| 5 Mojžíšova 31:1-30 |
| 1. Mojžíš se tedy odebral a proslovil tato slova ke všemu Isráélovi; |
| 2. i řekl k nim: Já jsem dnes ve věku sta a dvaceti let, nemohu již vycházet a ni vstupovat, a Hospodin ke mně řekl: Nesmíš přejít tento Jordán! - |
| 3. Hospodin, tvůj Bůh, on kráčí před tvou tváří; on zpřed tvé tváře bude umět vyhubit tyto národy, i budeš je moci ovládnout; Jóšua, on kráčí před tvou tváří podle toho, co Hospodin promluvil. |
| 4. A Hospodin s nimi učiní podle toho, co učinil se Síchónem a s Ógem, králi Emórího, a s jejich zemí, jež vyhubil, |
| 5. takže je Hospodin vystaví před vaši tvář, i učiníte s nimi podle všeho rozkazu, jak jsem vám rozkázal. |
| 6. Buďte silni a buďte odvážní, nechť se nebojíte a nechť se neděsíte před jejich tváří, neboť Hospodin, tvůj Bůh, on, jenž jde s tebou, od tebe nebude ustupovat ani tě opouštět. |
| 7. A Mojžíš povolal Jóšuu a řekl k němu před očima všeho Isráéle: Buď silný a buď odvážný, neboť ty tento lid budeš uvádět do země, již Hospodin jejich otcům přísahou slíbil dát jim, a ty je jí jako dědictvím budeš podělovat. |
| 8. A Hospodin, on, jenž jde před tvou tváří, on bude s tebou, nebude od tebe ustupovat ani tě opouštět; nechť se nebojíš a nechť se nestrachuješ. |
| 9. A Mojžíš tento zákon zapsal a dal jej kněžím, synům Lévího, již nosili skříňku smlouvy Hospodinovy, a všem starším Isráélovým; |
| 10. a rozkázal jim Mojžíš výrokem: Po uplynutí sedmi let v určený čas roku promíjení, o slavnosti budek, |
| 11. když přijde všechen Isráél ukázat se před tvář Hospodina, tvého Boha, v místě, jež on bude chtít vyvolit, budeš tento zákon před vším Isráélem předčítat v jejich uši. |
| 12. Svolej lid, muže i ženy i drobotinu i cizince u tebe, kteří budou v tvých branách, aby slyšeli a aby se učili a měli v úctě Hospodina, vašeho Boha, a dbali o vykonávání všech slov tohoto zákona; |
| 13. i jejich děti, jež jej neznají, budou slyšet a učit se mít v úctě Hospodina, vašeho Boha, po všechny dni, co budete žít na půdě, kam se vy chystáte přejít Jordán k zaujetí jí. |
| 14. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Hle, tvé dni se přiblížily k smrti; zavolej Jóšuu a postavte se u stanu setkávání, a ť mu mohu dát své rozkazy. Odebral se tedy Mojžíš, i Jóšua, a u stanu setkávání se postavili |
| 15. a u stanu se ukázal Hospodin v sloupu oblaku, a ten oblakový sloup stanul nad vchodem stanu. |
| 16. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Hle tě - již ulehneš se svými otci; a tento lid povstane a ode jde smilnit za bohy cizozemců země, kam se on mezi ně chystá vstoupit, a opustí mě a poruší mou smlouvu, již jsem s ním uzavřel. |
| 17. A v onen den proti němu vzplane můj hněv, takže je budu muset opustit a skrýt před nimi svou tvář, i dospěje k pohlcení a postihnou jej mnohá neštěstí a úzkosti; a v onen den si řekne: Ne-li proto mě postihla tato neštěstí, že můj Bůh není v mém středu? |
| 18. Já však v onen den budu mít svou tvář veskrze skrytu pro všechna zla, jichž napáchal, neboť se otočil k jiným bohům. |
| 19. Nyní si však napište tuto píseň a nauč jí Isráélovy děti, vlož ji v jejich ústa, aby mi tato píseň byla proti Isráélovým dětem svědkem, |
| 20. neboť jej budu uvádět na půdu, již jsem přísahou slíbil jeho otcům, přetékající mlékem a medem, takže se nají a nasytí a ztuční a otočí se k jiným bohům a jmou se jim sloužit, a mnou pohrdnou a mou smlouvu poruší. |
| 21. Až jej však budou postihovat mnohá neštěstí a úzkosti, stane se, že tato píseň jako svědek vypoví do jeho tváře, - neboť nebude mizet z paměti a z úst jeho semene, - že znám jeho smýšlení, jež utváří dnes, dříve než jej budu uvádět do země, již jsem přísahou slíbil. |
| 22. Mojžíš tedy tuto píseň v onen den napsal a jal se jí Isráélovy děti učit. |
| 23. A Jóšuovi, synu Núnovu, rozkázal výrokem: Buď silný a buď odvážný, neboť ty budeš Isráélovy děti uvádět do země, již jsem jim přísahou slíbil, a já budu s tebou. |
| 24. A jak Mojžíš dokončil psaní slov tohoto zákona na knihu až do jejich dohotovení, stalo se, |
| 25. že Mojžíš Lévíovcům, nosícím skříňku smlouvy Hospodinovy, rozkázal výrokem: |
| 26. Vezmi tuto knihu zákona a položte ji ze strany skříňky smlouvy Hospodina, vašeho Boha, i bude tam za svědka proti tobě, |
| 27. neboť já znám tvou vzpurnost a tvou tvrdou šíji - hle, za mého setrvávání na živ u s vámi dnes jste byli vzpurní vůči Hospodinu, a což teprve po mé smrti! |
| 28. Svolejte ke mně všechny starší vašich kmenů a své předáky, a ť mohu proslovit tato slova v jejich uši a za svědky proti nim povolat nebesa i zem; |
| 29. neboť vím, že po mé smrti budete veskrze zkaženě jednat a odvracet se od cesty, již jsem vám rozkázal, takže vás v posledku dní potká zlo, neboť budete činit, co v očích Hospodinových zlo je, k dráždění ho dílem vašich rukou. |
| 30. A Mojžíš v uši celého Isráélova sejití proslovil všechna slova této písně až do jejich dokončení: |
| 5 Mojžíšova 32:1-52 |
| 1. Nastavte ucho, nebesa, a promluvím, a ť slyšíš, země, výroky mých úst, |
| 2. má nauka bude kanout jako déšť, má řeč bude kapat jako rosa, jako mžení na mladý porost a jako pršky na bylinstvo. |
| 3. Ano, budu provolávat jméno Hospodinovo, přiznejte velikost našemu Bohu! |
| 4. Skála! Dokonalé je jeho působení, neboť jeho všechny cesty jsou právem, BŮH věrnosti, v němž není křivdy, spravedlivý a upřímný je on. |
| 5. Zachovala se k němu zvrhle - ne jeho děti, nýbrž jejich skvrna, pokolení převrácené a pokřivené! |
| 6. Zda chcete Hospodinu odplácet takto, lide bezbožný a nemoudrý? Zda on ne ní tvůj Otec, koupivší tě, on, utvořivší tě, jenž tě upevnil? |
| 7. Připomeň si dávné dni, uvaž léta pokolení a pokolení, otaž se svého otce, ten ti může oznámit, a svých starších, ti ti mohou říci! |
| 8. Při svém podělování národů dědictvím, při svém rozmísťování dětí Ádámových vytyčoval Nejvyšší pomezí národností podle počtu dětí Isráélových, |
| 9. neboť podílem Hospodinovým je jeho lid, Jákób je úděl jeho dědictví. |
| 10. Nacházel jej v zemi pustiny, a no, v prázdnotě vytí pouště, obcházel jej, všímal si ho, choval jej jako zřítelnici svého oka; |
| 11. jako orel vzrušuje své hnízdo, poletuje nad svými orlíčaty, rozpíná svá křídla, bere je, nosí je na své peruti, |
| 12. vodil jej Hospodin samoten, aniž s ním byl BŮH ciziny. |
| 13. Vozil jej po výšinách země, a by se najedl plodin pole, a kojil jej medem ze skaliska a olejem z křemene skály, |
| 14. smetanou skotu a mlékem drobného dobytka s tukem jehňat a beranů z Bášánu a kozlů, s nejlepším druhem pšenice, a pil jsi krev hroznů, víno. |
| 15. Ješurún však ztučněl a jal se vyhazovat; - ztučněl jsi, ztloustl jsi, vytyl jsi, - a zamítl +Boha utvořivšího jej a znevážil skálu své záchrany; |
| 16. k žárlivosti ho doháněli cizáky, dráždili ho ošklivostmi, |
| 17. obětovali démonům, ne +Bohu, bohům - neznali jich, novým, přišli nedávno; vaši otcové se jich neděsili. |
| 18. Skála tě zplodila, zapomínáš, a opomenul jsi BOHA porodivšího tě. |
| 19. To Hospodin uviděl a zavrhl, pro dráždění jeho syny a jeho dcerami; |
| 20. i řekl: Budu před nimi skrývat svou tvář, budu vidět, jaký bude jejich posledek, vždyť oni jsou pokolení veliké zvrácenosti, děti, v nich ž ne ní spolehlivosti. |
| 21. Oni mě dohnali mě k žárlivosti ne-BOHEM, vydráždili mě svými nicotnostmi, já je tedy budu k žárlivosti dohánět ne-lidem, dráždit je pošetilým národem, |
| 22. neboť v mém hněvu oheň vzplanul a bude hořet až do nejhlubšího šeólu a pohltí zemi i její výnos a sežehne základy hor. |
| 23. Budu na ně hromadit neštěstí, vystříleny mít své šípy do nich, |
| 24. vysátých hladem a stravovaných horečkou a jedovatou nákazou, a budu proti nim vypouštět zub zvěře s jedem plouživců prachu. |
| 25. Na ulici bude sirobu působit meč a v pokojích hrůza, i jinochu i panně, kojenci s šedovlasým. |
| 26. Řekl bych: Musím je smést, odstranit jejich památku z prostřed lidí, |
| 27. kdybych se neobával dráždění od nepřítele, aby to jejich trapiči nechápali mylně, aby neříkali: Vyvýšila se naše ruka, a ne Hospodin toto vše způsobil. |
| 28. Vždyť oni jsou národ, jemuž není rady, a není v nich rozumnosti. |
| 29. Kéž by zmoudřeli! Pochopili by toto, uvažovali by o svém posledku: |
| 30. Jak by mohl jeden hnát tisíc a dva na útěk obrátit deset tisíc, ne-li proto, že je jejich Skála prodala a Hospodin je vydal na pospas? |
| 31. Vždyť jejich skála ne ní jako naše Skála, sami naši nepřátelé budou rozhodčími! |
| 32. Vždyť jejich réva je z révy Sodomy a z niv Gomory, jejich hrozny jsou hrozny žluči, mají jedovaté trsy, |
| 33. jejich víno je jed draků a zkázonosný jed zmijí. |
| 34. Zda to ne ní u mne uloženo, zapečetěno mezi mými zásobami? |
| 35. Mně patří pomsta a odplata v čas, kdy jejich noha bude klouzat, neboť den jejich zkázy je blízký, a co je pro ně připraveno, přichvátá; |
| 36. ano, Hospodin bude zjednávat právo svému lidu a slitovávat se nad svými nevolníky, když bude vidět, že síla vymizela a je konec zadrženého propuštěného. |
| 37. I řekne: Kde jsou jejich bohové, skála - na ni spoléhali, |
| 38. jejichž obětí tuk jídali, jejich ž tekutých obětí víno pili? Nechť vstávají a pomáhají vám, nechť je to nad vámi ochranou! |
| 39. Vizte nyní, že já - já jsem ON, a se mnou není Boha; já usmrcuji i oživím, zraním a já uzdravuji, a není schopného vyprostit z mé ruky. |
| 40. Ano, povznáším svou ruku k nebesům a řeknu: Já jsem život navždy! |
| 41. Jestliže naostřím svůj blýskavý meč a má ruka bude zasahovat v soudu, budu svým protivníkům splácet pomstou a svým nenávistníkům odplácet; |
| 42. své šípy budu opájet krví, zatímco můj meč bude žrát maso, krví zabitých a zajatců, hlavou vládců nepřítele. |
| 43. Rozveselte národy, jeho lid, neboť bude mstít krev svých nevolníků a pomstou splácet svým protivníkům, a zadostučiněním obdaří svou půdu, svůj lid. |
| 44. I přišel Mojžíš a proslovil všechna slova této písně v uši lidu, on a Hóšéa, syn Núnův; |
| 45. a když Mojžíš proslovování všech těchto slov ke všemu Isráélovi dokončil, |
| 46. řekl k nim: Přiložte své srdce ke všem těm to slovům, jež já dnes proti vám dosvědčuji, jež budete rozkazovat svým dětem, aby dbaly o vykonávání všech slov tohoto zákona. |
| 47. Vždyť to pro vás ne ní nicotné slovo, nýbrž je to váš život, a tímto slovem budete moci prodloužit své dni na půdě, kam se vy chystáte přejít Jordán k zaujetí jí. |
| 48. A právě v tento den k Mojžíšovi promluvil Hospodin výrokem: |
| 49. Vystup na toto pohoří Avárím, na horu Névó, jež je v zemi Móáva, jež je naproti Jeríchu, a viz zem Kenáanu, již se já chystám dát v držbu Isráélovým dětem, |
| 50. a umři na hoře, kam ty se chystáš vystoupit, i budeš muset být připojen k svému lidu, jako umřel Árón, tvůj bratr, na hoře Hóru, a byl k svému lidu připojen, |
| 51. protože jste se vprostřed Isráélových dětí proti mně dopustili nedůvěry při vodách rozvaděnosti v Kádéš i v pustině Cínu, protože jste mě vprostřed Isráélových dětí neposvětili. |
| 52. Ano, budeš tu zem zpřed sebe vidět, nesmíš tam však vstoupit, do země, již se já chystám Isráélovým dětem dát. |
| Žalmy 40:6-12 |
| 6. Oběti a ni oběti daru jsi neoblíbil, uši jsi mi vyhloubil, oběti vzestupné a ni za hřích nejsi žádostiv; |
| 7. tu jsem řekl: Hle, přicházím, v svitku knihy je o mně psáno; |
| 8. oblibuji vykonávání záliby tvé vůle, můj Bože, a tvůj zákon je vprostřed mých útrob. |
| 9. Zvěstoval jsem spravedlnost v početném sejití; hle, nesvíral jsem své rty, Hospodine, ty víš, |
| 10. tvou spravedlnost jsem neukryl vprostřed svého srdce, o tvé spolehlivosti a tvé záchraně jsem promlouval, tvou laskavost a tvou věrnost jsem početnému sejití nezatajil. |
| 11. Kéž mi ty, Hospodine, neodpíráš svých smilování, kéž mě tvá laskavost a tvá věrnost ustavičně ochraňují! |
| 12. Vždyť se na mne vůkol nahrnuly pohromy, až bez počtu, dostihly mě mé nepravosti, takže nemohu vidět, jsou četnější než vlasy mé hlavy, a má srdnatost mě opustila. |
| Přísloví 13:11-12 |
| 11. Majetek z nepoctivosti se bude zmenšovat, a le hromadící rukou se bude množit. |
| 12. Prodlužované očekávání působí onemocnění srdce, a le splněná tužba je strom života. |
| Lukáš 7:31-50 |
| 31. Ke komu tedy připodobním lidi tohoto pokolení a komu jsou podobni? |
| 32. Jsou podobni malým dítkám, jež sedí na tržišti a vzájemně na sebe volají a říkají: Zapískali jsme vám a nedali jste se do tance, žalozpěv jsme vám zanotovali a nerozplakali jste se. |
| 33. Přišel Jan, křtitel, jenž ani chleba nejedl ani vína nepil, a říkáte: Má démona. |
| 34. Přišel Syn člověka, jenž jí a pije, a říkáte: Hle, člověk, jenž je žrout a pijan vína, přítel dávkových výběrčích a hříšníků - |
| 35. a moudrost byla ospravedlněna ode všech svých dětí. |
| 36. Kterýsi z farizeů ho však žádal, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ulehl ke stolu. |
| 37. A hle, jedna žena v tom městě, jež byla hříšnice a zvěděla, že leží u stolu v domě toho farizea, vzala alabastrovou láhev voňavky |
| 38. a stanula plačíc u jeho nohou zezadu, i počala jeho nohy smáčet slzami a vytírala je vlasy své hlavy, i líbala vroucně jeho nohy a mazala je tou voňavkou. |
| 39. A uzřev to ten farizej, jenž ho pozval, řekl sám v sobě toto: Tento, kdyby byl prorok, by věděl kdo a co je to za ženu, jež na něho sahá - vždyť je to hříšnice. |
| 40. A Ježíš k němu v odpověď řekl: Šimone, tobě mám co říci. A on dí: Učiteli, řekni. |
| 41. Jakémusi věřiteli byli dva povinni dluhem; jeden byl dlužen pět set denárů a druhý padesát. |
| 42. Když však neměli čím zaplatit, prominul oběma. Který z nich ho tedy [, řekni,] bude více milovat? |
| 43. A Šimon v odpověď řekl: Mám za to, že ten, jemuž více prominul. A on mu řekl: Správně jsi usoudil. |
| 44. A obrátiv se k té ženě, děl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu - vody na nohy jsi mi nedal, ona však mé nohy zmáčela slzami a vytřela svými vlasy; |
| 45. polibek jsi mi nedal, ona však od té chvíle, co jsem vstoupil, neustala vroucně líbat mé nohy; |
| 46. mou hlavu jsi olejem nepomazal, ona však voňavkou pomazala mé nohy. |
| 47. Z této příčiny ti pravím: Její hříchy, jichž je mnoho, jsou jí odpuštěny, protože mnoho milovala, komu se však odpouští málo, miluje málo. |
| 48. I řekl jí: Tvé hříchy jsou odpuštěny. |
| 49. A ti, kdo s nimi leželi u stolu, počali sami v sobě říkat: Kdo je tento, jenž i hříchy odpouští? |
| 50. A k té ženě řekl: Vysvobodila tě tvá víra, ubírej se v pokoji. |