A A A A A
Bible za jeden rok
Únor 26

3 Mojžíšova 21:1-24
1. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Řekni ke kněžím, synům Árónovým, toto k nim řekni: Nikdo z vás se mezi svým lidem nesmí znečistit pro mrtvého,
2. leda pro svého pokrevně příbuzného, blízkého jemu - pro svou matku a neb pro svého otce a neb pro svého syna a neb pro svou dceru a neb pro svého bratra
3. a neb pro svou sestru, pannu, jemu blízkou, jež se ne do stala muži - pro ni se smí znečistit.
4. Hodnostář mezi svým lidem se nesmí znečistit k svému znesvěcení;
5. nesmějí na své hlavě vyholovat lysinu, aniž smějí stříhat okraje své brady, aniž smějí na svém mase vyřezávat zářezy.
6. Budou svatí svému Bohu a nesmějí jméno svého Boha znesvěcovat, neboť oni předkládají ohnivé oběti Hospodinovy, pokrm jejich Boha; budou tedy svatí.
7. Nesmějí pojmout ženu smilnící nebo zneuctěnou, a ni ženu od svého muže vyhnanou nesmějí pojmout, neboť on je svatý svému Bohu;
8. uznáš ho tedy za svatého, neboť on předkládá pokrm svého Boha - bude ti svatým, neboť svatý jsem já, Hospodin, posvěcující vás.
9. A dcera kněze, kdykoli bude zneuctívána smilstvem, zneuctívá svého otce; bude muset být spálena ohněm.
10. A kněz, jenž je větší než jeho bratři, na jehož hlavu byl vyléván olej k pomazávání a jeho ž ruku naplnil i k oblečení rouch, nesmí svou hlavu nechat rozcuchanou, aniž smí svá roucha roztrhnout,
11. aniž smí vejít ke kterékoli mrtvé osobě, nesmí se znečistit pro svého otce a ni pro svou matku
12. aniž smí ze svatyně vyjít a ni svatyni svého Boha zneuctít, neboť je na něm zasvěcení, olej pomazání jeho Boha; já jsem Hospodin.
13. A ženu on musí pojmout v jejím panenství;
14. vdovu a ni vyhnanou a ni zneuctěnou, smilnící - tyto nesmí pojmout, jen pannu ze svého lidu za ženu smí pojmout.
15. A své símě mezi svým lidem nesmí zneuctít, neboť já jsem Hospodin, posvěcující ho.
16. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
17. Promluv k Árónovi výrokem: Nikdo z tvého semene po jejich pokoleních, na němž bude vada, se nesmí přiblížit k předkládání pokrmu svého Boha,
18. neboť žádný muž, na němž vada bude, se přiblížit nesmí, nikdo slepý nebo chromý nebo v tváři znetvořený nebo mající některý úd příliš dlouhý,
19. nebo muž, na němž bude zlomenina nohy nebo zlomenina ruky
20. nebo hrbatý nebo zakrslý nebo mající bělmo ve svém oku nebo mající svrab nebo lišej nebo rozdrcená varlata.
21. Žádný muž ze semene Áróna, kněze, na němž bude vada, nesmí přistoupit k předkládání ohnivých obětí Hospodinových; je na něm vada, nesmí přistoupit k předkládání pokrmu svého Boha.
22. Jíst pokrm svého Boha smí, z věcí nanejvýš svatých a z věcí svatých,
23. jen k oponě nesmí vejít a k oltáři nesmí přistoupit, neboť je na něm vada, a ť mých svatyní nezneuctívá, neboť já jsem Hospodin, posvěcující je.
24. A Mojžíš promluvil k Árónovi a k jeho synům a ke všem Isráélovým dětem.

3 Mojžíšova 22:1-33
1. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
2. Promluv k Árónovi a k jeho synům, jak se mají zdržovat od svatých věcí Isráélových dětí (a ť nezneuctívají jméno mé svatosti), jež mi ony posvěcují; já jsem Hospodin.
3. Řekni k nim: Každý muž po vašich pokoleních, ze všeho vašeho semene, který se bude přibližovat k svatým věcem, jež Isráélovy děti posvěcují Hospodinu, bude- li na něm jeho nečistota, pak bude ona duše vyťata z přítomnosti mé tváře; já jsem Hospodin.
4. Žádný muž ze semene Árónova, je- li on malomocný nebo mající výtok, nesmí jíst ze svatých věcí, než bude čist, a kdo sáhne na cokoli znečištěného mrtvým, nebo muž, z něhož vycházel výlev semene,
5. nebo muž, jenž sahal na cokoli lezoucí, co mu je nečisté, nebo na člověka, jenž mu je nečistý jakoukoli svou nečistotou -
6. osoba, jež na to bude sahat, ta bude až do večera znečištěna a nesmí jíst ze svatých věcí, leč své maso vykoupá ve vodě;
7. pak, až slunce zajde, bude očištěna a potom bude smět jíst ze svatých věcí, neboť je to její pokrm.
8. Zdechliny a ni rozervaného nesmí jíst k znečištění jím; já jsem Hospodin.
9. Budou tedy zachovávat mé nařízení, a ť za to nenesou hřích a ne umřou v něm, kdyby je zneuctívali; já jsem Hospodin, posvěcující je.
10. A žádný neoprávněný nesmí jíst svaté, podruh kněze a ni námezdník nesmí jíst svaté,
11. a le kdykoli kněz někoho řádně za své peníze bude kupovat, bude on smět z něho jíst, i zrozenectvo jeho domu - oni budou smět jíst z jeho pokrmu.
12. A dcera kněze, kdykoli se bude do stávat muž neoprávněnému, nebude ona smět jíst z oběti věnování svatých věcí,
13. a le kdykoli dcera kněze bude vdovou a neb vyhnanou a nebude mít semene, a vrátí se do domu svého otce jako za svého mládí; bude smět jíst z pokrmu svého otce, a le žádný neoprávněný z něho jíst nesmí.
14. A kdykoli někdo bude jíst svatou věc v pobloudění, pak k ní přidá její pětinu a dá s tou svatou věcí knězi.
15. A nesmějí znesvěcovat svaté věci Isráélových dětí, jež ony věnují Hospodinu,
16. takže by na sebe uvalili nepravost provinění jedením jejich svatých věcí, neboť já jsem Hospodin, posvěcující je.
17. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
18. Promluv k Árónovi a k jeho synům a ke všem Isráélovým dětem a řekni k nim: Kdokoli z Isráélova domu a neb z cizinců mezi Isráélem, kdo bude předkládat svůj obětní dar podle kteréhokoli z jejich slibů a neb jako kteroukoli z jejich dobrovolných obětí, jež budou Hospodinu předkládat jako vzestupnou oběť
19. k vašemu blahovolnému přijetí - ať je bez chyby, samec ze skotu, z ovcí a neb z koz.
20. Nesmíte předkládat nic, na čem je vada, neboť to vám nebude k blahovolnému přijetí.
21. A kdykoli bude někdo Hospodinu předkládat oběť pokojných hodů k splnění slibu nebo jako dobrovolnou oběť ze skotu nebo z drobného dobytka, nechť je k blahovolnému přijetí bez chyby, žádná vada na ní nesmí být.
22. Slepé nebo polámané nebo zmrzačené nebo s nádory nebo mající svrab nebo lišej - tyto nesmíte Hospodinu předkládat a nesmíte z nich dávat ohnivé oběti na oltář Hospodinu;
23. a ni hovězí dobytče a ni drobné dobytče, mající některý úd příliš dlouhý nebo příliš krátký - to smíš učinit dobrovolnou obětí, a le jako slib nebude blahovolně přijímáno;
24. a ni rozmačkané a ni roztlučené a ni vytrhané a ni vyřezané nesmíte předkládat Hospodinu, a ni ve vaší zemi nebudete smět tak činit.
25. A ni z ruky syna ciziny nesmíte předkládat pokrm vašeho Boha, od žádných těchto, neboť na nich je zkaženost, je na nich vada - nebudou blahovolně přijímány ve váš prospěch.
26. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
27. Kdykoli se bude rodit hovězí dobytče nebo ovce nebo koza, pak zůstane sedm dní pod svou matkou a od osmého dne a nadále bude moci být blahovolně přijato v obětní dar ohnivé oběti Hospodinu;
28. a le krávu nebo ovci - nesmíte ji a její mládě porazit v jeden den.
29. A kdykoli budete Hospodinu obětovat děkovnou oběť, budete obětovat k vašemu blahovolnému přijetí:
30. v týž den se bude jíst, nesmíte z ní nic nechat do jitra; já jsem Hospodin.
31. Budete tedy zachovávat mé rozkazy a vykonávat je; já jsem Hospodin;
32. a nesmíte zneuctívat jméno mé svatosti, nýbrž budu vprostřed Isráélových dětí posvěcován, já, Hospodin, posvěcující vás,
33. jenž vás vyvádí ze země Egypta k tomu, abych se vám stal Bohem, já, Hospodin.

Žalmy 27:11-14
11. Uč mě, Hospodine, své cestě a veď mě stezkami roviny vzhledem k mým nepřátelům;
12. kéž mě ne vy dáváš vůli mých protivníků, neboť proti mně povstávají lživí svědkové a soptící násilím.
13. Kdybych neměl jistoty víry o nahlížení v dobrotu Hospodinovu v zemi živých…!
14. Čekej na Hospodina, buď silný a kéž odvážným činí tvé srdce; a no, čekej na Hospodina!

Přísloví 10:13-16
13. Na rtech rozvážného lze najít moudrost, a le pro hřbet majícího nedostatek rozumu je hůl.
14. Moudří uschovávají poznání, a le ústa pošetilce jsou blízká zkáze.
15. Majetek bohatého je hradištěm jeho moci a zkázou nuzných je jejich strádání.
16. Výdělek spravedlivého je k životu, a le příjem zlovolného k hříchu.

Marek 5:21-43
21. A když se Ježíš v lodi zase přeplavil na druhý břeh, sešel se k němu početný dav, i byl u moře.
22. A [hle,] přichází jeden z představených synagogy, jménem Jair, a vida ho, padá k jeho nohám;
23. a úpěnlivě ho prosil, pravě: Má dcerka je v posledním tažení; rač přijít a položit na ni ruce, tak aby jí bylo pomoženo a a by ožila.
24. I odešel s ním, a za ním šel početný dav a stiskali ho;
25. a jakási žena, jež dvanáct let měla tok krve
26. a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila vše, co měla, a nic nepořídila, nýbrž spíše přišla do horšího stavu,
27. přišla, uslyševši o Ježíšovi, v davu odzadu a sáhla si na jeho šat;
28. pravilať: Sáhnu-li si byť i jen na jeho šatstvo, budu vyhojena.
29. A její pramen krve hned vyschl a na těle poznala, že byla z toho trápení vyléčena.
30. A Ježíš hned, rozpoznav sám v sobě, že z něho vyšla moc, pravil, obrátiv se v davu: Kdo si sáhl na mé šatstvo?
31. A jeho učedníci mu pravili: Vidíš, že tě stiská dav, a pravíš: Kdo si na mne sáhl?
32. I rozhlížel se, by uviděl tu, jež toto učinila.
33. Ta žena však, ulekši se a chvějíc se, jsouc si vědoma toho, co se při ní stalo, přišla a padla před ním a řekla mu veškerou pravdu.
34. A on jí řekl: Dcero, vyhojila tě tvá víra, jdi v pokoji a buď zdráva a prosta svého trápení.
35. Zatímco ještě mluvil, přicházejí od toho představeného synagogy a praví: Tvá dcera umřela, co ještě Učitele obtěžuješ?
36. Ježíš však [hned], uslyšev to slovo, jež se mluvilo, tomu představenému synagogy praví: Neboj se, jen věř.
37. A nenechal nikoho, by ho doprovodil, leč Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra.
38. I přichází do domu toho představeného synagogy a shledává hluk a lidi velice plačící a kvílící,
39. a vstoupiv, praví jim: Co hlučíte a pláčete? Ta holčička neumřela, nýbrž spí.
40. I vysmívali se mu, on však všechny vyhnal a bere s sebou otce té holčičky a matku a ty, kteří byli u něho, a vchází tam, kde ta holčička ležela;
41. a chopiv se ruky té holčičky, praví jí: TALITHA KÚMI; to je v překladu: Dívenko, tobě pravím, zvedej se.
42. A ta dívenka hned vstala a chodila, neboť byla dvanáctiletá; i užasli velikým úžasem.
43. A velmi důtklivě je napomenul, aby se toto nikdo nedověděl, a řekl, by se jí dalo pojíst.