A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 4

5 Mojžíšova 31:1-30
1. Mojžíš se tedy odebral a proslovil tato slova ke všemu Isráélovi;
2. i řekl k nim: Já jsem dnes ve věku sta a dvaceti let, nemohu již vycházet a ni vstupovat, a Hospodin ke mně řekl: Nesmíš přejít tento Jordán! -
3. Hospodin, tvůj Bůh, on kráčí před tvou tváří; on zpřed tvé tváře bude umět vyhubit tyto národy, i budeš je moci ovládnout; Jóšua, on kráčí před tvou tváří podle toho, co Hospodin promluvil.
4. A Hospodin s nimi učiní podle toho, co učinil se Síchónem a s Ógem, králi Emórího, a s jejich zemí, jež vyhubil,
5. takže je Hospodin vystaví před vaši tvář, i učiníte s nimi podle všeho rozkazu, jak jsem vám rozkázal.
6. Buďte silni a buďte odvážní, nechť se nebojíte a nechť se neděsíte před jejich tváří, neboť Hospodin, tvůj Bůh, on, jenž jde s tebou, od tebe nebude ustupovat ani tě opouštět.
7. A Mojžíš povolal Jóšuu a řekl k němu před očima všeho Isráéle: Buď silný a buď odvážný, neboť ty tento lid budeš uvádět do země, již Hospodin jejich otcům přísahou slíbil dát jim, a ty je jí jako dědictvím budeš podělovat.
8. A Hospodin, on, jenž jde před tvou tváří, on bude s tebou, nebude od tebe ustupovat ani tě opouštět; nechť se nebojíš a nechť se nestrachuješ.
9. A Mojžíš tento zákon zapsal a dal jej kněžím, synům Lévího, již nosili skříňku smlouvy Hospodinovy, a všem starším Isráélovým;
10. a rozkázal jim Mojžíš výrokem: Po uplynutí sedmi let v určený čas roku promíjení, o slavnosti budek,
11. když přijde všechen Isráél ukázat se před tvář Hospodina, tvého Boha, v místě, jež on bude chtít vyvolit, budeš tento zákon před vším Isráélem předčítat v jejich uši.
12. Svolej lid, muže i ženy i drobotinu i cizince u tebe, kteří budou v tvých branách, aby slyšeli a aby se učili a měli v úctě Hospodina, vašeho Boha, a dbali o vykonávání všech slov tohoto zákona;
13. i jejich děti, jež jej neznají, budou slyšet a učit se mít v úctě Hospodina, vašeho Boha, po všechny dni, co budete žít na půdě, kam se vy chystáte přejít Jordán k zaujetí jí.
14. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Hle, tvé dni se přiblížily k smrti; zavolej Jóšuu a postavte se u stanu setkávání, a ť mu mohu dát své rozkazy. Odebral se tedy Mojžíš, i Jóšua, a u stanu setkávání se postavili
15. a u stanu se ukázal Hospodin v sloupu oblaku, a ten oblakový sloup stanul nad vchodem stanu.
16. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Hle tě - již ulehneš se svými otci; a tento lid povstane a ode jde smilnit za bohy cizozemců země, kam se on mezi ně chystá vstoupit, a opustí mě a poruší mou smlouvu, již jsem s ním uzavřel.
17. A v onen den proti němu vzplane můj hněv, takže je budu muset opustit a skrýt před nimi svou tvář, i dospěje k pohlcení a postihnou jej mnohá neštěstí a úzkosti; a v onen den si řekne: Ne-li proto mě postihla tato neštěstí, že můj Bůh není v mém středu?
18. Já však v onen den budu mít svou tvář veskrze skrytu pro všechna zla, jichž napáchal, neboť se otočil k jiným bohům.
19. Nyní si však napište tuto píseň a nauč jí Isráélovy děti, vlož ji v jejich ústa, aby mi tato píseň byla proti Isráélovým dětem svědkem,
20. neboť jej budu uvádět na půdu, již jsem přísahou slíbil jeho otcům, přetékající mlékem a medem, takže se nají a nasytí a ztuční a otočí se k jiným bohům a jmou se jim sloužit, a mnou pohrdnou a mou smlouvu poruší.
21. Až jej však budou postihovat mnohá neštěstí a úzkosti, stane se, že tato píseň jako svědek vypoví do jeho tváře, - neboť nebude mizet z paměti a z úst jeho semene, - že znám jeho smýšlení, jež utváří dnes, dříve než jej budu uvádět do země, již jsem přísahou slíbil.
22. Mojžíš tedy tuto píseň v onen den napsal a jal se jí Isráélovy děti učit.
23. A Jóšuovi, synu Núnovu, rozkázal výrokem: Buď silný a buď odvážný, neboť ty budeš Isráélovy děti uvádět do země, již jsem jim přísahou slíbil, a já budu s tebou.
24. A jak Mojžíš dokončil psaní slov tohoto zákona na knihu až do jejich dohotovení, stalo se,
25. že Mojžíš Lévíovcům, nosícím skříňku smlouvy Hospodinovy, rozkázal výrokem:
26. Vezmi tuto knihu zákona a položte ji ze strany skříňky smlouvy Hospodina, vašeho Boha, i bude tam za svědka proti tobě,
27. neboť já znám tvou vzpurnost a tvou tvrdou šíji - hle, za mého setrvávání na živ u s vámi dnes jste byli vzpurní vůči Hospodinu, a což teprve po mé smrti!
28. Svolejte ke mně všechny starší vašich kmenů a své předáky, a ť mohu proslovit tato slova v jejich uši a za svědky proti nim povolat nebesa i zem;
29. neboť vím, že po mé smrti budete veskrze zkaženě jednat a odvracet se od cesty, již jsem vám rozkázal, takže vás v posledku dní potká zlo, neboť budete činit, co v očích Hospodinových zlo je, k dráždění ho dílem vašich rukou.
30. A Mojžíš v uši celého Isráélova sejití proslovil všechna slova této písně až do jejich dokončení:

5 Mojžíšova 32:1-52
1. Nastavte ucho, nebesa, a promluvím, a ť slyšíš, země, výroky mých úst,
2. má nauka bude kanout jako déšť, má řeč bude kapat jako rosa, jako mžení na mladý porost a jako pršky na bylinstvo.
3. Ano, budu provolávat jméno Hospodinovo, přiznejte velikost našemu Bohu!
4. Skála! Dokonalé je jeho působení, neboť jeho všechny cesty jsou právem, BŮH věrnosti, v němž není křivdy, spravedlivý a upřímný je on.
5. Zachovala se k němu zvrhle - ne jeho děti, nýbrž jejich skvrna, pokolení převrácené a pokřivené!
6. Zda chcete Hospodinu odplácet takto, lide bezbožný a nemoudrý? Zda on ne ní tvůj Otec, koupivší tě, on, utvořivší tě, jenž tě upevnil?
7. Připomeň si dávné dni, uvaž léta pokolení a pokolení, otaž se svého otce, ten ti může oznámit, a svých starších, ti ti mohou říci!
8. Při svém podělování národů dědictvím, při svém rozmísťování dětí Ádámových vytyčoval Nejvyšší pomezí národností podle počtu dětí Isráélových,
9. neboť podílem Hospodinovým je jeho lid, Jákób je úděl jeho dědictví.
10. Nacházel jej v zemi pustiny, a no, v prázdnotě vytí pouště, obcházel jej, všímal si ho, choval jej jako zřítelnici svého oka;
11. jako orel vzrušuje své hnízdo, poletuje nad svými orlíčaty, rozpíná svá křídla, bere je, nosí je na své peruti,
12. vodil jej Hospodin samoten, aniž s ním byl BŮH ciziny.
13. Vozil jej po výšinách země, a by se najedl plodin pole, a kojil jej medem ze skaliska a olejem z křemene skály,
14. smetanou skotu a mlékem drobného dobytka s tukem jehňat a beranů z Bášánu a kozlů, s nejlepším druhem pšenice, a pil jsi krev hroznů, víno.
15. Ješurún však ztučněl a jal se vyhazovat; - ztučněl jsi, ztloustl jsi, vytyl jsi, - a zamítl +Boha utvořivšího jej a znevážil skálu své záchrany;
16. k žárlivosti ho doháněli cizáky, dráždili ho ošklivostmi,
17. obětovali démonům, ne +Bohu, bohům - neznali jich, novým, přišli nedávno; vaši otcové se jich neděsili.
18. Skála tě zplodila, zapomínáš, a opomenul jsi BOHA porodivšího tě.
19. To Hospodin uviděl a zavrhl, pro dráždění jeho syny a jeho dcerami;
20. i řekl: Budu před nimi skrývat svou tvář, budu vidět, jaký bude jejich posledek, vždyť oni jsou pokolení veliké zvrácenosti, děti, v nich ž ne ní spolehlivosti.
21. Oni mě dohnali mě k žárlivosti ne-BOHEM, vydráždili mě svými nicotnostmi, já je tedy budu k žárlivosti dohánět ne-lidem, dráždit je pošetilým národem,
22. neboť v mém hněvu oheň vzplanul a bude hořet až do nejhlubšího šeólu a pohltí zemi i její výnos a sežehne základy hor.
23. Budu na ně hromadit neštěstí, vystříleny mít své šípy do nich,
24. vysátých hladem a stravovaných horečkou a jedovatou nákazou, a budu proti nim vypouštět zub zvěře s jedem plouživců prachu.
25. Na ulici bude sirobu působit meč a v pokojích hrůza, i jinochu i panně, kojenci s šedovlasým.
26. Řekl bych: Musím je smést, odstranit jejich památku z prostřed lidí,
27. kdybych se neobával dráždění od nepřítele, aby to jejich trapiči nechápali mylně, aby neříkali: Vyvýšila se naše ruka, a ne Hospodin toto vše způsobil.
28. Vždyť oni jsou národ, jemuž není rady, a není v nich rozumnosti.
29. Kéž by zmoudřeli! Pochopili by toto, uvažovali by o svém posledku:
30. Jak by mohl jeden hnát tisíc a dva na útěk obrátit deset tisíc, ne-li proto, že je jejich Skála prodala a Hospodin je vydal na pospas?
31. Vždyť jejich skála ne ní jako naše Skála, sami naši nepřátelé budou rozhodčími!
32. Vždyť jejich réva je z révy Sodomy a z niv Gomory, jejich hrozny jsou hrozny žluči, mají jedovaté trsy,
33. jejich víno je jed draků a zkázonosný jed zmijí.
34. Zda to ne ní u mne uloženo, zapečetěno mezi mými zásobami?
35. Mně patří pomsta a odplata v čas, kdy jejich noha bude klouzat, neboť den jejich zkázy je blízký, a co je pro ně připraveno, přichvátá;
36. ano, Hospodin bude zjednávat právo svému lidu a slitovávat se nad svými nevolníky, když bude vidět, že síla vymizela a je konec zadrženého propuštěného.
37. I řekne: Kde jsou jejich bohové, skála - na ni spoléhali,
38. jejichž obětí tuk jídali, jejich ž tekutých obětí víno pili? Nechť vstávají a pomáhají vám, nechť je to nad vámi ochranou!
39. Vizte nyní, že já - já jsem ON, a se mnou není Boha; já usmrcuji i oživím, zraním a já uzdravuji, a není schopného vyprostit z mé ruky.
40. Ano, povznáším svou ruku k nebesům a řeknu: Já jsem život navždy!
41. Jestliže naostřím svůj blýskavý meč a má ruka bude zasahovat v soudu, budu svým protivníkům splácet pomstou a svým nenávistníkům odplácet;
42. své šípy budu opájet krví, zatímco můj meč bude žrát maso, krví zabitých a zajatců, hlavou vládců nepřítele.
43. Rozveselte národy, jeho lid, neboť bude mstít krev svých nevolníků a pomstou splácet svým protivníkům, a zadostučiněním obdaří svou půdu, svůj lid.
44. I přišel Mojžíš a proslovil všechna slova této písně v uši lidu, on a Hóšéa, syn Núnův;
45. a když Mojžíš proslovování všech těchto slov ke všemu Isráélovi dokončil,
46. řekl k nim: Přiložte své srdce ke všem těm to slovům, jež já dnes proti vám dosvědčuji, jež budete rozkazovat svým dětem, aby dbaly o vykonávání všech slov tohoto zákona.
47. Vždyť to pro vás ne ní nicotné slovo, nýbrž je to váš život, a tímto slovem budete moci prodloužit své dni na půdě, kam se vy chystáte přejít Jordán k zaujetí jí.
48. A právě v tento den k Mojžíšovi promluvil Hospodin výrokem:
49. Vystup na toto pohoří Avárím, na horu Névó, jež je v zemi Móáva, jež je naproti Jeríchu, a viz zem Kenáanu, již se já chystám dát v držbu Isráélovým dětem,
50. a umři na hoře, kam ty se chystáš vystoupit, i budeš muset být připojen k svému lidu, jako umřel Árón, tvůj bratr, na hoře Hóru, a byl k svému lidu připojen,
51. protože jste se vprostřed Isráélových dětí proti mně dopustili nedůvěry při vodách rozvaděnosti v Kádéš i v pustině Cínu, protože jste mě vprostřed Isráélových dětí neposvětili.
52. Ano, budeš tu zem zpřed sebe vidět, nesmíš tam však vstoupit, do země, již se já chystám Isráélovým dětem dát.

Žalmy 40:6-12
6. Oběti a ni oběti daru jsi neoblíbil, uši jsi mi vyhloubil, oběti vzestupné a ni za hřích nejsi žádostiv;
7. tu jsem řekl: Hle, přicházím, v svitku knihy je o mně psáno;
8. oblibuji vykonávání záliby tvé vůle, můj Bože, a tvůj zákon je vprostřed mých útrob.
9. Zvěstoval jsem spravedlnost v početném sejití; hle, nesvíral jsem své rty, Hospodine, ty víš,
10. tvou spravedlnost jsem neukryl vprostřed svého srdce, o tvé spolehlivosti a tvé záchraně jsem promlouval, tvou laskavost a tvou věrnost jsem početnému sejití nezatajil.
11. Kéž mi ty, Hospodine, neodpíráš svých smilování, kéž mě tvá laskavost a tvá věrnost ustavičně ochraňují!
12. Vždyť se na mne vůkol nahrnuly pohromy, až bez počtu, dostihly mě mé nepravosti, takže nemohu vidět, jsou četnější než vlasy mé hlavy, a má srdnatost mě opustila.

Přísloví 13:11-12
11. Majetek z nepoctivosti se bude zmenšovat, a le hromadící rukou se bude množit.
12. Prodlužované očekávání působí onemocnění srdce, a le splněná tužba je strom života.

Lukáš 7:31-50
31. Ke komu tedy připodobním lidi tohoto pokolení a komu jsou podobni?
32. Jsou podobni malým dítkám, jež sedí na tržišti a vzájemně na sebe volají a říkají: Zapískali jsme vám a nedali jste se do tance, žalozpěv jsme vám zanotovali a nerozplakali jste se.
33. Přišel Jan, křtitel, jenž ani chleba nejedl ani vína nepil, a říkáte: Má démona.
34. Přišel Syn člověka, jenž jí a pije, a říkáte: Hle, člověk, jenž je žrout a pijan vína, přítel dávkových výběrčích a hříšníků -
35. a moudrost byla ospravedlněna ode všech svých dětí.
36. Kterýsi z farizeů ho však žádal, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ulehl ke stolu.
37. A hle, jedna žena v tom městě, jež byla hříšnice a zvěděla, že leží u stolu v domě toho farizea, vzala alabastrovou láhev voňavky
38. a stanula plačíc u jeho nohou zezadu, i počala jeho nohy smáčet slzami a vytírala je vlasy své hlavy, i líbala vroucně jeho nohy a mazala je tou voňavkou.
39. A uzřev to ten farizej, jenž ho pozval, řekl sám v sobě toto: Tento, kdyby byl prorok, by věděl kdo a co je to za ženu, jež na něho sahá - vždyť je to hříšnice.
40. A Ježíš k němu v odpověď řekl: Šimone, tobě mám co říci. A on dí: Učiteli, řekni.
41. Jakémusi věřiteli byli dva povinni dluhem; jeden byl dlužen pět set denárů a druhý padesát.
42. Když však neměli čím zaplatit, prominul oběma. Který z nich ho tedy [, řekni,] bude více milovat?
43. A Šimon v odpověď řekl: Mám za to, že ten, jemuž více prominul. A on mu řekl: Správně jsi usoudil.
44. A obrátiv se k té ženě, děl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu - vody na nohy jsi mi nedal, ona však mé nohy zmáčela slzami a vytřela svými vlasy;
45. polibek jsi mi nedal, ona však od té chvíle, co jsem vstoupil, neustala vroucně líbat mé nohy;
46. mou hlavu jsi olejem nepomazal, ona však voňavkou pomazala mé nohy.
47. Z této příčiny ti pravím: Její hříchy, jichž je mnoho, jsou jí odpuštěny, protože mnoho milovala, komu se však odpouští málo, miluje málo.
48. I řekl jí: Tvé hříchy jsou odpuštěny.
49. A ti, kdo s nimi leželi u stolu, počali sami v sobě říkat: Kdo je tento, jenž i hříchy odpouští?
50. A k té ženě řekl: Vysvobodila tě tvá víra, ubírej se v pokoji.