A A A A A
Bible za jeden rok
Smět 20

2 Samuelova 11:1-27
1. A při návratu roku od času vyjití poslů se stalo, že Dávid poslal Jóáva a s ním všechny své služebníky a všechen Isráél, a by pohubili syny Ammónovy a zahájili proti Rabbě obléhání, a le Dávid zůstával v Jerúsalémě.
2. A za času večera se stalo, že Dávid vstal ze svého lůžka a prošel se po střeše domu králova, a z té střechy uviděl koupající se ženu, a ta žena byla vzhledem velmi hezká.
3. I poslal Dávid a dal se na tu ženu přeptat, i řekl i: Zda toto ne ní Bath-ševa, dcera Elíámova, žena Úrijji, Chittího?
4. A Dávid poslal posly a dal ji přivést, i vešla k němu a ulehl s ní; a ona se byla očistila od své nečistoty. A vrátila se do svého domu;
5. a otěhotněla ta žena, i poslala a dala Dávidovi podat zprávu a říci: Já jsem těhotná.
6. A Dávid vzkázal Jóávovi: Pošli Úrijju, Chittího, ke mně. Jóáv tedy Úrijju, Chittího, k Dávidovi poslal
7. a Úrijjá k Dávidovi přišel a Dávid se otázal, zda se má dobře Jóáv a zda se má dobře lid a zda dobře pokračuje válka;
8. a řekl Dávid Úrijjovi: Sestup k svému domu a umyj své nohy. I vyšel Úrijjá z domu králova, a za ním vyšel králův dar.
9. A le Úrijjá ulehl u vchod u domu králova se všemi nevolníky svého pána a do svého domu nesestoupil;
10. to Dávidovi oznámili výrokem: Úrijjá nesestoupil do svého domu. A Dávid k Úrijjovi řekl: Zda jsi ty nepřišel z cesty? Proč jsi nesestoupil do svého domu?
11. A Úrijjá řekl k Dávidovi: Skříňka a Júdá a Isráél zůstávají v boudách, a můj pán Jóáv a služebníci mého pána táboří na tváři pole, a já půjdu do svého domu jíst a pít a uléhat se svou ženou? Při tvém životě a životě tvé duše - budu-li činit tuto věc!
12. A Dávid k Úrijjovi řekl: Zůstaň zde i dnes a zítra tě chci propustit. Úrijjá tedy v onen den a nazítří v Jerúsalémě zůstal
13. a Dávid ho pozval, a by před jeho tváří pojedl a popil, i opojil ho, a le navečer vyšel ulehnout na své lůžko s nevolníky svého pána a do svého domu nesestoupil.
14. A za jitra se stalo, že Dávid napsal Jóávovi dopis, jejž poslal skrze Úrijju;
15. a v tom dopise napsal výrok: Uveďte Úrijju tváří v tvář nejprudšího boje a zpoza něho ustupte zpět, a ť je skolen a umře.
16. A když Jóáv vykonal průzkum stran města, stalo se, že dal Úrijju na místo, kde věděl, že tam budou zdatní muži;
17. a muži města vytáhli a jali se s Jóávem bojovat, i padl nejeden z lidu, z Dávidových služebníků, a umřel i Úrijjá, Chittí.
18. A Jóáv poslal a dal Dávidovi oznámit vše týkající se bitvy
19. a poslovi rozkázal výrokem: Až skončíš řeč ke králi o vše m, co se týká bitvy,
20. pak se stane, bude-li kypět královo popuzení, takže ti řekne: Proč jste se při bojování přiblížili k městu? Zda jste nevěděli, že budou ze zdi střílet?
21. Kdo skolil Avímelecha, syna Jerubbešethova? Zda na něho žena ze zdi nehodila svrchní žernov, takže umřel, v Tévéci? Nač jste se ke zdi přiblížili? - že budeš muset říci: Umřel i tvůj nevolník Úrijjá, Chittí.
22. Posel se tedy odebral a přišel a oznámil Dávidovi vše, s čím ho Jóáv poslal;
23. řekl tedy posel k Dávidovi: Protože ti muži nad námi převládli, když proti nám vytáhli do pole, tu jsme se na ně do stali až po vchod do brány,
24. i jali se ze zdi po tvých nevolnících střílet střelci, takže někteří z nevolníků králových umřeli, a umřel i tvůj nevolník Úrijjá, Chittí.
25. A král k tomu poslovi řekl: Takto musíš říci k Jóávovi: Nechť s touto věcí není zle v tvých očích, vždyť meč požírá jak tohoto tak i tohoto; vystupňuj svůj boj proti tomu městu a zboř je - tak ho povzbuď.
26. A Úrijjova žena uslyšela, že Úrijjá, její muž, umřel, i jala se nad svým manželem naříkat;
27. a když smutek přešel, poslal Dávid a přibral ji do svého domu a stala se mu ženou a porodila mu syna. A le ta věc, již Dávid provedl, byla v očích Hospodinových zlá.

2 Samuelova 12:1-31
1. I poslal Hospodin k Dávidovi Náthána; ten k němu přišel a řekl mu: V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a jeden chudý;
2. bohatému se do stalo velmi mnohého drobného dobytka a skotu,
3. a chudý neměl nic než jednu malou ovečku, již koupil; a živil ji, i vyrostla u něho a u jeho dětí spolu, žrala z jeho skyvy a pila z jeho číše a léhala v jeho náruči a stala se mu jako by dcerou.
4. A k tomu bohatému muži přišla návštěva, i bylo mu líto vzít ze svého drobného dobytka a ze svého skotu k připravení pro pocestného toho, jenž k němu přišel; vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji pro muže toho, jenž k němu přišel.
5. Velmi tedy vzplál proti tomu muži Dávidův hněv, i řekl k Náthánovi: Jako že je živ Hospodin, že ten muž, jenž toto provedl, je hoden smrti,
6. a tu ovečku musí čtyřnásobně nahradit za to, že provedl tuto věc, a protože se neslitoval!
7. A Náthán k Dávidovi řekl: Ten muž jsi ty! Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Já jsem tě pomazal za krále nad Isráélem a já jsem tě vyprostil z ruky Šáúlovy
8. a dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána v tvou náruč a dal jsem ti dům Isráélův a Júdův, a bylo -li by to málo, pak bych ti mohl přidat věci jako tyto a jako tyto.
9. Proč si s znevážil slovo Hospodinovo k učinění toho, co je v jeho očích zlé? Úrijju, Chittího, jsi skolil mečem - a no, jeho ženu sis vzal za ženu a jeho jsi zabil mečem synů Ammónových!
10. Nyní se tedy meč nikdy nebude odvracet od tvého domu, za to, že si s mě znevážil a vzal jsi ženu Úrijji, Chittího, k tomu, aby se stala ženou tobě.
11. Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se proti tobě vzbudit neštěstí z tvého domu - a no, tvé ženy budu před tvýma očima brát a dávat tvému bližnímu, a ť s tvými ženami uléhá před očima tohoto slunce;
12. jestliže jsi to ty provedl v skrytu, pak já tuto věc budu provádět tváří v tvář všemu Isráélovi a tváří v tvář slunci.
13. A Dávid řekl k Náthánovi: Zhřešil jsem vůči Hospodinu. A Náthán k Dávidovi řekl: Hospodin ovšem tvůj hřích přenesl, nebudeš muset umřít,
14. jen, protože jsi touto věcí zajisté nepřátele Hospodinovy podnítil k rouhání, právě ten syn, ten, jenž se ti narodil, jistotně bude muset umřít.
15. I odešel Náthán do svého domu; a Hospodin ranil dítko, jež žena Úrijjova porodila Dávidovi, takže těžce onemocnělo.
16. Dávid se tedy pro toho hocha jal vyhledávat Boha a jal se Dávid přísně postit, i vešel a přenocoval tak, že ulehl na zem,
17. a postavili se nad ním starší jeho domu k pozvednutí ho se země, ale nechtěl, aniž s nimi požil chleba.
18. A v sedmý den se stalo, že dítko umřelo, a le nevolníci Dávidovi se báli oznámit mu, že dítko umřelo, neboť si řekli: Hle, promluvili-li jsme k němu za života dítka, nenaslouchal na náš hlas; jak mu tedy máme říci: Dítko umřelo? Pak provede něco zlé ho.
19. Dávid však zpozoroval, že si jeho nevolníci šeptají, i vyrozuměl Dávid, že dítko umřelo; řekl tedy Dávid k svým nevolníkům: Zda umřelo dítko? I řekli: Umřelo.
20. Povstal tedy Dávid se země a umyl se a pomazal se a vyměnil své šatstvo a vstoupil v dům Hospodinův a poklonil se, a vstoupil do svého domu a požádal, a by mu předložili chléb, a pojedl.
21. A jeho nevolníci k němu řekli: Co znamená tato věc, již jsi učinil? Pro živé dítko ses postil a plakal jsi, jak mile však dítko umřelo, vstal jsi a pojedl jsi chleba.
22. I řekl: Dokud dítko bylo živo, postil jsem se a plakal jsem, neboť jsem si řekl: Kdo ví? Bude mi Hospodin milostiv a zůstane dítko naživu?
23. Nyní však umřelo - nač toto? Budu se já postit? Zda je mohu ještě přivést zpět? Já jdu k němu, a le ono se ke mně nebude vracet.
24. A Dávid potěšil Bath-ševu, svou ženu, a vešel k ní a ulehl s ní, a porodila syna a jeho jméno nazval Šalomoun; a Hospodin ho miloval
25. a vzkázal skrze Náthána, proroka, a by nazval jeho jméno Jedídjá, pro Hospodina.
26. A Jóáv bojoval proti Rabbě dětí Ammónových a dobyl královského města
27. a k Dávidovi poslal Jóáv posly a vzkázal: Bojoval jsem proti Rabbě; také jsem dobyl města vod,
28. nyní tedy seber ostatek lidu a polož se proti městu a dobuď ho, ne abych ho dobyl já, a by nad ním bylo vyjmenováno mé jméno.
29. Dávid tedy sebral všechen lid a při táhl k Rabbě a jal se proti ní bojovat a dobyl jí,
30. a vzal korunu jejich krále z jeho hlavy, jejíž váha byla kikkár zlata, s drahými kameny, i do stala se na hlavu Dávidovu; a vynesl lup z města, veliké množství.
31. A lid, jenž v něm byl, vyvedl a určil k pilám a k branám ze železa a k sekerám ze železa a převedl je k cihelnám; a tak činil všem městům dětí Ammónových. I vrátil se Dávid a všechen lid v Jerúsalém.

Žalmy 65:9-13
9. Navštěvuješ zem a dáváš jí přetékat, hojně ji obohacuješ, Boží potok je pln vod; připravuješ jejich obilí, když ji tak připravuješ -
10. jen dále zavlažuj její brázdy, urovnávej její hroudy! - Lijavci ji změkčuješ, jejímu porostu žehnáš.
11. Korunoval jsi rok své dobroty a tvé koleje oplývají tučností,
12. oplývají pastviště pustiny a pahrbky se opasují jásotem,
13. luka se oblékají stády a nížiny se zahalují obilím. Výskají, ano, zpívají.

Přísloví 16:22-24
22. Prozíravost - studnice života svým majitelům, a le pošetilcům je kázeň pošetilostí.
23. Srdce moudrého dodává rozumnosti jeho ústům a na jeho rtech umocňuje ponaučování.
24. Výroky líbezné - plást medu, sladký duši a lék kostem.

Jan 6:22-51
22. Nazítří dav, jenž stál na druhém břehu moře a byl uviděl, že tam nebylo další loďky než ona, do níž nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš do té lodi se svými učedníky nevešel, nýbrž že učedníci odpluli sami,
23. (ale z Tiberiady připluly další loďky blízko k tomu místu, kde se najedli chleba, když Pán poděkoval;)
24. když tedy ten dav uviděl, že tam Ježíš není, ani jeho učedníci, nastoupili do lodí oni a připluli do Kafarnaúmu Ježíše hledat.
25. A když ho na druhém břehu moře našli, řekli mu: RABBI, kdy ses sem dostal?
26. Ježíš jim odpověděl a řekl: Věru, věru, pravím vám: Hledáte mě, ne protože jste uviděli znamení, nýbrž protože jste se z těch chlebů najedli a byli jste nasyceni.
27. Pracujte ne pro to jídlo, jež se tratí, nýbrž pro to jídlo, jež zůstává k věčnému životu, jež vám dá Syn člověka. Toho totiž potvrdil Otec, Bůh.
28. Řekli k němu tedy: Co máme konat, abychom činili Boží činy?
29. Ježíš odpověděl a řekl jim: Boží čin je toto: abyste uvěřili v toho, jehož vyslal on.
30. Řekli mu tedy: Jaké ty tedy konáš znamení, abychom uviděli a uvěřili ti? Co činíš?
31. Naši otcové jídali v pustině manu, podle toho, jak je napsáno: Dal jim jídat chléb z nebe.
32. Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, nýbrž ten pravý chléb z nebe vám dává můj Otec;
33. ten Boží chléb je totiž ten, jenž z nebe sestupuje a světu dává život.
34. Řekli k němu tedy: Pane, dávej nám vždy tento chléb.
35. [A] Ježíš jim řekl: Tím chlebem života jsem já; kdo přichází ke mně, nebude nikterak hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikterak žíznit - nikdy.
36. Ale řekl jsem vám, že jste mě i uviděli, a nevěříte.
37. Vše, co mi Otec dává, ke mně dojde, a toho, kdo ke mně přichází, nikterak ven nevyženu,
38. protože jsem z nebe sestoupil, abych konal ne vůli svou, nýbrž vůli toho, jenž mě poslal,
39. a vůle toho, jenž mě poslal, je tato: Abych z toho, co mi dal, neztratil nic, nýbrž to mu dal v poslední den opět vstát.
40. Vůle mého Otce je totiž tato: Aby každý, kdo spatřuje Syna a věří v něho, měl věčný život; a já mu dám v poslední den opět vstát.
41. Židé tedy na něho reptali, protože řekl: Tím chlebem, jenž z nebe sestoupil, jsem já,
42. a říkali: Není toto Ježíš, ten Josefův syn, o jehož otci i matce my víme? Jak to tedy, že on říká: Sestoupil jsem z nebe?
43. Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Nereptejte mezi sebou.
44. Ke mně nemůže přijít nikdo, nepřitáhne-li ho Otec, jenž mě poslal; a já mu dám v poslední den opět vstát.
45. V prorocích je napsáno: A budou všichni vyučováni od Boha: Každý, kdo od Otce uslyšel a dověděl se, přichází ke mně -
46. ne že někdo Otce uviděl, leč ten, jenž je od Boha; ten uviděl Otce.
47. Věru, věru, pravím vám: Kdo [ve mne] věří, má věčný život.
48. Ten chléb života jsem já -
49. vaši otcové se v pustině napojídali many a pomřeli,
50. toto je chléb, jenž sestupuje z nebe, aby z něho někdo pojedl a neumřel.
51. Ten živý chléb, jenž sestupuje z nebe, jsem já; pojí-li kdo z tohoto chleba, bude žít navždy. Nadto je však chlebem, jejž dám já, mé maso, jež já dám za život světa.