hledající tebe, Bože Isráélův!
7. Vždyť pro tebe snáším potupu, mou tvář přikryla hanba;
8. stal jsem se odcizeným vůči svým bratrům, a no, cizozemcem vůči synům své matky,
9. neboť mě sžírá horlivost pro tvůj dům a tupení tupících tebe napadala na mne,
10. a když jsem v postu vy plakal svou duši, stalo se mi to potupou,
11. a když jsem svým oblečením učinil pytlovinu, stal jsem se jim příslovím.
12. Baví se o mně sedící v bráně i strunové nástroje pijících lihoviny.
13. Já však - má modlitba je k tobě, Hospodine, v čas blahovůle, Bože, v hojnosti své laskavosti mi odpověz věrností k své pomoci!
14. Vyprosť mě z bahna, a ť nezapadávám, nechť jsem vyprošťován z prostřed nenávidících mě a z hlubokosti vod,
15. nechť mě proud vod nezaplavuje, a ť mě nepohlcuje hloubka, a ť jáma neuzavírá své ústí nade mnou!

Přísloví 17:20-22
20. Převrácený srdce m nedochází štěstí, a svým jazykem se sem-tam obracející u padá ve zlo.
21. Zplodivší zpozdilého - jemu je k zármutku, aniž se raduje otec blázna.
22. Radostné srdce potěšuje k uzdravení, a le zkrušený duch vysušuje kosti.

Jan 12:1-26
1. Ježíš tedy šest dní před Minutím přišel do Béthanie, kde byl Lazar, ten zemřelý, jehož Ježíš vzkřísil zprostřed mrtvých.
2. Uspořádali mu tam tedy večeři a Marta obsluhovala, Lazar však byl jeden z těch, kdo s ním leželi u stolu.
3. Marie tedy, vzavši libru voňavky z čistého nardu, velmi cenného, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela jeho nohy svými vlasy, i byl vůní té voňavky naplněn dům.
4. Jeden z jeho učedníků, Júdas Šimonův, Iskarióta, jenž ho měl vydávat, tedy praví:
5. Proč tato voňavka nebyla prodána za tři sta denárů a dána chudým?
6. Toto však řekl, ne protože mu záleželo na chudých, nýbrž protože byl zloděj a měl pokladnu a nosil, co se do ní kladlo.
7. Ježíš tedy řekl: Ponechej jí to, že to uchovala na den mé přípravy k pohřbu.
8. Chudé přece máte vždy u sebe, mne však nemáte vždy.
9. Početný dav ze Židů tedy zvěděl, že on je tam, i přišli nejen stran Ježíše, nýbrž i aby uviděli Lazara, jehož vzkřísil zprostřed mrtvých.
10. Velekněží se však usnesli, že budou usilovat o zabití i Lazara,
11. protože pro něho mnozí ze Židů odcházeli a nabývali víry v Ježíše.
12. Když nazítří uslyšel početný dav, jenž přišel k svátku, že Ježíš přichází do Jerúsaléma,
13. nabrali palmových listů a vyšli mu v ústrety, i volali: HÓSANNA, požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ, Israélův Král!
14. A Ježíš, opatřiv si oslíka, na něho usedl podle toho, jak je napsáno:
15. Neboj se, dcero Sióna; hle, přichází tvůj Král, sedě na mláděti osla.
16. Těmto věcem [pak] jeho učedníci zprvu nerozuměli, když však byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že tyto věci o něm byly napsány a že mu tyto věci učinili.
17. Ten dav tedy, jenž byl u něho, svědčil, že zavolal Lazara z hrobky a vzkřísil ho zprostřed mrtvých;
18. pro tuto příčinu mu dav také vyšel naproti, že uslyšeli, že on vykonal toto znamení.
19. Farizeové tedy k sobě navzájem řekli: Pozorujete, že nejste nic platni? Hle, svět odešel za ním.
20. I byli mezi těmi, kteří vystoupili, aby se ve svátek klaněli, jacísi Řekové;
21. ti tedy přikročili k Filipovi, jenž byl z Béthsaidy z Galileje, a žádali ho, pravíce: Pane, rádi bychom uviděli Ježíše.
22. Filip jde a říká to Ondřejovi, [a nato] jde Ondřej a Filip a říkají to Ježíšovi.
23. Ježíš jim však odpověděl, pravě: Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven.
24. Věru, věru, pravím vám: Jestliže zrno pšenice ne padne do země a neumře, zůstává ono samotné, pakli umře, nese mnoho úrody.
25. Kdo má své žití rád, ztratí je, a kdo své žití v tomto světě nenávidí, zachová je k věčnému životu.
26. Posluhuje-li kdo mně, nechť následuje mne, a kde jsem já, tam bude i posluha můj; [a] posluhuje-li kdo mně, Otec ho poctí.