A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 25

Soudců 15:1-20
1. A po jistém čase, ve dnech žně pšenice, se stalo, že Šimšón svou ženu přišel s kůzletem navštívit; a řekl si: Musím vejít ke své ženě do pokoje. A le její otec mu nedal vejít;
2. i řekl její otec: Řekl jsem si věru, žes ji jistě pojal v nenávist, takže jsem ji dal tvému společníku. Zda ne ní její mladší sestra hezčí než ona? Nuže - nechť se za tebe do stává místo ní.
3. A Šimšón jim řekl: Ten to krát jsem prost viny stran Pelištím, jestliže s nimi já budu nakládat zle.
4. A Šimšón se odebral a pochytal tři sta lišek, a vzal pochodně a obrátil ohon k ohonu a vložil po jedné pochodni mezi dva ohony,
5. a zažehl na pochodních oheň a vypustil je v stojaté obilí Pelištím a sežehl od stohů a ž po stojaté obilí a po sady oliv.
6. A Pelištím řekli: Kdo toto učinil? I řekli: Šimšón, zeť Timního, neboť vzal jeho ženu a dal ji jeho společníku. A Pelištím vystoupili a spálili ji i jejího otce ohněm.
7. A Šimšón jim řekl: Chcete-li jednat takto, pak jen co se na vás pomstím, potom chci přestat.
8. I pobil je, stehno na kyčel, velikým pobitím; a sestoupil a usídlil se v rozsedlině skaliska Étámu.
9. A Pelištím vystoupili a položili se v Júdovi a roztáhli se do Lechí.
10. A muži Júdy řekli: Proč jste proti nám vystoupili? I řekli: Vystoupili jsme spoutat Šimšóna a naložit s ním podle toho, jak naložil on s námi.
11. Sestoupili tedy, tři tisíce mužů z Júdy, do rozsedliny skaliska Étámu a řekli Šimšónovi: Zda nevíš, že Pelištím nad námi panují? Co jsi nám tedy toto provedl? I řekl jim: Podle toho, co provedli mně, tak jsem provedl jim.
12. A řekli mu: Sestoupili jsme spoutat tě, vy dat tě v ruku Pelištím. A Šimšón jim řekl: Přisáhněte mi, že se na mne nebudete vrhat vy.
13. Pronesli tedy k němu výrok: Ne, nýbrž tě chceme jen spoutat a vy dáme tě v jejich ruku, a le nikterak tě nechceme usmrtit. Spoutali ho tedy dvěma novými provazy a vyvedli ho od skaliska;
14. on přišel až k Lechí a Pelištím se mu vstříc jali pokřikovat, i přišel na něho Duch Hospodinův a provazy, jež byly na jeho pažích, se staly jako by lněnými vlákny, jež shořela v ohni, takže jeho pouta splynula z jeho rukou.
15. A našel čelist osla, čerstvou, i vztáhl svou ruku a vzal ji a pobil jí tisíc mužů.
16. A Šimšón řekl: Čelistí osla hromadu, dvě hromady, čelistí osla jsem pobil tisíc mužů.
17. A jak skončil své mluvení, stalo se, že čelist ze své ruky zahodil; a dal tomu místu název Rámath-Lechí.
18. A dostal velikou žízeň a jal se volat k Hospodinu, i řekl: Tys dal rukou svého nevolníka toto veliké vysvobození; mám snad nyní umřít žízní a padnout v ruku neobřezaných?
19. A Bůh rozpoltil prohlubeň, jež je v Lechí, a vyšly z ní vody; i napil se a jeho duch se vrátil, takže ožil. Proto nazval jméno toho Én-hakkóré; ten je v Lechí až po tento den.
20. I soudil Isráéle ve dnech Pelištím po dvacet let.

Soudců 16:1-31
1. A Šimšón odešel do Gazy a uviděl tam ženu-nevěstku, i vešel k ní.
2. Výrok ke Gazathím: Přišel sem Šimšón! Rozestavili se tedy vůkol a číhali na něho v bráně města po celou noc; a po celou noc se chovali tiše s výrokem: Až do světla jitra, potom ho budeme moci zabít.
3. A Šimšón poležel až do půlnoci a v půlnoc vstal a pevně uchopil dveře brány města a obě veřeje a vytrhl je se závorou; to naložil na svá plece a vynesl to na témě hory, jež je před Chevrónem.
4. Potom se stalo, že zamiloval ženu v údolí Sóréku, a její jméno Delílá.
5. I vystoupili k ní pohlaváři Pelištím a řekli k ní: Přemluv ho a zjisti, čím je jeho síla veliká a čím bychom na něho stačili, takže bychom ho mohli spoutat k jeho zkrocení; a my - každý ti dá tisíc a sto šeklů stříbra.
6. Delílá tedy k Šimšónovi řekla: Prozraď mi, prosím, čím je tvá síla veliká a čím bys mohl být spoután k svému zkrocení.
7. A Šimšón k ní řekl: Poutali-li by mě sedmi žilami, čerstvými, jež ještě nebyly vysušeny, pak bych zeslábl a byl jako každý jiný člověk.
8. Pohlaváři Pelištím jí tedy vynesli sedm žil, čerstvých, jež ještě nebyly vysušeny, i spoutala ho jimi;
9. a v pokoji jí seděla záloha, i řekla k němu: Pelištím na tebe, Šimšóne! A roztrhl ty žíly, jako se trhá vlákno koudele při svém ucítění ohně, a jeho síla nebyla poznána.
10. A Delílá k Šimšónovi řekla: Hle, ztropil si s ze mne blázna a promluvil jsi ke mně lež; prozraď mi, prosím, nyní, čím bys mohl být spoután.
11. I řekl k ní: Poutali-li by mě pevně novými provazy, jimiž nebyla vykonána práce, pak bych zeslábl a byl jako každý jiný člověk.
12. Delílá tedy vzala nové provazy a spoutala ho jimi a řekla k němu: Pelištím na tebe, Šimšóne! (A v pokoji seděla záloha.) I roztrhl je ze svých paží jako niti.
13. A Delílá k Šimšónovi řekla: Až posud si s ze mne tropil blázny a mluvil jsi ke mně lži; prozraď mi, čím bys mohl být spoután. I řekl k ní: Budeš-li vetkávat sedm kadeří mé hlavy v osnovu.
14. Přirazila je tedy bidlem a řekla: Pelištím na tebe, Šimšóne! I procitl ze svého spánku a vytrhl tkalcovské bidlo i osnovu.
15. A řekla k němu: Jak můžeš říkat: Miluji tě, a tvé srdce není se mnou? Nyní si s již třikrát ze mne natropil bláznů a neprozradil jsi mi, čím je tvá síla veliká.
16. A když na něho po všechny dni svými řečmi dotírala a trápila ho, stalo se, že se jeho duše stala k smrti netrpělivou,
17. takže jí celé své srdce vyjevil; i řekl jí: Na mou hlavu nevystoupila břitva, neboť já jsem od lůna své matky Božím zasvěcencem; byl-li bych oholen, pak by ode mne má síla odstoupila, takže bych zeslábl a byl jako každý člověk.
18. I poznala Delílá, že jí vyjevil celé své srdce; poslala tedy a pohlaváry Pelištím povolala výrokem: Ten to krát vystupte, neboť mi vyjevil celé své srdce. Pohlaváři Pelištím k ní tedy vystoupili a vynesli ve své ruce peníze.
19. I uspala ho na svých kolenou a povolala muže a dala oholit sedm kadeří jeho hlavy; tak k jeho zkrocení způsobila znesvěcení a jeho síla od něho odstoupila.
20. I řekla: Pelištím na tebe, Šimšóne! Procitl tedy ze svého spánku a řekl si: Budu moci vyjít jako v dřívějších případech a vytřást se; a le on nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil.
21. A Pelištím se ho chopili a vypíchali jeho oči a zavedli ho dolů do Gazy a spoutali ho mosaznými okovy; a stal se mlečem v domě vězňů.
22. Vlas jeho hlavy však počal růst, jak byl oholen.
23. A pohlaváři Pelištím se shromáždili k obětování veliké oběti Dágónovi, jejich bohu, a k veselici; i řekli: Náš bůh vy dal v naši ruku Šimšóna, našeho nepřítele.
24. A lid, ti ho uviděli a jali se chválit svého boha, tak že říkali: Náš bůh vy dal v naši ruku našeho nepřítele a pustošitele naší země a toho, jenž rozmnožil naše zabité.
25. A když se jejich srdce potěšilo, stalo se, že řekli: Povolejte Šimšóna, a ť nám tančí! Povolali tedy Šimšóna z domu vězňů, i jal se před jejich tváří žertovat; a postavili ho mezi dva sloupy.
26. A Šimšón řekl k hochu, jenž ho držel za ruku: Nechej mě, a ť nahmatám ty dva sloupy, na nichž je dům založen, a ť mohu na ně spolehnout.
27. A dům byl plný mužů a žen, i všichni pohlaváři Pelištím tam přišli, a na střeše bylo asi tři tisíce mužů a žen, již se dívali na Šimšónův tanec.
28. A Šimšón se jal k Hospodinu volat výrokem: Pane, Hospodine, připomeň si mě, prosím, a posilni mě, prosím, jen tentokrát, ó Bože, a ť se na Pelištím jednou pomstou mohu pomstít za obě své oči!
29. I objal Šimšón ty dva prostřední sloupy, na nichž byl dům založen (a nalehl na ně ), jeden svou pravicí a jeden svou levicí;
30. a Šimšón řekl: Nechť umírá mé žití s Pelištím! I vypjal se mocně a dům padl na pohlaváry a na všechen lid, jenž v něm byl, takže mrtvých, jež usmrtil při své smrti, bylo více než těch, jež usmrtil ve svém životě.
31. A sestoupili jeho bratři a všechen dům jeho otce a vyzvedli ho a vynesli a pohřbili ho mezi Coreou a mezi Eštáólem v hrobě Mánóacha, jeho otce. A on soudil Isráéle po dvacet let.

Žalmy 51:1-6
1. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida, po příchodu Náthána, proroka, k němu, protože vešel k Bath-Ševě.) Buď mi milostiv, Bože, podle své laskavosti, podle množství svých smilování vymaž má přestoupení!
2. Důkladně mě umyj od mé nepravosti, a no, od mého hříchu mě očisť!
3. Ano, já uznávám svá přestoupení a můj hřích je ustavičně přede mnou;
4. tobě, tobě samému jsem zhřešil, a co je v tvých očích zlé, jsem učinil, aby ses mohl projevit spravedlivým ve svém promlouvání, čistým ve svém souzení.
5. Hle, v nepravosti jsem byl porozen a v hříchu mě má matka počala;
6. hle, oblibuješ pravdu v ledvinách, kéž mi tedy v skrytu chceš dát poznat moudrost!

Přísloví 14:31-32
31. Utiskující nuzného tupí jeho Tvůrce, a le ctí ho milostivý k nemajetnému.
32. Zlovolný je svou zlobou přiváděn k pádu, a le spravedlivý má nač spoléhat při své smrti.

Lukáš 18:1-23
1. A pronášel k nim i přirovnání stran toho, že se mají vždy modlit a neochabovat;
2. i pravil: V kterémsi městě byl jakýsi soudce, Boha se nebojící a na člověka se neohlížející;
3. a v onom městě byla jedna vdova, i přicházela k němu a říkala: Zjednej mi právo před mým protivníkem.
4. A na čas se mu nechtělo, později však sám v sobě řekl: Třebaže se Boha nebojím a na člověka neohlížím,
5. přece však, protože mě tato vdova nenechává na pokoji, jí právo zjednám, aby pořád nepřicházela a netýrala mě.
6. A Pán řekl: Poslyšte, co praví ten nespravedlivý soudce!
7. A Bůh by vskutku nepomstil své vyvolené, kteří k němu volají dnem i nocí, a má s nimi trpělivost?
8. Pravím vám, že je pomstí rychle. Až však Syn člověka přijde, zdalipak na zemi najde víru?
9. A k některým také, kteří sami v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a ostatní nepovažovali za nic, řekl toto přirovnání:
10. Do CHRÁMU vystoupili dva muži, by se pomodlili, jeden farizej a druhý dávkový výběrčí.
11. Ten farizej se postavil a modlil se sám vzhledem k sobě takto: Bože, děkuji ti, že nejsem právě tak ový jako ostatní z lidí, loupeživí, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento dávkový výběrčí;
12. dvakrát za týden se postím; ze všeho, čehokoli nabývám, odvádím desátky.
13. A ten dávkový výběrčí stál z daleka a k nebi nechtěl ani pozvednout oči, nýbrž se tloukl v hruď, pravě: Bože, slituj se nade mnou, hříšníkem!
14. Pravím vám: Do svého domu sestoupil ospravedlněn tento, spíše než onen, protože každý, kdo sám sebe povyšuje, bude ponížen, kdo však sám sebe ponižuje, bude povýšen.
15. I přinášeli mu i nemluvňata, aby se jich dotýkal, učedníci však, vidouce to, je okřikovali.
16. Ježíš si je však přivolal a řekl: Nechejte děťátka ke mně přicházet a nebraňte jim, neboť takovýchto je Boží království.
17. Věru, pravím vám: Kdokoli nepřijme Boží království tak, jako děťátko, nikterak do něho nevstoupí.
18. A kterýsi hodnostář se ho otázal, pravě: Dobrý učiteli, co musím vykonat, abych zdědil věčný život?
19. Ježíš mu však řekl: Co mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, leč jeden, Bůh.
20. Příkazy znáš: necizolož, nevraždi, nekraď, nesvědč křivě, cti svého otce a svou matku.
21. A on řekl: Tyto všechny věci jsem zachoval od svého mládí.
22. A Ježíš mu, uslyšev toto, řekl: Schází ti ještě jedno: Prodej vše, cokoli máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebesích, a pojď, ber se za mnou.
23. On však, uslyšev toto, převelmi zesmutněl, neboť byl nesmírně bohatý.