A A A A A
Bible za jeden rok
Březen 6

4 Mojžíšova 9:1-23
1. A Hospodin v pustině Sínaje v druhém roce po jejich vyjití ze země Egypta, v prvním měsíci, k Mojžíšovi promluvil výrokem:
2. A ť Isráélovy děti v pustině pořádají minutí v jeho určený čas;
3. budete je v jeho určený čas pořádat ve čtrnáctý den v tomto měsíci mezi dvěma večery. Podle všech jeho ustanovení a podle všech jeho předpisů je budete pořádat.
4. A Mojžíš stran uspořádání minutí promluvil k Isráélovým dětem,
5. i uspořádali minutí v prvním měsíci v čtrnáctý den měsíce v pustině Sínaje; podle všeho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal, tak Isráélovy děti učinily.
6. A le vyskytli se muži, kteří byli při mrtvole člověka znečištěni, takže minutí v onen den držet nemohli; i přistoupili před tvář Mojžíšovu a před tvář Árónovu
7. a řekli k němu oni muži: My jsme při mrtvole člověka znečištěni; proč máme být ukráceni, aby chom ne mohli předkládat obětní dar Hospodinův v jeho určený čas vprostřed Isráélových dětí?
8. A Mojžíš k nim řekl: Počkejte, než budu slyšet, co vám Hospodin bude rozkazovat.
9. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
10. Promluv k Isráélovým dětem výrokem: Kdykoli bude kdokoli u vás nebo ve vašich pokoleních při mrtvém znečištěný nebo na daleké cestě, bude také držet minutí Hospodinovo;
11. budou je držet v druhém měsíci v čtrnáctý den mezi dvěma večery, budou je jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.
12. Nesmějí z něho nic zůstavit do jitra a kosti v něm nesmějí lámat; budou je pořádat podle všeho ustanovení minutí.
13. A le ten člověk, jenž bude čist a ne do stane se na cestu a opomene držet minutí, pak bude ona duše vyťata ze svého lidu, neboť nepředložil Hospodinův obětní dar v jeho určený čas; ten člověk ponese svůj hřích.
14. A kdykoli s vámi bude pobývat cizinec a bude držet minutí Hospodinovo, bude tak činit podle ustanovení minutí a podle jeho předpisu, bude pro vás jedno ustanovení, i pro cizince i pro domácího země.
15. A v den vztyčení obydlí přikryl obydlí, totiž stan svědectví, oblak, a navečer byl nad obydlím do jitra jako by vzhled ohně.
16. Tak bylo ustavičně; přikrýval je oblak a v noci vzhled ohně,
17. a při povelu pozvednutí oblaku ze stanu, tu se potom Isráélovy děti dávaly na cestu, a na místě, kde se oblak usazoval, tam se Isráélovy děti ukládaly -
18. na povel Hospodinův se Isráélovy děti dávaly na cestu a na povel Hospodinův se ukládali. Ukládali se na všechny dni, co nad obydlím zůstával oblak,
19. a při delším zdržení oblaku nad obydlím, po mnoho dní, tu dbaly Isráélovy děti nařízení Hospodinova a na cestu se nedávali,
20. a stávalo se, že byl oblak nad obydlím po nemnoho dní - ukládali se na povel Hospodinův a na cestu se dávali na povel Hospodinův;
21. a stávalo se, že tam oblak byl od večera do jitra, a když se za jitra oblak pozvedl, dávali se na cestu, nebo den a noc, a když se oblak pozvedl, dávali se na cestu;
22. nebo dva dni nebo měsíc nebo celý rok - při delším zdržení oblaku nad obydlím, za zůstávání nad ním, zůstávaly Isráélovy děti utábořeny a na cestu se nedávali, a dávali se na cestu při jeho pozvednutí.
23. Ukládali se na povel Hospodinův a na cestu se dávali na povel Hospodinův a dbali Hospodinova nařízení na Hospodinův příkaz skrze Mojžíše.

4 Mojžíšova 10:1-36
1. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
2. Zhotov si dva pozouny ze stříbra; budeš je hotovit jako tepanou práci, i budou ti k povolávání shromáždění a k vypravování houfů na cestu.
3. A když na ně zatroubí, shromáždí se k tobě ke vchodu stanu setkávání celé shromáždění,
4. a když budou troubit na jeden, shromáždí se k tobě náčelníci, hlavy tisíců Isráélových.
5. A když budete troubit na poplach, dají se na cestu houfy, jež se ukládají k východu;
6. a když budete troubit na poplach po druhé, dají se na cestu houfy, jež se ukládají k jihu; k jejich nástupu na cestu budou na poplach troubit.
7. I při svolávání sejití budou troubit, a le ne na poplach.
8. A na ty pozouny budou troubit synové Árónovi, kněží; ty se vám stanou trvalým ustanovením po vašich pokoleních;
9. a kdykoli ve vaší zemi půjdete do boje na utiskovatele, jenž vás bude utiskovat, pak budete těmi pozouny činit poplach, i budete připomínáni tváři Hospodina, vašeho Boha, a budete před svými nepřáteli zachraňováni.
10. A v den vašeho veselí a o vašich svátcích a o začátcích vašich měsíců, tu budete na ty pozouny troubit nad svými vzestupnými obětmi a nad obětmi svých pokojných hodů, i budou vám k připomínce před tváří vašeho Boha - váš Bůh jsem já, Hospodin.
11. A v druhém roce, v druhém měsíci, ve dvacátý den v měsíci, se stalo, že se oblak z obydlí svědectví pozvedl
12. a Isráélovy děti se podle svých cestovních oddílů daly na cestu z pustiny Sínaje; a oblak se usadil v pustině Páránu.
13. To se dali na cestu poprvé, na povel Hospodinův skrze Mojžíše.
14. I dala se jako první na cestu podle jejich vojenských oddílů korouhev houfů dětí Júdových, a nad jejím vojskem byl Nachšón, syn Ammínádávův,
15. a nad vojskem větve dětí Jissáschárových byl Nethaneél, syn Cúarův,
16. a nad vojskem větve dětí Zevulúnových byl Elíáv, syn Chélónův.
17. A bylo složeno obydlí a na cestu se dali synové Géršónovi a synové Merárího, obydlí nesouce.
18. A na cestu se dala podle jejich vojenských oddílů korouhev houfů dětí Reúvénových, a nad jejím vojskem byl Elícúr syn Šedeúrův,
19. a nad vojskem větve dětí Šimeónových byl Šelúmíél, syn Cúríšaddájův,
20. a nad vojskem větve dětí Gádových byl Eljásáf, syn Deúélův.
21. A na cestu se dali Keháthím, nesouce svatyni; a než přišli, bylo obydlí vztyčeno.
22. A na cestu se dala podle jejich vojenských oddílů korouhev houfů dětí Efrájimových, a nad jejím vojskem byl Elísámá, syn Ammíhúdův,
23. a nad vojskem větve dětí Menaššéových byl Gamliél, syn Pedáhcúrův,
24. a nad vojskem větve dětí Benjámínových byl Avídán, syn Gideóního.
25. A na cestu se dala podle jejich vojenských oddílů korouhev houfů dětí Dánových, zadní voj všech houfů, a nad jejím vojskem byl Achíezer, syn Ammíšaddájův,
26. a nad vojskem větve dětí Ášérových byl Pageíél, syn Ochranův,
27. a nad vojskem větve dětí Naftálího byl Achíra, syn Énánův.
28. Toto byly cestovní oddíly Isráélových dětí podle jejich vojenských oddílů; tak se dávaly na cestu.
29. A Mojžíš řekl Chóvávovi, synu Reúéla, Mídjáního, Mojžíšova tchána: My se dáváme na cestu k místu, o němž nám Hospodin řekl: Chci je dát vám; pojď s námi a učiníme ti dobře, neboť Hospodin o Isráélovi promluvil dobré.
30. I řekl k němu: Nepůjdu, nýbrž půjdu do své země a do svého příbuzenstva.
31. A řekl: Snad nás nechceš opustit! Vždyť přece znáš tábořiště pro nás v pustině a můžeš nám být místo očí;
32. a jestliže s námi půjdeš a nastane ono dobro, jímž Hospodin s námi bude dobře nakládat, stane se, že dobře učiníme tobě.
33. I vypravili se od hory Hospodinovy cestou tří dní a před jejich tváří se cestou tří dní ubírala skříňka smlouvy Hospodinovy vypátrat jim odpočívadlo,
34. a nad nimi ve dne při jejich nástupu cesty z tábora oblak Hospodinův.
35. A při nástupu skříňky na cestu se dělo, že Mojžíš říkal: Povstaň, Hospodine, a ť se rozutíkávají tvoji nepřátelé, a ť nenávidící tě prchají před tvou tváří.
36. A při jejím spočívání říkal: Navrať se, Hospodine, k množstvím tisíců Isráélových.

Žalmy 31:6-14
6. nenávidím ctitele klamných nicotností, a no, já se se svou důvěrou obracím k Hospodinu;
7. budu jásat a radovat se ve tvé laskavosti, že jsi uviděl mé soužení, projevil jsi starost o úzkosti mé duše
8. a nevydal jsi mě v ruku nepřítele; mé nohy jsi postavil na prostrannost.
9. Buď mi milostiv, Hospodine, neboť je mi úzko, žalem zchřadlo mé oko, má duše i mé tělo,
10. ano, můj život zaniká v zármutku a má léta ve vzdychání, mou nepravostí poklesla má síla a zchřadly mé kosti;
11. pro všechny své utiskovatele jsem se stal náramnou potupou i svým sousedům a postrachem svým známým; ti, kdo mě na ulici vidí, utíkají přede mnou.
12. Zapomenutím jsem vymizel z mysli jako mrtvý, stal jsem se jako by zničenou nádobou,
13. neboť slýchám šuškání mnohých - strach ze všech stran při jejich umlouvání spolu proti mně; zamýšlejí ode jmout mé žití.
14. Já však jsem svou důvěru vložil na tebe, Hospodine; říkám: Můj Bůh jsi ty.

Přísloví 11:7-11
7. Při smrti člověka zlovolného hyne naděje, i doufání mocných zhyne.
8. Spravedlivý bývá vytrhován z tísně a místo něho vchází zlovolný.
9. Nevěřící ústy kazí svého bližního, a le poznáním jsou spravedliví vytrhováni.
10. Město jásá při blahobytu spravedlivých a při zhoubě zlovolných je plesání.
11. Požehnáním upřímných se město povznáší, a le ústy zlovolných se vyvrací.

Marek 9:30-50
30. A vyšli odtamtud a ubírali se Galileou, i nepřál si, aby kdo zvěděl;
31. vyučovalť své učedníky a říkal jim: Dochází k vydání Syna člověka do rukou lidí, i zabijí ho, a až bude zabit, po třech dnech opět vstane.
32. Oni však tomu výroku nerozuměli a otázat se ho báli.
33. A přišel do Kafarnaúmu, a když se stal o, že byl doma, dotazoval se jich: O čem jste na cestě rozmlouvali?
34. A oni mlčeli; byli totiž na cestě mezi sebou měli rozmluvu stran toho, kdo je nej větší.
35. I usedl a zavolal těch dvanáct a praví jim: Přeje-li si kdo být první, bude poslední ze všech a posluhou všech.
36. A vzav jedno děťátko, postavil je v jejich středu, objal je a řekl jim:
37. Kdokoli přijme jedno z takovýchto děťátek v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá ne mne, nýbrž toho, jenž mě vyslal.
38. A Jan mu odpověděl, pravě: Učiteli, uviděli jsme kohosi, jenž nechodí s námi, ve tvém jménu vyhánět démony, a bránili jsme mu, protože s námi nechodí.
39. Ježíš však řekl: Nebraňte mu, není přece nikoho, kdo v mém jménu vykoná zázrak a brzy nato bude moci o mně špatně promluvit;
40. vždyť kdo není proti nám, je při nás.
41. Ano, kdokoli vás napojí pohárem vody v [mém] jménu, protože jste Kristovi, věru, pravím vám: Nikterak své odměny neztratí.
42. A kdokoli zavdá jednomu z malých, kteří věří [ve mne], příčinu k úrazu, bylo by pro něho lepší, kdyby okolo jeho šíje visel [veliký] mlýnský kámen a on kdy by byl hozen do moře.
43. A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá ruka, utni ji; je pro tebe lepší, bys zmrzačen vstoupil do života, než a bys, maje dvě ruce, odešel do pekla, do toho neuhasitelného ohně,
44. [kde jejich červ neskonává a oheň nehasne].
45. A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá noha, utni ji; je pro tebe lepší, bys do života vstoupil chromý, než a bys byl, maje dvě nohy, hozen do pekla, do toho neuhasitelného ohně,
46. [kde jejich červ neskonává a oheň nehasne].
47. A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvé oko, vyhoď je; je pro tebe lepší, bys jednooký vstoupil do Božího království, než a bys byl, maje dvě oči, hozen do ohnivého pekla,
48. kde jejich červ neskonává a oheň nehasne.
49. Budeť každý osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí.
50. Sůl je dobrá, stane-li se však sůl neslanou, čím ji napravíte? Mějte sůl sami v sobě a zachovávejte mezi sebou pokoj.