A A A A A
Bible za jeden rok
Smět 10

1 Samuelova 22:1-23
1. A Dávid odtamtud odešel a vyvázl do jeskyně Adullám; to když uslyšeli jeho bratři a všechen dům jeho otce, sestoupili tam k němu,
2. a shromáždili se k němu všichni lidé v sevření a každý člověk, jenž měl věřitele a každý člověk za hořk l ý v duši, i stal se nad nimi vůdcem a byli s ním, asi čtyři sta mužů.
3. A odtamtud Dávid odešel do Micpeh Móáva a ke králi Móáva řekl: Nechť, prosím, smí můj otec a má matka vyjít k vám, než budu moci zvědět, co se mnou Bůh bude chtít učinit.
4. Zavedl je tedy ke králi Móáva a usídlili se u něho na všechny dni Dávidova pobytu v nedobytném místě.
5. A Gád, prorok, k Dávidovi řekl: Nesmíš v nedobytném místě zůstávat; odejdi, a ť si vstoupíš v zem Júdovu. Dávid tedy odešel a vstoupil v les Cháreth.
6. A Šáúl uslyšel, že byl vypátrán Dávid a muži, kteří byli s ním; a Šáúl seděl v Givei pod tamaryškem na výšině a v jeho ruce bylo jeho kopí a před ním stáli všichni jeho služebníci,
7. a Šáúl svým služebníkům, již před ním stáli, řekl: Nuže, slyšte, synové Jemíního: Což vám všem bude syn Jíšajův dávat pole a vinice? Bude vám všem dávat stát se veliteli tisíců a veliteli stovek?
8. Vždyť jste se vy všichni spikli proti mně a není ochotného upozornit mě na spolčování mého syna se synem Jíšajovým, a není z vás nikoho nade mnou truchlícího a ochotného upozornit mě, že můj syn proti mně postavil mého služebníka co úkladníka, jako v tento den.
9. A Dóég, Edómí, jenž byl postaven nad Šáúlovými nevolníky, odpověděl a řekl: Uviděl jsem syna Jíšajova přicházejícího do Nóvu k Achímelechovi, synu Achítúvovu;
10. ten se pro něho s otázkou obrátil na Hospodina a dal mu stravu a dal mu meč Goljátha, Pelištího.
11. A král poslal zavolat Achímelecha, syna Achítúvova, kněze, a všechen dům jeho otce a kněží, kteří byli v Nóvu; i přišli oni všichni ke králi.
12. A král řekl: Nuže, slyš, synu Achítúvův. A Achímelech řekl: Hle, já, můj pane.
13. A Šáúl řekl: Proč jste se proti mně spikli, ty a syn Jíšajův, takže jsi mu dal chléb a meč a obrátil ses pro něho s otázkou na Boha k povstání proti mně co úkladník, jako v tento den?
14. A Achímelech králi odpověděl a řekl: A kdo je mezi tvými služebníky jako Dávid, věrný a zeť králův, jenž má přístup k slyšení u tebe a v tvém domě je vážený?
15. Počal jsem se pro něho s otázkami obracet na Boha dnes? Daleko mi od toho! Nechť král nic nesvaluje na svého nevolníka, na nikoho z domu mého otce, neboť tvůj nevolník z tohoto všeho nevěděl nic malého ani velikého.
16. A král řekl: Jistotně musíš umřít, Achímelechu, ty i všechen dům tvého otce!
17. A běhounům, již před ním stáli, král řekl: Obraťte se a usmrťte kněží Hospodinovy, neboť i jejich ruka je s Dávidem, a protože věděli, že on utíká, a neupozornili mě. A le služebníci královi nebyli nakloněni vztáhnout svou ruku, aby se vrhli na kněží Hospodinovy;
18. král tedy řekl Dóégovi: Obrať se ty a vrhni se na kněží. A Dóég, Edómí, on se na kněží vrhl a usmrtil v onen den osmdesát a pět mužů nosících přehoz z plátna,
19. a Nóv, město kněží, vybil ostřím meče od muže a ž po ženu, od batolete a ž po kojence a hovězí dobytče a osla a drobné dobytče - ostřím meče.
20. A le jeden syn Achímelecha, syna Achítúvova, vyvázl, jehož jméno bylo Evjáthár, a utekl za Dávidem;
21. a Evjáthár Dávidovi oznámil, že Šáúl pozabíjel kněží Hospodinovy.
22. A Dávid Evjáthárovi řekl: Věděl jsem v onen den, když tam Dóég, Edómí, byl, že jistě bude podávat Šáúlovi zprávu; provinil jsem se já proti všem duším domu tvého otce.
23. Zůstaň se mnou, nechť se nebojíš; ano, kdo bude usilovat o žití mé, bude usilovat o žití tvé, ale ty při mně budeš předmětem péče.

1 Samuelova 23:1-29
1. I podali Dávidovi zprávu výrokem: Hle, Pelištím bojují proti Keíle, a oni loupí mlaty.
2. Dávid se tedy na Hospodina s otázkou obrátil výrokem: Zda mám jít, a by ch pobil tyto Pelištím? A Hospodin k Dávidovi řekl: Jdi, a ť na Pelištím udeříš, i budeš moci Keílu osvobodit.
3. A Dávidovi muži k němu řekli: Hle, my se bojíme zde v Júdovi, a čím spíše, půjdeme-li ke Keíle proti bitevním šikům Pelištím!
4. Dávid se tedy ještě znova na Hospodina s otázkou obrátil a Hospodin mu odpověděl a řekl: Vstaň, sestup ke Keíle, neboť já se chystám vy dat Pelištím v tvou ruku.
5. Odešel tedy Dávid a jeho muži ke Keíle a jal se proti Pelištím bojovat a odehnal jejich stáda a udeřil na ně velikým úderem, takže Dávid obyvatele Keíly osvobodil.
6. A při útěku Evjáthára, syna Achímelechova, k Dávidovi do Keíly se stalo, že se dolů dostal v jeho ruce přehoz.
7. A Šáúlovi bylo oznámeno, že Dávid vstoupil do Keíly; a Šáúl řekl: Bůh se ho zřekl pro mou ruku, neboť je zavřen vstupem v město s dveřmi a závorami.
8. Šáúl tedy předvolal všechen lid k boji, k sestoupení ke Keíle, k obležení proti Dávidovi a proti jeho mužům.
9. A Dávid se dověděl, že Šáúl proti němu spřádá zlo; i řekl k Evjáthárovi, knězi: Přines přehoz!
10. A Dávid řekl: Hospodine, Bože Isráélův, tvůj nevolník s jistotou uslyšel, že Šáúl usiluje vstoupit do Keíly k zničení města mou příčinou.
11. Zda mě občané Keíly budou chtít vydat v jeho ruku? Zda bude Šáúl sestupovat, jak tvůj nevolník uslyšel? Hospodine, Bože Isráélův, podej, prosím, zprávu svému nevolníku! A Hospodin řekl: Bude sestupovat.
12. A Dávid řekl: Zda budou občané Keíly chtít vydat mne a mé muže v ruku Šáúlovu? A Hospodin řekl: Budou chtít vydat.
13. Dávid tedy povstal, i jeho muži, asi šest set mužů, a vyšli z Keíly a jali se chodit, kde mohli chodit. A Šáúlovi bylo oznámeno, že Dávid z Keíly vyvázl; i vzdal se vyjití.
14. A Dávid se usídlil v pustině, v nedobytných místech; usídlil se totiž na hoře v pustině Zífu a Šáúl ho po všechny dni hledal, a le Bůh ho ne vy dal v jeho ruku.
15. A Dávid shledal, že Šáúl vyšel usilovat o jeho žití; i byl Dávid v pustině Zífu v lese.
16. A Jehónáthán, syn Šáúlův, povstal a odebral se do lesa k Dávidovi; a posilnil jeho ruku v Bohu
17. a řekl k němu: Nechť se nebojíš, neboť ruka Šáúla, mého otce, tě nebude moci najít, a nad Isráélem budeš kralovat ty, a já ti budu druhým; a to ví i Šáúl, můj otec.
18. I uzavřeli oni oba před tváří Hospodinovou smlouvu; a Dávid v lese zůstal a Jehónáthán odešel k svému domu.
19. A k Šáúlovi do Givey vystoupili Zifím s výrokem: Zda se Dávid neskrývá u nás v nedobytných místech v lese, na pahorku Chachíle, jenž je od jihu pouště?
20. Nyní tedy sestup, ó králi, podle všeho tvé duše přání sestoupit, a na nás bude vydat ho v ruku královu.
21. A Šáúl řekl: Vy jste požehnáni Hospodinem, že jste se nade mnou slitovali;
22. jděte, prosím, ještě se ujistěte, a vyzvězte a vypozorujte jeho místo, kam se do stala jeho noha, kdo ho tam uviděl, neboť ke mně řekl i, že on velmi chytračí,
23. vypozorujte tedy a vyzvězte všechny jeho skrýše, kde se skrývá, a vraťte se najisto ke mně, i půjdu s vámi, a je-li on v zemi, stane se, že ho mezi všemi tisíci Júdovými budu umět vystopovat.
24. Povstali tedy a před Šáúlem odešli do Zífu. A Dávid a jeho muži byli v pustině Máónu ve stepi k jihu pouště;
25. jeho se odebral Šáúl a jeho muži hledat. To oznámili Dávidovi, i sestoupil na skalisko a zůstal v pustině Máónu; to když uslyšel Šáúl, rozehnal se v pustinu Máón za Dávidem,
26. i šel Šáúl ze strany hory odtud a Dávid a jeho muži ze strany hory odtud, a Dávid se jal úzkostlivě spěchat před tváří Šáúlovou u jít, zatímco se Šáúl a jeho muži k Dávidovi a k jeho mužům obchvatem blížili k jich polapení.
27. K Šáúlovi však přišel posel s výrokem: Pospěš a pojď, neboť na zem zaútočili Pelištím.
28. Šáúl se tedy od honby za Dávidem vrátil a odešel vstříc Pelištím. Proto onomu místu dali název Sela-hammachle-kóth.
29. A Dávid odtamtud vystoupil a usídlil se v nedobytných místech v Én-gedí.

Žalmy 59:6-17
6. Vracejí se k večeru, vyjí jako pes a obcházejí město;
7. hle, prskají svými ústy, v jejich rtech jsou meče, neboť prý: Kdo slyší?
8. Ty však, Hospodine, se jim budeš smát, vysmívat se budeš všem národům.
9. Jeho síla? K tobě chci obracet zřetel, neboť Bůh je mou záštitou.
10. Můj Bůh, jeho laskavost, mě bude předcházet; Bůh mi bude poskytovat pohled na mé nepřátele.
11. Kéž je nezabíjíš, aby oni, můj lid, nezapomínali; svou mocí je nechej potulovat se a svrhni je, náš štíte, Pane!
12. Hříchem jejich úst je řeč jejich rtů, nechť tedy jsou polapeni ve své pýše a pro klení a pro lhaní, jež pronášejí.
13. Skoncuj v popuzení, skoncuj, a ť jich není, a ť vědí, že nad Jákóbem vládne Bůh do posledních končin země. Seláh.
14. A vracejí se k večeru, vyjí jako pes a obcházejí město;
15. nechť se oni potulují za pokrmem; nebudou-li se moci nasytit, nechť přenocují tak.
16. Já však chci opěvovat tvou sílu a k jitru s plesáním chválit tvou laskavost, neboť ses mi stal záštitou a útočištěm v den mé tísně.
17. Má sílo, tobě chci při hudbě zpívat, neboť Bůh je mou záštitou, Bůh mé laskavosti.

Přísloví 16:1-2
1. Člověk má své představy mysli, a le odpověď jazyka je od Hospodina.
2. Všechny cesty někoho jsou v jeho očích čisté, a le duchy zkoušce podrobuje Hospodin.

Jan 1:1-28
1. Na počátku bylo Slovo, i bylo to Slovo u Boha, a to Slovo bylo Bůh;
2. na počátku bylo u Boha ono.
3. Všechny věci povstaly skrze ně a ani jedna, jež povstala a je, nepovstala bez něho.
4. V něm byl život a ten život byl světlem lidí;
5. a to světlo se objevuje v temnotě, a temnota je nepochopila.
6. Povstal jeden člověk, vyslaný od Boha, jeho jméno Jan.
7. Ten přišel na svědectví, aby o tom světle svědčil, aby skrze něho všichni uvěřili.
8. On tím světlem nebyl, nýbrž aby o tom světle svědčil.
9. Pravé světlo bylo to, jež přicházejíc do světa, osvětluje každého člověka.
10. Ve světě byl a svět skrze něho povstal, a svět ho nepoznal;
11. přišel ke svým vlastním a jeho vlastní ho k sobě nepřijali,
12. kteříkoli ho však přijali, dal jim pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno,
13. kteří byli zrozeni ne z krve ani z vůle masa ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
14. A to Slovo se stalo masem a usídlilo se mezi námi, (a dívali jsme se na jeho slávu, slávu jakoby jednorozeného, jenž přišel od Otce,) plné milosti a pravdy;
15. (Jan o něm svědčí a dal se do hlasitého volání, i říká: Toto byl ten, o němž jsem řekl: Ten, jenž přichází za mnou, nabyl přednosti přede mnou, protože byl dříve než já;)
16. protože my všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí;
17. protože skrze Mojžíše byl dán zákon, skrze Ježíše Krista nastala milost a pravda.
18. Boha nikdo nikdy neuviděl; vyjádřil ho on, jednorozený Syn, jenž je v Otcově náruči.
19. A toto je Janovo svědectví, když Židé vyslali z Jerúsaléma kněží a Leviovce, aby se ho otázali: Ty, kdo jsi?
20. A přiznal a nezapřel, a přiznal: Já nejsem KRISTUS.
21. I otázali se ho: Co tedy? Jsi ty Eliáš? I praví: Nejsem. Jsi ty ten prorok? I odpověděl: Ne.
22. Řekli mu tedy: Kdo jsi? Abychom mohli dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co pravíš sám o sobě?
23. Děl: Já jsem hlas volajícího v pustině: Napřimte cestu PÁNĚ, jak řekl Isaiáš, prorok.
24. A byli vysláni zprostřed farizeů,
25. i otázali se ho a řekli mu: Co tedy křtíš, nejsi-li ty KRISTUS ani Eliáš ani ten prorok?
26. Jan jim odpověděl, pravě: Já křtím vodou; uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte,
27. ten, jenž přichází za mnou, jemuž já nejsem hoden uvolnit řemínek jeho opánku.
28. Tyto věci se staly v Béthanii za Jordánem, kde Jan křtil.