A A A A A
Bible za jeden rok
Březen 23

5 Mojžíšova 7:1-26
1. Až tě Hospodin, tvůj Bůh, bude uvádět do země, do níž se ty chystáš vstoupit k zaujetí jí, a smete od tvé tváře četné národy - Chittího a Girgášího a Emórího a Kenáaního a Perizzího a Chivvího a Jevúsího, sedm národů četnějších a mocnějších nad tebe,
2. a vystaví je Hospodin před tvou tvář, takže je budeš bít, budeš je veskrze uvádět v odevzdání; nesmíš vzhledem k nim uzavírat smlouvu, aniž jim smíš prokazovat přízeň
3. aniž se s nimi smíš sešvagřovat, svou dceru nesmíš dávat jeho synu a jeho dceru svému synu nesmíš brát,
4. neboť by tvého syna odvracel i od následování mne, takže by se jali sloužit jiným bohům a vzplál by proti vám Hospodinův hněv, i vyhubil by vás rychle;
5. nýbrž jim budete činit takto: jejich oltáře budete bořit, jejich sloupy tříštit a jejich ašéry porážet a jejich sochy ohněm pálit,
6. neboť ty jsi lid svatý Hospodinu, tvému Bohu, v tobě Hospodin, tvůj Bůh, našel zálibu, aby ses mu stal lidem jako zvláštní poklad nade všechny národnosti, jež jsou na tváři půdy.
7. Ne z příčiny toho, že by vás bylo ze všech národností nej více, po vás Hospodin zatoužil a ve vás našel zálibu, vždyť jste vy ze všech národností nej menší,
8. nýbrž z lásky Hospodinovy k vám a z příčiny svého dodržení přísahy, jíž přisáhl vašim otcům, vás Hospodin silnou rukou vyvedl a vykoupil tě z domu nevolníků, z ruky faraona, krále Egypta.
9. Nechť tedy víš, že Hospodin, tvůj Bůh, on je Bůh, BŮH věrný, zachovávající smlouvu a laskavost k milujícím ho a zachovávajícím jeho rozkazy do tisíce pokolení
10. a odplácející nenávidícím ho, každému do jeho tváře k jeho zhoubě; nebude odkládat nenávidícímu ho, bude mu odplácet do jeho tváře.
11. Budeš tedy zachovávat rozkazy a ustanovení a předpisy, jež ti já dnes rozkazuji, k vykonávání jich.
12. Za to pak, že tyto předpisy budete poslouchat a budete je zachovávat a vykonávat, se stane, že Hospodin, tvůj Bůh, ti zachová smlouvu a laskavost, již přísahou slíbil tvým otcům,
13. i bude tě milovat a požehná ti a rozmnoží tě a požehná tvůj plod lůna a plod tvé půdy, tvé obilí i tvůj mošt i tvůj olej, vrh tvého skotu a přírůstky tvého drobného dobytka na půdě, již tvým otcům přísahou slíbil dát tobě.
14. Budeš požehnaný nade všechny národnosti, nebude v tobě neplodného a ni neplodné, a ni mezi tvým dobytkem,
15. a Hospodin od tebe odvrátí každou nemoc a žádnou ze zlých chorob Egypta, jež znáš, na tebe nebude uvádět, nýbrž je uvalí na všechny nenávidící tě.
16. I budeš pohlcovat všechny národnosti, jež se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá vy dávat; tvé oko se nad nimi nesmí smilovávat, aniž smíš sloužit jejich bohům, neboť to by ti bylo léčkou.
17. Budeš-li si ve svém srdci říkat: Tyto národy jsou nade mne četnější, jak je budu moci vypudit? -
18. nesmíš před nimi pociťovat bázeň; dobře si musíš pamatovat, co učinil Hospodin, tvůj Bůh, faraonovi a celému Egyptu,
19. ty veliké zkoušky, jež viděly tvé oči, a znamení a zázraky, i silnou ruku a napřaženou paži, jíž tě Hospodin, tvůj Bůh, vyvedl. Tak bude činit Hospodin, tvůj Bůh, všem národnostem, před jejichž tváří jsi ty pln bázně.
20. Ba i sršně Hospodin, tvůj Bůh, proti nim bude vypouštět až do záhuby zbývajících a před tvou tváří se skrývajících.
21. Nesmíš se před jejich tváří děsit, neboť vprostřed tebe je Hospodin, tvůj Bůh, BŮH veliký a hrozný;
22. a Hospodin, tvůj Bůh, tyto národy od tvé tváře posmetá po málu, nebudeš moci s nimi rychle skoncovat, aby se proti tobě nemnožilo polní živočišstvo,
23. a le vystaví je Hospodin, tvůj Bůh, před tvou tvář a zmate je velikým zmatkem až do jejich vyhubení;
24. a jejich krále dá v tvou ruku a jejich jméno budeš moci zpod nebes zničit; nikdo se nebude moci postavit proti tvé tváři, až než je vyhubíš.
25. Sochy jejich bohů budete pálit ohněm; nesmíš být chtivý stříbra a ni zlata na nich a brát si je, abys jím nebyl sváděn, neboť to je ošklivostí Hospodinu, tvému Bohu,
26. a ošklivost nesmíš vnášet do svého domu, neboť by ses stal odevzdaným stejně jako ono; budeš se ho veskrze štítit a budeš si je veskrze ošklivit, neboť ono je odevzdané.

5 Mojžíšova 8:1-20
1. Budete dbát o vykonávání všeho rozkazu, jejž já ti dnes rozkazuji, abyste žili a množili se a vstupovali a zmocňovali se země, již Hospodin přísahou slíbil vašim otcům;
2. i budeš si připomínat celou cestu, jíž tě Hospodin, tvůj Bůh, provedl za těchto čtyřicet let v pustině za účelem ponížení tě, k vyzkoušení tě, k poznání toho, co je v tvém srdci, zda budeš dbát jeho rozkazů čili nic.
3. Ponížil tě tedy a nechal tě hladovět; pak ti dal jíst manu, již jsi neznal, aniž znali tvoji otcové, za účelem poučení tě, že ne o samotném chlebě bude člověk žít, nýbrž že člověk bude žít o každé výpovědi Hospodinových úst;
4. tvůj šat z tebe nezchátral, aniž tvá noha otekla za těchto čtyřicet let.
5. Měl bys tedy svým srdcem poznat, že jako člověk vychovává svého syna, je Hospodin, tvůj Bůh, vychovatelem tvým,
6. a dbát rozkazů Hospodina, tvého Boha, o chození jeho cestami, o chování ho v úctě.
7. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, se chystá uvést tě do dobré země, země potoků vod, pramenů a hlubokých vodstev, vyvěrajících v údolí ch i v pohoří ch,
8. země pšenice a ječmene, vinné révy a fíkovníků, granátovníků, země olejných oliv a medu,
9. země, v níž nebudeš jíst chléb v skrovnosti - nebudeš v ní mít nedostatku ničeho, země, jejíž kameny jsou železo, a z jejích horstev budeš dolovat měď;
10. a když budeš jíst a nasytíš se, budeš velebit Hospodina, svého Boha, za dobrou zem, již ti dal.
11. Dej si na sebe pozor, abys nezapomínal na Hospodina, svého Boha, v nedbání jeho rozkazů a jeho předpisů a jeho ustanovení, jež ti já dnes rozkazuji,
12. aby, až budeš jíst a nasytíš se a pěkné domy budeš budovat a usídlíš se
13. a tvůj skot a tvůj drobný dobytek se bude množit a množit se ti bude stříbro a zlato a množit se bude vše, co budeš mít,
14. se nepozvedlo tvé srdce, takže bys zapomínal na Hospodina, svého Boha, jenž tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků,
15. jenž tě provedl velikou a hroznou pustinou - hadi-pálivci a štírové a žíznivá země, kde není vody, - jenž ti vyvedl vodu ze skály z křemene,
16. jenž ti dává v pustině jíst manu, již tvoji otcové neznali, za účelem ponížení tě, za účelem vyzkoušení tě, k učinění ti dobře v tvé budoucnosti,
17. a říkal bys ve svém srdci: Všechno toto bohatství mi opatřila má schopnost a síla mé ruky;
18. nýbrž, aby si s připomínal Hospodina, svého Boha, že on je ten, jenž ti dává schopnost k opatření bohatství, za účelem uskutečnění smlouvy, již přísahou slíbil tvým otcům, jako tohoto dne.
19. Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, budeš zapomínat a půjdeš za jinými bohy a budeš jim sloužit a klanět se jim, stane se, - dosvědčuji dnes proti vám, - že jistotně budete muset zahynout;
20. jako národy, jež se Hospodin chystá k zahynutí přivést před vaší tváří - tak budete muset zahynout, za to, že jste neposlouchali na hlas Hospodina, svého Boha.

Žalmy 37:5-11
5. ( Gímel ) uval svou cestu na Hospodina a se svou důvěrou se obracej na něho, a on bude jednat
6. a tvou spravedlnost vyjeví jako světlo, tvé právo jako poledne.
7. ( Dáleth ) Buď tiše vůči Hospodinu a úzkostlivě na něho čekej, nechť se nerozpaluješ proti úspěšně konajícímu svou cestu, proti komukoli strojícímu úklady;
8. ( Hé ) upusť od hněvu a zanechej popuzení, nechť se nerozpaluješ jen k zlu,
9. vždyť pachatelé zla se budou vytínat, a le očekávající Hospodina, ti budou vlastnit zem.
10. ( Váu ) A no, ještě málo a zlovolného nebude; a no, budeš upírat svou pozornost na jeho místo a nebude ho,
11. a zem budou vlastnit tiší, i budou nacházet svou slast na hojnosti pokoje.

Přísloví 12:9-10
9. Lépe se má bezvýznamný a mající nevolníka než sám sebe oslavující a mající nedostatek chleba.
10. Spravedlivý má na mysli žití svého dobytčete, a le niterné city zlovolného? Je krutý.

Lukáš 1:39-56
39. A Marie v těch dnech vstala a s chvatem se odebrala do hornaté krajiny, do jednoho Júdova města,
40. i vstoupila do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu;
41. a jak Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že maličké v jejích útrobách poskočilo, i byla Alžběta naplněna Svatým Duchem
42. a vzkřikla silným hlasem, i řekla: Ty jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvých útrob.
43. A odkud mi toto, aby ke mně přišla matka mého Pána?
44. Vždyť hle, jak se hlas tvého pozdravu dostal do mých uší, maličké v mých útrobách s jásotem poskočilo.
45. A blažená je ta, jež uvěřila, neboť ty věci, o nichž k ní bylo promluveno od PÁNA, dojdou splnění.
46. A Marie řekla: Má duše vyvyšuje PÁNA
47. a můj duch se rozjásal v Bohu, mém Zachránci,
48. protože pohlédl na nízký stav své nevolnice; vždyť hle, od nynějška mě budou všechna pokolení nazývat blaženou,
49. protože mi Mocný učinil veliké věci a jeho jméno je svaté;
50. a jeho soucit je do pokolení a pokolení vůči těm, kdo se ho bojí.
51. Uplatnil sílu svou paží, rozprášil ty, kdo jsou pyšní v myšlení svých srdcí,
52. mocnáře strhl z trůnů a nízké povýšil,
53. hladové zasytil dobrými věcmi a hojnost mající odeslal pryč s prázdnou.
54. Ujal se Israéle, svého sluhy, by si vzpomněl na soucit,
55. (podle toho, jak promlouval k našim otcům,) vůči Abrahamovi a jeho semeni navždy.
56. A Marie s ní zůstala asi tři měsíce, i vrátila se zpět do svého domu.