| Soudců 9:1-57 |
| 1. A Avímelech, syn Jerubbaalův, odešel do Šechemu k bratrům své matky a promluvil k nim a ke vší čeledi domu otce své matky výrokem: |
| 2. Promluvte, prosím, v uši všech občanů Šechemu: Co je pro vás lepší: panování sedmdesáti mužů nad vámi, všech synů Jerub-baalových, či panování jednoho muže nad vámi? A měli byste pamatovat, že já jsem vaše kost a vaše maso. |
| 3. Bratři jeho matky tedy o něm promluvili v uši všech občanů Šechemu všechna tato slova a jejich srdce se naklonilo za Avímelechem, neboť řekli: On je náš bratr. |
| 4. I dali mu sedmdesát šeklů stříbra z domu Baala-Beríth, za něž Avímelech najal muže lehkomyslné a smělé, kteří šli za ním. |
| 5. I přišel v dům svého otce do Ofry a pozabíjel své bratry, syny Jerubbaalovy, sedmdesát mužů, na jednom kameni; pozůstal však Jóthám, nejmladší syn Jerubbaalův, neboť se skryl. |
| 6. A shromáždili se všichni občané Šechemu a všechen dům Milló a odebrali se a Avímelecha uvedli v kralování, za krále, u stromu Muccáv, jenž je v Šechemu. |
| 7. To oznámili Jóthámovi, i odešel a stanul na temeni hory Gerizzím a pozvedl svůj hlas a jal se volat, i řekl jim: Obraťte sluch ke mně, občané Šechemu, a kéž Bůh obrátí sluch k vám. |
| 8. Jednou se stromy odebraly pomazat nad sebou krále; i řekly olivě: Kraluj nad námi. |
| 9. A oliva jim řekla: Zda se vzdám své tučnosti, jíž ve mně Bůh i lidé žehnají, a odejdu se natřásat nad stromy? |
| 10. Stromy tedy řekly fíkovníku: Pojď ty, kraluj nad námi. |
| 11. A fíkovník jim řekl: Zda se vzdám své sladkosti a svého dobrého ovoce a odejdu se natřásat nad stromy? |
| 12. Stromy tedy řekly vinnému keři: Pojď ty, kraluj nad námi. |
| 13. A vinný keř jim řekl: Zda se vzdám svého moštu, rozveselujícího Boha i lidi, a odejdu se natřásat nad stromy? |
| 14. Všechny stromy tedy řekly k trnitému keři: Pojď ty, kraluj nad námi. |
| 15. A trnitý keř k stromům řekl: Hodláte-li vy mě v pravdě pomazat za krále nad vámi, přijďte, uchylte se v můj stín; ne-li však, nechť vychází z trnitého keře oheň a sžírá cedry Levánónu. |
| 16. Nyní tedy: V pravdě-li jste se a v poctivosti zachovali, když jste v kralování uvedli Avímelecha, a dobro-li jste uskutečnili při Jerubbaalovi a při jeho domě a učinili-li jste podle zásluhy jeho rukou jemu, |
| 17. jenž - můj otec - se za vás jal bojovat a své žití zpřed sebe odhodil a vyprostil vás z ruky Midjánovy, |
| 18. kdežto vy jste dnes povstali proti domu mého otce a pozabíjeli jste jeho syny, sedmdesát mužů, na jednom kameni, a v kralování jste uvedli Avímelecha, syna jeho služebnice, nad občany Šechemu, neboť on je váš bratr, - |
| 19. v pravdě-li jste se tedy a v poctivosti tohoto dne zachovali při Jerubbaalovi a při jeho domě, veselte se v Avímelechovi a nechť se i on veselí ve vás; |
| 20. ne-li však, nechť vychází z Avímelecha oheň a sžírá občany Šechemu i dům Milló, a nechť vychází oheň z občanů Šechemu a z domu Milló a sžírá Avímelecha. |
| 21. A Jóthám před tváří Avímelecha, svého bratra, prchl a utekl a odebral se do Beéry a zůstal tam. |
| 22. A Avímelech nad Isráélem vládl po tři léta |
| 23. a Bůh poslal mezi Avímelecha a mezi občany Šechemu zlého ducha, takže se občané Šechemu proti Avímelechovi dopustili nevěrnosti, |
| 24. aby násilí spáchané na sedmdesáti synech Jerubbaalových přišlo, a jejich krev aby vložil, na Avímelecha, jejich bratra, jenž je pozabíjel, a na občany Šechemu, kteří k pozabíjení jeho bratrů posilnili jeho ruce. |
| 25. I nakladli mu občané Šechemu na temenech hor zálohy a jali se olupovat všechny, kdo mimo ně cestou přecházeli. To bylo oznámeno Avímelechovi. |
| 26. I přišel Gaal, syn Evedův, a jeho bratři, i přešli do Šechemu a občané Šechemu v něho složili důvěru. |
| 27. I vyšli do pole a jali se očesávat své vinice a šlapat a uspořádali slavnost; a vstoupili v dům svých bohů a jali se jíst a pít a zlořečit Avímelechovi. |
| 28. A Gaal, syn Evedův, řekl: Kdo je Avímelech a kdo Šechem, že bychom mu měli sloužit? Zda ne ní synem Jerubbaalovým a Zevúl jeho správcem? Služte mužům Chamóra, otce Šechemu - a no, proč bychom mu my měli sloužit? |
| 29. A kéž by byl tento lid v mé ruce, pak bych Avímelecha mohl odstranit. A řekl Avímelechovi: Rozmnož své vojsko a vytáhni! |
| 30. A o Gaalových slovech uslyšel Zevúl, představený města, i vzplál jeho hněv, |
| 31. takže lstivě vyslal k Avímelechovi posly se vzkazem: Hle, do Šechemu přicházejí Gaal, syn Evedův, a jeho bratři a hle, štvou město proti tobě. |
| 32. Nyní tedy v noc i vstaň, ty i lid, jenž je s tebou, a číhej v poli, |
| 33. a za jitra, za vzcházení slunce, se stane, že budeš moci časně vstát a vyrojit se na město, a hle, když on a lid, jenž je s ním, bude na tebe vycházet, učiníš mu podle toho, čeho tvá ruka bude dosahovat. |
| 34. Avímelech tedy v noc i vstal, i všechen lid, jenž byl při něm, a položili se proti Šechemu v záloze, čtyři skupiny. |
| 35. A Gaal, syn Evedův, vyšel a stanul u vchod u do brány města; a Avímelech a lid, jenž byl s ním, povstal ze zálohy, |
| 36. a Gaal ten lid uviděl a řekl k Zevúlovi: Hle, z temen hor sestupuje jakýsi lid. A Zevúl k němu řekl: Vidíš stín hor jako lidi. |
| 37. A Gaal ještě dále promluvil a řekl: Hle, sestupují, lid, z blízkosti vyvýšeniny země a jedna skupina přichází z cesty ke stromu Meónením. |
| 38. A Zevúl k němu řekl: Kdepak je tvá řeč, když jsi říkal: Kdo je Avímelech, že bychom mu měli sloužit? Zda toto ne ní ten lid, jímž jsi pohrdl? Nuže, vytáhni a bojuj proti němu! |
| 39. A Gaal před tváří občanů Šechemu vytáhl a jal se proti Avímelechovi bojovat; |
| 40. a Avímelech se ho jal pronásledovat, takže před jeho tváří prchl, a až ke vchodu do brány padli mnozí zabití. |
| 41. A Avímelech zůstal v Arúmě a Zevúl Gaala a jeho bratry zahnal, takže v Šechemu nezůstali. |
| 42. A nazítří se stalo, že lid vytáhl do pole; to bylo oznámeno Avímelechovi |
| 43. a Avímelech přivedl lid a rozdělil je na tři skupiny a v poli položil zálohy; a když uviděl, že hle, lid z města vychází, povstal proti nim a napadl je; |
| 44. a Avímelech a skupiny, jež byly při něm, se vyrojili a zastavili se u vchod u do brány města, a dvě skupiny se rozběhly proti všem, kteří byli v poli, a pobili je. |
| 45. A Avímelech po celý onen den bojoval proti městu a města dobyl a pozabíjel lid, jenž byl v něm, a město pobořil a posypal je solí. |
| 46. To když uslyšeli všichni obyvatelé věže Šechemu, vešli do krytu BOHA Beríth; |
| 47. a Avímelechovi bylo oznámeno, že se všichni obyvatelé věže Šechemu shromáždili. |
| 48. Avímelech tedy vystoupil na horu Calmón, on i všechen lid, jenž byl s ním, a Avímelech vzal v svou ruku sekeru a nasekal chvojí ze stromů; to nakladl na své rameno a k lidu, jenž byl při něm, řekl: Co vidíte, že činím, pospěšte, učiňte právě tak jako já. |
| 49. Nasekali tedy, i všechen lid, každý svého chvojí a odešli za Avímelechem a nakladli na kryt a zažehli kryt nad nimi ohněm, takže umřeli i všichni lidé z věže Šechemu, muži i ženy. |
| 50. A Avímelech se odebral k Tévéci a položil se proti Tévéci a dobyl jí. |
| 51. A vprostřed města byla pevná věž a tam uprchli všichni muži a ženy a všichni občané města a zavřeli za sebou a vystoupili na střechu věže. |
| 52. A Avímelech přišel až k věži a jal se proti ní bojovat; i přiblížil se až ke vchodu do věže podpálit ji ohněm; |
| 53. a jedna žena na hlavu Avímelechovu shodila svrchní žernov a rozrazila jeho lebku. |
| 54. I zavolal spěšně na mladíka nosícího jeho zbroj a řekl mu: Vytas svůj meč a usmrť mě, aby o mně neříkali: Zabila ho žena. Jeho mladík ho tedy probodl, takže umřel. |
| 55. A když Isráélovi muži shledali, že Avímelech umřel, odešli každý k svému místu. |
| 56. Tak Bůh vrátil zlo, jež Avímelech spáchal vůči svému otci zabitím svých sedmdesáti bratrů, |
| 57. a všechno zlo mužů Šechemu vrátil na jejich hlavu, i ocitlo se na nich zlořečení Jótháma, syna Jerubbaalova. |
| Soudců 10:1-18 |
| 1. A po Avímelechovi povstal k vysvobození Isráéle Tólá, syn Púy, syna Dódova, muž Jissaschárův; ten bydlel v Šámíru v pohoří Efrájimově |
| 2. a soudil Isráéle po dvacet a tři léta. A když umřel, byl pohřben v Šámíru. |
| 3. A po něm povstal Jáír, Gileádí; ten Isráéle soudil po dvacet a dvě léta |
| 4. a do stalo se mu třiceti synů, jezdících na třiceti oslech, a měli třicet měst; těm až po tento den dávají název Chavvóth-Jáír, jež jsou v zemi Gileádu. |
| 5. A když Jáír umřel, byl pohřben v Kámónu. |
| 6. A Isráélovy děti se jaly dále činit, co bylo v očích Hospodinových zlé; a no, jali se sloužit Baalím a Aštáróth a bohům Arámu a bohům Cídónu a bohům Móáva a bohům dětí Ammónových a bohům Pelištím a opustili Hospodina a přestali mu sloužit, |
| 7. takže proti Isráélovi vzplál Hospodinův hněv, i vydal je napospas ruce Pelištím a ruce synů Ammónových. |
| 8. Ti se v onom roce jali Isráélovy děti drtit a krušit na osmnáct let, všechny Isráélovy děti, jež byly na druhé straně Jordánu, v zemi Emórího, jenž byl v Gileádu. |
| 9. A synové Ammónovi se jali překračovat Jordán k bojování proti Júdovi a proti Benjámínovi a proti domu Efrájimovu, takže Isráélovi nastala veliká úzkost. |
| 10. I jaly se Isráélovy děti k Hospodinu křičet výrokem: Zhřešili jsme vůči tobě, a no, že jsme svého Boha opustili a jali se sloužit Baalím. |
| 11. A Hospodin k Isráélovým dětem řekl: Zda ne od Egypťanů a od Emórího, od synů Ammónových a od Pelištím - |
| 12. i Cídóním a Amálék a Máón vás stísnili, a když jste se jali ke mně křičet, vysvobodil jsem vás z jejich ruky, |
| 13. a le vy jste opustili mne a jali jste se sloužit jiným bohům. Proto vás dále vysvobozovat nebudu; |
| 14. jděte a křičte k bohům, v nichž jste našli zálibu, oni nechť vám v době vaší úzkosti poskytují vysvobození. |
| 15. A Isráélovy děti k Hospodinu řekly: Zhřešili jsme; ty s námi nalož podle všeho, co bude dobré v tvých očích, jen nás, prosíme, tohoto dne vyprosť. |
| 16. A odstranili zprostřed sebe cizí bohy a jali se sloužit Hospodinu, i stala se jeho duše netrpělivou pro svízel Isráélovu. |
| 17. A synové Ammónovi byli svoláni a položili se v Gileádu; i synové Isráélovi se shromáždili a položili se v Micpě. |
| 18. A lid, vůdcové Gileádu, řekli jeden k druhému: Kdo bude tím mužem, jenž bude začínat bojovat proti synům Ammónovým, bude všem obyvatelům Gileádu hlavou. |
| Žalmy 50:1-6 |
| 1. (Zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa.) BŮH, Bůh-Hospodin, mluví a volá zem od vzcházení slunce až po jeho zajití; |
| 2. z Cijjónu, dokonalosti krásy, se Bůh zaskvěl - |
| 3. náš Bůh přichází a nemlčí. Před jeho tváří sžírá oheň a vůkol něho je velmi rozbouřeno; |
| 4. volá na nebesa shora a na zem stran souzení svého lidu: |
| 5. Shromážděte mi mé zbožné, uzavřevší mou smlouvu nad obětí! |
| 6. A nebesa hlásají jeho spravedlnost, ano, Bůh - on se chystá soudit! Seláh. |
| Přísloví 14:25-27 |
| 25. Svědek věrný vyprošťuje duše, a le klam ný vydechuje nepravdy. |
| 26. V úctě k Hospodinu je silná důvěra; tam jeho děti mají útočiště. |
| 27. Úcta k Hospodinu je studnice života k ujití před léčkami smrti. |
| Lukáš 16:1-31 |
| 1. A pravil i k [svým] učedníkům: Byl jakýsi bohatý člověk, jenž měl správce, a ten byl u něho uveden v podezření, jako by jeho vlastnictví promrhával. |
| 2. I zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Odevzdej vyúčtování své správy, neboť již nebudeš moci být správcem. |
| 3. A ten správce řekl sám v sobě: Co mám učinit? Vždyť můj pán ode mne odnímá správu. Kopat nejsem schopen, žebrat se stydím… |
| 4. Vím, co učiním, abych, až budu ze správy sesazen, byl přijat do jejich domů. |
| 5. I přivolal si po jednom všechny dlužníky svého pána a prvnímu pravil: Kolik dlužíš mému pánu? |
| 6. A on řekl: Sto batů oleje. A on mu řekl: Tu máš svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát. |
| 7. Nato řekl jinému: A kolik dlužíš ty? A on řekl: Sto korů pšenice. I praví mu: Tu máš svůj úpis a napiš osmdesát. |
| 8. A ten pán se o tom nespravedlivém správci vyslovil s uznáním, že se zachoval prozíravě, protože synové tohoto světa jsou vůči svému pokolení prozíravější než synové světla. |
| 9. A já vám pravím: Čiňte si z mamonu nespravedlivosti přátele, abyste, až ho bude ubývat, byli přijat do těch věčných stanů. |
| 10. Kdo je věren v nejmenším, je věren i v mnohém, a kdo je nespravedliv v nejmenším, je nespravedliv i v mnohém; |
| 11. jestliže jste se tedy neukázali věrnými v mamonu nespravedlivém, kdo vám svěří to, co je pravé? |
| 12. A jestliže jste se neukázali věrnými v tom, co patří druhému, kdo vám dá to, co je vaše? |
| 13. Žádný čeledín nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i mamonu. |
| 14. A všechny tyto věci slyšeli i farizeové; měli rádi peníze a jízlivě se mu pošklebovali. |
| 15. I řekl jim: Vy jste takoví, že sami sebe ospravedlňujete před lidmi, Bůh však vaše srdce zná, protože to, co je mezi lidmi vysoce hodnoceno, je před Bohem ohavností. |
| 16. Zákon a proroci byli až do Jana; od té doby se v blahé zvěsti hlásá Boží království a každý se do něho dobývá náporem, |
| 17. je však snadnější, by pominulo nebe i země, než a by ze zákona padla jediná tečka. |
| 18. Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a každý, kdo se žení s propuštěnou od muže, cizoloží. |
| 19. I byl jakýsi bohatý člověk, i odíval se purpurem a kmentem a denně si skvěle dopřával; |
| 20. a [byl] jakýsi chuďas jménem Lazar [, jenž], posetý vředy, ležel u jeho vrat |
| 21. a toužil být nakrmen z drobtů, jež padaly ze stolu toho boháče; nadto přicházeli i psi a olizovali jeho vředy. |
| 22. I stalo se, že ten chuďas umřel a byl od andělů odnesen do náruče Abrahamovy. A umřel i ten boháč a byl pohřben; |
| 23. a v hádu pozvedl, jsa v mukách, své oči, i vidí z daleka Abrahama a v jeho náruči Lazara. |
| 24. A on zvolal a řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil koneček svého prstu do vody a ochladil můj jazyk, protože v tomto plameni trpím bolest. |
| 25. Abraham však řekl: Dítě, vzpomeň si, že ty jsi ve svém životě plnou měrou obdržel své dobré věci a Lazar podobně věci zlé, nyní však je zde potěšován a ty trpíš bolest. |
| 26. A při tom všem mezi námi a vámi trvale zeje veliká propast tak, aby ti, kdo chtějí přestoupit odtud k vám, nemohli, a ti odtamtud aby nepronikali k nám. |
| 27. I řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, |
| 28. neboť mám pět bratrů, tak, aby jim naléhavě svědčil, aby nepřišli i oni do tohoto místa muk. |
| 29. Abraham mu však praví: Mají Mojžíše a proroky, nechť je poslechnou. |
| 30. On však řekl: Nikoli, otče Abrahame, nýbrž kdyby se k nim odebral někdo od mrtvých, dají se na pokání. |
| 31. I řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají si říci, ani kdyby někdo vstal zprostřed mrtvých. |