A A A A A
Bible za jeden rok
Smět 19

2 Samuelova 9:1-13
1. A Dávid řekl: Zdalipak ještě někdo je, jenž pozůstal domu Šáúlovu, a ť mohu při něm uskutečnit milosrdenství, pro Jehónáthána?
2. I patřil domu Šáúlovu služebník, jehož jméno bylo Cívá; i povolali ho k Dávidovi; a král k němu řekl: Zda jsi ty Cívá? I řekl: Tvůj nevolník.
3. A král řekl: Zda již není nikoho patřícího domu Šáúlovu, a by ch při něm mohl uskutečnit Boží milosrdenství? A Cívá ke králi řekl: Ještě je syn Jehónáthánův, postižený na nohou.
4. A král mu řekl: Kde je on? A Cívá ke králi řekl: Hle, on je v domě Máchíra, syna Ammíélova, v Ló-déváru.
5. Král Dávid tedy poslal a dal ho z domu Máchíra, syna Ammíélova, z Ló-déváru přivést
6. a Mefívóšeth, syn Jehónáthána, syna Šáúlova, vstoupil k Dávidovi a padl na svou tvář a poklonil se mu; a Dávid řekl: Mefívóšethe! I řekl: Hle, tvůj nevolník.
7. A Dávid mu řekl: Nechť se nebojíš, neboť při tobě vpravdě chci uskutečnit milosrdenství, pro Jehónáthána, tvého otce, a vrátit ti všechny polnosti Šáúla, tvého otce, a ty budeš ustavičně jídat chléb u mého stolu.
8. I poklonil se a řekl: Čím je tvůj nevolník, že ses obrátil k mrtvému psu, takovému jako já?
9. I zavolal král na Cívu, Šáúlova sluhu, a řekl k němu: Vše, co patřilo Šáúlovi a všemu jeho domu, jsem dal synu tvého pána;
10. budeš mu tedy obdělávat půdu, ty a tvůj dům a tvoji nevolníci, a budeš svážet, a ť syn tvého pána má chléb a může jej jíst; a le Mefívóšeth, syn tvého pána, bude ustavičně jídat chléb u mého stolu. A Cívá měl patnáct synů a dvacet nevolníků;
11. i řekl Cívá ke králi: Podle všeho, co můj pán, král, svému nevolníku rozkázal, tak bude tvůj nevolník činit, a č Mefívóšeth by i u mého stolu mohl jídat jako jeden ze synů králových.
12. A Mefívóšeth měl malého syna, jehož jméno bylo Míchá; a všichni obývající dům Cívův byli Mefívóšethovi nevolníky,
13. a Mefívóšeth bydlel v Jerúsalémě, neboť on ustavičně jídal u králova stolu; a on byl na obě své nohy chromý.

2 Samuelova 10:1-19
1. A potom se stalo, že umřel král dětí Ammónových a místo něho se ujal kralování Chánún, jeho syn.
2. A Dávid si řekl: Měl bych projevit soucit s Chánúnem, synem Náchášovým, jako projevil jeho otec soucit se mnou. Vzkázal tedy Dávid k jeho útěše stran jeho otce skrze své služebníky; když však služebníci Dávidovi přišli v zem dětí Ammónových,
3. řekli hodnostáři dětí Ammónových k Chánúnovi, svému pánu: Zda je Dávid v tvých očích ctitelem tvého otce, že ti poslal těšitele? Zda k tobě Dávid své služebníky neposlal s cílem vyšetřit město a k jeho proslídění a k jeho podvrácení?
4. Chánún tedy Dávidovy služebníky vzal a oholil polovici brady každého z nich a v polovici odstříhal jejich roucha až po jejich zadky a propustil je.
5. To oznámili Dávidovi, i poslal jim vstříc, neboť ti muži byli velmi zhanobeni, a vzkázal král: Zůstaňte v Jeríchu, pokud vaše brady budou zarůstat; pak se vrátíte.
6. A synové Ammónovi shledali, že u Dávida upadli v ošklivost; poslali tedy synové Ammónovi a najali Aráma Béth-Rechóvu a Aráma Cóvy, dvacet tisíc pěších, a krále Maachy, tisíc mužů, a Íštóva, dvanáct tisíc mužů.
7. To když Dávid uslyšel, poslal Jóáva a všechno vojsko hrdinů;
8. a synové Ammónovi vytáhli a seřadili se k boj i u vchod u do brány, a Arám Cóvy a Rechóva a Íštóv a Maachá byli o samotě v poli.
9. A když Jóáv shledal, že se bitevní čára k němu do stala zpředu i zezadu, vybral ze všech vybraných v Isráélovi, jež seřadil vstříc Arámovi,
10. a ostatek lidu dal pod velení Avíšaje, svého bratra, a seřadil vstříc synům Ammónovým
11. a řekl: Bude-li Arám silnější než já, pak mi budeš pomocí, a budou-li synové Ammónovi silnější než ty, pak půjdu pomoci tobě.
12. Buď silný a dodejme si odvahy v prospěch našeho lidu a v prospěch měst našeho Boha, a Hospodin nechť činí, co bude dobré v jeho očích.
13. I přikročil Jóáv a lid, jenž byl s ním, k boji proti Arámovi; ten před jeho tváří prchl,
14. a když uviděli synové Ammónovi, že prchl Arám, prchli před tváří Avíšajovou a vešli v město, a Jóáv se od synů Ammónových od vrátil a vešel v Jerúsalém.
15. A když Arám shledal, že je před tváří Isráélovou poražen, shromáždili se spolu
16. a Hadar-ezer poslal a dal vyvést Aráma, jenž byl z druhé strany Řeky, i přišli v Chélám a před jejich tváří Šóvach, velitel vojska Hadar-ezerova.
17. To když bylo oznámeno Dávidovi, shromáždil všechen Isráél a přešel Jordán a přišel do Chélámu, a Arám, ti se vstříc Dávidovi seřadili a jali se s ním bojovat;
18. a Arám před tváří Isráélovou prchl a Dávid z Aráma zabil sedm set jezdců na vozech a čtyřicet tisíc jezdců na koních, a Šóvacha, velitele vojska, skolil, takže tam umřel.
19. A když všichni králové, služebníci Hadar-ezerovi, shledali, že jsou před tváří Isráélovou poraženi, uzavřeli s Isráélem mír a jali se jim sloužit, a Arám, ti se báli synům Ammónovým ještě pomáhat.

Žalmy 65:1-8
1. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida. Píseň.) Tobě utišení, chvalozpěv, Bože, na Cijjónu, a tobě nechť je plněn slib.
2. Ty, slyšící modlitbu, - každé tělo smí až k tobě přicházet.
3. Věci nepravostí se nade mne vzmohly; naše přestoupení - ty je přikrýváš.
4. Blaho toho, jehož vyvoluješ a blíže přivádíš! Bude obývat tvá nádvoří, budeme se sytit dobrem tvého domu, svatostí tvého chrámu.
5. Hroznými věcmi nám v spravedlnosti odpovídáš, Bože naší záchrany; jsi předmětem důvěry všech končin země a moře dálek.
6. On, upevnivší svou silou hory, je opásán mocí,
7. utišuje hukot moří, hukot jejich vlnobití, i povyk zástupů lidu,
8. takže obyvatelé končin mají úctu před tvými znameními; východiskům jitra i večera dáváš plesat.

Přísloví 16:20-21
20. Upírající pozornost na slovo dochází štěstí, a důvěřující v Hospodina - ó, jeho blaho!
21. Moudrému srdce m se dává název rozvážného a sladkost rtů umocňuje ponaučování.

Jan 6:1-21
1. Po těchto věcech odešel Ježíš na druhý břeh Galilejského - Tiberiadského - moře
2. a za ním šel početný dav, protože si všímali znamení, jež konal na nemocných.
3. A Ježíš vyšel na horu a tam se svými učedníky seděl;
4. a bylo blízko Minutí, svátek Židů.
5. Ježíš tedy, pozvednuv oči a zpozorovav, že k němu přichází početný dav, praví k Filipovi: Odkud nakoupíme chleba, aby tito pojedli?
6. Toto však pravil, aby ho zkoušel, neboť on věděl, co hodlá činit.
7. Filip mu odpověděl: Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby každý dostal něco málo.
8. Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona-Petra, mu praví:
9. Je zde [jeden] hošíček, jenž má pět ječných chlebů a dvě rybky ale co je to pro tolik?
10. [A] Ježíš řekl: Zařiďte, by se ti lidé usadili. I bylo na tom místě mnoho trávy; ti muži, počtem asi pět tisíc, se tedy usadili
11. a Ježíš ty chleby vzal a poděkovav rozdal těm, kteří byli uloženi; podobně i z těch rybek, kolik si přáli.
12. A když byli zasyceni, praví svým učedníkům: Sesbírejte zbylé úlomky, aby se nic neztratilo.
13. Sesbírali je tedy a těmi úlomky z těch pěti ječných chlebů, jež zbyly těm, kteří se najedli, napěchovali dvanáct košíků.
14. Ti lidé tedy, uzřevše znamení, jež Ježíš vykonal, říkali: Toto je opravdu ten prorok, jenž má do světa přijít.
15. Ježíš tedy, poznav, že hodlají přicházet a zmocňovat se ho, aby [ho] učinili králem, se zase uchýlil na tu horu, jen on sám,
16. jak však nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
17. a nastoupivše do lodi, mířili na druhý břeh moře ke Kafarnaúmu; i byla již nastala temnota a Ježíš k nim nebyl přišel,
18. moře se pak bouřilo velikým větrem, jenž dul.
19. Když tedy zaveslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřují Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, i ulekli se.
20. On však jim praví: To jsem já, nebojte se.
21. Byli tedy ochotni ho do lodi vzít a loď se hned octla u té země, k níž se brali.