A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 26

Soudců 17:1-13
1. I vyskytl se v pohoří Efrájimově muž, jehož jméno bylo Míchájhú;
2. ten své matce řekl: Tisíc a sto šeklů stříbra, co ti bylo odebráno, a tys zaklela a řekla jsi to i v mé uši - hle, to stříbro je u mne, vzal jsem je já. A jeho matka řekla: Budiž můj syn požehnán od Hospodina.
3. I vrátil těch tisíc a sto šeklů stříbra své matce a jeho matka řekla: To stříbro jsem plně posvětila Hospodinu ze své ruky pro svého syna k zhotovení sochy a slitiny, a nyní ti je chci vrátit.
4. Vrátil tedy to stříbro své matce a jeho matka vzala dvě stě šeklů stříbra a dala je zlatníku; ten je zpracoval na sochu a slitinu. To se do stalo v dům Míchájhúa.
5. A ten muž, Míchá, měl dům bohů, i zhotovil přehoz a domácí bůžky, i naplnil ruku jednoho ze svých synů, takže se mu stal knězem.
6. V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; každý činil, co bylo v jeho očích správné.
7. I vyskytl se mladík z Béth-lechemu Júdova, z čeledi Júdovy, a on byl Léví ovec a on pobýval tam.
8. A ten muž z toho města, z Béth-lechemu Júdova, odešel pobývat, kde by co mohl najít; a při konání své cesty přišel v pohoří Efrájimově až k domu Míchovu
9. a Míchá mu řekl: Odkud přicházíš? I řekl k němu: Já jsem Léví ovec z Béth-lechemu Júdova a jdu já pobývat, kde co budu moci najít.
10. A Míchá mu řekl: Zůstaň u mne a staň se mi otcem a knězem a já ti budu dávat deset šeklů stříbra za rok a vybavení rouchy a tvou obživu. A Léví ovec ve šel
11. a přivolil Léví ovec zůstat s tím mužem; i stal se mu ten mladík jako by jedním z jeho synů;
12. a Míchá naplnil ruku toho Léví ovce, i stal se mu ten mladík knězem a byl v Míchově domě.
13. A Míchá řekl: Nyní vím, že mi Hospodin bude činit dobře, neboť se mi knězem stal Léví ovec.

Soudců 18:1-30
1. V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; a v oněch dnech si kmen Dáního hledal dědictví k bydlení, neboť mu až po onen den vprostřed Isráélových kmenů nic za dědictví ne při padlo.
2. I vyslali synové Dánovi ze své čeledi pět mužů ze svého kruhu, mužů zdatných, z Corey a z Eštáólu, proslídit zem a vyšetřit ji; i řekli k nim: Jděte, vyšetřete zem. Přišli tedy v pohoří Efrájimově až k domu Míchovu a přenocovali tam;
3. když oni byli u Míchova domu, rozpoznali oni hlas toho mladíka, toho Léví ovce, i odbočili tam a řekli mu: Kdo tě sem přivedl a co ty tu děláš a co zde máš?
4. I řekl k nim: Tak a tak mi učinil Míchá a najal mě, i stal jsem se mu knězem.
5. A řekli mu: Obrať se, prosím, na Boha s otázkou, a ť víme, zda naše cesta, na níž jdeme, bude úspěšná.
6. A kněz k nim řekl: Jděte s pokojem, vaše cesta, jíž půjdete, je před Hospodinem.
7. A těch pět mužů, ti odešli a přišli do Lájíše a uviděli lid bydlící vprostřed ní v bezpečí, podle způsobu Cidóním, mající pokoj a bezpečně se cítící, a v zemi nebylo nijak škodících, ani vládnoucího úřední mocí; a oni byli vzdáleni od Cídóním a nic neměli s lidmi.
8. I přišli ke svým bratrům do Corey a Eštáólu a jejich bratři jim řekli: Co vy?
9. I řekli: Vzhůru, a ť proti nim můžeme vystoupit, neboť jsme uviděli zem, že hle, je velmi dobrá, a vy jste nečinní; nechť neleníte odejít k přistoupení k zaujetí země
10. (jak vstoupíte, budete přicházet k lidu bezpečně se cítícímu a zemi rozsáhlé na obě strany ); vždyť ji Bůh dal v naši ruku, místo, kde není nedostatku ničeho, co v zemi je.
11. Vypravili se tedy odtamtud, z čeledi Dáního, z Corey a z Eštáólu, šest set mužů opásaných válečným náčiním,
12. i vystoupili a položili se v Kirjath-jeárím v Júdovi; proto tomuto místu až po tento den dávají název Machanéh-Dán - hle, za Kirjath-jeárím.
13. A odtamtud přešli v pohoří Efrájimovo a přišli až k domu Míchovu;
14. a těch pět mužů, ti, již byli odešli proslídit zem, Lájíš, se ujali slova a řekli k svým bratrům: Zda víte, že v těchto domech je přehoz a domácí bůžkové a socha a slitina? Nyní tedy vězte, co máte činit.
15. Odbočili tedy tam a vešli do domu toho mladíka, Léví ovce domu Míchova, a položili mu otázku, jak se mu vede;
16. a u vchod u do brány stálo šest set mužů, opásaných svým válečným náčiním, ze synů Dánových.
17. A těch pět mužů, ti, již byli odešli proslídit zem, vystoupili, vešli tam, vzali sochu a přehoz a domácí bůžky a slitinu, zatímco kněz stanul u vchod u do brány, i těch šest set mužů, již byli opásáni válečným náčiním;
18. onino tedy vešli v Míchův dům a vzali sochu a přehoz a domácí bůžky a slitinu; a kněz k nim řekl: Co vy děláte?
19. A řekli mu: Mlč, polož svou ruku na svá ústa a pojď s námi, a by ses stal otcem a knězem nám; zda je ti lépe být knězem domu jednoho muže či abys byl knězem kmeni a čeledi v Isráéli?
20. A srdce kněze se potěšilo, i vzal přehoz a domácí bůžky a sochu a vešel v střed tohoto lidu.
21. I otočili se a odešli, a dopředu pustili drobotinu a dobytek a to, co bylo cenné.
22. Když oni byli od Míchova domu vzdáleni, byli svoláni muži, kteří byli v domech, jež byly u domu Míchova, a dohonili syny Dánovy;
23. a jali se na syny Dánovy volat; ti obrátili svou tvář a řekli k Míchovi: Co je ti, že ses shromáždil?
24. I řekl: Vzali jste mé bohy, jež jsem si opatřil, i kněze, a odešli jste, a co ještě mám? Co tedy toto, že říkáte: Co je ti?
25. A synové Dánovi k němu řekli: Nechť nás nenutíš poslouchat tvůj hlas, aby se na vás nemuseli vrhnout muži rozhořčené duše, takže by ses zbavil žití svého i žití svého domu.
26. A synové Dánovi odešli svou cestou a Míchá shledal, že oni jsou silnější než on, i otočil se a vrátil se do svého domu.
27. A oni odnesli, co si Míchá opatřil, i s kněze m, jehož měl, a přišli k Lájíši, k lidu majícímu pokoj a bezpečně se cítícímu, a pobili je ostřím meče a město spálili ohněm;
28. a nebylo vyprošťujícího, neboť ono bylo vzdáleno od Cídónu a oni nic neměli s lidmi; a ono bylo v údolí, jež je u Béth-rechóva. I vybudovali to město a usídlili se v něm
29. a jméno toho města nazvali Dán, jménem jejich otce, jenž se narodil Isráélovi, a le zprvu ovšem bylo jméno toho města Lájíš.
30. A synové Dánovi si postavili tu sochu a Jehónáthán, syn Géršóma, syna Mojžíšova, on a jeho synové byli kmeni Dánovu kněžími až po den opuštění země,

Žalmy 51:7-11
7. Kéž mě chceš hříchu zbavit yzopem, a ť jsem čist, umýt mě, a ť jsem bělejší než sníh!
8. Kéž mi chceš dát slyšet veselí a radost, nechť jásají kosti, jež jsi zdrtil!
9. Zakryj svou tvář před mým hříchem a vymaž všechny mé nepravosti,
10. stvoř mi, Bože, čisté srdce a v mém nitru obnov pevného ducha,
11. kéž mě nevyháníš z přítomnosti své tváře a svého svatého Ducha kéž ode mne ne od nímáš!

Přísloví 14:33-35
33. Moudrost spočívá v srdci majícího porozumění a vprostřed zpozdilých se poznává.
34. Spravedlnost povznáší národ, a le hřích je hanba lidských plemen.
35. Rozumnému služebníku králova blahovůle, a le zostuzující je předmětem jeho rozhněvání.

Lukáš 18:24-43
24. Ježíš však, vida, že on převelmi zesmutněl, řekl: Jak ztěžka vniknou ti, kdo mají statky, do Božího království!
25. Ano, snadnější je velbloudu vniknout otvorem jehly než boháči vniknout do Božího království.
26. A ti, kteří to uslyšeli, řekli: A kdo může být zachráněn?
27. On však řekl: Věci lidem nemožné jsou možné Bohu.
28. A Petr řekl: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou.
29. A on jim řekl: Věru, pravím vám: Není nikoho, kdo zanechal dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti pro Boží království,
30. jenž by vskutku nedostal zpět v této době mnohonásobek a v nastávajícím věku věčný život.
31. A vzal k sobě těch dvanáct a řekl k nim: Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a všechny věci, napsané skrze proroky o Synu člověka, budou dokonány,
32. neboť bude vydán národům a učiněn předmětem posměchu a ztýrán a popliván,
33. i zbičují a zabijí ho a třetího dne opět vstane.
34. A oni z těch věcí nepochopili nic; a toto slovo bylo před nimi skryto a tomu, co se říkalo, nerozuměli.
35. A v době jeho přiblížení k Jerichu se stalo, že u cesty seděl jakýsi slepec a žebral.
36. A když uslyšel dav tudy procházející, vyptával se, co toto asi je,
37. a podali mu zprávu, že mimo jde Ježíš, ten Nazarej.
38. I zvolal, pravě: Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39. A ti, kteří šli vpředu, ho okřikovali, aby umlkl, on však křičel mnohem více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
40. A Ježíš, zastaviv se, poručil, by byl k němu přiveden, a při jeho přiblížení se ho otázal [, pravě]:
41. Co si přeješ, bych ti učinil? A on řekl: Pane, abych prohlédl.
42. A Ježíš mu řekl: Prohlédni, vyhojila tě tvá víra.
43. I prohlédl okamžitě a šel za ním, oslavuje Boha; i všechen lid, vida to, vzdal Bohu chválu.