A A A A A
Bible za jeden rok
Prosinec 3

Daniel 9:1-27
1. V prvním roce krále Dárjáveše, syna Achašvéróšova, ze semene Mádajova, jenž byl uveden v kralování nad Kasdím,
2. v prvním roce jeho kralování, jsem já, Dánijjél, z knih nabyl pochopení o počtu let, o nichž se slovo Hospodinovo do stalo k Jeremjovi, proroku, stran vyplnění rumišť Jerúsaléma - sedmdesáti let.
3. I obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, k vyhledávání ho modlitbou a úpěnlivými prosbami v postu a pytlovině a popele,
4. i jal jsem se modlit Hospodinu, svému Bohu, a vyznávat se, a řekl jsem: Ach, Pane, BOŽE veliký a hrozný, dbající smlouvy a laskavosti vůči milujícím ho a vůči dbajícím jeho rozkazů,
5. hřešili jsme a bezpráví jsme se dopouštěli a zlovolně jsme jednali a bouřili jsme se, - a ch, odvracet se od tvých rozkazů a od tvých práv! -
6. aniž jsme obraceli sluch k tvým nevolníkům, prorokům, již mluvili v tvém jménu k našim králům, našim knížatům a našim otcům a ke všemu lidu země.
7. Tvá, Pane, je spravedlnost, nám však patří ostuda tváří, jako tohoto dne, mužům Júdovým a obyvatelům Jerúsaléma a všemu Isráéli, blízkým i vzdáleným, ve všech zemích, kam jsi je zahnal pro jejich věrolomnost, jíž se proti tobě věrolomně dopustili.
8. Nám, Pane, patří ostuda tváří, našim králům, našim knížatům a našim otcům, protože jsme vůči tobě hřešili;
9. slitování a odpouštění jsou Páně, našeho Boha, neboť jsme se proti němu bouřili,
10. aniž jsme poslouchali na hlas Hospodina, svého Boha, stran chození v jeho zákonech, jež předkládal naší tváři skrze své nevolníky, proroky.
11. A no, oni, všechen Isráél, překračovali tvůj zákon v odvracení se, aby ne bylo poslouchání na tvůj hlas, i musela se na nás vylít kletba a přísaha, jež je zapsána v zákoně Mojžíše, Božího nevolníka, neboť jsme vůči němu hřešili
12. a on potvrdil svá slova, jež vyslovil proti nám a proti našim soudcům, kteří nás soudili, uváděním veliké pohromy na nás, ježto pod všemi nebesy se nečinilo, jak se činilo v Jerúsalémě;
13. jak je psáno v zákoně Mojžíšově o vší této pohromě: Přišla na nás, aniž jsme se Hospodina, svého Boha, jali uprošovat při od vrácení od našich nepravostí a při nabytí rozumnosti tvou věrností.
14. A Hospodin bděl nad touto pohromou a uvedl ji na nás, neboť Hospodin, náš Bůh, je při všem svém konání, jež koná, spravedlivý, a neposlouchali jsme na jeho hlas,
15. a nyní, Pane, náš Bože, jenž jsi svůj lid silnou rukou vyvedl ze země Egypta a zřídil sis věhlas, jako tohoto dne, jsme hřešili a zlovolně jsme jednali!
16. Pane, podle všech tvých spravedlivých skutků, kéž se, prosím, od vrací tvůj hněv a tvé popuzení od tvého města Jerúsaléma, tvé svaté hory, vždyť pro naše hříchy a pro nepravosti našich otců se stal Jerúsalém a tvůj lid potupou všemu našemu okolí!
17. Nuže tedy, náš Bože, obrať sluch k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpěnlivým prosbám a rozsvěť svou tvář nad svou svatyní, jež je zpustlá, pro Pána!
18. Nachyl své ucho a slyš, otevři své oči a viz naše zpustošení, i město, nad nímž se děje do volávání tvého jména, vždyť my ne pro své spravedlivé skutky dávame svým úpěnlivým prosbám padat před tvou tvář, nýbrž pro tvá mnohá slitování.
19. Pane, slyš, Pane, odpusť! Pane, věnuj pozornost a jednej, kéž nemeškáš - pro sebe, můj Bože, neboť nad tvým městem a nad tvým lidem se děje dovolávání tvého jména!
20. A ještě jsem já mluvil, a no, modlil se a vyznával své hříchy a hříchy svého lidu, Isráéle, a před tvář Hospodina, svého Boha, dával padat své úpěnlivé prosbě za svatou horu svého Boha,
21. a no, ještě jsem já mluvil v modlitbě, když na mne za času večerní oběti daru sahal ten muž Gavríél, jehož jsem byl zřel ve vidění na počátku, jsa velmi vysílen,
22. a jal se dávat pochopení a mluvit se mnou, i řekl: Dánijjéli, vyšel jsem nyní poučit tě o významu toho.
23. Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo, takže jsem já přišel podat zprávu, neboť ty jsi velmi cenný, chápej tedy stran toho slova, a no, buď pozorný stran toho vidění.
24. Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je určeno sedmdesát sedmic ke skoncování s bezbožností a k naplnění míry hříchů a k učinění zadost za nepravosti a k uvedení věčné spravedlnosti a ke zpečetění vidění a proroctví a k pomazání Nejsvětějšího.
25. Nechť tedy víš a nabýváš rozhledu: od vyjití slova o obnovení a o budování Jerúsaléma až po Pomazaného, Panovníka, bude sedm sedmic a šedesát a dvě sedmice; bude obnovováno a zbudováno prostranství a ulice, byť v tísni časů.
26. A po těch šedesáti a dvou sedmicích bude Pomazaný muset být zabit, aniž bude co mít, a město a svatyni bude ničit lid panovníka, jenž přijde, a konec toho - jako v záplavě, a až do konce boj, určená pustošení.
27. Na jednu sedmici však vzhledem k mnohým upevní smlouvu, a v polovině té sedmice bude zastavovat oběti, i oběť dar u, a k dovršení ohavností tam bude pustošitel, a to až než se na pustošícího bude vylévat zhouba, a to určená.

Daniel 10:1-21
1. V třetím roce Kóreše, krále Persie, byla Dánijjélovi, jehož jméno bylo nazváno Béltešaccar, zjevená jistá věc, a ta věc byla pravdivá, a le strast veliká; i pochopil tu věc, a no, nabyl pochopení stran toho vidění.
2. V oněch dnech jsem já, Dánijjél, na celé tři týdny upadl v truchlivost;
3. nepojedl jsem žádoucího pokrmu, aniž maso a neb víno vešlo do mých úst, aniž jsem se vůbec pomazal, až do vyplnění celých tří týdnů.
4. A v dvacátý a čtvrtý den prvního měsíce, když jsem se já octl na břehu veliké řeky, - to byl Hiddekel, -
5. tu jsem pozvedl své oči a uviděl jsem, že hle, jeden muž, oblečený plátěnými rouchy, a jeho kyčle byly přepásány zlatem z Úfázu
6. a jeho tělo bylo jako chrysolit a jeho tvář vzezřením jako blesk a jeho oči jako ohnivé pochodně a jeho paže a jeho nohy vzhledem jako blýskavá mosaz, a zvuk jeho slov jako zvuk davu.
7. A to vidění jsem viděl já, Dánijjél, samoten, neboť muži, kteří byli se mnou, to vidění neuviděli, avšak padlo na ně veliké zděšení, takže utekli, aby se skryli,
8. a já jsem zbyl samoten a toto veliké vidění jsem uviděl, a le nezbylo ve mně síly, neboť má životnost se obrátila v neduživost, aniž jsem sílu udržel.
9. I uslyšel jsem zvuk jeho slov, a za svého slyšení zvuku jeho slov, tu jsem se já omámen octl na své tváři, a no, svou tváří k zemi;
10. a hle, sáhla na mne ruka, jež mě pozvedla na má kolena a na dlaně mých rukou,
11. a řekl ke mně: Dánijjéli, muži velmi cenný, buď pozorný stran slov, jež já k tobě vyslovuji, a postav se na svém stanovišti, neboť jsem nyní byl k tobě vyslán. A při jeho mluvení touto řečí se mnou jsem stál, třesa se;
12. i řekl ke mně: Nechť se nebojíš, Dánijjéli, neboť od prvního dne, co jsi své srdce odevz dal věnování pozornosti a sebeponižování před tváří svého Boha, byla tvá slova vy slýchána a já jsem na tvá slova přišel;
13. po dvacet a jeden den však naproti mně stál kníže království Persie, a le hle, pomoci mi přišel Mícháél, jeden z předních knížat, takže jsem já tam, u králů Persie, převládl,
14. i přišel jsem dát ti pochopit, co se bude v posledku dní přiházet tvému lidu, neboť to vidění je ještě na mnohé dni.
15. A při jeho mluvení se mnou těmito slovy jsem sklopil svou tvář k zemi a oněměl jsem,
16. a hle, na mé rty sahal kdosi podobou jako synové lidí, i otevřel jsem svá ústa a promluvil jsem, a řekl jsem k tomu, jenž stál naproti mně: Můj pane, v tom vidění se mé úzkosti obrátily proti mně, aniž jsem sílu udržel.
17. A jak by mohl nevolník tohoto mého pána mluvit s tímto mým pánem? a já, od té doby ve mně nezůstává síla a nezbylo ve mně dechu.
18. A opět na mne sáhl, vzezřením jako člověk, a posilnil mě
19. a řekl: Nechť se nebojíš, muži velmi cenný, pokoj tobě, buď silný, a no, buď silný! A při jeho mluvení se mnou jsem si dodal odvahy a řekl jsem: Nechť můj pán pronáší výrok, neboť jsi mě posilnil.
20. I řekl: Zda víš, nač jsem k tobě přišel? A nyní se budu vracet k bojování s knížetem Persie, a když já budu odcházet, hle, přijde kníže Jávána;
21. avšak chci ti oznámit, co je zaznamenáno v zápise pravdy, a č není ani jednoho dodavšího si se mnou odvahy proti těmto, leč Mícháél, váš kníže.

Žalmy 137:7-9
7. Pamatuj, Hospodine, stran synů Edóma na den Jerúsaléma, jak říkali: Odkrývejte, odkrývejte i sám základ v něm!
8. Dcero Bávelu, jež jsi propadlá zničení, blaho toho, kdo ti bude odplácet tvé jednání, jímž jsi jednala vůči nám!
9. Blaho toho, kdo bude tvá batolata uchopovat a o skalisko rozrážet!

Přísloví 29:15-15
15. Prut a napomínání dává moudrost, a le hoch sobě ponechaný zostuzuje svou matku.

1 Janův 1:1-10
1. Co bylo od počátku, co jsme uslyšeli, co jsme svýma očima uviděli, na co jsme se dívali a co naše ruce ohmataly, stran slova života,
2. (a ten život byl projeven, i uviděli jsme a svědčíme a vám ohlašujeme věčný život, jenž byl u Otce a byl projeven nám:)
3. co jsme uviděli a uslyšeli, ohlašujeme vám, abyste i vy měli společenství s námi, společenství naše však je nadto s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
4. A tyto věci vám píšeme, aby vaše radost byla plná.
5. A toto je zvěst, již jsme uslyšeli od něho a zvěstujeme vám: Že Bůh je světlo a není v něm nižádné temnoty.
6. Řekneme-li, že s ním máme společenství, a chodíme -li ve tmě, lžeme a neprovozujeme pravdu.
7. Chodíme-li však ve světle, jako je ve světle on, máme mezi sebou společenství a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu.
8. Řekneme-li, že hříchu nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není.
9. Vyznáváme-li své hříchy, je on věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a od veškeré nespravedlivosti nás očistil.
10. Řekneme-li, že jsme nezhřešili, činíme ho lhářem a jeho slovo v nás není.