| 2 Samuelova 7:1-29 |
| 1. A když se král usídlil ve svém domě a Hospodin mu se všech stran dal klid od všech jeho nepřátel, stalo se, |
| 2. že král řekl k Náthánovi, proroku: Nuže, viz: Já bydlím v domě z cedrů a Boží skříňka bydlí vprostřed koberců. |
| 3. A Náthán ke králi řekl: Cokoli je v tvém srdci, jdi, učiň, neboť Hospodin je s tebou. |
| 4. A v oné noci se stalo, že se k Náthánovi do stalo slovo Hospodinovo výrokem: |
| 5. Jdi a řekni k mému nevolníku, k Dávidovi: Takto řekl Hospodin: Zda mi ty chceš budovat dům k mému bydlení? |
| 6. Vždyť jsem za dobu ode dne mého vyvedení dětí Isráélových z Egypta a ž po tento den v domě nebydlel, nýbrž jsem byl putovníkem ve stanu co v obydlí; |
| 7. zda jsem kdekoli, kde jsem mezi všemi dětmi Isráélovými chodíval, jeden z kmenů Isráélových, jemuž jsem rozkázal pást můj lid, Isráéle, vůbec kdy oslovil výrokem: Proč jste mi nezbudovali dům z cedrů? |
| 8. Nyní však musíš mému nevolníku, Dávidovi, takto říci: Takto řekl Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal od ovčince, od následování drobného dobytka, aby ses stal panovníkem nad mým lidem, nad Isráélem, |
| 9. a byl jsem s tebou všude, kam jsi šel, a všechny tvé nepřátele jsem před tvou tváří vyťal, a zjednám ti veliké jméno, jako jméno velikánů, kteří jsou na zemi. |
| 10. A svému lidu, Isráélovi, chci ustanovit místo a zasadit jej, takže se usadí na svém, aniž ještě bude znepokojován, aniž jej nespravedliví budou nadále utiskovat jako prve |
| 11. a za dobu ode dne, kdy jsem nad svým lidem, Isráélem, přikázal soudce; a tobě jsem dal klid ode všech tvých nepřátel. A tobě Hospodin oznamuje, že dům bude zřizovat Hospodin tobě. |
| 12. Až budou plny tvé dni a budeš muset ulehnout se svými otci, pak chci po tobě vzbudit tvé símě, jež bude vycházet z tvých útrob, a upevnit jeho kralování; |
| 13. on bude mému jménu budovat dům, i chci trůn jeho kralování navždy pevným učinit. |
| 14. Já mu budu otcem a on mi bude synem, jehož při jeho páchání nepravosti sice budu trestat holí lidí a ranami dětí člověka, |
| 15. a le má laskavost se od něho nebude odvracet, jako jsem ji odvrátil od Šáúla, jehož jsem z přítomnosti tvé tváře odstranil, |
| 16. a tvůj dům a tvé kralování bude učiněno navždy stálým před tvou tváří; navždy bude pevný tvůj trůn. |
| 17. Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění, tak promluvil Náthán k Dávidovi. |
| 18. A král Dávid vstoupil a usedl před tváří Hospodinovou a řekl: Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a čím je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? |
| 19. A toto ještě je malé v tvých očích, Pane, Hospodine, takže jsi promluvil i stran domu svého nevolníka vzhledem k daleké budoucnosti - je snad toto způsob člověka, Pane, Hospodine? |
| 20. Co tedy má Dávid ještě nadále k tobě mluvit? Vždyť ty, Pane, Hospodine, svého nevolníka znáš! |
| 21. V důsledku svého slova a podle svého srdce jsi učinil všechnu tuto velikost, abys uvědomil svého nevolníka; |
| 22. proto jsi veliký, Hospodine, Bože, a podle všeho, co jsme svýma ušima uslyšeli, není tobě podobného a není Boha mimo tebe. |
| 23. A kdo je jako tvůj lid, jako Isráél, jediný národ na zemi, jejž si Bůh při šel vykoupit za lid a založit si věhlas a učinit pro ně věci veliké a hrozné, pro tvou zem, s národy a jejich bohy před tváří tvého lidu, jejž sis vykoupil z Egypta? |
| 24. A no, určil sis svůj lid, Isráéle, sobě za lid navždy a ty, Hospodine, ses jim stal Bohem. |
| 25. Nuže tedy, Hospodine, Bože, navždy potvrď slovo, jež jsi vyslovil o svém nevolníku a o jeho domě, a učiň podle toho, co jsi vyslovil, |
| 26. a nechť se navždy velikým stává tvé jméno, výrokem: Hospodin zástupů je Bohem nad Isráélem, a nechť dům tvého nevolníka Dávida je upevněn před tvou tváří, |
| 27. neboť ty, Hospodine zástupů, Bože Isráélův, jsi vyrozuměl svého nevolníka výrokem: Dům budu budovat tobě; proto tvůj nevolník nabyl svého úmyslu modlit se k tobě touto modlitbou. |
| 28. Nuže tedy, Pane, Hospodine, ty jsi ON, Bůh, a tvá slova jsou pravda, a vyslovil jsi k svému nevolníku tuto dobrotu; |
| 29. nyní se tedy uvol a požehnej domu svého nevolníka, aby byl navždy před tvou tváří, neboť ty, Pane, Hospodine, jsi promluvil, kéž tedy je dům tvého nevolníka navždy požehnán tvým požehnáním. |
| 2 Samuelova 8:1-18 |
| 1. A potom se stalo, že Dávid pobil Pelištím a pokořil je, i vzal Dávid z ruky Pelištím vládu nad hlavním městem; |
| 2. a pobil Móáva a odměřil je provazem, dav je položit na zem, i odměřil dva provazy k usmrcení a celý provaz k ponechání naživu. A Móáv ci se Dávidovi stal i nevolníky, přinášejícími dary. |
| 3. A Dávid porazil Hadad-ezera, syna Rechóvova, krále Cóvy, na jeho tažení k opětnému získání své moci u řeky; |
| 4. a Dávid od něho zajal tisíc a sedm set jezdců na koních a dvacet tisíc mužů pěších, a Dávid ochromil všechny potahy, a le sto potahů od něho pozůstavil. |
| 5. A když na pomoc Hadad-ezerovi, králi Cóvy, přišel Arám Damašku, pobil Dávid z Aráma dvacet a dva tisíce mužů; |
| 6. a Dávid v Arámu Damašku umístil posádky a Arám ci se Dávidovi stal i nevolníky, přinášejícími dary; a Hospodin Dávida ochraňoval všude, kam chodil. |
| 7. A Dávid pobral štíty ze zlata, jež byly na služebnících Hadad-ezerových, a dopravil je do Jerúsalém a; |
| 8. a z Betachu a z Béróthaje, měst Hadad-ezerových, vzal král Dávid veliké množství mosazi. |
| 9. A když Tóí, král Chamáthu, uslyšel, že Dávid pobil všechnu vojenskou moc Hadad-ezerovu, |
| 10. poslal Tóí ke králi Dávidovi Jórama, svého syna, položit mu otázku, zda se má dobře, a pozdravit ho, za to, že se jal bojovat proti Hadad-ezerovi a porazil ho, neboť Hadad-ezer s Tóím stále válčil; a v jeho ruku se do stala náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a náčiní z mosazi; |
| 11. i to král Dávid posvětil Hospodinu se stříbrem a zlatem, jež posvětil ode všech národů, jež podmanil: |
| 12. Od Aráma a od Móáva a od dětí Ammónových a od Pelištím a od Amáléka a z lupu od Hadad-ezera, syna Rechóvova, krále Cóvy. |
| 13. A Dávid si zjednal věhlas při svém návratu od svého pobití Aráma v průrvě soli - osmnáct tisíc. |
| 14. A v Edómu umístil posádky, v celém Edómu posádky umístil, a všichni Edóm ci se Dávidovi stal i nevolníky, a Hospodin Dávida ochraňoval všude, kam chodil. |
| 15. Dávid se tedy ujal kralování nade vším Isráélem, i stal se Dávid vykonavatelem soudu a spravedlnosti pro všechen svůj lid. |
| 16. A nad vojskem byl Jóáv, syn Cerújin, a zapisovatelem Jehóšáfát, syn Achílúdův, |
| 17. a kněžími Cádók, syn Achítúvův, a Achímelech, syn Evjáthárův, a kancléřem Serájá |
| 18. a nad Keréthí mi a Peléthí mi byl Benájáhú, syn Jehójádův, a Dávidovi synové se stali ministry. |
| Žalmy 64:1-10 |
| 1. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Slyš, Bože, můj hlas při mém nářku, kéž chceš můj život ochránit před postrachem nepřítele! |
| 2. Kéž mě chceš skrýt před tajnou poradou zlosynů, před rotou působců špatnosti, |
| 3. kteří svůj jazyk naostřili jako meč, nasadili svůj šíp - trpké slovo - |
| 4. k ostřelování bezúhonného v úkrytech; ostřelují ho nenadále a nebojí se. |
| 5. Dodávají si odvahy v zlé věci; vyprávějí o utajení osidel; říkají: Kdo k nim může pro hlédnout? |
| 6. Vymýšlejí bezpráví: Jsme hotovi, plán je vymyšlen; nitro každého a srdce je hluboké. |
| 7. Bude je však šípem ostřelovat Bůh, nenadále se projeví jejich zranění |
| 8. a přivedou ho k pádu; jejich jazyk bude proti nim, a každý na ně hledící - budou potřásat hlavou |
| 9. a všichni lidé se budou bát a budou oznamovat Boží působení a o jeho činech uvažovat. |
| 10. Spravedlivý se bude v Hospodinu radovat a na něho spoléhat a všichni upřímní srdce m se budou honosit. |
| Přísloví 16:18-19 |
| 18. Před potřením povýšenost a před zhroucením pozvednutí ducha. |
| 19. Lépe je se sužovanými se duchem ponížit než rozdělovat lup s vysokomyslnými. |
| Jan 5:24-47 |
| 24. Věru, věru, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, jenž mě poslal, má věčný život a nepřichází na soud, nýbrž přestoupil ze smrti do života. |
| 25. Věru, věru, pravím vám, že přichází a nyní je hodina, kdy hlas Božího Syna zaslechnou mrtví, a kteří zaslechnou, ožijí; |
| 26. jako totiž má Otec život sám v sobě, právě tak dal i Synu, by sám v sobě měl život, |
| 27. a dal mu pravomoc konat [i] soud, protože je Syn člověka. |
| 28. Nedivte se tomu, protože přichází hodina, v níž jeho hlas zaslechnou všichni, kteří jsou v hrobkách, |
| 29. a vyjdou; ti, kdo provozovali dobré věci, do opětovného vstání k životu, ti pak, kdo páchali ničemné věci, do opětovného vstání k soudu. |
| 30. Já nemohu sám od sebe konat nic; soudím podle toho, jak slyším, a soud můj je spravedlivý, protože mi nejde o vůli mou, nýbrž o vůli toho, jenž mě poslal. |
| 31. Svědčím-li já sám o sobě, není mé svědectví pravdivé; |
| 32. je druhý, jenž o mně svědčí, a vím, že to svědectví, jímž o mně svědčí, pravdivé je. |
| 33. Vy jste vyslali k Janovi a on svědectví pravdě vydal - |
| 34. nuže, já nepřijímám svědectví od člověka, nýbrž tyto věci říkám, abyste byli zachráněni vy; |
| 35. on byl hořící a svítící lampa a vám se na chvíli zalíbilo v jeho světle zajásat, |
| 36. já však mám svědectví větší než Janovo, neboť ty činy, jež mi Otec dal, abych je uskutečnil, ty činy samy, jež já konám, o mně svědčí, že mě vyslal Otec, |
| 37. a vydal o mně svědectví Otec sám, jenž mě poslal - nikdy jste ani neuslyšeli jeho hlas, aniž jste uviděli jeho podobu |
| 38. a jeho slovo nemáte trvale v sobě, protože tomu, jehož vyslal on, tomu vy nevěříte. |
| 39. Zkoumáte Písma, protože vy si myslíte, že věčný život máte v nich, a jsou to ona, jež svědčí o mně |
| 40. a ke mně, abyste život měli, přijít nechcete. |
| 41. Nepřijímám slávy od lidí, |
| 42. ale vás znám, že v sobě nemáte Boží lásky. |
| 43. Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě; přijde-li druhý ve svém vlastním jménu, toho přijmete. |
| 44. Jak můžete uvěřit vy, kteří přijímáte slávu od sebe navzájem a o slávu, tu, jež přichází jedině od Boha, neusilujete? |
| 45. Nemyslete si, že vás u Otce budu obžalovávat já; je jeden, jenž vás obžalovává - Mojžíš, v něhož vy doufáte. |
| 46. Vždyť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, vždyť on napsal o mně, |
| 47. nevěříte-li však spisům jeho, jak uvěříte slovům mým? |