A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 29

Rút 3:1-18
1. A Noomí, její tchyně, jí řekla: Má dcero, zda bych ti neměla vyhledat místo odpočinku, aby ti bylo dobře?
2. Nuže tedy: Zda ne ní Bóaz, z jehož děvčaty jsi byla, náš příbuzný? Hle, on se chystá této noci na mlatu převívat ječmen;
3. umyješ a pomažeš se tedy a vezmeš na sebe své šatstvo a sestoupíš na mlat. Nechť tomu muži až do jeho dokončení jedení a pití nedáváš o sobě vědět;
4. a až ulehne, bude se dít, že zjistíš místo, kde bude ležet, a vstoupíš a odkryješ jeho nohy a ulehneš, a on ti bude muset oznámit, co máš činit.
5. I řekla k ní: Vše, co říkáš, budu činit.
6. Sestoupila tedy na mlat a zachovala se podle všeho, co jí její tchyně přikázala;
7. a když se Bóaz najedl a napil a jeho srdce se potěšilo, vstoupil ulehnout na okraji hromady. I vstoupila v tichosti a odkryla jeho nohy a ulehla.
8. A vprostřed noci se stalo, že se ten muž ulekl a zavrtěl se, a hle, v jeho nohách leží žena;
9. i řekl: Kdo jsi ty? A řekla: Já jsem Rúth, tvá služebnice; kéž tedy rozprostřeš nad svou služebnicí své křídlo, neboť jsi ty výkupce.
10. I řekl: Ty budiž požehnána Hospodinem, má dcero, ukázala jsi, že tvá posledn ějš í laskavost je lepší než první, ne chtějíc odejít za jinochy, ať chudými či snad bohatými.
11. Nuže tedy, má dcero: Nechť se nebojíš; vše, co jsi pravila, ti chci učinit, vždyť každá brána mého lidu ví, že ty jsi zdatná žena.
12. A nyní: I když já jsem, ovšem, opravdu výkupce, je však ještě výkupce bližší než já.
13. Zůstaň té to noci a za jitra se stane: Bude-li tě chtít vykoupit, dobrá, může vykoupit; nebude-li však nakloněn tě vykoupit, pak tě chci vykoupit já, jako že je Hospodin živ. Polež až do jitra.
14. Poležela tedy až do jitra v jeho nohách. Pak povstala dříve než mohl jeden druhého rozeznat; i řekl: Ať není známo, že na mlat přišla žena.
15. Řekl také: Podej plášť, jenž je na tobě, a přidrž jej. Přidržela jej tedy, i naměřil šest éf ječmene; to na ni naložil a vstoupil do města.
16. A ona přišla ke své tchyni; ta řekla: Jak je s tebou, má dcero? Oznámila jí tedy vše, co pro ni ten muž učinil,
17. a řekla: Dal mi těchto šest éf ječmene, neboť řekl: Nechť ke své tchyni nepřicházíš s prázdnou.
18. I řekla: Poseď, má dcero, než budeš vidět, jak věc bude do padat, neboť ten muž nebude mít klidu, leč dnes věc přivede ke konci.

Rút 4:1-22
1. A Bóaz vystoupil v bránu a usedl tam; a hle, mimo šel ten výkupce, o němž byl Bóaz promluvil; i řekl: Odboč, usedni zde, ty tam! Odbočil tedy a usedl;
2. i přivedl deset mužů ze starších města a řekl: Usedněte zde; i usedli.
3. A řekl tomu výkupci: Noomí, jež se vrátila z končin Móáva, prodává díl pole, jenž patřil našemu bratru, Elímelechovi,
4. a já jsem si řekl, že tě musím upozornit výrokem: Kup jej, před těmi, již zde sedí, totiž před staršími mého lidu. Chceš-li vykoupit, vykup, nechce-li však nikdo vykoupit, oznam mi, a ť vím, neboť není s výjimkou tebe nikoho k vykoupení, a po tobě jsem já. I řekl: Já chci vykoupit.
5. A Bóaz řekl: V den tvé koupě toho pole z ruky Noomí je koupíš i od Rúth, Móávky, ženy toho, jenž zemřel, ke vzbuzení jména toho, jenž zemřel, nad jeho dědictvím.
6. A ten výkupce řekl: Nemohu si vykupovat, abych nepoškozoval dědictví své. Vykup si ty to, co já mám právo vykoupit, neboť já vykupovat nemohu.
7. Dříve pak v Isráéli při vykupování a při vyměňování bývalo k potvrzení jakékoli věci toto: Jeden stáhl svůj sandál a dal jej druhému; toto bylo v Isráéli osvědčením.
8. Ten výkupce tedy Bóazovi řekl: Kup si; a stáhl svůj sandál.
9. A Bóaz starším a všemu lidu řekl: Vy jste dnes svědky, že z ruky Noomí kupuji vše, co patřilo Elímelechovi, a vše, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi;
10. a také si za ženu kupuji Rúth, Móávku, ženu Machlónovu, ke vzbuzení jména toho, jenž zemřel, nad jeho dědictvím, a ť jméno toho, jenž zemřel, není odtínáno od jeho bratrů a od brány jeho místa - vy jste dnes svědky.
11. A všechen lid, jenž byl v bráně, i starší, řekli: Jsme svědky; kéž Hospodin ženu, jež vstupuje do tvého domu, činí takovou jako Ráchél a jako Léá, jež obě vybudovaly dům Isráélův; a jednej v Efráthu zdatně a nabuď v Béth-lechemu věhlasu;
12. a nechť je tvůj dům jako dům Perece, jehož Támár porodila Júdovi, stran semene, jež kéž ti Hospodin dává z této mladice.
13. Bóaz tedy Rúth pojal a stala se mu ženou, i vešel k ní a Hospodin jí dal otěhotnění a porodila syna.
14. A ženy řekly k Noomí: Budiž veleben Hospodin, jenž ti dnes neodňal výkupce, a budiž jeho jméno oslavováno v Isráéli;
15. a nechť se ti stane obnovitelem žití a podporou tvých šedin, neboť ho porodila tvá snacha, jež tě miluje, ona, jež je ti lepší než sedm synů.
16. A Noomí to dítko vzala a pojala je v svou náruč a stala se mu chůvou.
17. A sousedky mu daly název, jméno, s výrokem: Noomí se narodil syn! A jeho jméno nazvaly Óvéd; on se stal otcem Jíšaje, otce Dávída.
18. A toto jsou rodokmeny Perece: Perec zplodil Checróna
19. a Checrón zplodil Ráma a Rám zplodil Ammínádáva
20. a Ammínádáv zplodil Nachšóna a Nachšón zplodil Salmu
21. a Salmón zplodil Bóaza a Bóaz zplodil Óvéda
22. a Óvéd zplodil Jíšaje a Jíšaj zplodil Dávída.

Žalmy 52:6-9
6. To budou vidět spravedliví a budou se bát a nad ním se budou smát:
7. Hle, muž, jenž nečinil svým útočištěm Boha, nýbrž důvěřoval v množství svého bohatství, moci nabýval svou zhoubou!
8. Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, v Boží laskavost důvěřuji vždy a trvale,
9. navždy tě budu chválit, že jsi tak učinil, a před tvými zbožnými doufat v tvé jméno, neboť je dobré.

Přísloví 15:6-7
6. Dům spravedlivého, tam je mnoho pokladu, a le příjem zlovolného se rozpadá.
7. Rty moudrých rozsévají poznání, a le srdce zpozdilých ne tak.

Lukáš 20:1-26
1. A v jeden z těch dní, když on v CHRÁMĚ vyučoval lid a hlásal blahou zvěst, se stalo, že přistoupili velekněží a písmaři se staršími
2. a promluvili k němu, pravíce: Pověz nám, jakou pravomocí konáš tyto věci, anebo kdo je to, jenž ti tuto pravomoc dal?
3. I řekl jim v odpověď: Otáži se i já vás na jednu věc, i povězte mi:
4. Janův křest - byl z nebe či z lidí?
5. A oni se mezi sebou jali smlouvat, říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne: Proč jste mu neuvěřili?
6. Povíme-li však: Z lidí, ukamenuje nás všechen lid, neboť je přesvědčen, že Jan je prorok.
7. I odpověděli, že nevědí, odkud,
8. a Ježíš jim řekl: Aniž vám já míním říci, jakou pravomocí tyto věci konám.
9. A k lidu počal pronášet toto přirovnání: Jeden člověk vysadil vinici a pronajal ji rolníkům a na delší čas odešel ze země.
10. A v příslušném období vyslal k rolníkům nevolníka, aby mu dali z ovoce vinice. Ti rolníci ho však zbili a odeslali pryč s prázdnou.
11. I poslal ještě jiného nevolníka, oni však i onoho zbili, zneuctili a s prázdnou odeslali pryč.
12. I poslal ještě třetího, oni však i toho zranili a vyhnali.
13. A ten pán vinice řekl: Co mám učinit? Pošlu svého milovaného syna; když uvidí toho, budou snad mít ohled.
14. Když ho však ti rolníci uviděli, domlouvali se mezi sebou, říkajíce: Toto je dědic, [pojďte,] snažme se ho zabít, aby se dědictví stalo naším.
15. I vystrčili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy ten pán vinice učiní?
16. Přijde a zahubí ty rolníky a vinici dá druhým. A když to uslyšeli, řekli: To nechť se nestane.
17. On však, zahleděv se na ně, řekl: Co tedy je toto, to, co je napsáno: Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali, ten se stal hlavou nároží?
18. Každý, kdo na ten kámen padne, bude roztříštěn, a na koho padne on, toho rozmetá.
19. A velekněží a písmaři zadychtili v téže hodině na něho položit ruce, i zalekli se davu; poznaliť, že toto přirovnání řekl o nich.
20. I počíhali si na něho a vyslali slídiče předstírající, že jsou spravedliví, aby ho polapili v řeči, tak, aby ho mohli odevzdat výkonné a právní moci vladařově.
21. I otázali se ho, pravíce: Učiteli, víme, že správně mluvíš a vyučuješ a nepřijímáš osobu, nýbrž dle pravdy vyučuješ Boží cestě.
22. Je nám dovoleno dávat císaři daň čili nic?
23. Povšimnuv si však jejich úskočnosti, řekl k nim: Co mě pokoušíte?
24. Ukažte mi denár - čí obraz a nápis má? A oni v odpověď řekli: Císařův.
25. A on k nim řekl: Nuže, tedy odvádějte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.
26. I nedokázali ho před lidem v jeho výrocích polapit a umlkli, byvše jati údivem nad jeho odpovědí.