| Soudců 5:1-31 |
| 1. A v onen den se dala Devórá i Bárák, syn Avínóamův, do zpěvu slovy: |
| 2. Za osvobození osvoboditeli v Isráéli, za dobrovolné oddání lidu chvalte Hospodina! |
| 3. Slyšte, králové, nastavte sluch, knížata, já budu Hospodinu, já budu zpívat, budu hrát Hospodinu, Isráélovu Bohu! |
| 4. Hospodine, při tvém vycházení ze Séíru, při tvém vykračování z území Edóma se země roztřásla, i nebesa vykropila, i mraky vykropily vodu, |
| 5. hory se rozplynuly před tváří Hospodinovou, i tento Sínaj, před tváří Hospodina, Isráélova Boha. |
| 6. Ve dnech Šamgara, syna Anáthova, v dnech Jáél zpustly silnice, a kdo chodívali vyšlapanými cestami, museli chodit stezkami křivolakými; |
| 7. vůdcovstvo, ti zanikli v Isráéli, zanikli dotud, než jsem povstala - Devórá, než jsem povstala, matka v Isráéli. |
| 8. Vyvolil i si nové bohy - tehdy byl boj v branách; bylo-li vidět štít a neb oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Isráéli! |
| 9. Mé srdce zákonodárcům Isráélovým, již se dobrovolně oddali v lidu! Chvalte Hospodina! |
| 10. Jezdci na bílých oslicích, sedící na kobercích, i chodící na cestě, uvažujte |
| 11. o hlasu rozdělujících kořist mezi napájecími žlaby; tam budou rozhlašovat spravedlivé činy Hospodinovy, spravedlivé činy jeho vedení v Isráéli. Tehdy lid Hospodinův sestoupil k branám. |
| 12. Procitni, procitni, Devóro, procitni, procitni, promluv písní, vstaň, Báráku, a zajmi své zajatectvo, synu Ávínóamův! |
| 13. Pak sestup, přežívající z vznešených z lidu; Hospodine, sestup ke mně mezi hrdiny |
| 14. z Efrájima; jejich kmenové sídlo je v Amálékovi. Za tebou Benjámín mezi tvým lidem; z Máchíra sestoupili zákonodárcové a ze Zevulúna chápající se hole písaře |
| 15. a vůdcové v Jissaschárovi byli s Devórou; jak Jissaschár, tak Bárák byl do údolí vyslán pěšky. Veliká byla mezi strouhami Reúvénovými usnášení srdce; |
| 16. proč sedíš mezi dvěma ohradami k naslouchání zvukům píšťal při stádech? Veliká byla při strouhách Reúvénových zkoumání srdce. |
| 17. Gileád se usadil na druhé straně Jordánu, a Dán - proč má pobývat na lodích? Ášér zůstal u pobřeží moří a přebývá na jeho zálivech. |
| 18. Zevulún - lid, jenž své žití vydal napospas smrti, i Naftálí na vyvýšeninách pole. |
| 19. Přišli králové, jali se bojovat; tehdy se jali bojovat králové Kenáanu v Taanáchu, při vodách Megidda; zisku peněz nenabyli. |
| 20. Z nebes se jaly bojovat hvězdy, ze svých drah se jaly bojovat se Síserou; |
| 21. strhl je potok Kíšón, potok bitev, potok Kíšón - můžeš šlapat, má duše, silou! |
| 22. Tehdy zadupala kopyta koní uháněním, uháněním jeho reků. |
| 23. Proklejte Méróz, řekl Anděl Hospodinův, veskrze proklejte jeho obyvatele, neboť nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu v hrdinech! |
| 24. Nad ženy žehnána nechť je Jáél, žena Chevera, Kéního, nechť je žehnána nad ženy ve stanu! |
| 25. Vyžádal vodu, dala mléko, v číši vznešených podala kyselé mléko; |
| 26. svou ruku vztahuje po kolíku a svou pravici po perlíku dělníků, a udeří Síseru - roztříštila jeho hlavu, a no, rozštípla, a no, prorazila jeho spánky. |
| 27. Mezi její nohy se složil, padl, ulehl, mezi její nohy se složil, padl; tam, kde se byl složil, tam zůstal ležet přemožen. |
| 28. Oknem dolů pohlíží a běduje matka Síserova, mřížovím: Proč se jeho vůz zdržuje se svým příchodem, proč se opožďuje chod jeho vozidel? |
| 29. Moudré z jejích dam budou odpovídat a ona si bude opakovat, co jí bude řečeno: |
| 30. Zda neshledávají a ne rozdělují lup? Ženu, dvě ženy na hlavu muže, lup dvojího barevného roucha Síserovi, lup dvojího barevného roucha pestrého vytkávání, barevné roucho dvojího pestrého vytkávání na šíjích lupu. |
| 31. Tak nechť hynou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine, a milující ho - jako vycházení slunce v jeho moci! A země nabyla na čtyřicet let pokoje. |
| Soudců 6:1-40 |
| 1. A Isráélovy děti se jaly činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, i vy dal je Hospodin na sedm let v ruku Midjána. |
| 2. A ruka Midjánova nad Isráélem zesílila; z příčiny Midjána si Isráélovi synové zřídili úkryty, jež byly v horách, a jeskyně a pevnůstky; |
| 3. a zasel-li Isráél, stávalo se, že vystoupil Midján a Amálék a synové východu, a no, vystoupili proti němu |
| 4. a položili se proti nim a zničili výnos země až po tvůj vstup do Gazy a neponechávali nic k živobytí, a ni drobné dobytče a ni hovězí dobytče a ni osla. |
| 5. Oni totiž vystupovali, i jejich stáda, a přicházeli se svými stany, v množství tolik jako kobylek, věru jim a ni jejich velbloudům nebylo počtu; i přicházeli v zem ničit ji, |
| 6. takže byl Isráél od Midjána velmi oslaben; i jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu. |
| 7. A když se Isráélovy děti příčinou Midjána jaly k Hospodinu křičet, stalo se, |
| 8. že Hospodin k Isráélovým dětem poslal proroka; ten jim řekl: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Já jsem vás pozvedl z Egypta a vyvedl jsem vás z domu nevolníků |
| 9. a vyprostil jsem vás z ruky Egypťanů a z ruky všech vašich tísnitelů a před vaší tváří jsem je vyhnal a jejich zem jsem dal vám |
| 10. a řekl jsem vám: Já jsem Hospodin, váš Bůh, nesmíte se bát bohů Emórího, v jehož zemi vy bydlíte. A le neuposlechli jste na můj hlas. |
| 11. I přišel Anděl Hospodinův a usedl pod stromem, jenž by l v Ofře, jenž patřil Jóášovi, Aví-Ezrímu; a Gideón, jeho syn, vytloukal pšenici v lisu k zabezpečení jí před tváří Midjánovou. |
| 12. A Anděl Hospodinův se mu ukázal a řekl k němu: Hospodin s tebou, zdatný hrdino! |
| 13. A Gideón k němu řekl: Ach, můj PANE, je-li Hospodin s námi, proč nás tedy toto vše postihlo? A kde jsou všechny jeho divy, o nichž nám vyprávěli naši otcové výrokem: Zda nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Nyní nás však Hospodin zavrhl a vy dal nás v dlaň Midjánovu. |
| 14. A Hospodin se k němu otočil a řekl: Jdi v této své síle a vysvoboď Isráéle z dlaně Midjánovy. Zda jsem tě neposlal? |
| 15. I řekl k němu: Ach, PANE, čím mám Isráéle vysvobodit? Hle, můj tisíc je v Menaššéovi nejslabší a já nejmladší v domě svého otce. |
| 16. A Hospodin k němu řekl: Vždyť budu s tebou, takže Midjána budeš moci porazit jako jednoho muže. |
| 17. I řekl k němu: Našel-li jsem, prosím, v tvých očích přízeň, kéž mi dáš znamení, že mluvící se mnou jsi ty; |
| 18. kéž se, prosím, odtud nevzdaluješ až do mého příchodu k tobě, než budu moci vynést a před tvou tvář položit svůj dar. A řekl: Já zůstávám až do tvého návratu. |
| 19. A Gideón vešel a zpracoval kůzle, a na nekvašené chleby éfu hrubé mouky a vložil maso v koš a polévku vlil v hrnec; to k němu vynesl pod strom a podal. |
| 20. A Anděl Hospodinův k němu řekl: Vezmi maso a nekvašené chleby a polož na toto skalisko a polévku vylij. I učinil tak |
| 21. a Anděl Hospodinův vztáhl konec hole a sáhl na maso a na nekvašené chleby, a ze skály vyšel oheň, jenž maso a nekvašené chleby strávil; a Anděl Hospodinův od jeho očí zmizel. |
| 22. A Gideón poznal, že to byl Anděl Hospodinův; řekl tedy Gideón: Běda, Pane, Hospodine, neboť, protože jsem uviděl Anděla Hospodinova tváří v tvář… |
| 23. A Hospodin mu řekl: Pokoj tobě, nechť se nebojíš, nebudeš muset mřít. |
| 24. Gideón tam tedy zbudoval Hospodinu oltář a dal mu název Hospodin pokoje; ten je ještě až po tento den v Ofře Aví-Ezrího. |
| 25. A v onu noc se stalo, že mu Hospodin řekl: Vezmi býka z hovězího dobytka, jenž patří tvému otci, totiž toho druhého býka, sedmiletého, a strhni oltář Baalův, jenž patří tvému otci, a ašéru, jež je před ním, musíš vytít, |
| 26. a na temeni této skály zbuduješ Hospodinu, svému Bohu, oltář podle řádu, a vezmi toho druhého býka, jehož vzneseš jako vzestupnou oběť na dříví ašéry, již budeš vytínat. |
| 27. Gideón tedy ze svých nevolníků vzal deset mužů a učinil tak, jak k němu Hospodin promluvil, a le protože se domu svého otce a mužů toho města bál učinit tak za dne, stalo se, že tak učinil v noc i. |
| 28. A muži města za jitra časně vstali, a hle, oltář Baalův byl zbořen a ašéra, jež byla před ním, byla vyťata a ten druhý býk byl vznesen na zbudovaném oltáři. |
| 29. Říkali tedy jeden k druhému: Kdo učinil tuto věc? I jali se pátrat a hledat a řekli: Tuto věc učinil Gideón, syn Jóášův. |
| 30. A k Jóášovi muži města řekli: Vyveď svého syna, neboť musí umřít, vždyť zbořil oltář Baalův a také vyťal ašéru, jež byla před ním. |
| 31. A Jóáš všem mužům, kteří se proti němu postavili, řekl: Zda vy chcete vést při za Baala? Chcete ho snad zachraňovat? Kdo bude chtít za něho vést při, měl by ještě za jitra umřít. Je -li on bůh, nechť za sebe při vede, neboť jeho oltář zbořil. |
| 32. A v onen den mu dal i název Jerub-baal, s výrokem: Nechť proti němu vede při Baal, neboť jeho oltář zbořil. |
| 33. I shromáždili se, všechen Midján a Amálék a synové východu spolu, a přešli a položili se v rovině Jizreel. |
| 34. A Gideóna na sebe vzal Duch Hospodinův, i zatroubil na troubu a Aví-Ezer byl svolán za ním, |
| 35. a vyslal posly v celého Menaššéa, i byl i on svolán za ním, a vyslal posly v Ášéra a v Zevulúna a v Naftálího, i vystoupili mu vstříc. |
| 36. A Gideón řekl k Bohu: Jsi-li ochoten vysvobodit Isráéle mou rukou podle toho, jak jsi promluvil, |
| 37. hle, já na mlat pokládám rouno vlny; bude-li rosa na samotném rounu a na vší zemi sucho, pak budu vědět, že mou rukou Isráéle chceš vysvobodit podle toho, jak jsi promluvil. |
| 38. I stalo se tak, takže když nazítří časně vstal, vyždímal rouno a vytlačil z rouna rosu, plnou číši vody. |
| 39. A Gideón řekl k Bohu: Nechť proti mně neplane tvůj hněv, že promluvím, jen ten to krát; pouze ten to krát, prosím, na rounu budu konat zkoušku: Nechť se, prosím, do stává sucho na rouno samotné a na všechnu zem nechť se do stává rosa. |
| 40. A Hospodin tak v oné noci učinil, takže se na rouno samotné do stalo sucho a na všechnu zem se do stala rosa. |
| Žalmy 49:1-9 |
| 1. (Řediteli hudby. Od synů Kórachových, zpěv s hudebním doprovodem.) Slyšte toto, všechny zástupy lidu, nastavte uši, všichni obyvatelé tohoto světa, |
| 2. i prostí i vznešení, spolu bohatý i nemajetný. |
| 3. Má ústa budou vyslovovat moudrost a přemítání mého srdce, rozvážnost. |
| 4. Chci naklonit své ucho k průpovědi, s lyrou řešit svou hádanku. |
| 5. Nač se mám bát v den zla, kdy mě obklopuje nepravost mých úkladníků, |
| 6. již vzkládají svou důvěru na svou moc a vychloubají se množstvím svého bohatství? |
| 7. Bratr - nikdo ho nikterak nemůže vykoupit a ni Bohu za něho dát zadostučinění, |
| 8. neboť výkupné jejich žití je příliš vysoké - a ť se navždy vzdá toho, |
| 9. že by ještě do nekonečna žil, nezakoušel zkázu. |
| Přísloví 14:20-21 |
| 20. Chudý je nenáviděn i od svého přítele, a le milující bohatého jsou mnozí. |
| 21. Pohrdající svým bližním hřeší, a le milostivý k sužovaným - ó, jeho blaho! |
| Lukáš 15:1-10 |
| 1. I blížívali se k němu všichni dávkoví výběrčí a hříšníci, by mu naslouchali; |
| 2. a farizeové a písmaři vespolek reptali, pravíce: Tento k sobě přijímá hříšníky a jídá s nimi. |
| 3. I pronesl k nim toto přirovnání, pravě: |
| 4. Který člověk z vás, jenž má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nezanechává těch devětadevadesát v pustině a ne ubírá se za tou ztracenou, dokud ji nenajde? |
| 5. A když ji najde, nakládá ji radostně na svá ramena, |
| 6. a přijda do domu, svolává přátele a sousedy, pravě jim: Zaradujte se se mnou, protože jsem tu svou ztracenou ovci našel. |
| 7. Pravím vám, že tak bude v nebi radost nad jedním kajícím hříšníkem větší než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří pokání nemají zapotřebí. |
| 8. Anebo která žena, jež má deset drachem, jestliže jednu drachmu ztratí, nezaněcuje lampu a ne vymetá dům a pečlivě ne hledá do té doby, než ji najde? |
| 9. A když ji najde, svolává si přítelkyně a sousedky, pravíc: Zaradujte se se mnou, protože tu drachmu, již jsem ztratila, jsem našla. |
| 10. Tak, pravím vám, nastává před Božími anděly radost nad jedním kajícím hříšníkem. |