A A A A A
Bible za jeden rok
Únor 3

2 Mojžíšova 17:1-16
1. A celé shromáždění Isráélových dětí nastoupilo cestu z pustiny Sín k svým cestováním podle příkazů Hospodinových, i utábořili se v Refídím; a k pití pro lid nebylo vody;
2. lid se tedy s Mojžíšem jal vadit, i řekli: Dejte nám vodu, a ť můžeme pít! A Mojžíš jim řekl: Co se vadíte se mnou? Co pokoušíte Hospodina?
3. A le lid tam žíznil po vodě, i reptal lid na Mojžíše a říkal: Nač toto? Vyvedl jsi nás z Egypta k usmrcení mne a mých dětí a mého dobytka žízní?
4. A Mojžíš se jal k Hospodinu křičet výrokem: Co mám s tímto lidem učinit? Ještě trochu a ukamenují mě.
5. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Přejdi před tváří lidu a vezmi s sebou některé ze starších Isráélových, a v svou ruku vezmi hůl, jíž jsi udeřil řeku, a odejdi;
6. hle, já, budu stát tam na skále v Chórévu před tvou tváří, i udeříš v skálu a vyjdou z ní vody a lid se napije. A Mojžíš tak před očima Isráélových starších učinil,
7. a jméno toho místa nazval Massá a Merívá, podle vády Isráélových dětí a podle jejich pokoušení Hospodina výrokem: Zda je či není Hospodin v našem středu?
8. I přišel Amálék a dal se s Isráélem v Refídím do boje;
9. a Mojžíš řekl k Jóšuovi: Vyber nám muže a vyjdi, dej se do boje proti Amálékovi; já se míním zítra postavit na témě pahrbku a v mé ruce bude Boží hůl.
10. A Jóšua učinil podle toho, co mu Mojžíš řekl, dát se proti Amálékovi do boje, a Mojžíš a Árón a Chúr vystoupili na témě pahrbku;
11. a jak Mojžíš měl svou ruku vztyčenu, dělo se, že přemáhal Isráél, jak však svou rukou polevoval, tu přemáhal Amálék.
12. A když Mojžíšovy ruce byly těžké, vzali kámen, ten pod něho položili a usedl na něj a Árón a Chúr podepřeli jeho ruce, jeden odtud a jeden odtud, a jeho ruce vytrvaly ve stálost i až do zajití slunce,
13. a Jóšua Amáléka a jeho lid zneškodnil ostřím meče.
14. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Toto zapiš na památku v knihu a vlož v uši Jóšuovy, že připomínku Amáléka chci veskrze vyhladit zpod nebes.
15. A Mojžíš zbudoval oltář a nazval jeho jméno: Hospodin, můj prapor,
16. i řekl: Protože je ruka na trůně Jáhově - Hospodinův boj proti Amálékovi od pokolení do pokolení.

2 Mojžíšova 18:1-27
1. A když Jithró, kněz Midjána, Mojžíšův tchán, uslyšel o vše m, co Bůh učinil Mojžíšovi a Isráélovi, svému lidu, že Hospodin Isráéle vyvedl z Egypta,
2. vzal Jithró, Mojžíšův tchán, Cippóru, ženu Mojžíšovu, po odeslání jí,
3. a dva její syny, z nichž jednoho jméno bylo Géršóm, neboť řekl: Stal jsem se návštěvníkem v cizí zemi,
4. a jméno jednoho Elíezer, neboť Bůh mého otce mi byl pomocí a vyprostil mě od meče faraonova.
5. I přišel Jithró, tchán Mojžíšův, a jeho synové a jeho žena k Mojžíšovi do pustiny, kde on u Boží hory tábořil,
6. a vzkázal Mojžíšovi: Přišel jsem k tobě já, tvůj tchán Jithró, a tvá žena a s ní dva tvoji synové.
7. A Mojžíš svému tchánu vyšel vstříc a poklonil se a políbil ho, i položili jeden druhému otázku, zda se jim dobře vede, a vešli do stanu
8. a Mojžíš svému tchánu vyrozprávěl vše, co v prospěch Israéle učinil Hospodin faraonovi a Egypťanům, všechny útrapy, jež je na cestě postihly, a Hospodin je vyprostil.
9. A Jithró se zaradoval nade vším dobrem, jež Hospodin prokázal Isráélovi, že jej vyprostil z ruky Egypťanů,
10. a Jithró řekl: Budiž veleben Hospodin, jenž vás vyprostil z ruky Egypťanů a z ruky faraonovy, jenž vyprostil lid zpod ruky Egypťanů.
11. Nyní vím, že Hospodin je větší než všichni bohové, neboť ve věci, jíž se nadmuli, je on nad nimi.
12. A Jithró, Mojžíšův tchán, vzal pro Boha vzestupnou oběť a jiné oběti; a přišel Árón a všichni starší Isráélovi jíst s Mojžíšovým tchánem před Boží tváří chléb.
13. A nazítří se stalo, že Mojžíš usedl k rozsuzování lidu, a lid před Mojžíšem stál od jitra až do večera;
14. a když Mojžíšův tchán pozoroval vše, co on lidu činil, řekl: Co je toto za věc, již ty lidu činíš? Proč ty sedíš sám a všechen lid před tebou od jitra do večera musí stát?
15. A Mojžíš svému tchánu řekl: Protože lid ke mně přichází dotazovat se Boha.
16. Když mají nějakou záležitost, přijde to ke mně, i rozsuzuji mezi jedním a mezi druhým a dávám na vědomí Boží ustanovení a jeho zákony.
17. A Mojžíšův tchán k němu řekl: Ta věc, již ty činíš, ne ní dobrá;
18. docela se můžeš umořit i ty i tento lid, jenž je s tebou, neboť ta věc je pro tebe příliš těžká, nemůžeš ji konat sám.
19. Poslechni nyní na můj hlas, chci ti poradit a kéž je Bůh s tebou: buď ty lidu zástupcem vůči Bohu a ty přednášej Bohu záležitosti
20. a vysvětluj jim ustanovení a zákony a dávej jim na vědomí cestu, jíž mají chodit, a činnost, již mají činit;
21. a ty nechť si ze všeho lidu vyhlédáš zdatné muže, mající Boha v úctě, muže pravdy, nenávidící nespravedlivý zisk, a nechť je nad nimi ustanovuješ za představené tisíců, představené set, představené padesátek a představené desítek,
22. a ť lid v každé době rozsuzují; a ť se děje, že každou větší záležitost budou přednášet tobě, a le každou menší záležitost budou rozsuzovat oni. Tak ze sebe část břemene slož, a ť se toho oni ujmou s tebou.
23. Učiníš-li tuto věc, jestliže ti tak rozkáže Bůh, pak budeš moci ob stát a i všechen tento lid bude v pokoji vcházet na své místo.
24. A Mojžíš uposlechl hlasu svého tchána a učinil vše, co řekl;
25. i vybral Mojžíš ze všeho Isráéle zdatné muže a určil je za hlavy nad lidem, představené tisíců, představené set, představené padesátek a představené desítek,
26. i jali se rozsuzovat lid v každé době - nesnadné záležitosti přednášeli Mojžíšovi a každou menší záležitost rozsuzovali oni.
27. A Mojžíš svého tchána propustil a on odešel do své země.

Žalmy 18:28-36
28. vždyť ty rozsvěcuješ mou lampu; Hospodin, můj Bůh, prozařuje mou tmu;
29. ano, skrze tebe mohu prorazit četu a skrze svého Boha mohu přeskočit zeď.
30. BŮH - dokonalá je jeho cesta, řeč Hospodinova je osvědčená, on je štítem všem, již na něho spoléhají.
31. Vždyť kdo je +Bohem mimo Hospodina a kdo skálou, leč náš Bůh,
32. ten to BŮH, jenž mě opasuje zdatností, jenž činí mou cestu dokonalou,
33. čině mé nohy takovými jako nohy laní; i postavuje mě na mé výšiny,
34. vyučuje mé ruce boji, takže luk z mosazi napínají mé paže,
35. a dal jsi mi štít svého vysvobození a tvá pravice mě podpírala, a tvá dobrotivost mě rozmnožuje.
36. Uvolňuješ místo mým kročejím pode mnou, takže se mé kotníky nepodlomily.

Přísloví 6:16-19
16. Toto šestero Hospodin nenávidí, b a sedmero - ošklivosti jeho duši:
17. vysoké oči, lživý jazyk a ruce prolévající nevinnou krev,
18. srdce kující plány špatnosti, nohy rychle běžící k zlu,
19. lživého svědka, jenž vydechuje nepravdy, a rozsévajícího sváry mezi bratry.

Matouš 22:1-22
1. A Ježíš k nim v odpověď opět promluvil v přirovnáních a pravil:
2. Království nebes se stalo podobným králi, jenž svému synu uspořádal svatební slavnost
3. a vyslal své nevolníky, by na svatební slavnost pozvané povolali; a nechtěli přijít.
4. Opět vyslal další nevolníky a pravil: Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem svůj oběd, můj skot a tučný dobytek je poražen a všechny věci připraveny - pojďte na svatební slavnost.
5. Oni však bez zájmu odešli, jeden na své pole a jiný zase po svém obchodu,
6. ostatní, zmocnivše se jeho nevolníků, je ztýrali a pobili.
7. A král se [, uslyšev o tom,] rozhněval, a poslav svá vojska, pohubil ony vrahy a spálil jejich město.
8. Tu svým nevolníkům praví: Svatební slavnost je sice připravena, avšak pozvaní nebyli hodni.
9. Ubírejte se tedy na rozcestí silnic a pozvěte, kolik jich zastihnete, na svatební slavnost.
10. I vyšli oni nevolníci na silnice a svolali všechny, kolik jich zastihli, zlé i dobré, a svatební slavnost byla hojně opatřena hostmi.
11. A král, vstoupiv, by se na hosty podíval, tam uviděl člověka ne svatebním oděvem oděného.
12. I praví mu: Příteli, jak jsi sem vnikl, nemaje svatební oděv? On však oněměl.
13. Tu řekl král posluhům: Svažte jeho ruce a nohy a odneste ho a vyhoďte do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů.
14. Jeť mnoho povolaných, málo však vyvolených.
15. Tu se farizeové odebrali a uspořádali poradu, jak by ho vlákali do pasti v řeči.
16. I vysílají k němu s héródovci své učedníky se slovy: Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a v pravdě vyučuješ Boží cestě a na nikom ti nezáleží, neboť nehledíš na osobu lidí;
17. pověz nám tedy, co si myslíš: Je dovoleno dávat císaři poplatek čili nic?
18. Ježíš však, poznav jejich podlost, řekl: Co mě pokoušíte, pokrytci?
19. Ukažte mi peníz poplatku. A oni mu předložili denár.
20. I praví jim: Čí je tento obraz a nápis?
21. Praví mu: Císařův. Tu jim praví: Odvádějte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.
22. A když toto uslyšeli, byli jati údivem, i nechali ho a odešli.