| 2 Mojžíšova 33:1-23 |
| 1. A k Mojžíšovi Hospodin promluvil: Jdi, vystup odtud, ty i lid, jejž jsi vyvedl ze země Egypta, do země, o níž jsem Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi přisáhl výrokem: Chci ji dát tvému semeni |
| 2. (a budu před tebou posílat Anděla a vyhánět Kenaaního, Emórího a Chittího a Perizzího, Chivvího a Jevúsího ), |
| 3. do země přetékající mlékem a medem; neboť nebudu vystupovat v tvém středu, neboť ty jsi lid tvrdé šíje, abych s tebou na cestě nemusel skoncovat. |
| 4. A když lid uslyšel toto nepříznivé slovo, zesmutněli a nevzali, nikdo na sebe své, ozdoby, |
| 5. neboť Hospodin k Mojžíšovi řekl: Řekni k Isráélovým dětem: Vy jste lid tvrdé šíje, mohu jedné chvíle vystoupit v tvém středu a skoncovat s tebou; nyní tedy ze sebe sejmi své ozdoby, a ť vím, co s tebou mám učinit. |
| 6. Od hory Chórévu měly tedy Isráélovy děti své ozdoby ze sebe staženy. |
| 7. A Mojžíš bral a zevně vůči táboru si rozložil stan, daleko od tábora, a dal mu název stan setkávání; i bylo tak, že každý hledající Hospodina vycházel ke stanu setkávání, jenž byl zevně vůči táboru. |
| 8. A za Mojžíšova vycházení ke stanu setkávání bylo tak, že vstávali, všechen lid, a postavili se každý u vchod u svého stanu a za Mojžíšem pohlíželi než vstoupil do stanu. |
| 9. A za Mojžíšova vstupování do stanu bylo tak, že sestupoval sloup oblaku a stanul u vchod u stanu a s Mojžíšem mluvil, |
| 10. a všechen lid vídal ten sloup oblaku, u vchod u stanu stojící, i vstával všechen lid a klaněli se, každý u vchod u svého stanu; |
| 11. a Hospodin mluvil k Mojžíšovi tváří do tváře, jako mluví muž k svému druhu. A vracel se do tábora, a le jeho pobočník Jóšua, syn Núnův, mladík, se nevzdaloval zprostřed stanu. |
| 12. A Mojžíš řekl k Hospodinu: Viz, ty ke mně pravíš: Vyveď tento lid, a le ty jsi mi nedal na vědomí, koho se mnou chceš poslat - a ty jsi řekl: Znám tě jménem, a také jsi v mých očích našel přízeň; |
| 13. Nyní tedy, našel-li jsem, prosím, přízeň v tvých očích, mi dej, prosím, poznat tvou cestu, a ť mohu poznat tebe, takže v tvých očích přízeň budu moci najít; a považ, že tento národ je tvým lidem. |
| 14. I řekl: Má přítomnost také půjde, i dám ti odpočinout si. |
| 15. A řekl k němu: Nepůjde-li i tvá přítomnost, nemáš proč nás odtud vyvádět; |
| 16. a no, podle čeho se bude moci poznat, že jsem našel v tvých očích přízeň já i tvůj lid? Zda ne podle toho, že půjdeš s námi, a ť jsme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu, jenž je na tváři země? |
| 17. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Chci učinit i tuto věc, o níž jsi promluvil, neboť jsi našel přízeň v mých očích a znám tě jménem. |
| 18. I řekl: Ukaž mi, prosím, svou slávu. |
| 19. A řekl: Já budu nechávat všechnu svou dobrotu přejít mimo tvou tvář a ozvu se před tvou tváří jménem Hospodin; a budu dařit přízní, koho chci přízní obdařit, a litovat, koho chci politovat. |
| 20. A řekl: Mou tvář nebudeš moci uvidět, neboť nelze člověku uvidět mě a zůstat naživu. |
| 21. A Hospodin řekl: Hle, místo u mne, i budeš stát na skále |
| 22. a při přecházení mé slávy se stane, že tě budu nechávat vstrčeného v puklině skály a činit nad tebou clonu svou dlaní až po mé přejití, |
| 23. a když svou dlaň budu odtahovat, uvidíš má záda, a le má tvář se nebude ukazovat. |
| 2 Mojžíšova 34:1-35 |
| 1. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vytesej si dvě desky z kamenů, jako ty první, a na ty desky chci napsat slova, jež byla na těch prvních deskách, jež jsi roztříštil; |
| 2. a k jitru buď připraven, a ť za jitra vystoupíš na horu Sínaj a budeš mi tam stát na temeni hory; |
| 3. a nechť nikdo nevystupuje s tebou a nechť se ani na celé hoře nikdo neukazuje, ani drobný dobytek a ni skot nechť se naproti oné hoře nepase. |
| 4. I vytesal Mojžíš z kamenů dvě desky, jako ty první, a za jitra časně vstal a vystoupil na horu Sínaj podle toho, co mu Hospodin rozkázal, a ty dvě desky z kamenů vzal v svou ruku. |
| 5. A Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se tam s ním a ozval se jménem Hospodin; |
| 6. a no, Hospodin přešel mimo jeho tvář a zvolal: Hospodin, Hospodin, BŮH soucitný a milostivý, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí a věrností, |
| 7. zachovávající laskavost vůči tisícům, odpouštějící nepravost a přestoupení a hřích, a le zcela bez trestu nenechávající, navštěvující nepravost otců na dětech a ž po děti dětí do třetího a čtvrtého pokolení. |
| 8. A Mojžíš spěšně schýlil hlavu k zemi a poklonil se |
| 9. a řekl: Našel-li jsem, prosím, přízeň v tvých očích, Pane, nechť Pán jde, prosím, v našem středu, ač je to lid tvrdé šíje, a kéž odpouštíš stran naší nepravosti a stran našeho hříchu a kéž si nás chceš přivlastnit. |
| 10. I řekl: Hle, já uzavírám smlouvu: Přede vším tvým lidem budu činit divy, jaké nebyly uskutečněny na celé zemi a ve všech národech, a všechen lid, v jehož středu jsi ty, uvidí dílo Hospodinovo, neboť to, co já se chystám učinit s tebou, bude budit bázeň. |
| 11. Hleď si toho, co já ti dnes přikazuji - hle, já, chystám se od tvé tváře vyhnat Emórího a Kenaaního a Chittího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího; |
| 12. dej si na sebe pozor, abys vzhledem k obyvatelům té země, k níž přicházíš, neuzavíral smlouvu, aby se v tvém středu nestávali léčkou, |
| 13. nýbrž budete bořit jejich oltáře a tříštit jejich sloupy a kácet jejich ašéry, |
| 14. neboť se nesmíš klanět jinému BOHU, neboť Hospodin, - jeho jméno je Žárlivý, - on je žárlivý BŮH; |
| 15. aby se ne stalo, že by s uzavíral smlouvu vzhledem k obyvatelům té země, a když vyjdou smilnit za svými bohy a budou svým bohům obětovat, že by tě pozval i a že by ses jal jíst z jejich oběti, |
| 16. a z jejich dcer by ses jal brát svým synům a jejich dcery by vyšly smilnit za svými bohy a k chození smilnit za jejich bohy by svedly tvé syny. - |
| 17. Nesmíš si zhotovit boha - slitinu. - |
| 18. Budeš zachovávat slavnost nekvašených chlebů; sedm dní budeš jídat nekvašené chleby, jež jsem ti přikázal, v určený čas měsíce Ávívu, neboť v měsíci Ávívu jsi vyšel z Egypta. - |
| 19. Vše protrhující dělohu patří mně, i všechen tvůj dobytek, jenž se bude rodit jako samec, prvé mládě, býk i kus drobného dobytka; |
| 20. a prvé mládě osla budeš vykupovat kusem drobného dobytka, a nebudeš-li vykupovat, pak mu musíš zlomit vaz. Každého prvorozeného ze svých synů budeš vykupovat a nikdo se před mou tvář í nesmí ukázat s prázdnou. - |
| 21. Šest dní budeš pracovat a v sedmý den budeš odpočívat - budeš odpočívat v době orby i ve žni. - |
| 22. A budeš mi pořádat slavnost týdnů, prvotin žně pšenice, a slavnost sklizně při skončení roku. |
| 23. Třikrát v roce se každý tvůj mužský bude ukazovat v přítomnosti PÁNA, Hospodina, Isráélova Boha, |
| 24. neboť národy budu před tvou tváří vypuzovat a tvé území rozšiřovat a nikdo při tvém vystoupení k ukázání se v přítomnosti Hospodina, tvého Boha třikrát v roce, nebude žádostiv tvé země. |
| 25. Mou krvavou oběť nesmíš porážet s kynutým a oběť slavnosti Minutí nesmí zůstat přes noc do jitra. |
| 26. Nejlepší z prvotin své půdy budeš vnášet v dům Hospodina, tvého Boha. Kůzle nesmíš vařit v mléce jeho matky. |
| 27. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Tato slova si zapiš, neboť podle smyslu těchto slov jsem s tebou a s Isráélem uzavřel smlouvu. - |
| 28. A pobyl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí a nepojedl chleba a nenapil se vody; a slova smlouvy, deset slov, napsal na desky. |
| 29. A při Mojžíšově sestupování z hory Sínaje, - a dvě desky svědectví byly při jeho sestupování z té hory v Mojžíšově ruce, - se stalo, že Mojžíš nevěděl, že při mluvení s ním se pleť jeho tváře rozzářila, |
| 30. a le uviděl Árón a všechny Isráélovy děti Mojžíše, že hle, pleť jeho tváře zářila, i ucouvli strachem od přiblížení k němu, |
| 31. a le Mojžíš na ně zavolal a Árón a všichni náčelníci ve shromáždění se k němu vrátili a Mojžíš k nim promluvil; |
| 32. a potom se přiblížily všechny Isráélovy děti, i dal jim rozkazy stran všeho, o čem s ním promluvil Hospodin na hoře Sínaji. |
| 33. A Mojžíš s nimi přestal mluvit; a byl na svou tvář dal závoj, |
| 34. a le při svém vstupu před tvář Hospodinovu k mluvení s ním Mojžíš až do svého vyjití závoj měl odložený, i vycházel a mluvil k Isráélovým dětem o tom, co mu bylo rozkazováno, |
| 35. a Isráélovy děti viděly, že pleť Mojžíšovy tváře zářila, a Mojžíš až do svého vstupu k mluvení s ním opět na své tváři měl závoj. |
| Žalmy 21:8-13 |
| 8. Tvá ruka dosahuje na všechny tvé nepřátele, tvá pravice dopadá nenávidící tě; |
| 9. v čas své přítomnosti je budeš moci učinit jako by ohnivou pecí, Hospodin je ve svém hněvu bude pohlcovat a oheň je bude sžírat, |
| 10. jejich plod budeš moci vyhubit ze země, a no, jejich símě z prostřed dětí člověka, |
| 11. neboť proti tobě zaměřili zlo, vymyslili úklad; nebudou s to, |
| 12. neboť je budeš obracet zády a na jejich tvář mířit svými tětivami. |
| 13. Buď vyvyšován, Hospodine, ve své síle; budeme zpívat, a no, při hudbě opěvat tvou moc. |
| Přísloví 8:1-5 |
| 1. Zda moudrost nevolá? A no, obezřetnost vy dává svůj hlas. |
| 2. Stojí na temeni vyvýšenin, na cestě, mezi pěšinami, |
| 3. křičí po straně bran, při vstupu do města, od přístupu ke vchodům: |
| 4. Na vás, muži, volám, a můj hlas je pro děti člověka: |
| 5. Pochopte opatrnost, prostoduší, a no, pochopte srdcem, zpozdilci, |
| Matouš 26:1-25 |
| 1. A když Ježíš dokončil všechna tato slova, stalo se, že svým učedníkům řekl: |
| 2. Víte, že po dvou dnech nastává Minutí a dochází k vydání Syna člověka k tomu, by byl ukřižován. |
| 3. Tu byli do paláce velekněze, jemuž se říkalo Kaiafas, svoláni velekněží a starší lidu |
| 4. a spolu se usnesli, že se Ježíše lstí zmocní a budou usilovat o jeho zabití. |
| 5. Pravili však: Ne ve svátek, aby nenastal povyk mezi lidem. |
| 6. Když se však stal o, že Ježíš byl v Béthanii, v domě Šimona, malomocného, |
| 7. přistoupila k němu jedna žena, mající alabastrovou láhev drahocenné voňavky, a vylila ji na jeho hlavu, když ležel u stolu. |
| 8. Učedníci však, vidouce to, byli jati nevolí a pravili: K čemu toto mrhání? |
| 9. Toto se přece mohlo za mnoho prodat a dát chudým. |
| 10. Ježíš však, poznav to, jim řekl: Co té ženě působíte rozpaky? Vždyť vůči mně uskutečnila dobrý skutek - |
| 11. chudé přece u sebe máte vždy, mne však ne vždy máte. |
| 12. Ano, když ona tuto voňavku vypustila na mé tělo, učinila tak k mému pohřbení. |
| 13. Věru, pravím vám: Kdekoli v celém světě dojde ke kázání této blahé zvěsti, promluví se i o tom, co tato učinila, na její památku. |
| 14. Tu se jeden z těch dvanácti, jemuž se říkalo Júdas Iskarióta, odebral k velekněžím a |
| 15. řekl: Co jste ochotni mi dát? A já vám ho vydám. A oni mu ustanovili třicet stříbrňáků; |
| 16. a od té doby pásl po vhodné příležitosti, aby ho mohl vydat. |
| 17. A prvního dne svátků nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a pravili: Kde si přeješ, bychom ti připravili pojedení Minutí? |
| 18. A on řekl: Jděte do města k tomu a tomu a povězte mu: Učitel praví: Můj čas je blízko; Minutí konám se svými učedníky u tebe. |
| 19. I zachovali se učedníci, jak jim Ježíš nařídil, a připravili Minutí; |
| 20. a když nastal večer, ulehl s těmi dvanácti ke stolu. |
| 21. A zatímco jedli, řekl: Věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá. |
| 22. I počali mu, nesmírně se rmoutíce, každý z nich, říkat: Což jsem to snad já, Pane? |
| 23. On však v odpověď řekl: Ten, jenž se mnou namáčí ruku v míse, ten mě vydá. |
| 24. Syn člověka se sice ubírá podle toho, jak je o něm psáno, běda však onomu člověku, skrze něhož k vydání Syna člověka dochází; onomu člověku by bylo dobré, kdyby se nebyl zrodil. |
| 25. A Júdas, jenž ho vydával, v odpověď řekl: Což jsem to snad já, RABBI? Praví mu: Ty jsi řekl. |