A A A A A
Error:
BookNum: 42 Chapter: 15 VerseStart: 32 VerseShouldHave: 31
Bible za jeden rok
Duben 21

Soudců 7:1-25
1. A Jerubbaal, to byl Gideón, časně vstal, i všechen lid, jenž byl s ním, a položili se u pramene Charódu; a tábor Midjánův jim byl od severu, od výšiny Móré v rovině.
2. A Hospodin ke Gideónovi řekl: Lid, jenž je s tebou, je četnější než abych vy dal Midjána v jejich ruku, aby se Isráél proti mně nevychloubal výrokem: Pomohla mi má ruka.
3. Nuže tedy učiň v uši lidu provolání výrokem: Kdo je bojácný a ustrašený, nechť se vrací a z hory Gileádu ustupuje! A vrátilo se z lidu dvacet a dva tisíce mužů, a deset tisíců, ti zbyli.
4. A Hospodin ke Gideónovi řekl: Ještě je lid četný; zaveď je dolů k vodě, a ť ti je tam mohu pročistit; a stane se, že o kom k tobě budu říkat: Tento půjde s tebou, ten s tebou půjde, a každý, o kom k tobě budu říkat: Tento při tobě nepůjde, ten nepůjde.
5. Zavedl tedy lid dolů k vodě a Hospodin ke Gideónovi řekl: Každý, kdo bude z vody svým jazykem chlemtat, jako chlemtá pes, budeš ho stavět zvláště, i každého, kdo se k pití bude shýbat na svá kolena.
6. I vyšel počet těch, již chlemtali, se svou rukou k svým ústům, tři sta mužů, a všechen zůstatek lidu, ti se k pití vody sehnuli na svá kolena.
7. A Hospodin ke Gideónovi řekl: Těmi třemi sty mužů, kteří chlemtali, vás chci vysvobodit a Midjána v tvou ruku vy dat; a všechen lid nechť jde, každý k svému místu.
8. Lid tedy vzal v svou ruku stravu a své trouby; i propustil všechny muže Isráélovy, každého k jeho stanům, a na těch třech stech mužů pevně setrval. A tábor Midjánův mu byl zdola v rovině.
9. A v onu noc se stalo, že k němu Hospodin řekl: Vstaň, sestup proti táboru, neboť jsem jej vy dal v tvou ruku;
10. a bojíš-li se ty sestoupit, sestup ty a Purá, tvůj sluha, k táboru,
11. a slyš, co budou mluvit, a potom tvé ruce budou sílit, takže budeš moci sestoupit proti táboru. Sestoupil tedy on a Purá, jeho sluha, k okraji ozbrojenců, kteří byli v táboře;
12. a Midján a Amálék a všichni synové východu byli v rovině položeni v množství jako kobylky a jejich velbloudům nebylo počtu - v množství jako písek, jenž je na břehu moře.
13. A když Gideón přišel, hle, muž vyprávějící svému druhu sen; i řekl: Hle, dostal jsem sen, a hle, pecen chleba z ječmene valící se proti táboru Midjánovu, jenž přišel až po stan a povalil jej, takže padl, i překotil jej vzhůru a stan zůstal ležet.
14. A jeho druh odpověděl a řekl: Toto není nic než meč Gideóna, syna Jóášova, muže Isráélova; Bůh vy dal Midjána a všechen tábor v jeho ruku.
15. A jak Gideón uslyšel vypravování toho snu a jeho výklad, stalo se, že se poklonil a vrátil se do tábora Isráélova a řekl: Vstaňte, neboť Hospodin vy dal tábor Midjánův v naši ruku.
16. I rozdělil těch tři sta mužů na tři skupiny a v ruku jich všech dal trouby a prázdné džbány a vprostřed těch džbánů pochodně
17. a řekl k nim: Ode mne budete od pozoro vá vat a tak budete činit; a hle, když já vstoupím na okraj tábora, stane se, že budete činit tak, jak budu činit já,
18. a když na troubu budu troubit já a všichni, kteří jsou se mnou, budete na trouby troubit i vy vůkol, všechen tábor, a budete říkat: Hospodinu a Gideónovi!
19. Když tedy vstoupil Gideón a sto mužů, kteří byli s ním, na okraj tábora, na začátku prostřední hlídky, jen co právě postavili strážce, jali se troubit na trouby za roztloukání džbánů, jež byly v jejich ruce.
20. Jaly se tedy na trouby troubit ty tři skupiny, i roztříštili džbány a levou rukou pevně uchopili pochodně a pravou rukou trouby k troubení a jali se volat: Meč Hospodinu a Gideónovi!
21. I stanuli, každý na svém vůkol vůči táboru, a všechen tábor se dal do běhu, i rozkřičeli se a rozprchli se.
22. A těch tři sta, ti troubili na trouby, a Hospodin obrátil meč jednoho proti druhému, a to v celém táboře, a tábor se rozprchl až po Béth-Šittá k Ceréře, po pomezí Ávél-Mechóly před Tabbathem.
23. I byl o svolán o muž stvo Isráélovo z Naftálího a z Ášéra a ze všeho Menaššéa; ti se rozehnali za Midjánem.
24. A Gideón v celé pohoří Efrájimovo rozeslal posly se vzkazem: Sestupujte vstříc Midjánovi a obsaďte jim vody až po Béth-Báru a Jordán.
25. A chytili dva velitele Midjána, Óréva a Zeéva, a zabili Óréva na skále Órévově a Zeéva zabili v lisu Zeévově, a hnali se po Midjánovi; a hlavu Óréva a Zeéva přinesli ke Gideónovi na druhou stranu vůči Jordánu.

Soudců 8:1-35
1. A muži Efrájimovi k němu řekli: Co jsi nám učinil tuto věc, nepovolat nás, když ses odebral bojovat proti Midjánovi? A silně se s ním povadili.
2. I řekl k nim: Co jsem já nyní učinil v porovnání s vámi? Zda ne jsou paběrky Efrájimovy lepší nad vinobraní Aví-Ezerovo?
3. Ve vaši ruku dal Bůh velitele Midjána, Óréva a Zeéva, a co jsem dokázal učinit já v porovnání s vámi? Tu jejich duch, když on vyslovil toto slovo, od něho upustil.
4. A Gideón přišel k Jordánu; přešel, on i těch tři sta mužů, kteří byli s ním, vyčerpáni, a le hotovi pronásledovat,
5. řekl pak mužům Sukkóth: Dejte, prosím, bochníků chleba lidu, jenž je v patách za mnou, neboť oni jsou vyčerpáni a já se ženu za Zevachem a Calmunnou, králi Midjána.
6. A představení Sukkóth řekli: Zda je dlaň Zevacha a Calmunny nyní v tvé ruce, že tvému vojsku máme dávat chléb?
7. A Gideón řekl: Proto, až Hospodin dá Zevacha a Calmunnu v mou ruku, pak budu roztírat vaše maso s trním pouště a s bodláčím.
8. A odtamtud vystoupil k Penú-Élu a promluvil k nim stejně, a muži Penú-Élu mu odpověděli tak, jak odpověděli muži Sukkóth.
9. Pronesl tedy i k mužům Penú-Élu výrok: Při svém návratu v pokoji budu bořit tuto věž.
10. A Zevach a Calmunná byli v Karkóru, i jejich tábor s nimi, asi patnáct tisíc, všichni ti, již pozůstávali ze všeho tábora synů východu, a těch, již padli, bylo sto a dvacet tisíc mužů tasivších meč.
11. A Gideón vystoupil cestou těch, již pobývali ve stanech, od východu vůči Nóvachu a Jogbeze, a napadl tábor, když byl tábor bez obav.
12. A Zevach a Calmunná se jali prchat, i rozehnal se za nimi a oba krále Midjána chytil, Zevacha i Calmunnu, a všechen tábor vyděsil.
13. A když se Gideón, syn Jóášův, z boje vrátil od vzestupu z Cheresu,
14. chytil mladíka z mužů Sukkóth a vyptal se ho; ten mu napsal jména představených Sukkóth a tamních starších, sedmdesát a sedm mužů,
15. a když k mužům Sukkóth přišel, řekl: Hle, Zevach a Calmunná, jimiž jste mě zesměšnili výrokem: Zda je dlaň Zevacha a Calmunny nyní v tvé ruce, že tvým mužům, již jsou vysíleni, máme dávat chléb?
16. Vzal tedy starší města a trní pouště a bodláčí a tím muže Sukkóth poučil;
17. a věž Penú-Élu zbořil a muže toho města pozabíjel.
18. A k Zevachovi a k Calmunnovi řekl: A co ti muži, jež jste pozabíjeli na Távóru? I řekli: Právě jako ty, právě takoví byli oni, všichni jako vzezření synů krále.
19. A řekl: To byli moji bratři, synové mé matky; jako že Hospodin je živ, kdybyste je byli nechali naživu, nezabil bych vás.
20. A řekl Jetherovi, svému prvorozenému: Vstaň, zabij je. A le mladík nevytasil svůj meč, neboť se bál, neboť on ještě byl mladík.
21. Řekl tedy Zevach a Calmunná: Vstaň ty a vrhni se na nás, neboť síla muže je jako on. Gideón tedy vstal a Zevacha a Calmunnu zabil a pobral měsíčky, jež byly na šíjích jejich velbloudů.
22. A Isráélovi muži ke Gideónovi řekli: Panuj nad námi, i ty i tvůj syn i syn tvého syna, neboť jsi nás vysvobodil z ruky Midjána.
23. A Gideón k nim řekl: Já nad vámi panovat nebudu, aniž nad vámi bude panovat můj syn - panovat nad vámi bude Hospodin.
24. A Gideón k nim řekl: Chci si dovolit od vás vyžádat toto: Každý mi dejte kroužek ze svého lupu (neboť měli kroužky ze zlata, neboť oni byli Jišmáélím ).
25. I řekli: Rádi budeme dávat. A prostřeli šat a naházeli tam po kroužku ze svého lupu;
26. a váha těch kroužků ze zlata, jež si vyžádal, byla tisíc a sedm set šeklů zlata, kromě měsíčků a náušnic a rouch z červeného purpuru, jež byla na králích Midjána a kromě řetízků, jež byly na šíjích jejich velbloudů.
27. A Gideón to zpracoval na přehoz a uložil jej ve svém městě, v Ofře, a tam se za ním všechen Isráél jal chodit smilnit; to se stalo Gideónovi a jeho domu léčkou.
28. Tak byl Midján před tváří Isráélových synů pokořen, takže nadále nepozvedli svou hlavu; a země nabyla v dnech Gideónových na čtyřicet let pokoje.
29. A Jerubbaal, syn Jóášův, odešel a usídlil se ve svém domě;
30. i do stalo se Gideónovi sedmdesáti synů, pocházejících z jeho bedra, neboť měl mnoho žen.
31. A jeho souložnice, jež byla v Šechemu, i ona mu porodila syna, i určil jeho jméno: Avímelech.
32. A Gideón, syn Jóášův, umřel v pěkných šedinách a byl pohřben v hrobě svého otce v Ofře Aví-Ezrího.
33. A jak Gideón umřel, stalo se, že Isráélovy děti zase zašly smilnit za Baalím a za boha si určili Baala-Beríth,
34. aniž si Isráélovy děti připomněly Hospodina, svého Boha, jenž je vyprostil z ruky všech jejich nepřátel ze všech stran,
35. aniž projevili soucit s domem Jerubbaala-Gideóna podle všeho dobrého, co s Isráélem učinil.

Žalmy 49:10-20
10. Vždyť vidí: umírají moudří, zpozdilec a hlupák hynou spolu a své jmění zanechávají jiným.
11. Jejich myšlenka je: jejich domy - navždy, jejich obydlí - do pokolení a pokolení, svými jmény určují názvy pro pozemky.
12. A le člověk ve cti nepřetrvává; je podoben jako by zvířatům, je ž hynou.
13. Toto je jejich cesta: důvěra v sebe, a jejich následovníci si libují v jejich výrocích. Seláh.
14. Jako drobný dobytek se kladou do šeólu; pase je smrt a k jitru nad nimi budou vládnout upřímní a jejich tvářnost bude k strávení šeólem bez místa pobytu pro ni.
15. Jen Bůh může mou duši osvobodit z ruky šeólu, když mě bude brát. Seláh.
16. Nemusíš se bát, když někdo bohatne, když se množí sláva jeho domu,
17. vždyť při své smrti si nic z toho nebude moci vzít, jeho sláva za ním nebude moci sestoupit;
18. byť své duši ve svém životě žehnal (ano, budou tě chválit, jestliže sobě činíš dobře),
19. musí vstoupit k pokolení svých otců; nikdy nebude moci uvidět světla.
20. Člověk ve cti, nemá-li porozumění, je podoben jako by zvířatům, jež hynou.

Přísloví 14:22-24
22. Zda strůjcové zla nebloudí? A le strůjcové dobra, těm laskavost a věrnost!
23. Každou námahou vzniká užitek, a le řeč rtů - jen k nedostatku.
24. Korunou moudrých je jejich bohatství, pošetilost zpozdilých je pošetilostí.

Lukáš 15:11-32
11. I řekl: Jakýsi člověk měl dva syny;
12. a mladší z nich otci řekl: Otče, dej mi díl majetku, jenž na mne připadá. A on jim rozdělil, co měl k živobytí,
13. a ten mladší syn za nemnoho dní vše shrábl a odcestoval do dalekého kraje a tam svůj majetek rozpustilým životem promrhal.
14. Když však utratil vše, nastal po celém onom kraji citelný hlad a on počal mít nedostatek;
15. i odebral se a připojil k jednomu z občanů onoho kraje, i poslal ho na svá pole pást vepře.
16. I toužil naplnit své břicho z lusků, jež žrali ti vepři, a nikdo mu nedával.
17. A přišed sám do sebe, děl: Kolik námezdníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!
18. Vstanu a odeberu se k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou;
19. nejsem již hoden být nazván tvým synem - učiň mě jakoby jedním ze svých námezdníků.
20. I vstal a vydal se k svému otci; zatímco však byl ještě velmi vzdálen, uviděl ho jeho otec a byl pohnut niterným soucitem, i přiběhl a padl na jeho šíji a zlíbal ho.
21. A syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; nejsem již hoden být nazván tvým synem.
22. Otec však řekl ke svým nevolníkům: Vyneste nejlepší řízu a odějte ho a dejte na jeho ruku prsten a na nohy opánky,
23. a přiveďte a zabijte to vykrmené tele, i dejme se do jídla a rozveselme se,
24. protože tento můj syn byl mrtev a opět ožil, byl ztracen a našel se. I počali se veselit.
25. A jeho starší syn byl na poli, a jak se přicházeje přiblížil k domu, zaslechl hudbu a tance;
26. i přivolal si jednoho ze sluhů a vyptával se, co asi tyto věci znamenají.
27. A on mu řekl: Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil to vykrmené tele, protože ho při dobrém zdraví dostal zpět.
28. I rozhněval se a nechtěl vstoupit; a jeho otec vyšel a snažně ho prosil,
29. on však svému otci v odpověď řekl: Hle, tolik let ti otročím a tvého příkazu jsem nikdy neobešel, a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli;
30. když však přišel tento tvůj syn, jenž tvé živobytí prožral s nevěstkami, zabil jsi mu to vykrmené tele.
31. On mu však řekl: Dítě, ty jsi se mnou vždy a všechny věci mé jsou tvé, bylo však záhodno se rozveselit a zaradovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a opět ožil, byl ztracen a našel se.