A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 6

Jozue 1:1-18
1. A po smrti Mojžíše, nevolníka Hospodinova, se stalo, že Hospodin k Jóšuovi, synu Núnovu, pobočníku Mojžíšovu, pronesl výrok:
2. Mojžíš, můj nevolník, je mrtev; a nyní vstaň, přejdi tento Jordán, ty i všechen tento lid, do země, již se já jim, Isráélovým dětem, chystám dát.
3. Každé místo, v něž bude šlapat chodidlo vaší nohy, - dal jsem je vám, podle toho, jak jsem promluvil k Mojžíšovi;
4. od pustiny a tohoto Levánónu a ž po tu velikou řeku, řeku Peráth, všechna země Chittím a ž po to veliké moře od zacházení slunce bude vaším územím.
5. Nikdo se, po všechny dni tvého života, nebude moci postavit tvé tváři; jak jsem byl s Mojžíšem, budu s tebou, nebudu se tě vzdávat ani tě opouštět.
6. Buď silný a buď odvážný, neboť ty tento lid budeš podělovat dědictvím země, již jsem jejich otcům přísahou slíbil dát jim.
7. Jen buď silný a měj velikou odvahu dbát o chování podle všeho zákona, jejž ti Mojžíš, můj nevolník, rozkázal; nesmíš se od něho odchýlit v pravo a ni v levo, abys docházel prospěchu všude, kde budeš chodit;
8. kniha tohoto zákona se nesmí vzdálit od tvých úst, nýbrž o ní budeš rozjímat dnem i nocí, abys mohl dbát o chování podle všeho toho, co je v ní psáno, neboť pak budeš moci přivést svou cestu ke zdaru a pak budeš docházet prospěchu.
9. Zda jsem ti nerozkázal: Buď silný a buď odvážný? Nechť se neděsíš a nestrachuješ, neboť všude, kde budeš chodit, s tebou bude Hospodin, tvůj Bůh.
10. A Jóšua rozkázal předákům lidu výrokem:
11. Projděte středem tábora a lidu rozkažte výrokem: Připravte si stravu, neboť ještě tři dni a budete přecházet tento Jordán k přistoupení k zaujetí země, již se vám Hospodin, váš Bůh, k zaujetí jí chystá dát.
12. A k Reúvénímu a ke Gádímu a k polovině kmene Menaššéova pronesl Jóšua výrok:
13. Třeba si pamatovat to, co vám Mojžíš, nevolník Hospodinův, rozkázal výrokem: Hospodin, váš Bůh, se chystá dát vám klid; a no, dal vám tuto zem;
14. vaše ženy, vaše drobotina a vaše stáda budou zůstávat v zemi, již vám dal Mojžíš na této straně Jordánu, a vy sešikováni budete přecházet před tváří svých bratrů, všichni zdatní hrdinové, a budete jim pomáhat,
15. než bude Hospodin chtít dát vašim bratrům klid jako vám, takže i oni zaujmou zem, již se jim Hospodin, váš Bůh, chystá dát; pak se budete moci vrátit k zemi svého vlastnictví a zaujmout ji, již vám Mojžíš, nevolník Hospodinův, dal na této straně Jordánu, od vzcházení slunce.
16. I odpověděli Jóšuovi výrokem: Vše, co jsi nám rozkázal, budeme činit, a všude, kam nás budeš posílat, půjdeme;
17. jak jsme ve vše m poslouchali na Mojžíše, tak budeme poslouchat na tebe, jen nechť je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, jako byl s Mojžíšem;
18. Každý, kdo se bude vzpírat tvým ústům a nebude poslouchat tvých slov stran všeho, co budeš rozkazovat, bude muset být usmrcen; jen buď silný a buď odvážný.

Jozue 2:1-24
1. A Jóšua, syn Núnův, ze Šittím tajně vyslal dva muže jako vyzvědače s výrokem: Odeberte se, shlédněte zem a Jeríchó. Odebrali se tedy a přišli v dům ženy, nevěstky, jejíž jméno bylo Rácháv, a ubytovali se tam.
2. A králi Jerícha byla podána zpráva výrokem: Hle, přišli sem té to noci muži z Isráélových synů, propátrat zem.
3. I poslal král Jerícha k Ráchávi vzkaz: Vyveď ty muže, ty, již k tobě přišli, kteří přišli do tvého domu, neboť přišli propátrat všechnu zem.
4. A ta žena byla tu dvojici mužů vzala a ukryla ji, i řekla: Ano, ti muži ke mně přišli, a le nevěděla jsem, odkud oni jsou,
5. a když se měla brána zavírat, za tmy, vyšli ti muži; nevím, kam ti muži odešli. Žeňte se rychle za nimi, ať je můžete dostihnout.
6. A le ona je byla vyvedla na střechu a zahrabala je mezi lněné stonky, jež měla na střeše narovnány;
7. a ti muži se za nimi hnali cestou k Jordánu, k brodům, a potom, jak vyšli ti, již se za nimi hnali, zavřeli bránu.
8. A dříve než oni uléhali, tu k nim ona vystoupila na střechu
9. a řekla k těm mužům: Vím, že Hospodin dal tu to zem vám a že na nás padl děs z vás a že všichni obyvatelé té to země z vás zmalomyslněli,
10. neboť jsme uslyšeli, jak Hospodin při vašem vycházení z Egypta před vaší tváří vysušil vody moře Rákosí, a co jste učinili dvěma králům Emórího, kteří byli na druhé straně Jordánu, Síchónovi a Ógovi, jež jste uvedli v odevzdání,
11. to když jsme uslyšeli, roztálo naše srdce a vaší příčinou v nikom nezůstal duch, neboť Hospodin, váš Bůh, on je Bohem v nebesích shora i na zemi zespod.
12. Nyní mi tedy, prosím, při Hospodinu přisáhněte, - neboť jsem vůči vám uskutečnila milosrdenství, - že i vy budete uskutečňovat milosrdenství vůči domu mého otce a chcete mi dát spolehlivé znamení,
13. že budete nechávat naživu mého otce a mou matku a mé bratry a mé sestry a vše, co jim patří, a chránit naše žití před smrtí.
14. A ti muži jí řekli: Naše žití místo vás k smrti, nebudeme-li oznamovat tuto naši věc; a až nám Hospodin dá tu to zem, stane se, že vůči tobě uskutečníme milosrdenství a věrnost.
15. I spustila je po provaze skrze okno, neboť její dům byl v stěně zdi a ve zdi ona bydlela;
16. a řekla jim: Jděte do hor, aby na vás nemohli připadnout pronásledovatelé, a tam se na tři dni můžete uchýlit až do návratu pronásledovatelů, a potom můžete jít svou cestou.
17. A ti muži k ní řekli: My budeme nevinni stran této tvé přísahy, jíž jsi nám dala přisáhnout, -
18. hle, až my budeme vstupovat v tu to zem, musíš uvázat v okno, jímž jsi nás spustila, tuto šňůrku z šarlatových nití, a shromáždit svého otce a svou matku a své bratry a všechen dům svého otce k sobě do domu;
19. a stane se, že každý, kdo bude vycházet z dveří tvého domu na ulici - jeho krev na jeho hlavu a my budeme nevinni, a le každý, kdo bude s tebou v domě, - jeho krev na naši hlavu, bude-li na něm ruka.
20. A le budeš-li tuto naši věc prozrazovat, pak budeme stran této tvé přísahy, jíž jsi nám dala přisáhnout, nevinni.
21. I řekla: Podle vašich slov, tak to bude. A propustila je, i odešli; a uvázala šarlatovou šňůrku v okno.
22. A oni odešli a vstoupili do hor a zůstali tam po tři dni, než se pronásledovatelé vrátili; a pronásledovatelé po celé cestě hledali a nenašli.
23. A ti dva muži se vrátili, totiž sestoupili z hor a přešli a přišli k Jóšuovi, synu Núnovu, a vyrozprávěli mu všechny věci, jež se jim přihodily;
24. a řekli k Jóšuovi: Věru dal Hospodin všechnu tu zem v naši ruku, neboť všichni obyvatelé té země z nás zmalomyslněli.

Žalmy 41:1-13
1. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Blaho rozumně smýšlejícího o nuzném! V zlý den mu Hospodin bude moci dát vyváznout,
2. Hospodin ho bude ochraňovat a naživu ho zachovávat; bude učiněn blaženým v zemi, aniž ho budeš vy dávat v svévoli jeho nepřátel.
3. Na pohovce choroby ho bude Hospodin podpírat, celé jeho lůžko v jeho nemoci zobracíš.
4. Já jsem řekl: Hospodine, buď mi milostiv, uzdrav mou duši, neboť jsem vůči tobě zhřešil.
5. Moji nepřátelé o mně mluví zlé: Kdy bude umírat a jeho jméno zanikat?
6. A přijde-li se podívat, mluví na plano, jeho srdce si shromažďuje špatnost; vychází ven - mluví.
7. Spolu si o mně šeptají všichni nenávidící mě; proti mně chystají ublížení mi:
8. Je v něho vlito cosi zhoubného, a když ulehne, nebude více povstávat.
9. I muž mého pokoje, v něhož jsem důvěřoval, jídající můj chléb, vyvýšil proti mně patu.
10. Ty však, Hospodine, mi buď milostiv a dej mi povstat, a ť jim mohu odplatit.
11. Tímto poznám, že máš ve mně zalíbení, když můj nepřítel nade mnou nebude výskat;
12. a já - v mé bezúhonnosti mě podepřeš a chceš mě navždy postavit před svou tvář.
13. Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, odvždy a navždy! Ámén, a no, Ámén!

Přísloví 13:15-16
15. Dobrá prozíravost přináší přízeň, a le cesta věrolomných je tvrdá.
16. Každý bystrý jedná s uvážením, a le zpozdilý rozšiřuje pošetilost.

Lukáš 8:26-56
26. I dopluli do kraje Gadařanů, jenž je naproti Galilei.
27. A když on vyšel na zem, potkal se s ním jakýsi muž z města, jenž odedávna měl démony a neodíval se šatem a nezůstával v domě, nýbrž v hrobkách.
28. Vida však Ježíše, vzkřikl a padl před ním a řekl silným hlasem: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, nemuč mě!
29. Povelel totiž tomu nečistému duchu od toho člověka vyjít; bylť ho velmi často zachvátil, i býval svazován řetězy a okovy a hlídán, a přetrhával ta pouta a býval od toho démona hnán do pustin.
30. A Ježíš se ho otázal, pravě: Jaké máš jméno? A on řekl: Legie; protože do něho vešlo mnoho démonů.
31. A prosili ho snažně, aby jim nenařizoval odejít do bezedna.
32. I bylo tam stádo značně mnoha vepřů, jež se páslo na hoře, a prosili ho snažně, aby jim povolil vejít do nich. I povolil jim
33. a ti démonové od toho člověka vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do jezera a utonulo.
34. Uzřevše však ti, kdo je pásli, co se stalo, prchli a podali zprávu do města i na venkov.
35. I vyšli, by uviděli, co se stalo. A přišli k Ježíšovi a shledali, že ten člověk, od něhož ti démonové vyšli, sedí ošacen a při zdravém rozumu u Ježíšových nohou, i ulekli se.
36. A ti, kdo to uviděli, jim také podali zprávu, jak ten, jenž byl ovládnut démony, byl vysvobozen.
37. A veškerý zástup z okolního kraje Gadařanů se ho jal žádat, by od nich odešel, protože byli svíráni velikou bázní; a on nastoupil do lodi a vrátil se zpět.
38. Ten muž však, od něhož ti démonové vyšli, ho prosil, aby směl být s ním; propustil ho však pravě:
39. Vracej se zpět do svého domu a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh. I odešel, hlásaje po celém tom městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40. A když se Ježíš vracel zpět, stalo se, že ho dav uvítal, neboť na něho všichni čekali.
41. A hle, přišel muž, jehož jméno bylo Jair, a ten byl přednostou synagogy; a padnuv u Ježíšových nohou, prosil ho snažně, by vstoupil do jeho domu,
42. protože měl jednorozenou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A když on odcházel, stlačovaly ho davy;
43. a jedna žena, jež dvanáct let měla tok krve, která nadto celé své živobytí spotřebovala na lékaře a od žádného nedosáhla uzdravení,
44. si sáhla, přistoupivši odzadu, na lem jeho šatu, a její tok krve se okamžitě zastavil.
45. A Ježíš řekl: Kdo si to na mne sáhl? A když všichni popírali, řekl Petr a ti s ním: Veliteli, svírají a utiskují tě davy, a pravíš: Kdo si to na mne sáhl?
46. A Ježíš řekl: Sáhl si na mne kdosi, já jsem přece poznal, že ode mne vyšla moc.
47. A ta žena, vidouc, že neunikla povšimnutí, přišla, chvějíc se, a padši před ním, prohlásila přede vším lidem, pro jakou příčinu si na něho sáhla a jak byla okamžitě vyléčena.
48. A on jí řekl: [Buď dobré mysli,] dcero, vyhojila tě tvá víra, ubírej se v pokoji.
49. Zatímco ještě mluvil, přichází kdosi od toho představeného synagogy a praví mu: Tvá dcera je mrtvá, neobtěžuj Učitele.
50. Ježíš mu však, uslyšev to, odpověděl, pravě: Neboj se, jen věř a bude jí pomoženo.
51. A když přišel do toho domu, nenechal vstoupit nikoho leč Petra a Jana a Jakuba a otce toho děvčete, i matku.
52. A všichni pro ni plakali a bědovali, on však řekl: Neplačte, vždyť neumřela, nýbrž spí.
53. I vysmívali se mu, vědouce, že umřela.
54. Avšak on, vyhnav všechny ven a chopiv se její ruky, zvolal, pravě: Děvče, zvedej se.
55. I navrátil se její duch a vstala okamžitě; i rozkázal, by se jí dalo pojíst.
56. A její rodiče užasli, on však jim dal pokyn nikomu neříkat, co se stalo.