A A A A A
Bible za jeden rok
Únor 11

2 Mojžíšova 33:1-23
1. A k Mojžíšovi Hospodin promluvil: Jdi, vystup odtud, ty i lid, jejž jsi vyvedl ze země Egypta, do země, o níž jsem Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi přisáhl výrokem: Chci ji dát tvému semeni
2. (a budu před tebou posílat Anděla a vyhánět Kenaaního, Emórího a Chittího a Perizzího, Chivvího a Jevúsího ),
3. do země přetékající mlékem a medem; neboť nebudu vystupovat v tvém středu, neboť ty jsi lid tvrdé šíje, abych s tebou na cestě nemusel skoncovat.
4. A když lid uslyšel toto nepříznivé slovo, zesmutněli a nevzali, nikdo na sebe své, ozdoby,
5. neboť Hospodin k Mojžíšovi řekl: Řekni k Isráélovým dětem: Vy jste lid tvrdé šíje, mohu jedné chvíle vystoupit v tvém středu a skoncovat s tebou; nyní tedy ze sebe sejmi své ozdoby, a ť vím, co s tebou mám učinit.
6. Od hory Chórévu měly tedy Isráélovy děti své ozdoby ze sebe staženy.
7. A Mojžíš bral a zevně vůči táboru si rozložil stan, daleko od tábora, a dal mu název stan setkávání; i bylo tak, že každý hledající Hospodina vycházel ke stanu setkávání, jenž byl zevně vůči táboru.
8. A za Mojžíšova vycházení ke stanu setkávání bylo tak, že vstávali, všechen lid, a postavili se každý u vchod u svého stanu a za Mojžíšem pohlíželi než vstoupil do stanu.
9. A za Mojžíšova vstupování do stanu bylo tak, že sestupoval sloup oblaku a stanul u vchod u stanu a s Mojžíšem mluvil,
10. a všechen lid vídal ten sloup oblaku, u vchod u stanu stojící, i vstával všechen lid a klaněli se, každý u vchod u svého stanu;
11. a Hospodin mluvil k Mojžíšovi tváří do tváře, jako mluví muž k svému druhu. A vracel se do tábora, a le jeho pobočník Jóšua, syn Núnův, mladík, se nevzdaloval zprostřed stanu.
12. A Mojžíš řekl k Hospodinu: Viz, ty ke mně pravíš: Vyveď tento lid, a le ty jsi mi nedal na vědomí, koho se mnou chceš poslat - a ty jsi řekl: Znám tě jménem, a také jsi v mých očích našel přízeň;
13. Nyní tedy, našel-li jsem, prosím, přízeň v tvých očích, mi dej, prosím, poznat tvou cestu, a ť mohu poznat tebe, takže v tvých očích přízeň budu moci najít; a považ, že tento národ je tvým lidem.
14. I řekl: Má přítomnost také půjde, i dám ti odpočinout si.
15. A řekl k němu: Nepůjde-li i tvá přítomnost, nemáš proč nás odtud vyvádět;
16. a no, podle čeho se bude moci poznat, že jsem našel v tvých očích přízeň já i tvůj lid? Zda ne podle toho, že půjdeš s námi, a ť jsme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu, jenž je na tváři země?
17. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Chci učinit i tuto věc, o níž jsi promluvil, neboť jsi našel přízeň v mých očích a znám tě jménem.
18. I řekl: Ukaž mi, prosím, svou slávu.
19. A řekl: Já budu nechávat všechnu svou dobrotu přejít mimo tvou tvář a ozvu se před tvou tváří jménem Hospodin; a budu dařit přízní, koho chci přízní obdařit, a litovat, koho chci politovat.
20. A řekl: Mou tvář nebudeš moci uvidět, neboť nelze člověku uvidět mě a zůstat naživu.
21. A Hospodin řekl: Hle, místo u mne, i budeš stát na skále
22. a při přecházení mé slávy se stane, že tě budu nechávat vstrčeného v puklině skály a činit nad tebou clonu svou dlaní až po mé přejití,
23. a když svou dlaň budu odtahovat, uvidíš má záda, a le má tvář se nebude ukazovat.

2 Mojžíšova 34:1-35
1. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vytesej si dvě desky z kamenů, jako ty první, a na ty desky chci napsat slova, jež byla na těch prvních deskách, jež jsi roztříštil;
2. a k jitru buď připraven, a ť za jitra vystoupíš na horu Sínaj a budeš mi tam stát na temeni hory;
3. a nechť nikdo nevystupuje s tebou a nechť se ani na celé hoře nikdo neukazuje, ani drobný dobytek a ni skot nechť se naproti oné hoře nepase.
4. I vytesal Mojžíš z kamenů dvě desky, jako ty první, a za jitra časně vstal a vystoupil na horu Sínaj podle toho, co mu Hospodin rozkázal, a ty dvě desky z kamenů vzal v svou ruku.
5. A Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se tam s ním a ozval se jménem Hospodin;
6. a no, Hospodin přešel mimo jeho tvář a zvolal: Hospodin, Hospodin, BŮH soucitný a milostivý, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí a věrností,
7. zachovávající laskavost vůči tisícům, odpouštějící nepravost a přestoupení a hřích, a le zcela bez trestu nenechávající, navštěvující nepravost otců na dětech a ž po děti dětí do třetího a čtvrtého pokolení.
8. A Mojžíš spěšně schýlil hlavu k zemi a poklonil se
9. a řekl: Našel-li jsem, prosím, přízeň v tvých očích, Pane, nechť Pán jde, prosím, v našem středu, ač je to lid tvrdé šíje, a kéž odpouštíš stran naší nepravosti a stran našeho hříchu a kéž si nás chceš přivlastnit.
10. I řekl: Hle, já uzavírám smlouvu: Přede vším tvým lidem budu činit divy, jaké nebyly uskutečněny na celé zemi a ve všech národech, a všechen lid, v jehož středu jsi ty, uvidí dílo Hospodinovo, neboť to, co já se chystám učinit s tebou, bude budit bázeň.
11. Hleď si toho, co já ti dnes přikazuji - hle, já, chystám se od tvé tváře vyhnat Emórího a Kenaaního a Chittího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího;
12. dej si na sebe pozor, abys vzhledem k obyvatelům té země, k níž přicházíš, neuzavíral smlouvu, aby se v tvém středu nestávali léčkou,
13. nýbrž budete bořit jejich oltáře a tříštit jejich sloupy a kácet jejich ašéry,
14. neboť se nesmíš klanět jinému BOHU, neboť Hospodin, - jeho jméno je Žárlivý, - on je žárlivý BŮH;
15. aby se ne stalo, že by s uzavíral smlouvu vzhledem k obyvatelům té země, a když vyjdou smilnit za svými bohy a budou svým bohům obětovat, že by tě pozval i a že by ses jal jíst z jejich oběti,
16. a z jejich dcer by ses jal brát svým synům a jejich dcery by vyšly smilnit za svými bohy a k chození smilnit za jejich bohy by svedly tvé syny. -
17. Nesmíš si zhotovit boha - slitinu. -
18. Budeš zachovávat slavnost nekvašených chlebů; sedm dní budeš jídat nekvašené chleby, jež jsem ti přikázal, v určený čas měsíce Ávívu, neboť v měsíci Ávívu jsi vyšel z Egypta. -
19. Vše protrhující dělohu patří mně, i všechen tvůj dobytek, jenž se bude rodit jako samec, prvé mládě, býk i kus drobného dobytka;
20. a prvé mládě osla budeš vykupovat kusem drobného dobytka, a nebudeš-li vykupovat, pak mu musíš zlomit vaz. Každého prvorozeného ze svých synů budeš vykupovat a nikdo se před mou tvář í nesmí ukázat s prázdnou. -
21. Šest dní budeš pracovat a v sedmý den budeš odpočívat - budeš odpočívat v době orby i ve žni. -
22. A budeš mi pořádat slavnost týdnů, prvotin žně pšenice, a slavnost sklizně při skončení roku.
23. Třikrát v roce se každý tvůj mužský bude ukazovat v přítomnosti PÁNA, Hospodina, Isráélova Boha,
24. neboť národy budu před tvou tváří vypuzovat a tvé území rozšiřovat a nikdo při tvém vystoupení k ukázání se v přítomnosti Hospodina, tvého Boha třikrát v roce, nebude žádostiv tvé země.
25. Mou krvavou oběť nesmíš porážet s kynutým a oběť slavnosti Minutí nesmí zůstat přes noc do jitra.
26. Nejlepší z prvotin své půdy budeš vnášet v dům Hospodina, tvého Boha. Kůzle nesmíš vařit v mléce jeho matky.
27. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Tato slova si zapiš, neboť podle smyslu těchto slov jsem s tebou a s Isráélem uzavřel smlouvu. -
28. A pobyl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí a nepojedl chleba a nenapil se vody; a slova smlouvy, deset slov, napsal na desky.
29. A při Mojžíšově sestupování z hory Sínaje, - a dvě desky svědectví byly při jeho sestupování z té hory v Mojžíšově ruce, - se stalo, že Mojžíš nevěděl, že při mluvení s ním se pleť jeho tváře rozzářila,
30. a le uviděl Árón a všechny Isráélovy děti Mojžíše, že hle, pleť jeho tváře zářila, i ucouvli strachem od přiblížení k němu,
31. a le Mojžíš na ně zavolal a Árón a všichni náčelníci ve shromáždění se k němu vrátili a Mojžíš k nim promluvil;
32. a potom se přiblížily všechny Isráélovy děti, i dal jim rozkazy stran všeho, o čem s ním promluvil Hospodin na hoře Sínaji.
33. A Mojžíš s nimi přestal mluvit; a byl na svou tvář dal závoj,
34. a le při svém vstupu před tvář Hospodinovu k mluvení s ním Mojžíš až do svého vyjití závoj měl odložený, i vycházel a mluvil k Isráélovým dětem o tom, co mu bylo rozkazováno,
35. a Isráélovy děti viděly, že pleť Mojžíšovy tváře zářila, a Mojžíš až do svého vstupu k mluvení s ním opět na své tváři měl závoj.

Žalmy 21:8-13
8. Tvá ruka dosahuje na všechny tvé nepřátele, tvá pravice dopadá nenávidící tě;
9. v čas své přítomnosti je budeš moci učinit jako by ohnivou pecí, Hospodin je ve svém hněvu bude pohlcovat a oheň je bude sžírat,
10. jejich plod budeš moci vyhubit ze země, a no, jejich símě z prostřed dětí člověka,
11. neboť proti tobě zaměřili zlo, vymyslili úklad; nebudou s to,
12. neboť je budeš obracet zády a na jejich tvář mířit svými tětivami.
13. Buď vyvyšován, Hospodine, ve své síle; budeme zpívat, a no, při hudbě opěvat tvou moc.

Přísloví 8:1-5
1. Zda moudrost nevolá? A no, obezřetnost vy dává svůj hlas.
2. Stojí na temeni vyvýšenin, na cestě, mezi pěšinami,
3. křičí po straně bran, při vstupu do města, od přístupu ke vchodům:
4. Na vás, muži, volám, a můj hlas je pro děti člověka:
5. Pochopte opatrnost, prostoduší, a no, pochopte srdcem, zpozdilci,

Matouš 26:1-25
1. A když Ježíš dokončil všechna tato slova, stalo se, že svým učedníkům řekl:
2. Víte, že po dvou dnech nastává Minutí a dochází k vydání Syna člověka k tomu, by byl ukřižován.
3. Tu byli do paláce velekněze, jemuž se říkalo Kaiafas, svoláni velekněží a starší lidu
4. a spolu se usnesli, že se Ježíše lstí zmocní a budou usilovat o jeho zabití.
5. Pravili však: Ne ve svátek, aby nenastal povyk mezi lidem.
6. Když se však stal o, že Ježíš byl v Béthanii, v domě Šimona, malomocného,
7. přistoupila k němu jedna žena, mající alabastrovou láhev drahocenné voňavky, a vylila ji na jeho hlavu, když ležel u stolu.
8. Učedníci však, vidouce to, byli jati nevolí a pravili: K čemu toto mrhání?
9. Toto se přece mohlo za mnoho prodat a dát chudým.
10. Ježíš však, poznav to, jim řekl: Co té ženě působíte rozpaky? Vždyť vůči mně uskutečnila dobrý skutek -
11. chudé přece u sebe máte vždy, mne však ne vždy máte.
12. Ano, když ona tuto voňavku vypustila na mé tělo, učinila tak k mému pohřbení.
13. Věru, pravím vám: Kdekoli v celém světě dojde ke kázání této blahé zvěsti, promluví se i o tom, co tato učinila, na její památku.
14. Tu se jeden z těch dvanácti, jemuž se říkalo Júdas Iskarióta, odebral k velekněžím a
15. řekl: Co jste ochotni mi dát? A já vám ho vydám. A oni mu ustanovili třicet stříbrňáků;
16. a od té doby pásl po vhodné příležitosti, aby ho mohl vydat.
17. A prvního dne svátků nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a pravili: Kde si přeješ, bychom ti připravili pojedení Minutí?
18. A on řekl: Jděte do města k tomu a tomu a povězte mu: Učitel praví: Můj čas je blízko; Minutí konám se svými učedníky u tebe.
19. I zachovali se učedníci, jak jim Ježíš nařídil, a připravili Minutí;
20. a když nastal večer, ulehl s těmi dvanácti ke stolu.
21. A zatímco jedli, řekl: Věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá.
22. I počali mu, nesmírně se rmoutíce, každý z nich, říkat: Což jsem to snad já, Pane?
23. On však v odpověď řekl: Ten, jenž se mnou namáčí ruku v míse, ten mě vydá.
24. Syn člověka se sice ubírá podle toho, jak je o něm psáno, běda však onomu člověku, skrze něhož k vydání Syna člověka dochází; onomu člověku by bylo dobré, kdyby se nebyl zrodil.
25. A Júdas, jenž ho vydával, v odpověď řekl: Což jsem to snad já, RABBI? Praví mu: Ty jsi řekl.