A A A A A
Bible za jeden rok
Březen 20

5 Mojžíšova 1:1-27
1. Toto jsou slova, jež Mojžíš proslovil ke všemu Isráélovi na této straně Jordánu v pustině, ve stepi proti Súfu, mezi Páránem a mezi Tófelem a Lávánem a Chacéróth a Dí-Záhávem.
2. Od Chórévu je cestou k pohoří Séíru po Kádéš-barnéju jedenáct dní.
3. A ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci, v první den měsíce, se stalo, že Mojžíš k Isráélovým dětem promluvil podle všeho, co mu Hospodin pro ně rozkázal;
4. po svém poražení Síchóna, krále Emórího, jenž bydlel v Chešbónu, a Óga, krále Bášánu, jenž bydlel v Aštáróth a v Edreí,
5. na této straně Jordánu v zemi Móáva počal Mojžíš objasňovat tento zákon výrokem:
6. Hospodin, náš Bůh, k nám na Chórévu promluvil výrokem: Máte dost pobytu u této hory;
7. otočte se a vykročte si a vstupte v pohoří Emórího a ke všem jeho sousedům ve stepi, v horách a v nížině a v Negevu a na pobřeží moře, v zem Kenáan a Levánón, až po tu velikou řeku, řeku Peráth.
8. Viz, položil jsem tu zem před vaši tvář, vstupte a zmocněte se té země, již Hospodin vašim otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi, přísahou slíbil dát jim a jejich semeni po nich.
9. A v onen čas jsem k vám pronesl výrok: Nebudu vás moci nést já sám -
10. Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil, takže, hle vás, jste dnes v množství jako hvězdy nebes;
11. nechť Hospodin, Bůh vašich otců, k vám, jak vy jste, přidává tisíckrát více, a žehná vám podle toho, co k vám promluvil.
12. Jak mám já sám nést vaši tíhu a vaše břímě a vaši vádu?
13. Dosaďte si podle svých kmenů muže moudré a rozumné a uznávané, a ť je mohu ustanovit za vaše hlavy.
14. Tu jste mi odpověděli a řekli: To slovo, jež jsi proslovil, je dobré uskutečnit.
15. Vzal jsem tedy hlavy vašich kmenů, muže moudré a uznávané, a určil jsem je za hlavy nad vámi, vůdce tisíců a vůdce set a vůdce padesáti a vůdce deseti a předáky vašich kmenů
16. a vašim soudcům jsem v onen čas rozkázal výrokem: Naslouchat mezi vašimi bratry - pak budete moci mezi mužem a mezi jeho bratrem a mezi cizincem u něho soudit v spravedlnost i;
17. nesmíte v soudu rozlišovat osobu, jak malého, tak velikého musíte vyslechnout, nesmíte mít strach z člověka, neboť je to Boží soud; a věc, jež vám bude příliš obtížná, budete předkládat mně a já ji budu vyslýchat.
18. A v onen čas jsem vám rozkázal všechny věci, jež máte činit.
19. I dali jsme se od Chórévu na cestu a prošli jsme celou onu velikou a hroznou pustinu, již jste viděli cestou k pohoří Emórího, podle toho, co nám Hospodin, náš Bůh, rozkázal, a přišli jsme až po Kádéš-barnéju.
20. Tu jsem k vám řekl: Přišli jste až po pohoří Emórího, jež nám Hospodin, náš Bůh, dal;
21. viz, Hospodin, tvůj Bůh, položil tu zem před tvou tvář - vystup, ujmi se vlastnictví podle toho, co k tobě promluvil Hospodin, Bůh tvých otců. Nesmíš se bát, ani se strachovat.
22. A vy všichni jste se ke mně přiblížili a řekli jste: Měli bychom před naší tváří vyslat muže, a ť nám tu zemi mohou propátrat a přinést nám odtamtud zvěst o cestě, jíž máme vystoupit, a o městech, do nichž máme vejít.
23. I byla mi ta věc vhod; vzal jsem z vás tedy dvanáct mužů, jednoho muže za každý kmen,
24. i otočili se a vystoupili do toho pohoří a přišli až po Nachal-eškól a proslídili ji
25. a v svou ruku vzali z ovoce té země; to dopravili dolů k nám a přinesli nám odtamtud zvěst; i řekli: Ta země, již nám Hospodin, náš Bůh, dal, je dobrá.
26. Vy jste však nebyli ochotni vystupovat a projevili jste neposlušnost příkazu Hospodina, vašeho Boha,
27. i jali jste se v svých stanech žehrat a říkat: Ve své nenávisti k nám nás Hospodin vyvedl ze země Egypta k vy dání nás v ruku Emórího, k zničení nás.

5 Mojžíšova 2:1-37
1. I otočili jsme se a cestou k moři Rákosí jsme vykročili do pustiny podle toho, co ke mně Hospodin promluvil, a po mnoho dní jsme obcházeli pohoří Séír.
2. A Hospodin ke mně pronesl výrok:
3. Máte dost obcházení tohoto pohoří, udělejte si otočku k severu.
4. A lidu rozkaž výrokem: Vy procházíte pomezím vašich bratrů, dětí Ésávových, již bydlí v Séíru; ti budou před vámi pociťovat bázeň, musíte se tedy mít velmi na pozoru;
5. nesmíte se s nimi pouštět do sporů, neboť z jejich země vám nebudu dávat ani šlépěj chodidla nohy, neboť jsem pohoří Séír dal za dědictví Ésávovi.
6. Pokrm od nich budete kupovat za peníze, a ť můžete jíst, a také vodu si budete od nich za peníze opatřovat, a ť můžete pít;
7. vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti ve vší činnosti tvých rukou požehnal, zná tvé procházení této veliké pustiny - po těchto čtyřicet let byl Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, neutrpěl jsi nedostatku ničeho.
8. I přešli jsme od našich bratrů, dětí Ésávových, již bydlí v Séíru, od cesty stepí, od Élathu a od Ecjón-Gáveru, a otočili jsme se a přešli jsme cestou pustiny Móáva.
9. A Hospodin ke mně řekl: Nesmíš Móáva napadat ani se s nimi pouštět do sporů, do boj e, neboť z jeho země ti nebudu dávat dědictví, neboť Ár jsem dal za dědictví dětem Lótovým.
10. (Dříve v ní bydleli Emmím, lid veliký a četný a vysoký, jako Anákím.
11. Oni bývali také považováni za Refáím, jako Anákím, a le Móávci jim dávali název Emmím.
12. A v Séíru bydleli dříve Chórím, a le synové Ésávovi je před svou tváří vypudili a vyhubili a usadili se místo nich, jako učinil Isráél se zemí svého dědictví, již jim dal Hospodin.)
13. Nyní vstaňte a překročte si potok Zered. Potok Zered jsme tedy překročili,
14. a dní, co jsme odešli z Kádéš-barnéje, než jsme překročili potok Zered, bylo třicet a osm let, až po vymizení celého toho pokolení bojovníků zprostřed tábora, podle toho, co jim Hospodin přisáhl;
15. a byla i ruka Hospodinova proti nim k vymycování jich zprostřed tábora až po jejich vymizení.
16. A když všichni ti bojovníci zprostřed tábora smrtí vymizeli, stalo se,
17. že Hospodin ke mně promluvil výrokem:
18. Ty dnes budeš přecházet pomezím Móáva, Árem,
19. a budeš se blížit k dětem Ammónovým; nesmíš je napadat ani se s nimi pouštět do sporů, neboť ze země dětí Ammónových ti nebudu dávat dědictví, neboť jsem ji za dědictví dal dětem Lótovým.
20. (Ona také bývala považována za zem Refáím, dříve v ní Refáím bydleli a Móávci jim dávali název Zamzummím,
21. lid veliký a četný a vysoký, jako Anákím, a Hospodin je před jejich tváří pohubil [i vypudili je a usadili se místo nich],
22. jak učinil pro syny Ésávovy, již bydlí v Séíru, když před jejich tváří pohubil Chórího, takže je vypudili a bydlí místo nich až po tento den.
23. A Avvím, již bydlí ve vsích až po Gazu - vyhubili je Kaftórím, již vyšli z Kaftóru, a usadili se místo nich.)
24. Vstaňte, dejte se na cestu a překročte potok Arnón! Viz, dal jsem v tvou ruku Síchóna, krále Chešbónu, Emórího, a jeho zem; začni, ujmi se vlastnictví a utkej se s ním v boj i;
25. tohoto dne budu počínat uvádět strach z tebe a bázeň z tebe na národnosti pod všemi nebesy, jež, až budou slyšet zvěst o tobě, upadnou před tvou tváří v třesení a svíjení.
26. Vyslal jsem tedy z pustiny Kedémóth k Síchónovi, králi Chešbónu, posly se slovy pokoje, s výrokem:
27. Nechť smím projít tvou zemí - veřejnou cestou, tak půjdu, nebudu se odvracet na pravo a ni na levo;
28. pokrm mi budeš prodávat za peníze, a ť se najím, i vodu mi budeš dávat za peníze, a ť se napiji, jen nechť smím svýma nohama projít,
29. jak mi učinili synové Ésavovi, již bydlí v Séíru, a Móávci, již bydlí v Áru, než budu moci přejít Jordán do země, již nám dal Hospodin, náš Bůh.
30. A le Síchón, král Chešbónu, nebyl ochoten nechat nás projít jím, neboť Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a zpevnil jeho srdce, za účelem dání ho v tvou ruku, jako tohoto dne.
31. A Hospodin ke mně řekl: Viz, počal jsem Síchóna a jeho zem vystavovat před tvou tvář; začni, ujímej se vlastnictví k zaujetí země.
32. I vytáhl nám Síchón vstříc, on i všechen jeho lid, k boji do Jáhace,
33. a Hospodin, náš Bůh, ho vystavil před naši tvář, i pobili jsme ho i jeho syny a všechen jeho lid;
34. a v onen čas jsme dobyli všech jeho měst a všechna města jsme uvedli v odevzdání, mužstvo a ženy a drobotinu, nezanechali jsme přeživšího,
35. jen dobytek jsme si za kořist vzali a lup z měst, jichž jsme dobyli.
36. Od Aróéru, jenž je na břehu potoka Arnónu, a města, jež je v údolí, a ž po Gileád se nevyskytlo hradiště příliš nám nepřístupné, ta všechna vystavil Hospodin, náš Bůh, před naši tvář.
37. Jen k zemi dětí Ammónových ses nepřiblížil, k celému okraji potoka Jabbóku a ni k městům v pohoří a k ničemu, co Hospodin, náš Bůh, zakázal.

Žalmy 36:1-6
1. (Řediteli hudby. Od nevolníka Hospodinova, od Dávida.) Co je prohlášeno přestoupením zlovolného, je v nitru mého srdce: Před jeho očima není strachu z Boha.
2. Ano, lichotí mu v jeho oči stran shledávání jeho nepravosti, vyvolávající nenávist;
3. slova jeho úst - špatnost a lest; zanechal rozumného počínání, působení dobra,
4. na svém lůžku vymýšlí špatnost, postavuje se na cestu nedobrou, zlo nezavrhuje.
5. Hospodine, tvá laskavost sahá v nebesa, tvá věrnost až po oblaka,
6. tvá spravedlnost je jako BOŽÍ hory, tvé soudy - rozsáhlá hlubina, člověka i zvíře zachraňuješ, Hospodine;

Přísloví 12:4-6
4. Zdatná žena - koruna svého manžela, a le zostuzující - jako hniloba v jeho kostech.
5. Myšlenky spravedlivých jsou podle práva, vedení zlovolnými je podvodem.
6. Slova zlovolných - číhání na krev, a le ústa upřímných je vyprošťují.

Marek 16:1-20
1. A když přešla sobota, nakoupily Marie z Magdaly a Marie, matka Jakubova, a Salómé vonného koření, aby mohly přijít a pomazat ho.
2. I přicházejí velmi časně ráno prvního dne týdne k hrobce, když slunce vzešlo.
3. A říkaly k sobě navzájem: Kdo nám odvalí ten kámen ze dveří hrobky?
4. A když vzhlédly, pozorují, že kámen je odvalený; bylť nesmírně veliký.
5. A vstoupivše do hrobky, uviděly mladíka sedícího vpravo, oblečeného v bílou řízu, i ustrnuly úžasem a leknutím;
6. on jim však praví: Nelekejte se; hledáte Ježíše, Nazareťana, ukřižovaného. Byl vzkříšen, zde není. Hle, místo, kam ho položili.
7. Ale jděte, povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Předchází vás do Galileje, tam ho uvidíte podle toho, jak vám pověděl.
8. I vyšly a prchly od hrobky; a jímalo je chvění a úžas, a nikomu nic neřekly, neboť se bály.
9. Nuže, když časně ráno prvního dne týdne vstal, objevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž byl vyhnal sedm démonů.
10. Ta se odebrala a podala zprávu těm, kteří s ním bývali, hořekujícím a plačícím.
11. A ti, uslyševše, že žije a byl od ní spatřen, nevěřili.
12. A po těchto věcech byl v jiné tvářnosti zjeven dvěma z nich, když byli na cestě, ubírajíce se na venkov,
13. a ti odešli a podali zprávu ostatním; ani těm neuvěřili.
14. Potom byl zjeven těm jedenácti, když leželi u stolu, a pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho vzkříšeného spatřili.
15. A řekl jim: Odeberte se do veškerého světa a prohlašte všemu stvoření blahou zvěst.
16. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn, a kdo bude nevěřící, bude odsouzen.
17. A ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: budou v mém jménu vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky,
18. budou uchopovat hady, a vypijí-li co smrtícího, nikterak jim to neuškodí, na neduživé budou pokládat ruce a budou se mít dobře.
19. Tak tedy byl Pán poté, co k nim promluvil, vzat vzhůru do nebe a usedl po Boží pravici;
20. a oni vyšli a všude kázali a *Pán spolupůsobil a potvrzoval slovo znameními, jež je doprovázela.