A A A A A
Bible za jeden rok
Smět 8

1 Samuelova 18:1-30
1. A jak on ke králi domluvil, stalo se, že se duše Jehónáthánova spjala s duší Dávidovou, takže si ho Jehónáthán zamiloval jako svou duši;
2. a Šáúl ho v onen den vzal a nedal mu vrátit se v dům jeho otce.
3. A Jehónáthán a Dávid uzavřel i smlouvu, protože ho on miloval jako svou duši,
4. a Jehónáthán si svlékl plášť, jejž měl na sobě, a dal jej Dávidovi, i své šatstvo a ž po svůj meč a po svůj luk a po svůj opasek.
5. A Dávid se jal vycházet, kamkoli ho Šáúl posílal; počínal si rozvážně a Šáúl ho ustanovil nad bojovníky, a byl vhod všemu lidu a i všem Šáúlovým služebníkům.
6. A při jejich příchodu, při Dávidově návratu od pobití Pelištího, se stalo, že ze všech měst Isráélových vstříc Šáúlovi, králi, vycházely zpívat ženy a taneční průvody za zvuků tamburíny, s veselím a s triangly,
7. a ty ženy, jež hrály, si odpovídaly a říkaly: Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce.
8. A Šáúl se velmi rozhněval, neboť tato řeč byla zlá v jeho očích, a řekl si: Dávidovi daly desetitisíce a mně daly tisíce - teď mu ještě jen kralování!
9. A od onoho dne a nadále se Šáúl na Dávida mračil.
10. A nazítří se stalo, že na Šáúla přišel mučivý duch od Boha, takže se vprostřed domu jal řádit; a Dávid svou rukou hrál jako každodenně a v ruce Šáúlově bylo kopí,
11. i hodil Šáúl tím kopím, neboť si řekl: Musím pro razit skrze Dávida i skrze stěnu. A le Dávid se před jeho tváří dvakrát vyhnul.
12. A Šáúl pocítil z přítomnosti tváře Dávidovy bázeň, neboť Hospodin byl s ním a od Šáúla se odvrátil;
13. proto ho Šáúl ze své blízkosti odstranil a ustanovil si ho velitelem tisíce, takže se jal vycházet a vstupovat před tváří lidu.
14. A Dávid se na všech svých cestách projevil jako rozvážně si počínající a Hospodin byl s ním,
15. a když Šáúl shledal, že si on velmi rozvážně počíná, dostal z něho strach,
16. a le všechen Isráél a Júdá Dávida miloval, když on vycházel a vstupoval před jejich tváří.
17. A Šáúl k Dávidovi řekl: Hle, má starší dcera Mérav; tu ti chci dát za ženu, jen mi buď zdatným mužem a bojuj boje Hospodinovy. Šáúl si totiž řekl: Nechť se na něho ne do stává ruka má, nýbrž nechť se na něho do stává ruka Pelištím.
18. A Dávid k Šáúlovi řekl: Kdo jsem já a kým je můj rod, čeleď mého otce, v Isráéli, že mám králi být zetěm?
19. A le v době, kdy se Mérav, dcera Šáúlova, měla dát Dávidovi, se stalo, že ona byla dána za ženu Adríélovi, Mechóláthímu.
20. A le Míchal, dcera Šáúlova, si Dávida zamilovala; to Šáúlovi oznámili, i byla ta věc správná v jeho očích,
21. i řekl si Šáúl: Musím mu ji dát, a ť mu je léčkou a ať se na něho do stává ruka Pelištím. A k Dávidovi Šáúl řekl: Nyní se budeš se mnou podruhé spřízňovat.
22. A svým služebníkům Šáúl rozkázal: K Dávidovi potají promluvte výrokem: Hle, král má v tobě zalíbení a všichni jeho služebníci tě milují; nyní se tedy s králem spřízni.
23. Královi služebníci tedy tato slova proslovili v uši Dávidovy a Dávid řekl: Zda je ve vašich očích bezvýznamné spříznit se s králem? A já jsem člověk chudý a bezvýznamný.
24. A Šáúlovi služebníci mu podali zprávu výrokem: Dávid se vyslovil podle těchto slov;
25. a Šáúl řekl: Takto musíte říci Dávidovi: Král nemá tužby po věně, nýbrž po stu předkožek Pelištím k pomstě na králových nepřátelích. Šáúl totiž pojal záměr nechat Dávida padnout rukou Pelištím.
26. Jeho služebníci tedy Dávidovi oznámili tato jeho slova a v Dávidových očích byla ta věc správná - spříznit se s králem. A dni se nenaplnily
27. a Dávid již povstal a odešel, on i jeho muži, a pobil z Pelištím dvě stě mužů, a Dávid přinesl jejich předkožky, i dodali je králi v plném počtu ke spříznění s králem; Šáúl mu tedy Míchal, svou dceru, dal za ženu.
28. I shledal Šáúl a poznal, že s Dávidem je Hospodin, a Míchal, dcera Šáúlova, ho milovala;
29. Šáúl tedy pociťoval ještě větší bázeň z Dávida a stal se Šáúl Dávidovi na všechny dni nepřítelem.
30. A náčelníci Pelištím se jali podnikat výpravy a za každého jejich vyjití se stávalo, že si Dávid počínal rozvážněji než všichni Šáúlovi nevolníci, a jeho jméno se stalo velmi vysoce ceněným.

1 Samuelova 19:1-24
1. A Šáúl promluvil k Jónáthánovi, svému synu, a ke všem svým služebníkům o usmrcení Dávida. A le Jehónáthán, syn Šáúlův, měl v Dávidovi veliké zalíbení;
2. podal tedy Jehónáthán Dávidovi zprávu výrokem: Šáúl, můj otec, usiluje o tvé usmrcení, nyní se tedy, prosím, za jitra měj na pozoru, a zůstaň v úkrytu a schovej se,
3. a já chci vyjít a stanout po boku svého otce v poli, kde budeš ty, a já budu o tobě mluvit k svému otci, a až uvidím, co a jak, podám ti zprávu.
4. A Jehónáthán k Šáúlovi, svému otci, o Dávidovi dobře promluvil výrokem k němu: Nechť král nehřeší proti svému nevolníku, proti Dávidovi, protože vůči tobě nezhřešil a protože jeho činy jsou pro tebe velmi dobré,
5. a no, položil své žití v svou dlaň a porazil Pelištího, takže Hospodin všemu Isráélovi způsobil veliké vysvobození - uviděl jsi a zaradoval ses; proč tedy chceš usmrcením Dávida bez příčiny hřešit proti nevinné krvi?
6. I uposlechl Šáúl na hlas Jehónáthánův a přisáhl Šáúl: Jako že je Hospodin živ - má-li být usmrcen!
7. A Jehónáthán povolal Dávida, i oznámil mu Jehónáthán všechna tato slova a uvedl Jehónáthán Dávida k Šáúlovi, i byl před jeho tváří jako předtím.
8. A opět nastala válka a Dávid vytáhl a jal se proti Pelištím bojovat a udeřil na ně velikým úderem, takže se před jeho tváří dali na útěk.
9. A le na Šáúlovi se octl mučivý duch od Hospodina, a když on seděl ve svém domě a v jeho ruce bylo jeho kopí a Dávid rukou hrál,
10. pokusil se Šáúl kopím pro razit skrze Dávida i skrze stěnu; ten před tváří Šáúlovou ucouvl, takže kopí v razil v stěnu, a Dávid prchl a vyvázl v onu noc,
11. a le Šáúl poslal do Dávidova domu posly, aby ho hlídali a za jitra aby ho usmrtili. A Dávidovi podala zprávu Míchal, jeho žena, výrokem: Nejsi-li hotov zachránit své žití té to noci, budeš ty zítra usmrcen.
12. Míchal tedy Dávida spustila oknem, i odešel a utekl a vyvázl,
13. a Míchal vzala domácí modlu, tu položila na lože, v jehož hlavy položila síťku z kozí srsti, a přikryla rouchem,
14. a když Šáúl posly poslal Dávida přivést, řekla: On stůně.
15. Šáúl tedy posly poslal Dávida prohlédnout, s výrokem: Vyneste ho na loži ke mně k jeho usmrcení.
16. A když poslové přišli, hle, na loži domácí modla a v místech jeho záhlaví síťka z kozí srsti.
17. Šáúl tedy řekl k Míchal: Proč jsi mě takto ošidila a propustila mého nepřítele, takže vyvázl? A Míchal řekla k Šáúlovi: On ke mně řekl: Propusť mě, proč tě mám usmrtit?
18. A Dávid utekl a vyvázl a přišel k Samúélovi do Rámy a oznámil mu vše, co mu Šáúl učinil; i odešel on a Samúél a usídlili se v Nájóth;
19. to bylo Šáúlovi oznámeno výrokem: Hle, Dávid je v Nájóth v Rámě.
20. Šáúl tedy poslal posly přivést Dávida; a když bylo vidět společnost prorokujících proroků a Samúéla stojícího jako dosazeného nad nimi, octl se na Šáúlových poslech Boží Duch, takže se jali prorokovat i oni.
21. To oznámili Šáúlovi, i poslal jiné posly, a le i oni se jali prorokovat; Šáúl tedy ještě poslal posly, třetí, a i oni se jali prorokovat.
22. Odešel tedy do Rámy i on; a když přišel k veliké cisterně, jež je v Séchú, otázal se: Kde je Samúél a Dávid? A řekl i mu: Hle, v Nájóth v Rámě.
23. I odešel tam, do Nájóth v Rámě, a octl se na něm - i na něm - Boží Duch, takže při chůzi stále prorokoval, až přišel do Nájóth v Rámě;
24. pak i on svlékl svá roucha a jal se i on prorokovat před tváří Samúélovou a ležel nahý po celý onen den a po celou noc. Proto říkají: Zda i Šáúl je mezi proroky?

Žalmy 58:1-11
1. (Řediteli hudby. Al-tašchéth od Dávida, michtám.) Zda vpravdě spravedlnost mlčí? Vyslovujete ji? Soudíte v upřímnosti, synové lidí?
2. Ba, v srdci působíte bezpráví, v zemi odvažujete násilí svých rukou.
3. Zlovolní se od dělohy odcizují, od lůna bloudí, mluvíce lež;
4. mají jed na způsob jedu hada; tak jako své ucho uzavírá hluchá zmije,
5. jež nechce poslouchat na hlas zaříkávačů, zaklínače zaklínadly, vycvičeného.
6. Bože, zdrť jejich zuby v jejich ústech, vylámej chrup hřivnatců, Hospodine!
7. Hrdě si vykračují - nechť se rozplývají tak jako voda; nasazuje- li své šípy, nechť se jakoby ořezávají,
8. tak jako se slimák pohybuje s rozplýváním, nechť jako potrat ženy nespatří slunce!
9. Dříve než si vaše hrnce budou moci všimnout trní, nechť to smetá, buďsi syrové, buďsi ze žár u.
10. Spravedlivý se bude radovat, když spatří pomstu, bude své kroky koupat v krvi zlovolného.
11. A člověk bude říkat: Ano, je ovoce pro spravedlivého, ano, je Bůh, soudící na zemi.

Přísloví 15:27-30
27. Dychtící po nespravedlivém zisku týrá svůj dům, a le nenávidící úplatky bude žít.
28. Srdce spravedlivého přemýšlí, co odpovědět, a le ústa zlovolných chrlí zlé věci.
29. Hospodin je daleko od zlovolných, a le modlitbu spravedlivých slyší.
30. Záře očí rozradostňuje srdce, dobrá zvěst osvěžuje kosti.

Lukáš 24:1-35
1. prvního dne týdne však na samém počátku svítání přišly k hrobce, nesouce ta vonná koření, jež připravily.
2. I našly kámen od hrobky odvalený,
3. a když vstoupily, tělo Pána Ježíše nenašly.
4. A zatímco ony byly stran toho zmateny, stalo se, že hle, stanuli při nich dva muži v zářících úborech,
5. a když ony tím byly polekány a skláněly tváře k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého mezi mrtvými?
6. Zde není, nýbrž byl vzkříšen; vzpomeňte si, jak k vám promluvil, jsa ještě v Galilei,
7. a pravil: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšníků a ukřižován, a třetího dne opět vstát.
8. I vzpomněly si na ta jeho slova,
9. a vrátivše se od té hrobky zpět, podaly o všech těchto věcech zprávu těm jedenácti a všem ostatním.
10. A to byla ta Marie z Magdaly a Jana a Marie, matka Jakubova, a ostatní s nimi, jež tyto věci říkaly apoštolům;
11. a ta jejich slova se jim v jejich očích jevila jako plané povídání, i nevěřili jim.
12. Petr však vstal a zaběhl k hrobce, a nahnuv se, vidí pruhy plátna ležet samotné, i odešel domů, divě se tomu, co se stalo.
13. A hle, v týž den se dva z nich ubírali do jedné vsi, vzdálené od Jerúsaléma šedesát stadií, jejíž jméno bylo Emmaús,
14. a ti spolu hovořili o všech těchto věcech, jež se přihodily.
15. A co oni hovořili a vzájemně se dotazovali, stalo se, že se přiblížil sám Ježíš a ubíral se s nimi,
16. jejich oči však byly pod mocí, takže ho nerozpoznali.
17. I řekl k nim: Jaká jsou to slova, jež si cestou navzájem vyměňujete, a jste sklíčeni?
18. A jeden [z nich], jehož jméno bylo Kleopas, k němu v odpověď řekl: Ty jsi v Jerúsalémě návštěvou samoten, že ti nejsou známy věci, jež se v něm v těchto dnech staly?
19. I řekl jim: Jaké? A oni mu řekli: Věci stran Ježíše, Nazarea, jenž byl prorok, mocný v činu i slovu před Bohem a vším lidem,
20. i jak ho velekněží a naši vládcové vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho,
21. my jsme však doufali, že on je ten, jenž si má vykupovat Israéle - nu ale k tomu všemu dnes již od té doby, co se tyto věci staly, plyne tento třetí den.
22. Ale vyvedly nás z míry i některé ženy zprostřed nás, jež za svítání byly u jeho hrobky,
23. a když jeho tělo nenašly, přišly a pravily, že uzřely i vidění andělů, kteří praví, že on žije.
24. A někteří z těch, kdo jsou s námi, k té hrobce odešli a shledali, že je to tak, podle toho, jak řekly i ty ženy, jeho však neuviděli.
25. A on k nim řekl: Ó, nemyslící a srdcem leniví k věření na základě všeho toho, co promluvili proroci!
26. Nemusel KRISTUS vytrpět tyto věci a vstoupit do své slávy?
27. A jal se jim, počav od Mojžíše a ode všech proroků, podrobně vykládat ve všech těch Písmech věci jeho se týkající.
28. I přiblížili se k té vsi, kam se ubírali, a on se jal počínat si, jako by se chtěl ubírat dále;
29. i jali se ho nutit, říkajíce: Zůstaň u nás, protože je k večeru a den se nachýlil. I vstoupil, by zůstal s nimi;
30. a když se u nich uložil ke stolu, stalo se, že vzal chléb a požehnal, a rozlámav podával jim.
31. I byly jejich oči otevřeny a rozpoznali ho; a on jim zmizel z očí.
32. I řekli k sobě navzájem: Nehořelo v nás naše srdce, jak k nám na cestě mluvil [a] jak nám otvíral Písma?
33. I vstali téže hodiny a vrátili se do Jerúsaléma zpět, i zastihli těch jedenáct a ty, kdo byli s nimi, pohromadě,
34. jak praví: Pán byl skutečně vzkříšen a ukázal se Šimonovi.
35. A oni rozprávěli, co se stalo na té cestě, a jak ho při lámání chleba poznali.